SF - 14. kapitola

Překlad: Marta

Austin

O patnáct minut později jsme vstoupili do mého hotelového pokoje. Lexi přešlapovala u zavřených dveří, zatímco já se přesunul si sednout k posteli. Kymácela se na nohou a prozkoumávala standardní dvojlůžkový pokoj.

Naklonil jsem se k minibaru a vytáhl Colu. „Chceš pití?“ zeptal jsem se. Lexi zírala na plechovku Coly. Dokonce jsem se podíval na své ruce, jestli jsem omylem nevzal něco jiného.

„Co?“ zeptal jsem se zmateně.

Lexi si obalila ruce kolem břicha. „Máš vodu? Čistou, neochucenou vodu?“

Pomalu jsem přikývl, sáhl zpátky do minibaru a vytáhl San Pellegrino. Držel jsem ji, aby si ji vzala.

Lexi zaváhala a já se zasmál tomu, jak divně se chovala.

Kurva, co byl její problém?

„Tady, Lex. Nekousnu tě,“ řekl jsem, zatímco pořád podivně stála.

Lexi zírala dolů na podlahu, na obličeji ten prázdný výraz. Všiml jsem si, že to poslední dobou hodně dělala – ve škole, zatímco jsme byli s našimi přáteli… u postranní čáry při hře.

„Lexi?“ řekl jsem a položil pití na noční stolek. Ale svraštila tmavé obočí a rukama se popadla po stranách hlavy. Její zelené oči byly zavřené a na tváři se jí objevil bolestný výraz.

Vyskočil jsem z místa, přeběhl k místu, kde stála, a nevěděl jsem, kam umístit ruce. Nakonec jsem jí popadl za paže. Ruce jí pomalu sklouzly po tvářích dolů k bokům a celou cestu se jí třásly prsty.

„Kurva, Pix. Jsi v pořádku?“

Začal se jí třást ret a slzy naplnily oči.

„Omlouvám se,“ zašeptala. „Omlouvám se. Je to špatný den. Je to pro mě opravdu špatný den, to je všechno.“ Opakovala tu větu ještě třikrát.

Díval jsem se na ní, naprosto jsem nevěděl, co dělat. Měla záchvat úzkosti? Byla v depresi? Cokoliv to bylo, vyděsilo mě to k smrti.

Vedl jsem ji kolem Romovi postele k mé a přinutil jsem jí sednout si. Popadl jsem lahev vody, nalil do sklenice a podal jí to. Sledoval jsem, jak kontrolovala, co jsem dovnitř nalil. Zdálo se, že se jí ulevilo, že je to jen voda.

Divná reakce číslo dva.

Lexi si dala ze sklenice malý doušek a postupně se zdálo, že se vracela zpátky ke mně. Když upila jen čtvrt sklenice, položila ji Lexi na noční stolek a nervózně se podívala mým směrem.

„Jsem tak v rozpacích,“ zašeptala. Klekl jsem si na podlahu před ní.

„O čem to celé bylo?“ zeptal jsem se a otočila hlavu ode mě.

Sevřel jsem jí bradu mezi palec a ukazováček a otočil jsem jí tvář zpátky ke mně. „O čem to celé bylo, Pixi?“

Lexi si začala stahovat rukávy černých šatů přes dlaně a sklonila oči, aby se mi vyhnula. Znova jsem jí naklonil bradu.

„Ne, Pixi, nedívej se pryč. Před několika dny si byla ty pro mě v nemocnici. Nech mě tu být teď pro tebe. Co se s tebou děje?“

Další ticho. To mě jen naštvalo.

„Proč ty válečné barvy, Pixi?“ tlačil jsem.

Zavrtěla hlavou a do očí jí vyskočily slzy. „Ne, Austine. Prosím neptej se mě dál. Nemůžu to vydržet!“

Sklonil jsem hlavu a vzdal se.

„Jsem unavená,“ řekla najednou Lexi a postavila se.

Rychle jsem se vedle ní postavil, natáhl se pro její prsty a spojil se svými. „Tak se polož.“ Ukázal jsem na postel za mnou.

„NE!“ řekla Lexi trochu hlasitěji, než myslím chtěla, a já pozvedl obočí. „Potřebuji jít zpátky do svého pokoje,“ řekla a velkýma očima se vrhla ke dveřím.

