TATA - 4. kapitola

Překlad: Mishacka
Kor.: Jitka

Večer jsem si vybalila věci v pokoji pro hosty. Ne všechno, jen pár věcí, které mi vystačí na týden. Neplánuju zůstat tady dlouho, jenom než se mi podaří najít něco jiného. Pokoj je zařízený celý v bílém, s výjimkou černé přikrývky. Jde o moderní, čistý pokoj, který se mi od prvního okamžiku zalíbil. Potom, co mi Tag pomohl se zabalit, zavolal kamarádovi. Podařilo se jim v rekordním čase odnést nábytek a rozmontovat mojí postel.

„Večeře je připravena, Claro,“ slyším zavolat Taga přes dveře.

Zamotám si ještě vlhké vlasy do drdolu. „Už jdu!“

Mám na sobě tepláky a tílko. Když vejdu bosá do kuchyně, ucítím úžasnou vůni.

„Umíš i vařit?“ zeptám se překvapeně.

Nejdříve zavře troubu, pak odpoví, „Jasně, že jo. Doufám, že máš hlad.“

Podívám se na prostřený stůl. Pečené kuře, omáčka, bramborová kaše, hrášek a chřest.

„Vypadá to skvěle,“ řeknu a zakručí mi v břiše. Nevzpomínám si, kdy jsem naposledy něco takového jedla.

„Posaď se,“ řekne a ukáže na židli u stolu. Přinese se talíř, který položí doprostřed stolu. Počkám, až si naloží kaši, než se obsloužím já.

„Ví rodiče o tom, že tě vystěhovali?“ zeptá se.

Přesunu se k židli. „Ne. Moc s nimi nemluvím.“

I když se snaží a obden mi volají.

„Proč ne?“ zeptá se a začne si nabírat kuře. „Pokud o tom věděli a nezajímá je to, tak mě pěkně naserou.“

Zjednodušeně řečeno.

Vždycky jsem si myslela, že mám dokonalou rodinu – milující rodiče, kteří se mnou trávili čas a dali mi všechno, co jsem potřebovala a co jsem si přála. Zbožňovali mě, teda aspoň jsem si to myslela. Nakonec jsem viděla jen to, co jsem chtěla vidět, a když jsem zjistila pravdu, tak to pro mě bylo těžké.

Tag kývne a zvedne vidličku.

Udělám to samé.

Pomalu žvýká a přitom mě sleduje tak intenzivně, až se málem ošiju. „Pokud budeš cokoliv potřebovat, tak mi zavolej, jasný? Hned. Kdybych tě dneska nedoprovodil až ke dveřím, tak bys to zatajila, co?“

Pokrčím rameny.

„Zatraceně paličatá,“ zamumlá a zavrtí hlavou. „Jen díky vycpanému jednorožci ses z toho nevykroutila.“

Má pravdu. Kdyby netrval na tom, že mi donese plyšáka až ke dveřím, tak by nikdy neviděl to nařízení a já bych o tom nikomu neřekla.

„Děkuji,“ odpovím tiše.

Tag pokrčí rameny. „Není zač. Zeptám se Ryana s Reidem, jestli můžeš přijít na půl desátou, místo v devět.  Potom můžu zavést Isabellu do školky a pak tě vzít s sebou do práce.“

„Nebude jim to vadit?“ zeptám se zamračeně. „Není trochu brzo žádat o laskavost?“

Tag se usměje. „Jsme přátelé. Věř mi, nebude to problém.“

Nadzvednu obočí. „Jak dlouho jste přátelé?“

„Už roky.“

„To je hezké.“

Pokračujeme v jídle v příjemném tichu, potom pomůžu Tagovi uklidit. Stojíme u dřezu vedle sebe. Já umývám, on utírá.

„Můžeš to umývat ještě pomaleji?“ dobírá si mě, drží v ruce utěrku a čeká.

Trochu ho postříkám. „Kdybych umývala rychleji, tak to nebude pořádně čisté.“

„Můžeme si ještě pustit film,“ řekne. „Nebo se už chytáš do postele?“

Myslím, že máme hotovo. „Film zní dobře.“

I když si myslím, že během něj usnu.

Skončíme v kuchyni a přesuneme se do obýváku. Tag si sedne na pravou stranu sedačky a opře si hlavu o ruku.

„Proč máš oholenou hlavu?“ vyhrknu zvědavě.

Pobaveně se na mě podívá. „Nemyslíš si, že je to sexy?“

Na to jsem se neptala.

