AA - 16. kapitola

Překlad: Liv
Kor.: 16terez

Je úterý večer a jsem ve vzduchu.

Blikají kolem mě světla a já se otáčím vzhůru nohama, zatímco moje tělo podporuje vzdušná akrobatická obruč. Dala jsem nohy kolem oceli a dál se točila, točila a točila, to vše při manévrování mého trupu, když jsem protahovala svoje končetiny do protáhlých tvarů.

Když hudba přešla v rychlejší tempo, uchopila jsem vrchní část kruhu a natáhla se, když se obruč otáčela v rychlých kruzích. Být takhle vysoko ve vzduchu mě osvobozovalo. Mírný strach posiloval můj adrenalin a ten ve mně probouzel oheň.

Dokáže někdo vysvětlit bušení svého srdce nebo pálení v plicích? Takovou osobu bych potřebovala. Protože já tohle slovy vyjádřit nedokážu.

Uběhla vteřina, než můj klid narušilo pískání. Zabolely mě uši a upoutalo to mou pozornost.

„Udělej roznožku, kotě!“

„Jo, roztáhni nohy!“

Phantom není striptýzový klub, ale někteří opilí hosté se tak chovají. Ignoruju je a udělám přesně opak, když přitisknu nohy k sobě. Sklouzla jsem na spodní část obruče a ruce zahákla kolem rámu. Točím se rychle, ale zrychluju ještě použitím síly.

Hrdé tleskání plní moji hlavu, ne místnost. Je mi jedno, že si aplaus jen představuju. Jsem pořád svoje největší roztleskávačka a pravděpodobně taky svůj vlastní největší fanoušek.

Když jsem zpomalila, hlava se mi točila a světla mě zakryla tmavě purpurovým odstínem, což je znamení, že je moje minuta u konce. Z posledních sil jsem svěsila nohy ven, jako bych seděla ve vzduchu. Pustila jsem jednu ruku a celou svou váhu podporovala pravým bicepsem.

Vydechla jsem nosem a udržovala rovnováhu a symetrii.

Fialové světlo se bliknutím proměnilo v bílou a obruč začala klesat dolů. Místností se rozezněl slabý, téměř znuděný potlesk. Ale co bych mohla čekat od takového davu?

Když se moje podpatky dotkly jeviště, rychle jsem se uklonila a snažila se nedívat na dva muže v přední řadě, kteří chtěli, abych roztáhla nohy.

„Neukázala jsi nám ani kun—” Ignorace. Úplně jsem ho z hlavy vytěsnila a vystoupila z jeviště černými dveřmi. V zákulisí jsou servírky v kostýmech spodního prádla, které se zklidňují koktejly, nebo si spravují make-up.

Mířila jsem přímo ke své dřevěné skříňce, když jsem narazila na manažera s rezavými vlasy a šlachovitýma pažemi. Fantastické.

Roger má zelené oči jako lasery, které mi vypalují díru do čela. „Panenko Marie,“ zavolal a mávl na mě prsty.

I když Rogera nemusím, tuhle práci potřebuju, pokud se chci přestěhovat do vlastního. Jsem si jistá, že lidi dokážou moje zoufalství vycítit na míle daleko.

Zastavila jsem se v bezpečné vzdálenosti. Korzet mi zvedal prsa tak, že mi z něj skoro vypadávaly. Není to oblečení, které by bylo vhodné ke konverzaci se šéfem, ale on stejně nemá problém chodit do místnosti, když se holky převlékají.

Roger zvedl oči z mých prsou k obličeji. „Podívej,“ vyštěkl a znělo to, jako by měl hrdlo podrážděné z toho, že kouří balíček cigaret denně, nebo z toho, že moc často řve. „Vím, že jsi zkurveně flexibilní. Vidím to. A přesně to chci. Chlapi milují flexibilitu.“

Cítím, jak se mračím. Nechci poslouchat, jak Roger zobecňuje celou mužskou populaci lidstva a vybírá to, co se jim líbí nebo nelíbí.

„To tady hledají,“ pokračoval. „Chtějí holky, které budou roztahovat nohy přímo u jejich obličeji a všechny ty věci okolo.“ Zoufale vydechl, jako by ho ta představa vzrušovala. Rozhodně jsem neměla zájem poslouchat Rodgerovy osobní fantazie.

V duchu jsem se ušklíbla. „Budu na to myslet,“ řekla jsem a doufala, že je to konec.