Ale já jsem nechtěl, aby odešla do svého pokoje. Něco se dělo a ona sama, takhle se chovající, no cítil jsem se zatraceně neklidně, nechat ji odejít z mého dohledu.

Přistoupil jsem blíž, pustil její ruku a do dlaní vzal její tváře. „Zůstaň se mnou. Jen zůstaň tady se mnou. Jen si lehneme a budeme mluvit. Poznat se navzájem, vzpomínáš? Proč odtud kurva utíkáš?“

Mohl jsem vidět v jejím pohledu nerozhodnost. Naklonil jsem se a přiložil ústa k jejímu uchu. „Zůstaň se mnou. Slibuji, že se tě ani nedotknu, když nebudeš chtít. Prostě tě nemůžu s klidným svědomím nechat odejít, když jsi takováhle.“

Jakmile jsem udělal tenhle slib, uvědomil jsem si, že jsem se jí chtěl dotýkat. Hodně. Tenhle malý skřítek se mi dostal pod kůži.

„Když mi slíbíš, že si udržíš odstup, zůstanu o něco déle,“ zašeptala Lexi a uvolnila tvář. Oddechl jsem si.

Takže nechtěla, abych se jí dotýkal? Alespoň něco bylo jasné v tomhle nepořádku.

Prošel jsem kolem Lexi, vylezl na postel, položil hlavu na polštář a zadíval se jejím směrem. Vypadala tak zasraně roztomile, jak stála uprostřed místnosti a dívala se na mě roztaženého na posteli – její šaty byly příliš velké pro její jen 150 centimetrové tělo, boty příliš velké pro její hubené nohy, černé vlasy natočené a vytvarované ke tváři jako ve dvacátých letech a jasně červené rty nervózně stažené.

Cítil jsem se jako nějaké zlé zvíře snažící se přilákat nevinnou pannu do jeho brlochu.

„Pixi, neudělám nic, co nebudeš chtít. Takže pojď, dostaň se sem a kurva lehni si,“ řekl jsem a dokonce i mě zněl můj hlas ochraptěle.

Vypadalo to, jako kdyby procházela zelenou mílí, zatímco udělala čtyři kroky a klekla si na matraci vedle mě. Položila si nohy rovně, seděla naproti mně, její oči nikdy neopustily moje.

„Je ti pohodlně?“ zeptal jsem se.

Přikývla hlavou a zatřásl se jí ret. „Jo.“

„Nikdy jsi předtím nebyla s klukem v posteli?“ zakřenil jsem se na její zčervenání.

„Ne. Nikdy. Nikdy jsem opravdu kolem kluků nebyla.“

„Co na střední škole?“ zeptal jsem se. Musela být taky roztleskávačka. To znamenalo zasranou spoustu fotbalistů, kteří byli kolem ní celý zatracený čas.

Sklonila oči. „Posledních pár let střední školy jsem měla domácí vyučování. Přerušila jsem roztleskávání až do doby před pár měsíci.“

Zamračil jsem se. „Domácí vyučování? Proč bys chtěla domácí vyučování?“

Lexi si odfrkla beze srandy. „Nechtěla jsem domácí vyučování, Austine. Byla jsem donucená. Škola byla…  pro mě příliš složitá. Byla to jediná reálná volba.“

Přisunul jsem se a zatlačil. „Byla jsi šikanovaná nebo nějaká taková sračka?“

Lexi zavrtěla hlavou a začala skládat kousek uvolněného bílého prostěradla z postele. Natáhl jsem se, popadl její prst, ale její oči se nikdy nezvedly, aby se setkaly s mými. Držela něco zpátky. Něco, co jsem opravdu chtěl znát.

„Podívej se na mě, Pixi,“ naléhal jsem přísně.

Povzdychla a udělala, co jsem požadoval.

„Byla jsi šikanovaná? Proto jsi nikdy nechodila do školy?“

Lexi na to nic neřekla. Takže jsem čekal. Čekal jsem přibližně dvě minuty, dvě dlouhé minuty, stále jsem svíral její ruku a sledoval jsem, jak se připravovala na vysvětlení.

„Měla jsem nějaké problémy… ve škole,“ nakonec poznamenala. Její vysvětlení nebylo dostatečné. Chtěl jsem detaily. Chtěl jsem vědět, jak byla zraněná, a především, kdo za to byl zodpovědný. Měl jsem všechny ty ochranné pocity pro tohohle malého emo skřítka. Cizí vývoj pro mě to takhle brát, ale přesto pravdivý.

