TFU - 23. kapitola

Překlad: Sinnel
Kor.: Jitka

Nová definice šílenosti. Vychutnejte si mimo jiné telefonní hovor mezi Levee a Samovou ex…               Sinnel

Sam

S Levee jsme se rozhodli, že se následující den ráno vrátíme zpátky do San Francisca. Už teď jsem měl pochybnosti ohledně jejího návratu domů. Rozhodně jsem chtěl, aby se se mnou vrátila, ale jistým způsobem jsem cítil, že je špatné odvézt ji od pomoci, kterou jsem pro ni tak zoufale chtěl – potřeboval. Ale když jsme jeli na letiště a ona se vedle mě usmívala a smála, bylo snadné předstírat, že bych to mohl zvládnout.

Možná jsem byl pro Levee jejím Spidermanem.

Nebo jsem možná právě udělal to největší životní selhání.

Kromě toho, že jen pár lidí zastavilo Levee, aby ji požádali o podpis nebo fotku, jsme opustili Maine prakticky bez povšimnutí. Přílet do Kalifornie však představoval něco úplně jiného. Letěli jsme stejným letem, první třídou a tulili se k sobě jako novomanželé, ale jakmile letadlo přistálo, šli jsme každý svou cestou. Levee zatím ještě nebyla připravena na mediální pozornost, a i když mě to šíleně frustrovalo, byl jsem ochotný udělat vše, co bylo v mých silách, abych snížil úroveň jejího stresu na co nejnižší hladinu. Trhaně jsem se nadechl, když poté, co prošla pasovou kontrolou, si ji velká skupina lidí začala fotit a křičet její jméno, neochotně jsem ji obešel.

Carter, Henryho šéf bezpečnosti, zařídil, aby tu na ni, jakmile přistaneme, čekali dva bodyguardi. Stačil jsem ujít jen pár kroků a mou pozornost znovu upoutal nějaký rozruch. Nervy jsem cítil až v žaludku a nohy jakoby mi přirostly k zemi. Teď jsem tu měl možnost zažít skutečný zážitek Levee jako celebrity. Při pohledu na moře lidí, kteří se rojili kolem ženy, do které jsem byl neodvolatelně zamilovaný, mi srdce bušilo jako o závod. Než se vynořila z davu, sevřená mezi dvěma obrovskými muži, uplynulo neuvěřitelně příšerných třicet vteřin.

V obličeji měla stoický výraz a ve svých úžasných očích pár stínů. Vypadala mnohem spíš jako žena, se kterou jsem se setkal poprvé, než ta, kterou jsem měl tak dlouho. Bylo to tou nejpodivnější věcí. Vidět ji v tomhle stavu bylo tak špatné. Bez ohledu na to, jakou nostalgii jsem přitom cítil.

Hluboko uvnitř mě vždycky bude mou Fajnovkou, ale teď byla i mou Levee – silnou a statečnou ženou, kterou jsem neměl v plánu nikdy opustit.

Dokonce i v davu plném lidí mě instinktivně vyhledala pohledem. Zatímco ji vedli k čekající limuzíně, malinko si zvedla brýle a s úsměvem na mě mrkla. Neměl jsem to udělat, ale nic by mě nedokázalo zadržet. Přejel jsem si rukama přes hrudník, úsměv jí oplatil a ústy naznačil: „Miluji tě.“

Neodpověděla slovně, nicméně zčervenaly jí tváře a to byla veškerá odpověď, kterou jsem potřeboval. Poté jsem si z batohu vyndal sluneční brýle, nasadil si je a jako anonymní cestující jsem se vydal ke svému Jeepu, který stál na místě určeném pro dlouhodobé parkování.

***************

Předchozí noc Levee informovala Henryho, že se už do rehabilitačního centra nevrátí a další dvě hodiny se s ním ohledně toho hádala po telefonu. Měl strach. A já jsem nemohl říct, že bych jeho obavy nesdílel. Nicméně když Levee nás oba ujistila, že by měla ve své terapii pokračovat doma, nakonec povolil. Díky představě, že bych ji měl během její samo naordinované přestávce jen pro sebe, pro mě bylo mnohem snazší vše akceptovat. Také to tak nebolelo, protože jakmile si odložila svou tašku v ložnici na zem, vzala do ruky telefon a na zbytek měsíce si naplánovala schůzky s lékaři.

