TFU - 22. kapitola

Překlad: Sinnel
Kor.: Jitka

Levee

Sam si sebevědomě založil ruce za hlavou a vyštěkl smíchy. Jeho oči si mě však ostražitě prohlížely. „Prosím?“

„Řekla jsem: ,Jsi blbec.´,“ zopakovala jsem, i když na tváři jsem měla tak obrovský úsměv, který mě málem pohltil.

Miloval mě. I když byl blbec, což byl důvod, proč jsem cítila potřebu informovat ho o tom. Ale ve skutečnosti jsem byla až příliš zaneprázdněna tím, abych udržela nohy na zemi, protože moje srdce se pokusilo vzlétnout. On mě miluje.

Na Samových rtech se objevil úsměv, který odpovídal mému. „Skutečně? Jak to?“

„Za prvé, potřebuji, abys své vyznání lásky odvolal.“

Zavrtěl hlavou a na rtech se mu objevil nesouhlas. „V žádném případě.“

Otočila jsem se k němu a překřížila si nohy. „Musíš. Poté, co jsi mi řekl, že mě miluješ, nemůžu mluvit o svých ex přátelích! Je to špatné.“

Naklonil hlavu na stranu. „Proč bys sakra měla pocit, že právě teď musíš mluvit o svých ex přátelích?“

„Protože to vysvětluje, proč jsi blbec,“ oznámila jsem mu a pak jsem se předklonila, abych se svými rty dotkla jeho. Pak, jen píď předtím, než by došlo k doteku, jsem zašeptala: „To je taky docela dobrý příběh.“

Hlasitě se nadechl, pak mě objal zezadu kolem hlavy a políbil mě. Se svými rty na mých ústech pak s povzdechem vydechl: „Nic neodvolám, ale jestli skutečně musíš, tak ti dávám plné svolení k tomu, abys mluvila o svých ex.“

„Dobře.“ Pokusila jsem se posadit, ale Sam to nedovolil.

Místo toho mě popadl za nohu a přitáhl si mě do svého klína. Pak mi jedním rychlým pohybem přetáhl tričko přes hlavu a to samé udělal i se svým vlastním. Dívala jsem se na jeho ústa, potetovaný hrudník a poprvé jsem si všimla, že mezi náhodnými vzory bylo vepsáno i Annino jméno. Natáhla jsem se, abych se mohla těch černých linií dotknout prsty, nicméně on mě chytil za zápěstí a zvedl mou ruku ke svým ústům.

Políbil mě na hřbet ruky a řekl: „A teď, proč jsem blbec?“

„Ach, správně. Thomas Reigns, Chris Spears, Davis Long a Lee Shultz byli všichni rozptýlením.“

„Bože, chodila jsi někdy s někým, kdo nehrál NFL?“

„Lee hraje baseball,“ pokrčila jsem rameny.

„Někdo další?“

„Johnny Depp. Ale ten byl trochu divný.“

„A starý,“ odfrkl si Sam, který si zjevně neužíval přehlídku mých ex.

Když si zaklel pod vousy, zachichotala jsem se. „Nicméně, to co se snažím říct, je to, že jsem měla ve svém životě spoustu rozptýlení. Takže bez jakékoli pochybnosti můžu říct, že ty, Sam Rivers, rozhodně nejsi jedním z nich.“

„Levee -“ začal, ale já ho umlčela polibkem.

„Od okamžiku, kdy jsem tě poprvé potkala, jsi udělal můj svět lehčím. A to jsi to nejdřív ani netušil. Ale i jen to, že jsi byl každou noc na tom mostě, abys uklidnil šílenství, které se mi honilo hlavou, stačilo. Přiměl jsi mě smát se a jako Ric Flair“ – zatímco se uchechtl, odmlčela jsem se – „přiměl jsi mě cítit se výjimečně. Díky úlevě, kterou jsem cítila ve tvém náručí, se to šílenství stalo zvládnutelným. Same, nikdy jsi pro mě nepředstavoval rozptýlení. Vždy jsi byl mou záchranou.“

Usmála jsem se a doufala, že mi to oplatí, ale on místo toho přejel prstem po mezírce mezi mým poprsím, a v jeho obličeji se zračily silné obavy.

„To jsem zatraceně rád. Ale co když tu jednoho dne pro tebe nebudu? Bojím se, že o tom nepřemýšlíš dobře. Nemůžu vyřešit tvé problémy jen tím, že tě rozesměji.“

„Možná ne. Ale posledních pár týdnů a zvlášť dnes, jsem hodně přemýšlela. Nechci se naučit, jak se vypořádat se svým starým životem. Chci ho změnit. Celé roky jsem snila o tom, že budu tam, kde jsem dnes, ale ve světle reflektorů jsem ztratila sama sebe. Chybí mi psaní písní, Same. Věděl jsi, že čtyři z dvanácti písní na svém posledním albu jsem napsala sama?“

Zavrtěl hlavou a svými mozolnatýma rukama začal přejíždět po mých bocích. Po kůži mi přejel mráz.