„Jaký druh problémů?“ pobízel jsem ji.

Lexi  zavřela oči, a když je znova otevřela, tiše řekla, „Záležitost těla. Měla jsem několik…“ Povzdychla si a dodala, „Měla jsem nějaké problémy s tělem.“

Překvapeně jsem se podíval dolů na postel a prohlédl si její maličké tělo, snažil jsem se uvažovat, jak někdo jako ona mohl mít problémy s tělem. Byla malá… Byla štíhlá, s atletickou postavou, ale vypadala zatraceně dobře, možná příliš hubená, ale bez ohledu na to kurevsky speciální.

Lexi viděla můj zájem o její postavu, vytrhla ruku z mé, překřížila si ruce přes břicho a stočila se do klubíčka. Její zelené oči se zvětšily strachem.

„Lexi? Co to kurva- “

„Nedívej se na mě takhle! Nemůžu to vydržet, když se na mě takhle díváš!“ řekla trochu hystericky.

„Já se nedíval!“ řekl jsem skrz zaťaté zuby. Přimhouřila oči při mé lži. „No, dobře, díval. Ale snažil jsem se zjistit, proč jsi sakra měla problémy! Neprozkoumával jsem tě, Pixi. Nejsem až takový kretén.“

Sklonila víčka a červený obličej mi napověděl, že mi nevěřila.

Znova jsem se posunul blíž, téměř jsem byl u jejího těla. „PIxi, řekni mi, proč jsi měla domácí vyučování.“

„Já  nemůžu - “

„Řekni mi, proč jsi měla domácí vyučování.“ Přerušil jsem ji.

„Ne, já  nemůžu - “

„Proboha, kurva Pixi, řekni mi, proč jsi měla domácí vyučování!“ vykřikl jsem trochu moc nahlas.

„Protože jsem byla anorektička! Tady, jsi šťastný!“zakřičela a sevřela moje tričko. „Protože jsem byla anorektička,“ řekla podruhé, slzy zaplavily její oči. „Byla jsem anorektička…“ Odmlčela se a ty hrozivé slzy se začaly řinout z očí.

Anorektička?

Kurva. Neměl jsem ponětí, co na tu sračku říct.

Lexi opřela čelo o mou hruď a brečela do mého trička. Chtěl jsem jí držet, ale slíbil jsem, že se jí nedotknu. Ale když Lexi zavzlykala, nemohl jsem si pomoct. Takže jsem zvedl ruce, pomalu jí je položil na vlasy a pevně ji držel.

Lexi ani necukla při mém nežádoucím doteku. To způsobilo, že se mi srdce v hrudi zvětšilo.

„Shh, Pixi, uklidni se. Je to v pořádku,“ tišil jsem ji.

„To není, Austine. Nic z téhle sračky není v pořádku,“ zašeptala. „Je mi špatně z bojování s tím. Z bojování proti němu! Jsem kvůli tomu hotová.“

To mě přimělo ztuhnout. Odtlačil jsem jí hlavu z mé hrudi a podíval se jí do krví podlitých očí. „Bojování s čím? Hotová z čeho?“

Lexi škytla z přílišného pláče a řekla, „Pokušení vnitřního hlasu… zoufalé pokušení jít tam zpátky a dobrovolně se vzdát otěží.“

Žílami mi proběhla panika, když jsem uslyšel zdrcený tón jejího hlasu. „Myslíš tím, že pořád s tím bojuješ? Když jsi zmínila střední školu, mínil jsem, že jsi tím myslela, že jsi vyléčená.“

Lexiin obličej zamrzl a zasyčela, „Není žádná taková věc jako vyléčení. Nenávidím tohle Bohem zapomenuté slovo! Nejsem vyléčená. Ne z tohohle, z téhle zatracené strašné poruchy.

„Ale - “

„Přesně jako ty a Heighters. Tvoje spojení s tím nikdy neskončí. Dostal jsi se do gangu mladý a zůstává to s tebou po celý život. Tak jsi to sám řekl.“ Její prohlášení mě zastavilo. „Co jsi to řekl, když jsem zmínila laserové odstranění tvých tetování, aby ses zbavil Heighters? Oh jo, takhle to nefunguje. Je to to samé se mnou a jídlem. Pokušení vyhnout se jídlu je pořád tady. A vždycky tu bude.“

Vzpomněl jsem si zpětně Lexiino divné chování s Cass, která ji objala po zápase. Na její reakci, když jsem jí nabídl pití a zejména na způsob, jakým se dívala na mizernou plechovku Coly.