Potají jsem napsal Henrymu, abych mu dal vědět, že jejich dohodu splnila. A tušil jsem, že se mu muselo ulevit, protože jeho odpovědí byla nahá fotka. Takže jsem mu poslal fotku kmenu nahých mužů, kterou jsem vypátral v on-line vydání National Geographic. Moje fotka mu evidentně nepřišla ani zdaleka tak zábavná jako mně, protože mi jako odpověď poslal fotku, na které zvracelo štěně. Během těch pár zpráv se zrodilo úžasné a nepravděpodobné přátelství.

Levee v Maine odmítla mluvit s Devonem. Nesčetněkrát jí volal a dokonce zašel tak daleko, že se ukázal v hotelu, ve kterém jsme zůstali, aby se jí to pokusil vysvětlit. Levee mu dokonce neprozradila ani číslo našeho pokoje. Předstírala, že šílela, nicméně pokaždé, když jeho hovor skončila, v očích měla slzy a já viděl, že ji to ranilo mnohem víc, než cokoli jiného. Na druhou stranu já jsem byl nasraný dost za nás za oba. Nedokázal jsem si představit, že by rvačka s Devonem dopadla v můj prospěch.

V mém domě jsme zatím byli stěží dvě hodiny, ale už jsme skončili v mé posteli – dvakrát. Když mi začal zvonit telefon a na displeji se mi objevilo utajené číslo, Levee byla stále ještě nahá a stulená po mém boku. Nevrátila se zpátky do centra, aby si tam vyzvedla své věci a do doby, než jí bude zítra doručen nový telefon, používala jako jediný zdroj komunikace ten můj. Neobtěžoval jsem se hovor přijmout a hodil jí ho.

„Ahoj?“ řekla, opřela si o rameno a nehty dál škádlivě přejížděla po mém boku.

Rukou jsem sklouzl k jejímu zadečku, ale ona se najednou narovnala.

„Ehm, kdo to je?“ Vyčítavě se na mě podívala a pronesla: „To je zábavné, protože jsem si myslela, že já jsem byla Samovou přítelkyní.“

Vrhl jsem se po telefonu, ale Levee mi uhnula z dosahu, díky čemuž jsem přepadl z postele na zem. Znal jsem jen jedinou ženu, která by mi dokázala zavolat a přitom si blokovat údaj o čísle. Znala mě dobře a zatraceně dobře věděla, že kdybych na telefonu uviděl její jméno, hovor bych nezvedl.

Levee promluvila a tím potvrdila mé podezření. „Jak dlouho jste se Samem byli spolu, Lexi?“

„Levee, dej mi ten telefon.“ Postavil jsem se, ale podlezla mi pod rukou a zamířila do mé kuchyně.

Ach, tohle bude špatné.

Lexi byla zasraně šílená. Zvlášť, když si myslela, že jsem se vídal s někým novým. Dokonce jsem si ani nedokázal představit množství keců, které směřovala na Levee.

„To je ale kretén!“ zaječela Levee z vedlejší místnosti. Rychle jsem si natáhl boxerky, a rychle směřoval směrem k ní.

Sakra. Sakra. Sakra.

„Řekl mi, že mě miloval,“ zafňukala Levee. Opatrně jsem se vydal k ní.

Zkurvený život.

Právě, když jsem zahnul za roh, jsem našel Levee v jednom ze svých starých triček, které jsem ještě od okamžiku, kdy jsme dorazili domů, nevrátil do ložnice. Byla sehnutá k ledničce, telefon měla přilepený k uchu. Rukou zakryla sluchátko a zašeptala: „Máš pivo?“

Pak se lhostejně vrátila k rozhovoru s Lexi a zafňukala: „Nemůžu uvěřit, že by mi něco takového udělal.“ Spadla mi brada.

„Ehmm… spodní zásuvka,“ ohromeně jsem zamumlal.