„Přísahám, že jsem nikdy nebyla umělcem. Psaní hudby bylo vždy mou vášní. Dokonce ještě dávno předtím, než jsem kdy začala snít o tom, že bych sama stála na jevišti. Hned po Lizzyině smrti jsem začala psát texty – dokonce jsem v té době ještě ani nehrála na kytaru. Možná je to přesně to, čím bych měla být, protože jsem si rychle uvědomila, že možná nejsem stavěná na to, abych byla v tom rychlém proudu slávy.“

Jeho ruce se přestaly pohybovat. „Říkáš, že chceš skončit?“

„Ne! Ale možná není špatným nápadem ustoupit o krok zpět. Mohla bych psát hudbu a připomenout si, proč jsem chtěla začít s tímhle životem.“

Skepticky zvedl obočí. „Levee, myslím, že přestávka je skvělý nápad. Ale pokud mám být upřímný, znepokojuje mě to, že jestli nedostaneš nějakou skutečnou pomoc, zjistíš, že trávíš v nemocnicích ještě víc času a tím budeš dál zabíjet sama sebe, i když jiným způsobem.“

Bože, zbožňovala jsem to, jak mi to říkal přímo. Což byl přesně ten důvod, proč jsem věděla, že s ním po svém boku bych to mohla zvládnout.

„Same, vždycky jsem chodila do dětských nemocnic. Ale jistou závislostí se to stalo až nedávno. Potřebuji někoho, kdo mi pomůže udržet to v mezích – říct mi, když začnu přepadávat přes hranu. Jsem tou věcí posedlá. To je to, čím jsem, ale nejsem iracionální. Mým hlasem rozumu býval Henry, ale teď, když má svůj vlastní život, nás to odtáhlo jinými směry.“

Sklonila jsem se a políbila ho. Pak jsem ho políbila znovu. Pak jsem ho políbila tak, jako by to bylo naposledy a podle mě to tak i bylo. Protože poté, co ten polibek skončí, jsem chtěla se Samem něco úplně nového.

A chtěla jsem, aby to začalo správně.

„Zamilovala jsem se do tebe, když jsem byla na dně. Ale k těm temným dnům se nikdy nebudu ohlížet jinak, než s úsměvem. Chtěla jsem skočit, Same, ale ani jednou jsem nečekala, že by to mohl být pád vzhůru.“

„Bože, Levee.“ Přitáhl si mě do náruče. Držel mě tak pevně, až to bolelo a krk i rameno mi zasypal polibky. Ne tak smyslnými, o kterých jsem věděla, že byl Sam schopný, ale přesto jsem každý z nich cítila až do hloubi duše.

Jeho ruce zajely výš k mým prsům, ale od okamžiku, kdy jsme se setkali, jsem teď byla poprvé tím, kdo chtěl mluvit.

„Počkej. Poslouchej.“ Zaklonila jsem se, ale přesto jsem ho nohama objímala kolem pasu, abychom zůstali aspoň částečně spojení. „Miluji tě.“

Celá tvář se mu rozzářila, v očích měl úsměv.

„A potřebuji, abys mi věřil. Vím, že si o mě stále děláš obavy, ale já se na to místo nevrátím.“

Jeho tělo se napjalo a podezřívavě přimhouřil oči.

„Chci se s tebou vrátit domů, Same. Budu chodit na terapii, pokud se díky tomu budeš cítit lépe, ale každou noc chci skončit s tebou. Tvoje noční telefonáty a hloupé fotky mi pomohly mnohem víc, než jakýkoli doktor. Vezmi mě domů a nech mě bojovat spolu s tebou.“

Zaklonil hlavu a zíral do stropu. „To není fér. Nemůžeš má vlastní slova používat proti mně.“

„Nepoužívám je proti tobě.“ Vzala jsem jeho obličej do dlaní a sklonila se k němu rty. „Přetvářím je.“ Mrkla jsem.

Znovu se do mých úst uchechtl. „Fajn.“

Obrovsky jsem se usmála. „Fajn?“

Rezignovaně zabručel. „Pojeď se mnou domů, Levee.“

„Dobře, dobře. Když na tom trváš,“ škádlila jsem.

„Oficiálně na tom trvám.“ Otočil se, shodil mě ze svého klína a položil mě na postel.

Hned poté mě jeho pevné tělo celou pokrylo. Svou váhu držel na loktech a sklonil se ke mně v hypnotizujícím polibku, který vyslal horkost přímo na místo mezi mýma nohama. Zajela jsem rukama k zadku, který se mu skrýval v džínách, a použila jsem ho k tomu, aby se o mě třel.