„Ta Cola,“ zašeptal jsem nahlas a Lexi zafuněla smíchy.

„Jo, Cola. 340 gramů limonády. 160 kalorií. 0 gramů tuku, ale 42 gramů sacharidů a 42 gramů cukru. Kdybych to zkonzumovala, trvalo by 20 minut tvrdého joggingu to spálit. Ale nezastavila bych se jen tady. Musela bych cvičit dalších deset minut, jen abych si byla jistá, že jsem to nespočítala špatně. Navíc, pak bych byla sto kalorií v mínusu. Protože deset minut joggingu uvolní zhruba sto kalorií a víc spálených kalorií znamená víc gramů dolů z váhy. Žiju dle kroků této stupnice.“

Překvapením mi sklouzly ruce z Lexiiny hlavy. Chladně se usmála na mou reakci, zvedla ruku se staženým rukávem, aby si zakryla ústa.

„Není to skvělý, Austine? Žít s tím. Přemýšlet takhle nad vším: jídlo, pití, cvičení, každou část každodenního života, navždy. Nenávidět čištění zubů každé ráno a každý večer, protože pravděpodobně zubní pasta obsahuje kalorie, že? Takže potom, co si vyčistíš zuby, padneš na studenou dlažbu v koupelně a uděláš padesát kliků a padesát leh-sedů jen pro případ, kdyby se do tvého žaludku dostalo pár kalorií a ohrozilo tvůj cíl.“

„Kurva, Pixi,“ to bylo vše, co jsem mohl nabídnout jako odpověď na její výlev. Vypadalo, že ani nedýchala námahou jejího přiznání.

„Vítej na podivné šou, Austine. Já tady jsem po celý týden,“ řekla Lexi smutně.

Podíval jsem se na ní soucitně. „Máš pravdu. Jsi divná,“ řekl jsem bez obalu a bolest, která se jí usadila ve tváři, mě téměř rozřezala.

Lexi se okamžitě posunula, že vyskočí z postele, ale natáhl jsem se a popadl ji za paži. Bylo to poprvé, co jsem si všiml, jak byla křehká pod mou rukou. Jasně jsem cítil pod prsty kosti a ne moc masa okolo.

„Řekla jsem, nedotýkej se mě!“ vykřikla, trhla zpátky rukou. Ztratil jsem nervy, vyskočil z postele, zíral na ní a začal škubat trikem, abych odhalil svou hruď.

„Co… co děláš?“ zeptala se Lexi, k smrti vyděšená, když upřela oči na můj hrudník, pak zpátky k mému tvrdému pohledu.

Popadl jsem jí za ruku, udeřil s ní na kůži mého těla a naklonil se, dokud jsem nebyl nachlup od jejích úst. „Jo, řekl jsem, že jsi divná.“ Lexi sebou trhla při mých slovech, ale dodal jsem, „Ale stejně tak jsem, kurva, i já.“

Lexi zalapala po dechu a nervózně zatřepotala řasy. Začal jsem tlačit její ruku po rovině mého břicha, mé hrudi a pomalu běžel až dolů k bokům a přes kůži přesně nad pasem mých džínů.

Na tvářích zrůžověla a jemně jsem řekl, „Mám jizvy, celou zasranou spoustu jich.“

Vzal jsem její ukazováček a prostředníček a běžel jimi pod tetováním Den mrtvých na mých žebrech. „Pořezaný kapesním nožem členem rivalského gangu, když mi bylo patnáct, kvůli proniknutí na jejich půdu.“ Bříška Lexiiných prstů se toulaly přes vyvýšenou jizvu a šokovaně se nadechla.

Přesunul jsem její prsty po hrudi na vnější stranu levé paže a řekl jsem, „Střela z pouliční přestřelky s auty. Šestnáct let. Sklouzla na vnější stranu bicepsu. Měl jsem štěstí. Další člen gangu neměl.“

Závan teplého vzduchu ovanul na mou hruď, zdroj: ostrý výdech Lexiiných mírně oddělených rtů.

