TFU - 19. kapitola

Překlad: Sinnel
Kor.: Jitka

Tahle knížka by fakt zasloužila kromě textu i obrazovou přílohu. Bohužel není, takže vše zůstává pouze na vaší fantazii…                     Sinnel

Levee

Když jsem s peřinou přetaženou přes hlavu skrývala svůj telefon, připadala jsem si jako dítě na letním táboře. Povinné zhasnutí světel proběhlo už před pár hodinami, ale i když jsem měla oční víčka ztěžklá spánkem, nebyla připravena nechat Sama ukončit hovor. Prvních pár dnů, co jsem tu byla, mi telefon zabavili. Doktor Post změnil moje antidepresiva a zároveň mi vysadil všechny léky proti úzkosti. Skutečně jsem se cítila lépe, ale můj život v prostředí, které bylo zcela zbavené stresu, byl úplně jiný než mimo něj, kde byly miliony lidí, kteří mě táhly různými směry. Nicméně byla jsem odhodlaná udělat pro sebe to nejlepší, dokonce, i kdyby to mělo znamenat, že až se budu schopna vrátit domů, budu muset drasticky změnit celý svůj život.

Měla jsem odpočívat a relaxovat, zatímco jsem svému tělu dávala možnost zotavit se, ale nic mě nemohlo pomoci uzdravit se víc, než hodiny, které jsem strávila na telefonu se Samem. Když jsme oba byli tak hotoví, že jsme se rozhodli hovor ukončit, byly už tři ráno. Dokonce, i když bylo tak pozdě, stále mě ta ztráta fyzicky bolela. Chyběl mi mnohem víc, než kdy jindy. Ale pak mi telefon zapípal příchozí zprávou a to vše vymazalo.

Během našeho šestihodinového telefonátu byl Sam v určitě něčím zaneprázdněn. Na obrazovce se objevil obrázek Sama v plavkách, jak lenoší na pláži a vypadá jako potetovaný řecký bůh. Poprvé za pár dnů jsem ho uviděla a mezi nohama jsem pocítila horkost. Pak, když jsem si všimla, že za sebou měl moji fotku, z úst mi unikl smích. Tu fotku jsem okamžitě poznala. Byla to jedna z těch, kdy jsem ze sebe nesčetněkrát naneštěstí udělala blázna v tu nejméně vhodnou dobu. Měla jsem tam otevřená ústa, vlasy mi trčely do všech stran v těch nejpříšernějších úhlech a v obličeji jsem měla zobrazený naprostý strach.

Už jsem nebyla na červeném koberci, kde to bylo foceno. Teď jsem byla bez šatů, jen v bikinách, ale na nohou jsem stále ještě měla boty na podpatku. Jenže tentokrát byly pokryté pískem a já padala jen pár kroků od Sama. Zapomněla jsem na to, že byl grafik, a pokud měla tahle fotka představovat nějakou indicii, tak v tom byl skutečně zatraceně dobrý. Tady se jednalo o bezproblémovou fikci, při které jsem se dobře zasmála. Pak jsem si přečetla nápis dole: Klidně bys takhle mohla vypadat každý den a i tak bych tě chtěl stále vidět. Zítra mi ten hovor zvedni.

Na tu fotku jsem zírala přes hodinu, až do doby, než jsem usnula s telefonem v ruce a obrovským úsměvem na tváři.

Během dalších pár týdnů jsem se Samem mluvila každý den. Ano, přes FaceTime. Každou noc, kdy jsme spolu mluvili, mi také poslal naši „společnou“ fotku. Pokaždé jinou, ale on tam vždy vypadal jako Adonis a já tam vždy vypadala na sračku. Děsilo mě, že našel tolik mých příšerných fotek. Ale dole tam vždy byla naprosto legrační zpráva, díky které ta chvilka rozpaků stála za to. V Samových nočních představách jsme spolu cestovali po celém světě. Od Eifellovy věže po Grand Canyon. A já po celém světě padala přímo na obličej. Moje oblíbená fotka nás dvou byla v zeleném kabrioletu Thunderbird z filmu Thelma a Luisa. Sam měl kolem krku šátek vytvořený z nápisu, který měl být vtipný, ale díky jeho tetovaným předloktím, kterými se opíral o volant, byl stále sexy jako peklo. Na mě použil fotku, na které jsem původně jela na horské dráze, a se mnou byla malá holčička, které plnila její přání „Nadace Splň si přání“. Ústa jsem měla otevřená dokořán a z plna hrdla jsem křičela naprostým strachem. Sam zašel dokonce tak daleko, že když mě umístil do auta vedle sebe, dokonce do mých úst doplnil mouchu. Pak jsem si všimla, že poznávací značku auta přepsal na Sam & Levee 4-eva. Úplně jsem tála.

