LB - 2. kapitola

Překlad: Dráža
Kor.: Evička

Carter

Na příštích pár týdnů, byl tohle náš život. Jeden z nás byl vždy u Eve. Indi s ní byla přes den a pak šla domů, aby byla s kluky. Já měl noční směnu.

Ani jeden z nás nechtěl, aby se naše malá holčička někdy cítila sama. Ačkoli mi zatraceně chybělo spát vedle mé ženy. Nikdy jsme netrávili tolik času od sebe.

Rozhodně jsem trpěl abstinenčními příznaky.

Indiana během dne Eve kojila a dávali mléko do lahví, abych jí ho mohl dát v noci.

Měli jsme štěstí, že se narodila předčasně jen o čtyři týdny; pokud zvládne několik příštích týdnů, je v budoucnu minimální šance na jakékoli komplikace.

Hlavním problémem byli její plíce a váha. Zdravotní sestra mi řekla, že právě v posledním měsíci těhotenství, se plně tvoří plíce dítěte a získávají tělesný tuk. To vysvětlovalo, proč byla tak drobná, když jsem ji poprvé uviděl.

Byl jsem vyčerpaný, ale tak jako Indi jsem byl připravený udělat cokoli, abych viděl, jak to naše dcera zvládá.

Chyběli mi moji kluci, žena, LJ a život, který jsme měli před nešťastnými okolnostmi, kterým jsme teď čelili, ale byla tady ona a stejně jako její matka přežije. V tom jsem měl velkou útěchu.

Indii a já jsme se navzájem viděli asi půl hodiny nebo tak nějak, během našich výměn směn. Ale oba jsme věděli, že pro nás jako rodiče je to krátkodobá oběť, kterou jsme ochotní podstoupit.

Naše malá holčička za to stojí.

Eve byla každým dnem silnější. Byla to jen otázka času, kdy si jí budeme moct vzít domů a vrátit se ke všemu, co jsme kdysi měli. Bezstarostný šťastný život.

Každý den trochu přibrala, ale stále byla malá. Chlapci jsou na svůj věk vysocí. Můžu říct, že budou mít stejnou postavu jako já, až budou starší. Jaxson se hodně podobá Indi, zatímco Levi je celý já.

Eve je však úplný opak. Bude malá a drobná, stejně jako Indiana. Vím to. Dokonce má i její maminky roztomilý malý knoflíčkový nosík a plné rty. Bude mě mít omotaného kolem svého malého prstíku, stejně jako Indiana. Budu tmel v jejích rukou[1]… Obávám se, že už jsem.

***

O dva týdny později jsme si ji přivezli z nemocnice domů. Pro rodinu Reynoldsových to byl skvělý den. Moje holčička byla zdravá a přesně tam, kde potřebovala být – s námi. Byl jsem zpátky doma… ve svém zámku, se svou ženou, třemi krásnými dětmi a samozřejmě LJ.

Jaxson a Levi svou sestřičku zbožňují. Mezi námi třemi chlapi vím, že bude vždy v bezpečí. Ta myšlenka mi dává z nějakého důvodu obrovskou úlevu.

To mě poser. Eve jsou jen dva týdny, a už si dělám starosti s takovýma sračkama.

Měl bych být víc než spokojený s tím, že jsme všichni spolu, ale překvapivě mám nad sebou temný oblak.

 Jsem si jistý, že je kvůli celé té věci s Eve a těmi nervy, kolem jejího narození.

Myslím, že jsem stále vyděšený.

***

Indiana

Poté, co jsem zvedla přikrývku, se Carterova paže instinktivně natáhla a vtáhla mě do jeho láskyplného, ochranného objetí.

Bože jak mi chyběl, když jsme byli odděleni. Poslední dva týdny byly peklo. S tím, co se děje s Eve, bylo oddělení od Cartera to nejhorší. Je mé šťastné místo, můj klid po bouři, mé útočiště. Bez něj bych nedokázala bojovat.

Přes den byl v práci, když jsem byla v nemocnici s naší dcerou a noci byl s Eve.

 Vím, že pro něj bylo těžké, že byl od nás pryč, ale trval na tom, že budu v noci doma s chlapci a ve skutečné posteli, kde se můžu dobře v noci vyspat. Bez něj vedle mě to bylo nemožné.