Nakonec jsem běžel jejím prstem po vrchu a žlábcích žeber a prudce se zastavil nad mým pasem. Nechal jsem je tam na sekundu a stiskl oči k sobě. Měl jsem napjatý krk, jak jsem se snažil dostat dýchání pod kontrolu. Malá Pixi mě dělala opravdu zasraně tvrdým a pekelně jsem se snažil uklidnit.

„Austine?“ zašeptala. Znovu jsem otevřel oči, převzal její prsty a běžel s nimi přes osmi centimetrovou jizvu na mém břiše. „Napadený narkomanem s kusem zubatého skla, vše pro lajnu koksu. Bylo mi šestnáct.“

„Austine…“ řekla Lexi téměř neslyšně, zatímco jí z oka vyklouzla osamocená slza.

„Takže vidíš, Pixi, mám taky jizvy. Jen ty moje jsou zvenku, kde je každý může vidět.“

Lexi mě překvapila, když spustila ruce kolem mých zad a tvář položila na mé tělo. Její nehty se mi zaryly do masa na krku a váhavě jsem jí položil tvář na vrchol hlavy.

Voněla tak dobře.

Byla cítit tak dobře.

Nebyl jsem si jistý, jak dlouho jsme tu jen takhle stáli, dvě zpackané emo děti, vyznávající se ze svých hříchů, ale bylo to dost dlouho na to, abych si uvědomil jednu věc: těžce jsem propadal tomuhle malému emo skřítku.

Opravdu. Sakra. Tvrdě.

Stalo se to tak náhle. Cítil jsem se oslepený citem.

Pocit tepla sálajícího z Lexiiny blízkosti prostoupil moje tělo a zašeptal jsem, „Pixi, opravdu tě teď potřebuji políbit.“

Každá část jejího těla se napjala a zašeptala, „Nikdy předtím mě nikdo nepolíbil. Nikdy předtím jsem nedělala nic s klukem,“jako kdyby to byla ta nejtrapnější věc na světě.

Stiskl jsem oči a cítil se jako kokot. Samozřejmě, že nebyla políbená, nebyla ošukaná. Nebyla kolem kluků většinu dospívajícího života, příliš byla zaměstnaná hladověním, aby byla štíhlá.

Byl jsem kokot prvního stupně.

Ale pak jsem ucítil její jemné rty, jak se třely o mou hrudní kost, a asi jsem ztratil rozum.

Pomalu jsem jí rukou vedl hlavu nahoru, přejel jsem jí rty přes vlasy a dolů podél tváře. „Pixi, potřebuji tě,“ zopakoval jsem znova.

Naklonila bradu a odpověděla, „Myslím… myslím, že možná i já tě potřebuji.“

Kdybych neumíral z touhy po její chuti, možná bych se usmál, ale místo toho jsem se sklonil, dokud se naše rty nesetkaly. Nejdříve jsem jí nechal, aby si na mě zvykla, na pohyb polibku, ale netrvalo dlouho, než se jí moje ruce propletly do vlasů a otevřel jsem její ústa jazykem.

Vydala zakňučení, popadla mě za paže a o vteřinu později jsem cítil, jak se její horký jazyk nesměle setkal s mým.

Možná nikdy předtím nebyla políbená, ale vyfoukla mi všechno z hlavy. Byla statečná. Byla všechno, v co jsem ani nedoufal, že holka může být.

Každá vteřina jejího doteku způsobila, že jsem jí chtěl jen víc, ale byla jako sněhová vločka, byla křehká a musel jsem na to jít pomalu.

Neochotně jsem se osvobodil z polibku, o kousek jsem odstoupil dost na to, abych zachytil záblesk slz v jejích očích. Okamžitě jsem pocítil rychlý nával viny.

Zatlačil jsem jí příliš daleko. Jasně mi řekla, že nesnese dotyky. Porušil jsem svůj slib, vše kvůli mému ptákovi.

„Austine…“ Lexi si povzdychla. Díval jsem se na ní, doufal jsem, že by viděla omluvu, stud v mém pohledu. Její jasně červený namalovaný ret se zvlnil do plachého úsměvu a dívala se na mě, jako bych byl najednou její celý svět. Cítil jsem ten pohled propálit se mi přímo do srdce. Nikdo předtím se na mě ještě nedíval s takovou vlídností, s takovou důvěrou a cítil jsem pokoru, že si vybrala mě, aby mi toto dala.

Byly to cizí pocity.

Co všichni vždy viděli, když se na mě podívali, byl bílý, bývalý člen gangu ze známého Heighter-parkoviště přívěsů na konci města.