Ukázal na mě prstem. „Přestaň to dělat tak umělecky. Ať to vypadá víc sexy, Mary. Tohle je kurva Vegas, ne Kansas.“

„Jsem z Ohia,“ zamumlala jsem. A jsem si taky pěkně jistá, že si nepamatuje moje opravdové jméno.

„To je stejné.“ Odmávl mě a upřel pohled na má prsa. „A unavuje mě ten stejný kostým. Kup si nové hadry. Každou noc jiný kostým. Pozměň to, kurva.“ Podíval se na svůj telefon a obrazovka svítila příchozím hovorem. „Taky bys mohla vyzkoušet červenou rtěnku. Ta růžová je moc panenská.“ A s tím odešel, nechal mě v duchu počítat cenu sedmi různých kostýmů.

Zuby mě bolely z toho, jak moc jsem je zatínala.

Tak aspoň… přímo neřekl, že stojím za hovno. Je v tom něco pozitivního, ne? Hned pod vrstvou nechutných komentářů.

Pomalu jsem se nadechla.

Dočasné. Musím si to v hlavě opakovat pořád dokola, abych se nezbláznila.

Tohle je dočasné.

**

Načetla jsem hotelovou kartu a otevřela Nikolaiův apartmán. Ano, mám klíč. Ano, je to divný pocit. Ale po našem nočním maratonu – kdy jsme hledali Katyu a hlídali Tima – se mi Nikolai přestal zdát jako cizí a už to nebyl ani známý.

Ale „přátelé“ jsou možná pořád silné slovo. Možná je spíš můj trenér. Trenér, který je dost sexy, abych si to s ním chtěla rozdat.

„Neprofesionální, Thoro James,“ zamumlala jsem pod nosem. Šla jsem dál, položila kabelku na barovou židli a vklouzla do jeho ložnice. Pak do koupelny.

Ano, používám i jeho sprchu.

„A na hranici neprofesionality,“ řekla jsem si a sundala korzet, „je to na té nejvyšší příčce.“ Snažím se nezpochybňovat svoje činy.

Jsem tady, právě teď a potřebuju sprchu, takže nezáleží na tom, že budu nahá v koupelně mého něco jako kamaráda nebo trenéra. No co. „Stejně už ti stiskl bradavku,“ zamumlala jsem. To je dobrá poznámka.

Otevřela jsem skleněné sprchové dveře a zapnula horkou vodu. Vešla jsem dovnitř a polila mě ta horká tekutina. Během pár minut zahalila zrcadlo pára.

Jsem klidná. Dokud mi pohled nesjede k mužským tělovým produktům – šampon a mýdlo. Kdyby na mě nedopadala teplá voda, možná bych zamrzla na místě.

„Thoro.“

Poskočila jsem. A zavadila rukou o ten šampon, takže spadl. Opatrně jsem ho položila zpátky. Srdce mi bez svolení předvádělo nebezpečnou akrobatickou show.

„Thoro,“ zavolal znovu Nikolai a tlumily ho dveře. Už jen sprcha je dost hlasitá na to, aby ztlumila většinu zvuků, včetně toho, že se vrátil z dnešního představení Amour.

„Jo?!“ zavolala jsem.

„Musím si umýt obličej,“ řekl a jeho hluboký hlas špatně slyším. „Nechal jsem si odličovač…“ jeho další slova umlčelo stříknutí vody na dlaždice.

Utřela jsem si hlavu do šedého ručníku. Mohla bych ho použít k tomu, abych překryla zamlžené sklo, ale stejně by přes něj viděl maximálně tvar mého těla. Myslím.

Ta moje nestydatá část, kterou začínám poznávat, se ptá a co kdyby? Co kdyby mě viděl? Takhle. Že jsem v Shayových očích byla kamarádka, která není sexy, to mi nevadilo, ale když pomyslím na to, že by mi ten titul dal i Nikolai, je mi špatně od žaludku.

Vzala jsem sebedůvěru do hrsti a přejela si prsty přes mokré vlasy, když jsem viděla rozmazaný obrys otevírajících dveří. Nikolai vklouzl do místnosti bez trička. Když za sebou zavřel, udělal několik dlouhých kroků k umyvadlu.