Mrkla na mě a vytáhla dvě piva. Jedno postavila přímo přede mě. Druhým si se mnou přiťukla a pak si ho otevřela a napila se. V podivné kombinaci úžasu a zmatku jsem ji sledoval.

Sakra. Možná, že je šílená i Levee.

Položil jsem svou láhev na pult, překonal vzdálenost mezi námi a pokusil se jí vytrhnout telefon z ruky. Levee přede mnou se zasmáním ucouvla.

„Přestaň,“ naznačila ústy.

„To není moje přítelkyně. Přísahám -“ vysvětloval jsem jí, ale ona mě položila prst na rty, aby mě umlčela. Odtáhla telefon od svého ucha, stiskla tlačítko hlasitého odposlechu a hodila ho na linku.

Lexi mluvila rychlostí tisíc slov za minutu a o našem vztahu mluvila v přítomném čase. Nadechl jsem se a otevřel ústa, abych se do toho vložil, ale Levee mi je zakryla dlaní. Druhou rukou mě objala kolem pasu a zezadu zajela níž, do mých boxerek. Zuby přejela po mém ušním lalůčku a zašeptala: „To je ta, kterou tvá máma nazvala děvkou?“

Vydechl jsem si úlevou. Levee byla skutečně šílená, ale v tuhle chvíli to hrálo v můj prospěch. Přikývl jsem a ona se odtáhla, aby se mohla začít posmívat. „Lexi, počkej, to bylo předtím, nebo poté, co si nechal vytetovat moje jméno…“ odmlčela se a očima přejížděla moje potetované tělo. Hledala volné místo, a když se jí ho podařilo najít, pokračovala: „Na levém boku.“

„Cože?“ zaječela Lexi.

Snažil jsem se potlačit smích. Šlo to jen stěží, protože Levee mi přejela polibkem po krku.

Pak se na okamžik odtáhla, aby mohla promluvit: „Jo, je obrovské. Rozhodně by sis ho všimla. Jestli chceš, později ti můžu poslat jeho fotku.“

V otázce jsem zvedl obočí a ona mi do ucha zašeptala: „Zvládneš to udělat v Photoshopu, že?“

Potřásl jsem hlavou. Pak jsem s pokrčením ramen přikývl.

Neměl bych… ale rozhodně bych to udělal.

Poté, co jsem ji vysadil na kuchyňský pult, jsem popadl telefon a podal ho Levee. Zašeptal jsem jí: „Jsi ďábelská, zlomyslná ženská. Nebyl jsem si jistý, zda bych tě mohl ještě víc milovat. Ale přestaň té děvce přilévat paliva do ohně a už to skonči.“ Palcem jsem jemně přejel přes vrcholek její bradavky, díky čemuž zalapala po dechu.

S úsměvem mi uštědřila spalující polibek, vzala si z mé ruky telefon a slepě hovor ukončila. Nohama mě objala kolem boků a prohlásila: „Skutečně mě vyměňuješ za lepší. Víš to, že?“

Zasmál jsem se. „Jo, vím. I když jsem usoudil, že právě teď bys klidně dokázala naservírovat moje koule jako sashimi.“

Zasmála se. „Proč? Protože máš šílenou ex?“ Objala mě kolem krku a svou tvář si otřela o mé strniště na bradě.

„Ne, protože většina žen by jí všechny ty sračky, které ze sebe chrlila, sežrala.“

S povzdechem se odtáhla, aby se mi mohla podívat do očí. „Věřím ti, Same. A i když to může být těžké, musíš důvěřovat i ty mě.“

V rozčilení jsem zkroutil rty. „Není těžké věřit ti.“

„Až se objevím na fotkách v časopisech, kdy mě bude objímat nějaký chlap, a na titulku budou psát, že se jedná o mého nového přítele, bude. Divil by ses, jaké sračky o mně píší. Každou fotku, bez ohledu na to, jak je nevinná, dokáží neuvěřitelně zmanipulovat.“

„Jo, slyšel jsem, že jsi byla minulý měsíc těhotná a čekala milované dítě Henryho. Čekal jsem, až mi to řekneš,“ škádlil jsem ji a přejel rukou po jejím bříšku.