Ale ona ne.

Kurva, kdo ví proč, ale jen Pixi vždy viděla víc. Dokonce i po všem, čím jsem jí protáhl.

„Austine… děkuji ti…“ zamumlala a ještě jednou jí přes obličej přeběhla ta rozpačitost.

„Neděkuj,“ odpověděl jsem a sklonil se, abych jí přitiskl na rty ještě jeden cudný polibek. Pak jsem uchopil její ruku a přitiskl další polibek do dlaně.

„Zůstaň dneska večer se mnou, Pixi,“ řekl jsem a usmál se. Plácla mě hravě do hrudi celou silou komára. „Jen zůstaň se mnou. Spi vedle mě. Buď vedle mě.“

„Dobře.“ Souhlasila, takže jsem jí vzal za ruku a přitáhl na postel, znovu jsme zaujali pozici jako předtím. Ale naše ruce se nikdy nepustily. Postoupili jsme na jiné místo.

Ta myšlenka mě šokovala. Možná jsme byli teď spolu, možná nebyli. Nestaral jsem se, jak jsme

to nazývali. Mohla se mnou mluvit a já mohl mluvit k ní. Tituly přítel/přítelkyně neměly místo mezi skutečně zpackanými lidmi. Prostě tu byl někdo, kdo tě měl rád, kdo ti rozuměl. Některé z našich pohřbených tajemství byly odhaleny a byl to pocit, jakoby se z mé hrudi zvedla obrovská váha.

„Austine?“ zeptala se Lexi a olízla si spodní ret.

„Mmm?“ odpověděl jsem, sledoval jsem její kroužící jazyk a moje péro sebou bolestně cuklo.

„Mohl bys mě znova políbit?“

Zaťal jsem pěsti u boků. Opravdu jsem jí chtěl víc než políbit – sát jí prsa, ochutnat její klitoris na jazyku, vzít si její panenství – ale věděl jsem, že to se nestane.

„Pojď sem nahoru,“ řekl jsem a trhl s její rukou. Přišla ještě blíž. Natáhl jsem se, abych obalil ruku kolem jejích zad, když ztuhla.

Dal jsem hlavu zpátky. „Co jsem udělal?“

Lexi zvedla ruku a nesměle ji položila na mou tvář. „Mám spouštěcí plochy.“

„Oh – dobře,“ řekl jsem pomalu, nevěděl jsem, co ‚spouštěcí plochy‘ byly.

Posadila se vzpřímeně, shlédla dolů na mě a sklonila bradu. „Moje záda. Moje celá záda jsou spouštěč.“

Překvapením jsem zvedl obočí a Lexi si odkašlala. „Nesnesu dotyky na obratlích nebo žebrech na zádech.“

Bolest v jejím hlase, když o sobě mluvila tímto způsobem, mě drásala.

„Je to místo, které nenávidím nejvíce. To… způsobuje mi to nejvíc stresu.“ Lexiiny rozpačité oči si mě pozorně prohlížely. Přitáhl jsem si jí znova dolů, aby se položila na mou hruď.

„Ale můžu se tě dotýkat všude jinde? Všude jinde je volné území?“ zeptal jsem se a běžel prstem po jejím štíhlém krku.

„V rozumných mezích,“ odpověděla bez dechu.

„Vysvětluj dál, Pixi. Jsem trochu zoufalý z toho, jak se tě chci zasraně dotýkat,“ zatlačil jsem, když můj prst začal lemovat materiál dlouhých rukávů.

„Já ne… Já nevím,“ řekla, když jsem se prstem přiblížil k lemu černých šatů. Oči zavřela potěšením a zčervenání zaplavilo její skřítkovský obličej.

„Co nevíš?“ zazněl tentokrát můj hlas. Způsob, jakým ležela příliš blízko u mého ptáka, způsoboval, že jsem ztrácel rozum. Zastavil jsem prst a čekal na její odpověď.