„Sluší ti to,“ připustím. „I bradka se mi líbí.“

Ramena se mu otřásají smíchy. „Jsem rád, že se ti líbí, Claro. Byl jsem pár let v armádě a zůstalo mi to.“

Vykulím oči. „Vážně?“

Přikývne a podívá se zpět na televizi. „Vážně.“

Zazvoní mi telefon a podle vyzvánění vím, že je to máma.

„Zvedneš to?“ zeptá se.

Zavrtím hlavou. „Ne.“

„Proč ne?“

„Protože volá máma a já s ní nechci mluvit.“

Odmlčí se. „Víš, že mi můžeš cokoliv říct. Jsem dobrý posluchač.“

„Budu si to pamatovat,“ zamumlám a uvelebím se na sedačce.

*****

Musela jsem usnout, protože se probudím v Tagově náručí.

„Pšt,“ zašeptá, když mě uloží do postele. „Dobrou noc, Claro.“

„Dobrou, Tagu,“ zamumlám a sleduju ho, když odejde z pokoje a zavře za sebou dveře.

Kdo je vlastně Tag?

Mně se zdá dokonalý.

*****

Isabella je roztomilá.

„Jsi krásná,“ řekne souhlasně. „Můžu ti udělat něco s vlasy?“

Otočím se a usměju se na ni, sedí v autosedačce na zadním sedadle Tagova auta.

„Jasně, že můžeš.“

„Tati! Slyšel jsi?“ vykřikne nadšeně.

„Slyšel jsem, princezno,“ odpoví Tag, otočí se ke mně a usměje se. „Bere tě za slovo.“

„Nemůžu se dočkat.“

Mezitím, co šel vyzvednout Isabellu, jsem čekala v autě. Objevil se s ní, naštěstí bez Isabelliny matky, Kaley.

Zastavíme na školním parkovišti a čekám, když Tag vede Isabellu do třídy.

„Ahoj Claro!“ zavolá a zamává, když vystoupí z auta.

Roztomilé.

Tag se vrátí o deset minut později.

„Promiň,“ řekne. „Chtěla, abych jí ukázal, kde pracuju.“

„Nevadí. Nemusíš nic vysvětlovat. Je to úžasná holčička.“

Nastartuje a připoutá se. „To je.“

„Myslíš si, že je to tvoje zásluha?“ zeptám se s úšklebkem.

Otočí se ke mně s úsměvem. „Alespoň z padesáti procent. Minimálně.“

Zaškubou mi rty. „Jak vycházíš s Isabellinou matkou?“

Vyzvídala jsem, já vím, ale jsem zvědavá.

Tag si tiše povzdechne. „Myslím si, že se snažíme, abychom spolu dobře vycházeli. Vycházíme spolu kvůli Belle, chápeš? Teď je to o ní, ne o nás.“

Jo, je skvělý táta.

Přijedeme ke Knox´sTavern a společně vejdeme. Neujde mi Summeřin zvědavý pohled, ale rozhodnu se to ignorovat. Tag odejde dozadu za Ryanem, zatímco si zavážu zástěru a začnu vyřizovat objednávky. Summer trvá skoro hodinu, než se přijde zeptat.

„Já vím, že vyzvídám, takže mi klidně řekni, ať se nestarám, ale vy s Tagem randíte?“ zeptá se tiše a rozhlédne se kolem, aby se ujistila, že nás nikdo nevidí.

Zavrtím hlavou. „Ne. Jsme jen kamarádi.“

„Zařídil ti tu práci, že?“

„Ano,“ opatrně odpovím a přemýšlím, co tím sleduje.

„Říkal, že jste jen přátelé, ale když jsi Ryanovi řekla, že jsi ho znala jen chvíli…“

„To jo.“

Summer přimhouří oči. „Spala jsi s ním?“

Rozšíří se mi oči a zrudnu. „Ne! Nespala. Jsem tvůj zaměstnanec, nechápu, jak se mě můžeš takhle vyptávat.“

Summer s úsměvem pokrčí rameny. „Všichni jsme přátelé. Vycházíme spolu.“

„Je to divné.“

„Není. Tag spí s kdekým. A pokud s tebou nespal… Hmm. Myslím, že tě má rád.“

„Líbím se mu?“

„Jo. Líbíš… má tě rád.“

Jasně, tohle všechno vysvětluje.

„Summer?“

„Jo,“ odpoví. Nakloním se blíž, jako bych jí chtěla říct něco pikantního.

„Jdu se teď věnovat své práci.“

Zklamaně si povzdechne. „No dobře.“

Odejdu a snažím se skrýt úsměv.