Do toho muže jsem se zamilovala tak rychle, že jsem jen mohla doufat, že mě vezme s sebou. Před měsícem jsem stála na mostě a uvažovala o tom, že skočím, ale s ním po svém boku, i když třeba jen v autě, ve kterém jsem byla díky Photoshopu, jsem se nikdy necítila šťastněji. A to mě pekelně děsilo. Nebyla jsem si jistá, zda bych to dokázala zvládnout, pokud by on necítil to samé. Nikdy jsem možná neměla problém s drogami, ale byla jsem naprosto závislá na tom božském klidu, který mé mysli nabízel.

Celé dva týdny jsme se Samem žili v bublině blaženosti nového vztahu.

Nebyl to jen smích a úsměvy, ale tohle bylo to, díky čemu mi to přišlo jako skutečné.

Zbožňovala jsem hašteření s ním. Našli jsme spoustu triviálních blbostí, ve kterých jsme spolu nesouhlasili. Ale bylo to přesně ono – nesmyslné kecy. Pomalu se začínalo stávat zjevným, že jsme se Samem každý pocházeli z naprosto jiného světa. Ale také se začínalo stávat nepřehlédnutelně jasné, že to byl přesně ten důvod, proč jsem se ho potřebovala držet.

Sam: Ehm… proč byly ke mně domů jen tak doručeny kytary za 6 000 dolarů?

Já: Byl to můj jemný způsob jak naznačit, že chci pár poliček.

Sam: Ze zbrusu nových značkových Gibsonek? Zbláznila ses?! V obchodě s hudebními nástroji jsem mohl koupit rozbité kytary po padesáti babkách.

Já: Zklidni se, škrte. Tyhle jsou moje oblíbené. Používám výhradně je.

Sam: Ne.

Já: Ne co?

Sam: Nezničím kytary za 24 000 dolarů.

Já: Proč sakra ne? Teď je už nemůžeš vrátit.

Sam: Zatraceně nemůžu, princezno.

Já: To byla rána pod pás, kreténe.

Já: Skutečně? Teď jen tak zmizíš?

Celé tři nervy drásající hodiny neodpověděl. Ale když se pak konečně ozval, nejdřív poslal fotku, na které byly dvě poličky z kytar, které byly opřené o stěnu jeho ložnice. Vypadaly jako generická akustická náhrada – rozhodně nebyly vyrobeny z mých Gibbsonek.

Sam: Omlouvám se. Máš pravdu. Jsem kretén. Je prostě těžké skloubit to, že má moje žena chuť na Gibsony a já jsem skrblík. Udělal jsem je pro tebe minulý týden. Dneska v noci začnu na tvých kytarách.

Sam: P.S. Za ta slova o princezně se skutečně omlouvám.

Sam: P.P.S. Jsem kretén.

Sam: P.P.P.S. Abych to vyžehlil, tady máš fotku mého penisu.

V příloze byla fotka kuřete.

Sam: P.P.P.P.S. Pojmenoval jsem ho Curtis.

Sam: P.P.P.P.P.S. už se nemůžu dočkat, až ho poznáš.

Půl hodiny jsem neodpovídala – protože jsem vzlykala. Samozřejmě, že jsem se cítila špatně, že jsem ho přiměla cítit se jako skrblík, ale to nebyl ten důvod, proč jsme brečela.

On už mi poličky udělal.

A naznačil mi, že jsem jeho žena. Byla to skutečnost, kterou jsem věděla, ale nikdy jsem ji neměla doopravdy ověřenou.

A i když jsem byla stále naštvaná, přiměl mě smát se.

Ale ze všeho nejvíc jsem brečela kvůli tomu, že jsem věděla, že tohle byl přesně ten okamžik, kdy jsem se do Sama Riverse zamilovala.

Teď už nebylo cesty zpět – ne, že bych to chtěla.

Také jsem věděla, že bych bez něj další dva týdny nevydržela.

Já: Přijeď za mnou.

Sam: Řekni kdy a kam.

Já: Zítra. Je rodinný den a měl by přiletět Henry, ale skutečně tě potřebuji vidět.

Sam: Tak tam budu, Levee.

Srdce mi explodovalo v hrudi a já vypískla jako teenager.

Přijede.

Sam: Uvidím, jestli se mi podaří najít někoho, kdo mi pohlídá Curtise.

Propukla jsem v smích. Po tvářích se mi klouzaly slzy.

Jo, do toho muže jsem naprosto a beznadějně zamilovaná.