„Nevím. Nikdy předtím jsem s klukem nebyla. Ani blízko. Nevím, co bude spouštěč, kromě mých zad. Nevím, jestli budu z tebe vyšilovat.“

Vzal jsem do dlaně její bradu a Lexi se tváří přitulila. Ale pak se její hlava zarazila a řekla, „Nevím, jestli budu někdy schopná být nahá s mužem. Nikdy nebudu normální sexuální partner. Nikdy nebudu tak uvolněná a nespoutaná. Prostě si myslím, že nikdy nedojdu k tomu, být se sebou tak spokojená.“ Povzdychla si a dodala, „Uteč teď, Austine. Utíkej daleko, daleko od holky s příliš velkou zátěží.“

Lexiina hlava byla pořád stočená do mé dlaně, pryč od mé tváře, takže jsem řekl, „A já jsem chudinská špína, pořád svázaný s gangem, který prodává drogy kvůli výdělku, a mám bratra, který udělá cokoliv, aby ochránil rajón gangu. Mám mámu, která umírá a děkana, který mě chce dostat ze školy. Jsem zjizvený od hlavy až k patě, a věř nebo ne, ve svém životě jsem byl pouze se třemi dívkami. Žádná z nich neznala mé skutečné já.“

Lexi se zájmem otočila hlavu mým směrem. „Žádná z nich nebyla tvá přítelkyně?“

Pokrčil jsem rameny a palcem přeběhl po její tváři nahoru a dolů. „Předpokládám, že Louisa Tripodi byla moje přítelkyně, asi na týden. Celý život jsme žili od sebe o tři přívěsy. Její rodina byli sicilští přistěhovalci jako můj táta.“

„A co se stalo?“

„Dostal jsem se na střední školu a ošukal jí na podlaze v koupelně. Té noci jsem ztratil panictví. Louisa ztratila své panenství už dávno před tím.“

„Jak jsi byl starý?“

Tentokrát jsem byl na řadě já, cítit se v rozpacích. „Třináct.“

Lexiiny oči se rozšířily. „A co se stalo s ní? Ta Louisa… Louisa…“

„Tripodi,“ dokončil jsem.

„Jo, Louisa Tripodi.“

„Předávkování před třemi lety. Heroin.“

Lexi sebou škubla a zamračila se. „Austine, to je hrozný.“

Pokrčil jsem rameny. „Jen další oběť Westside Heights,“ řekl jsem s úšklebkem.

Lexi se odvážně naklonila dopředu, až se její ústa vznášela nad mými. „A ty další dvě dívky?“

„Záležitosti jedné noci. Neznal jsem ty holky. Věděli, že hraju za Tidy. Šukali jsme. Odešly. A to je moje celá sexuální historie.“

„Ale podívej se na sebe,“ řekla Lexi a gestikulovala k mému hrudníku bez trička. „Jsi dokonalý. Mohl bys mít kohokoliv, koho bys chtěl.“

Zasmál jsem se. „Dokonalost je relativní, Pixi. Krása je relativní.“ Zakroucení její úst naznačovalo, že mi nevěřila.

„Líbí se ti všechna tetování, které jsem získal?“ zeptal jsem se a ona se usmála.

„Jo. Miluji je,“ přiznala a upřeně se dívala na květ lilie na mém krku.

„Ale ne každému se líbí,“ doznal jsem se jí a znovu tím získal její pozornost.

Opět jsem jí vzal za prst a přejel jím po jizvě z postřelení na mé paži. „Odpuzují tě moje jizvy?“

Lexi nadskočila a vydatně zavrtěla hlavou. „Ne! Proč by mě měly jizvy odpuzovat? Nejsou tím, čím jsi. Jsou z tvé minulosti. Vůbec mi nevadí. Vypráví příběh tvého života.“

Zašklebil jsem se na ni a posunul ruku, abych držel její paži. Lexiin dech se zastavil a zoufale se podívala dolů, její ruce byly napjaté, zatímco prodýchávala můj dotyk.

„Stejně tak jako mě netrápí tvoje váha. Ty jsi jednoduše ty. Seru na váhu nebo výšku. Dívám se na skutečné lidi. Pravé lidi. Ty jsi skutečná, Pixi. Dostala jsi tuhle sračku v kartách.“

Lexiin prázdný obličej mě přiměl myslet si, že se zase ztratila ve své mysli, ale potřásla hlavou a vrátila se ke mně rychleji než předtím. A než jsem to poznal, položila ruce na mé tváře a rty narazila do mých. Instinktivně jsem jí hladil po pažích a vyhýbal se dotykům na jejích celých zádech.

Lexi se do toho ponořila víc. Její malá prsa se přitiskla proti mé hrudi a nohou se otřela o mého ptáka. Při tom kontaktu jsem zasténal. Lexi trhla hlavou dozadu. „Jsi v pořádku?“ zeptala se bez dechu.