Miluju, jak byl starostlivý, jako vždycky. Neexistuje nic, co by pro mě neudělal… pro naše děti. Máme štěstí, že ho máme.

„Chybělo mi to,“ zašeptám a položím si obličej na jeho hruď, když jsem se k němu přitiskla.

„Mě taky, bejby. Mě taky,“ je všechno, co řekne, když kolem mě omotá ruce a přitáhne si mě ještě blíž.

Když mě políbí na temeno hlavy, zvednu tvář, abych se na něj podívala. Potřebuji víc, potřebuji jeho. Vím, že od té doby, co jsem porodila Eve, uběhly jen dva týdny, takže nemůžeme dělat všechno, ale potřebuji s ním nějaké spojení. Cokoliv. Polibek na temeno hlavy, to prostě nestačí.

Zasténá mi do úst, když položím rty na jeho. Moc ho miluji. Za celou tu dobu, se to, co k němu cítím, vůbec nezmenšilo. Pokud se něco, tak zvětšilo. Problémový teenager, kterého jsem před všemi těmi lety poznala, už není.

Je to jen vzdálená vzpomínka.

Carter-muž, je sebejistý a pohodový. Nyní ví, že je hoden úcty, a to on je. Vždycky byl. Dokazoval to znovu a znovu. Není jen skvělý muž, je dokonalým manželem a fenomenálním otcem. Miluju ho vidět s dětmi. Je tak osobní, a láska, kterou k nim cítil, z něj přímo vyzařuje. Je jisté, že stejně jako já, tak i chlapci ho zbožňují.

Netrvá dlouho, než se náš polibek stane žhavým. Zdá se, že se stále nemůžem nabažit jeden druhého. Nemyslím si, že by se to spojení mezi náma někdy zmenšilo. Je to láska jako žádná jiná; silná a nerozbitná, stejně jako my.

Prsty přejíždím po Carterově nahém, vypracovaném těle. Jeho tělo je stále stejně krásné jako kdykoli předtím.

Dokonalá dokonalost by byl nejlepší způsob, jak ho popsat. Posunu ruku dolů pod pyžamový spodek, a uchopím jeho pevnou a působivou délku v ruce. Co bych dala za to, aby byl právě teď ve mně. Oba jsme se nesmírně potýkali se zdrženlivostí šesti týdnů po narození našich chlapců. Ani tentokrát to nebude jiné.

Carter označil kalendář mých předchozích dvou porodů a každý den, který prošel, odškrtl. V ten moment, kdy uplynulo šest týdnů, po mě vystartoval, jako nažhavený pes.

Čím víc to děláme, tím víc ho chci, toužím po něm. Začínám na něm pracovat rukou, když cítím, že mu ztuhne tělo.

„Nedělej to bejby,“ najednou zamumlá na mých rtech, když položí ruku na mou, a uklidňuje mě.

Co?

Okamžitě se od táhnu od polibku a zvednu hlavu, abych s ním navázala oční kontakt.

„Proč jsi mě zastavil?“ Zeptám se, jak šokovaným, tak ublíženým hlasem. Nikdy předtím nic takového neudělal. Jen když jsem byla nemocná, ale nemocná už nejsem. Neodpovídá, ale něco mu vidím v očích. Nejsem si jistá, co to je, ale okamžitě mě to znepokojí.

„Cartere,“ zaprosím, když čekám na jeho odpověď. Stále nic. Neexistuje žádný způsob, že to nechám být. Chci vědět, co se to sakra děje.

„Můžeme prostě jen spát?“ Odpověděl s povzdechem.

„Je to už několik týdnů, kdy jsem naposledy spal v opravdové posteli.“

Vím, že je to pravda. Posledních dva týdny strávil spící na pohovce v nemocnici, zatímco se staral o Eve, ale mám takový pocit, že je toho víc. I nadále se na něj dívám, když čekám na to, aby to rozvedl, ale to neudělal.

 Místo toho mi vytáhne ruku z jeho pyžamových kalhot a položí ji na jeho hruď, než zavře oči.

„Dobrou noc,“ zašeptá.

Co to kurva je?

Za méně než vteřinu jsem z nadrženosti, přešla k naštvanosti. On je zatraceně šťastný, že má ruka už není obtočená kolem jeho mužství, to je vše, co můžu říct.

---

[1] (že bude poddajný, udělá vše, co bude chtít)