Plácla mě po ruce. „Jedna pytlovitá košile a najednou jsem byla zbouchnutá mým nejlepším kamarádem.“ Zasténala a pak zakňučela: „Byla to taky má nejoblíbenější košile.“

Se zasmáním jsem jí zastrčil pramínek vlasů za ucho. „Věřím ti, Levee.“

„Je snadné říkat to teď -“

Utnul jsem ji a vysadil na okraj linky. „Je snadné to říct. Tečka. Přiznej mi taky trochu kreditu.“

Ramena jí klesla. Čelem se opřela o mou hruď. „Vím to. Je to prostě proto, že jsem nikdy dřív nechodila s nikým, kdo by nebyl na očích veřejnosti. Nechci tě ztratit jen kvůli nějakému titulku z bulvárních novin, na který narazíš v obchodě.“

„Ne, nejsem slavný, ale ani nejsem pitomý. Udělejme dohodu. Ty se za mě vypořádáš s mou bláznivou ex a já se za tebe vypořádám s celým zatraceným světem.“

S úsměvem zvedla hlavu. „Páni! To mi přijde z tvé strany jako hodně vysoká cena.“

Přehnaně jsem si povzdechl. „Skutečně ano. Ale slibuji, že jestli se pro mě stane celý svět až příliš mnoho a já začnu žárlit na tvoje fotky, kde budeš vyfocená s Thomasem Reignsem, který má směšně malého ptáka“ – se smíchem mě plácla po hrudníku – „slibuji, že nejdřív si s tebou o tom promluvím, dobře?“

Celé její tělo mi tálo v náručí. „Miluji tě, dokonce, i když TMZ říká něco jiného.“

Políbil jsem ji na krk a škádlení jí oplatil: „Taky tě miluji, Lexi… chtěl jsem říct Levee.“

Vyštěkla hlasitým smíchem. „To se ti povedlo.“

„To jsem si myslel.“

„Takže proč jste se vy dvě hrdličky vlastně rozešli? Připadá mi jako tak nádherná mladá dáma.“ Hlas měla plný sarkasmu.

S pokrčením ramen jsem odpověděl: „Spala se svým osobním trenérem. A kvůli tomu dorazila na Annin pohřeb o dvě hodiny později.“

Levee vytřeštila oči a na okamžik otevřela ústa. Pak vykřikla: Ta děvka!“

„Je docela milá, jen -“

„Docela milá?“ nevěřícně se zeptala. „Nechám ji pořádně nařezat!“

„Dobře, zadrž, Tony Soprano. Nikdo nebude nikoho mlátit.“ Odmlčel jsem se. „Jen pro vyjasnění – nemáš tenhle druh konexí, že ne?“

„Ne, ale mám peníze! Jsem si jistá, že bych si nějaké tyhle konexe mohla koupit,“ odpověděla ve vší vážnosti.

Zatraceně jsem ji miloval.

Sklonil jsem se a přehodil si ji přes rameno.

„Co je to za člověka, který dokáže něco takového udělat? Tvoje sestra právě zemřela!“ pokračovala rozčileně, zatímco jsem si ji nesl zpátky do ložnice.

„Nech to být,“ řekl jsem a položil ji na postel.

„Nemůžu to jen tak nechat být!“ odpověděla a zvedla ruce, takže jsem ji mohl přetáhnout tričko přes hlavu.

„Dobře, tak to nedělej. Ale můžeš roztáhnout nohy, abych si, zatímco budeš mentálně hájit mou čest, mohl vychutnávat tvoji kočičku?“ ušklíbl jsem a vrhl se k ní do postele.

„Ta děvka,“ zamumlala a rozevřela nohy ještě víc.

To byla poslední slova, která jsem slyšel. Pak jsem svými ústy nasál její klitoris. Z hrdla jí uniklo dlouhé, rozervané zasténání, svou rukou zajela do mých vlasů. Ošukal jsem ji už dvakrát, ale když jsem ji měl pod sebou, penis jsem měl stále tvrdý.