„Promiň,“ řekl potichu. Boční stranou pěsti vyčistil zrcadlo. „Umyl bych si obličej v zákulisí, ale potřebuju oční kapky… kurva.“

Instinktivně jsem otřela sklo stejně jako on – jen jasný pruh přímo před obličejem, abych na něj viděla. Oči měl pevně sevřené, jako by se mu do nich dostal make-up. Po slepu přejížděl rukama po poličce a skříňce, aby našel odličovač a kapky do očí. Frustrovaně krčil obočí a ramena měl napjatá.

Rozhodla jsem se, že budu nejodvážnější verze sebe samé. Bez zaváhání jsem vypla sprchu, obtočila si ručník kolem těla a šla za ním.

Kapky shodil do umyvadla a odličovač jsem našla ve spodní skříňce. Rychle jsem je popadla. Když jsem se narovnala, mhouřil podrážděné oči mým směrem. Pod víčky má rozmazaný tmavě fialový stín a nad nimi černé linky. Na obočí a čele má stříbrnou barvu.

Myslím, že by mu to hodně slušelo, kdyby neprožíval bolest. „Musíš být na něco alergický,“ řekla jsem jemně.

Ukázal na fialové stíny. „Koupil jsem si novou značku…“ Zašklebil se. Přemýšlím, jak moc ho pálí oči. Než je promnul, odvrátil se ode mě, aby si umyl obličej nad umyvadlem a na dlani, kterou se držel pultu, byly jasně vidět jeho bílé klouby.

Popadla jsem ubrousek a namočila ho v odličovači. Když si vysušil obličej a otočil se zpátky ke mně, měl make-up rozmazaný po celém čele.

„Pomůžu ti… pokud si klekneš,“ řekla jsem mu a v krku cítila uzel.

Spojil obočí, když uvažoval o mé nabídce. Přejel očima po mém těle, které je zahalené pouze šedým ručníkem, který končí na mých stehnech. Kapky vody mi stékají po krku do rýhy mezi má prsa. Musím dýchat zhluboka, jako by mě ten jeho pohled vyčerpával.

Neměla jsem čas se usušit. Moje mokré špinavě blond vlasy jsou přehozené přes jedno rameno a u nohou se mi dělá kaluž vody.

Je mezi námi dusné ticho a tak jsem se rozhodla otevřít pusu a nabídku odvolat. Jenže on pomalu klesl na kolena a jeho obličej teď byl mnohem blíž k mému. Červenýma, podrážděnýma očima, nikdy neopustil mé tělo.

Ubrousek v ruce mi ztěžkl. „Nehýbej se,“ řekla jsem.

Koutky jeho úst se nepatrně zvedly. „To je moje věta.“

 Vzpomněla jsem si na sázku v The Red Death, když mi dělal piercing. „Dobře, tak zavři oči,“ řekla jsem. „Tohle tvoje věta není, ne?“

Teď už se usmívá naplno, i když víčka tiskl k sobě. „Už jsem to párkrát použil, ale od tebe to zní roztomileji.“

Ten kompliment jsem přijala těsně předtím, než jsem přiložila ubrousek pod jeho oko a jemně stírala make-up. Ruce zvedl a položil je na moje boky, aby si mě držel u sebe. Byla jsem si vědoma každého prstu, který od mé holé kůže odděloval jen ručník. Přemýšlím, jestli se takhle budu moct soustředit dost na to, abych smyla ten fialový stín.

Prober se, Thoro.

To bych ráda. Jenže mi u nohou klečí sto devadesáti pěti centimetrový ruský atlet, který mě drží kolem pasu a navíc na sobě nemá košili – zatímco já kolem sebe mám jen ručník. Moje tělo na to reaguje rytmickým pulzováním mezi nohama. A udělám cokoliv, abych se těch pocitů zbavila.

Tak budu mluvit o ničem.

O ničem. „Ještě jednou děkuju, že mě tady necháváš,“ řekla jsem a dala na ubrousek víc odličovače, než jsem ho proložila k jeho čelu.

„Není to žádný problém,“ řekl. „Pokud potřebuješ zůstat déle, pohovka je volná.“

Jeho dlaně mě přes ručník prakticky pálí.

„Vypadnu na konci týdne,“ ujistila jsem ho. Přemýšlela jsem, že se vrátím ke Camile, ale ta se o tom nezmínila. Nerada bych byla nevítaný host, a zejména v době, kdy jsem měla být už dávno pryč, bez ohledu na její rodinu. „Dostanu výplatu a už jsem si vybrala pár studií, kde bych mohla bydlet.“ Nedodala jsem nic dalšího, jako třeba to, že budu muset použít úspory na zaplacení kauce. Ale nakonec se to vyplatí. Nechci mu být na obtíž.