„Jo, je mi dobře,“ řekl jsem skrz zaťaté zuby. „Jen jsem kurevsky vzrušený, že nevidím rovně.“

„Oh,“ řekla Lexi a podívala se dolů. Když jsi všimla, jak si upravuji džíny, začervenala se, odvrátila oči a zopakovala přehnaně, „Oh!“

Zasmál jsem se, přitáhl si jí k sobě a tentokrát se ona natáhla pro mou ruku. „Děkuji ti, Austine,“ zašeptala o minutku později.

„Za co?“ zeptal jsem se. Oknem z venku jsem slyšel uklidňující zvuk sovího houkání.

Pokrčila rameny a odpověděla, „Za to, že jsi také tak podivný, předpokládám.“ Její prsty se utáhly kolem mých. „Že se díky době necítím jako neschopná. Jako nezkušený blázen.“

„Neselhala jsi, Pixi, nejsi ani blázen. Pokud něco, jsi zatracený hrdina. Přežila jsi něco, co tě mohlo zabít.“

„Ale to je právě to, Austine. Jednoho dne by se to pořád mohlo stát. Já… V poslední době je to těžší. Cítím, jak tomu znova propadám. Ten vnitřní hlas, anorexie… snaží se zbořit moje zdi.“ Lexi zafuněla a podívala se na mě s rozšířenýma očima. „To je poprvé, co jsem to někomu přiznala… možná i sobě.“

Odstrčil jsem jí vzpurný proužek vlasů z obličeje a řekl jsem, „Tahle porucha nedostane to nejlepší z tebe, Pixi. Nedovolím to.“

Lexi vyklenula obočí a zeptala se, „A jak se o to postaráš?“

Pokrčil jsem rameny, „Jen myslím, že tě ani na chvíli nespustím z dohledu.“

Lexi se zachichotala a odpověděla, „Opatrně, Carillo, zní to děsivě jako vyhlášení závazku.“

„Nazývej to, jak se ti líbí, Pixi. Vím jen, že tě mám rád. A chci tě víc vídat. Jsem Heighter se zápisem v trestním rejstříku - “

„A já jsem emo-anorektická panna, která nesnáší dotyky,“ dokončila.

„Nebeské spojení, co?“ řekl jsem s mrknutím.

„Co by se mohlo pokazit?“ žertovala Lexi.

Ačkoliv to byl jen vtip, oba dva jsme rozjímali nad tou otázkou v tichu. Pravda byla, že na téhle cestě se mohla pokazit tuna sraček. Mohla znova onemocnět. Heighters mohli se mnou královsky vyjebat a zničit moje sny. Sakra, Axel, moje krev, by byl blízko k zabití mě, kdyby věděl, že jsem se sbližoval s Pixi, jedinou kočkou, která mohla svrhnout vlastnická práva Heighters na půdě kampusu.

Ale právě teď jsem nechtěl přemýšlet nad tím, co by se mohlo pro nás pokazit, nechtěl jsem myslet na mého staršího bratra, mamku nebo Leviho. Jen jsem chtěl usnout vedle malého temného skřítka a pro dnešní noc zapomenout na všechny naše problémy.

Lexi zívla a uložila se dál na matraci. Sledoval jsem, jak zavřela oči.

S našimi stále propletenými prsty jsem zíral na její krásný obličej a zašeptal, „Proč ty válečné barvy, Pixi?“

Lexi se zhluboka nadechla a velmi pomalu vydechla. Její oči se vůbec neotevřely, ale zpod černých řas vyklouzla jedna osamělá slza a její ruka v mé se pevně sevřela. „Protože nemůžu vystát tu dívku pod tím,“ zašeptala.

Při jejím přiznání prostě moje srdce vynechalo úder, přitáhl jsem si její ruku k ústům a políbil chladnou pokožku.

„Proč ta tetování?“ zeptala se Lexi a moje oči střelily k ní. Tyrkysové duhovky byly zavrtané do mých, takže jsem řekl, „Protože nemůžu vidět jizvy mé minulosti.“

Lexiiny oči se naplnily vodou a další slza porozumění stekla po její tváři. Naklonil jsem se a slíbal slanou kapku.

A tak jsme propadli.

Propadli se do spánku.

Propadli se do důvěry…

Propadli jeden druhému.