„Sakra,“ zasyčel. Jeho penis byl přímo mezi námi. „Také budu trvat na tom, abys, jakmile to bude možné, začala brát antikoncepci. Končím s kondomy.“ Zvedl se z postele a jedním plynulým pohybem mi rozepnul džíny a stáhl mi je. Skončily na podlaze a velice rychle se k nim připojily i jeho kalhoty.

Ležela jsem před Samem a na sobě jsem měla jen kalhotky a podprsenku. Bylo to víc vzrušující, než cokoli, co jsem kdy zažila. Oči mu ztmavly a mě zaplavilo teplo.

„Přibrala jsi,“ řekl a sundal mi kalhotky.

Chtěla jsem být naštvaná, ale naplnily mě jeho dva prsty a potom stejně rychle jeho palec našel můj klitoris. Od jeho posledního doteku už utekla tak dlouhá doba, že se moje nohy rozevřely a žadonily o víc.

„Vždycky budeš nádherná, Levee. Ale předtím jsi byla až moc hubená. Tohle“ – vyjel rukou z mého žaludku až k poprsí – „je dokonalé.“

Zvedla jsem se na předloktí a dřív, než měl možnost se znovu zaklonit, jsem polapila jeho ústa. Rukou jsem ho objala za krkem, svými rty se tiskla k jeho. Když se ve mně jeho prsty najednou pohnuly, jen jsem se uvolnila.

„Ach Bože,“ vydechla jsem a zhroutila se zpátky do polštářů.

Sam byl na kraji postele a sledoval, jak jsem se ztrácela pod prací jeho talentovaných prstů. Otevřela jsem oči na dost dlouho na to, abych zjistila, že zatímco se díval na své prsty, kterými se ve mně pohyboval, zároveň volnou rukou pracoval na svém silném penisu. Neustále si olizoval rty a v jeho obličeji byl čistý, ryzí chtíč. Najednou, jako by mohl ucítit můj pohled, zajel svýma očima ke mně. V jeho zlatých očích zářila absolutní láska. Nemohla jsem se odvrátit.

Mýlil se. Tohle bylo dokonalé.

„Chci tě uvnitř sebe,“ vydechla jsem.

Neodpověděl mi. Nicméně jeho ruka zmizela a začal hledat něco ve svých džínách, které byly na podlaze.

Posadila jsem se a vzala do ruky jeho penis. Pohladila jsem ho od základny až ke špičce. „Same, žádný kondom.“

„Musíme mít bezpečný – saaaaaakra.“ Když jsem se sklonila a jazykem přejela po jeho kovové čince, zasténal. Svými prsty zajel do mých vlasů a pevně se jich držel. Já jsem zatím přejížděla jazykem po jeho hlavičce a ochutnávala slanou chuť kapky, která se už na jeho špičce vytvořila.

Podívala jsem se na něj skrz řasy a zopakovala: „Žádný kondom.“

„Nemůžeme,“ stěžoval si, ale přesto to udělal. Přestal hledat svou peněženku, a když jsem se na posteli mírně posunula, vrhl se ke mně.

„Už od sedmnácti beru prášky,“ řekla jsem, zatímco mi tiše sundával podprsenku. „Jsem zdravá a předpokládám, že i ty. Takže teď mě ošukej bez jakýchkoli zábran. Prosím.“

V očích se mu rozhořel divoký plamen, který představoval to jediné varování, které jsem dostala. Klekl si mezi moje nohy a vrazil do mě. Sex se Samem byl vždycky takový.

Požadující.

Rychlý.

Hrubý.

Neuvěřitelný.

Ale díky tomu, že mezi námi nebyla žádná bariéra a z jeho očí vyzařovala láska, to bylo mnohem víc.

Byl to konec nejistoty.

A začátek nás.

Víc než hodinu Sam střídal rychlé a tvrdé tempo s pomalými, pevnými přírazy. Dotlačil mě k okraji mnohem víckrát, než bych dokázala spočítat, ale pokaždé, těsně předtím, než jsem byla schopna uvolnit se, zařadil na další rychlost. Mezi námi se ozývala šeptavá slova „miluji tě“. Pak, konečně, když byla obě naše těla lesklá potem, do mě zajel až po jílec a zatímco jsem křičela jeho jméno, vyprázdnil se do mě.

Bez ohledu na to, jak bude můj život od tohohle okamžiku vypadat, neexistoval žádný způsob, že bych byla kdy ochotna vzdát se těchto momentů, které jsem se Samem sdílela.

Nemohla jsem se změnit kvůli němu. To jsem chápala.

Měla jsem udělat svůj život svou prioritou.

Ale pokud jsem ho měla po svém boku, bylo to snadné rozhodnutí.