Nic na to neřekl, ale čelist se mu napjala, jako by zatínal zuby. Rozhostilo se ticho, tak jsem zase otevřela pusu.

„Myslela jsem, že barva Amour je červená a růžová.“

Otevřel oči, většina fialového stínu už je pryč. Ale pořád má černou linku a stříbrné tečky na čele, které teď stírám.

Soustředím se na mou ruku. Na tu, kterou ho držím za neoholenou čelist. Moje prsty a dlaň jsou proti jeho velikosti prťavé.

„Tys to vystoupení nikdy neviděla.“ Není to otázka, ale slyším jeho překvapení.

„Viděla jsem vystoupení,“ řekla jsem tiše.

„Ale ne Amour.“

Chystám se odpovědět, ale na poličce mi hlasitě zavibroval telefon. Vzala jsem ho a klikla na zprávu.

Řekl jsem trenérovi, aby ti pár dalších dní držel místo. Doufám, že si do té doby uvědomíš, jak jsi šílená. – Shay

Zatímco jsem četla, Nikolai se postavil. Natáhl se po očních kapkách.

Jeho pohled krátce zaletěl k mému telefonu. „Nech mě hádat, je to tvůj nejlepší kámoš.“ Slyším v jeho hlase trochu hořkosti.

„Jen si myslí, že mi Ohio může nabídnout něco víc.“

Nikolai se nade mnou tyčí a kape si do očí. „Jako co?“ zeptal se. „Jeho?“

„Ne… jen mu na mně záleží dost na to, aby si přál můj úspěch, ale nemyslí si, že ho najdu tady.“ Opřela jsem se o umyvadlo. Když odložil kapky, přistoupil blíž a teď stál před mým polonahým tělem. Další krok dopředu a teď už se dotýkáme nohama.

Držím ručník bezpečně na místě a plíce mi vyvádí. Jakmile položil ruce z obou stran mých boků na pult, změřila jsem, jak moc mě přitahuje na stupnici 1 až 10.

Je to katastrofálně mimo graf.

Propaluje mě intenzivníma očima. „Když ti hodí záchranné lano, Thoro,“ řekl, „nechytej se ho.“

„Proč ne?“ Čekala jsem, že zmíní něco o tom, co se právě děje mezi námi, něco o tom, jak jeho zrudlé oči přejíždí po mém krku a klíčních kostech.

„Čím víc ti to nabízí, tím víc přemýšlíš o tom, že skončíš. Je to snadnější cesta, ale už jsi došla tak daleko.“

Svým způsobem má pravdu. Když mi Shay ukáže jinou alternativu, je jednodušší sbalit si věci a jet domů. Ale nemyslím si, že bych to udělala. A vědomí, že tam pro mě je, mi přináší klid. „Pokud spadnu, je moje bezpečnostní síť,“ vysvětlila jsem Nikolaiovi. To Shay by mě pak musel dávat dohromady. Proto chce, abych se vrátila domů hned.

Vzal můj obličej do hrubých, mužských dlaní. A silných. „Thoro, jenže on ti ani nedává šanci spadnout. To není bezpečnostní síť, to jsou popruhy.“

Pustil se do mě chlad. „Tak co jsi ty?“ zeptala jsem se. „Jsi moje záchranná síť ty?“

O krok ustoupil. A pak o další. Asi jsem to říkat neměla. Nebo právě měla – nemám tušení.

„Já jsem tu jen proto, abych ti pomohl uspět,“ řekl. „Nevím, jak se tomu říká.“

„Taky to nevím…“

Vjel si rukou do vlasů. „Dám ti trochu soukromí, aby ses mohla obléct. Katya chtěla thajské jídlo, pokud chceš, je v kuchyni.“

„Díky…“ za všechno. Myslím, že to jasně vyčetl v mých očích, protože párkrát přikývl. Snažila jsem se číst mezi řádky naší konverzace a uvažovala jsem, jestli mi doporučuje, abych byla silná a zpřetrhala nitě – že když se do toho dám naplno, bude to jediný způsob, jak to zvládnout. Na ničem jiném by nemělo záležet.

Ty nitě pomalu ale jistě zpřetrhávám celou dobu, co jsem tady, ale někdy je to těžší.

Některé nitě se trhají bolestivě. A žádná jiná pravda není.