Zajel jsem do ní prstem, zakroutil jsem jím přesně tak, jak jsem věděl, že díky tomu začne hořet a začne se pode mnou svíjet. Ani tentokrát to nedopadlo jinak. Zvedala boky z postele, do mých vlasů zatínala pěsti.

„Otoč se,“ nařídila.

Levee byla taková. Přesně tak, jako jsem zbožňoval lízání její broskvičky, ona zbožňovala můj penis. Nikdy nedokázala dlouho čekat a rychle začínala žadonit. A víc než často jsem jí byl ochotný vyhovět.

Ale ne dnes.

Vypletl jsem její prsty ze svých vlasů a přišpendlil jí ruku na postel vedle jejích boků. Střídavě jsem lízal a sál její klitoris, svým jazykem jsem přejížděl dovnitř a ven. Teď vyhledala moje vlasy druhou rukou a stále žadonila o to, abych se přetočil. Mou jedinou odpovědí bylo to, že jsem ji přišpendlil na postel i druhou ruku.

„Počkej, počkej, počkej,“ řekla a sedla si, i když jsem se ústy stále věnoval její kočičce. Pak se zhluboka nadechla a zadržela dech.

„Chceš mě uvnitř sebe?“ zeptal jsem se, zatímco jsem ji lízal a celé její tělo se svíjelo v příslibu budoucího uvolnění.

„Ano,“ vypískla, stále ještě bez dechu.

„Ne, dokud se neuděláš.“ Tvrdě jsem nasál její oteklý hrbolek, přejel jsem po něm jazykem.

S výkřikem znovu spadla do polštáře. „Ach Bože!“

Její broskvička pod mými ústy celá pulzovala, cítil jsem její narůstající orgasmus. To bylo to, na co jsem čekal. Přímo mezi jejíma roztaženýma nohama jsem se zvedl na kolena a přetočil ji na bok. Rozkročil jsem se nad jejími stehny, jedno si opřel o rameno a zajel jsem do ní mnohem tvrději, než kdy dřív.

Její tělo kolem mě dál a dál pulzovalo. Z jejích úst uniklo zaklení.

Levee a já jsme byli zamilovaní – o tom nebyly žádné pochyby. Ale stále jsme se na tak mnoha úrovních poznávali.

I když naše těla ne. Naše těla představovala sexuálně spřízněné duše.

Levee zakroužila boky v rytmu, o kterém věděla, že ze mě vytáhne orgasmus. A já do ní hluboko zajel a ujistil se, aby kovová činka v mé špičce našla přesně to místo, které ji nelítostně nutilo kroužit boky.

Jednalo se o trvalé dávání a braní, kdy jsme se společně řítili k cíli a přitom všem jsme se zuřivě bránili vlastnímu uvolnění.

V jistém bodě by pak jeden z nás musel selhat. Nebyl jsem hrdý na přiznání, že tentokrát jsem to byl já.

„Sakra,“ zaklel jsem, když se můj penis v jejím těsném teplu udělal.

Potřeboval jsem ji vzít přes okraj s sebou. Přejel jsem palcem po jejím klitorisu a v pevných kroužcích jsem ho mnul. U toho jsem do ní dál bušil. Orgasmus mě už drtil, ale když se kolem mě začaly svírat její svaly, mé koule pohltila celé nová vlna extáze, takže jsem se přímo v ní vyprázdnil.

Ale pak, když jsem otevřel oči a sledoval, jak se Leveeino pružné tělo pode mnou chvělo, nikdy v životě jsem se necítil plnější.

Ano, vzpamatovával jsem se z neuvěřitelného orgasmu s ještě neuvěřitelnější ženou, ale nepochyboval jsem o tom, že to, co jsem cítil v hrudníku, bylo to skvělé, co jsem vždycky hledal. Bylo to to nejlepší v životě. I když mě její tělo stále ještě dojilo a já v ní už začínal měknout, nemohl jsem si to užívat.

V mém životě každé maximum vždy následovalo to nejnižší minimum.

A při pohledu do jejích uspokojených očí, které se na mě dívaly a byly plné takové lásky, až to skoro bolelo, se to zasrané kyvadlo znovu začalo vychylovat na druhou stranu.