Elude - 8. kapitola

Překlad: Mili

Andi

Obřad nebyl zrovna ve znamení mých splněných snů. Lhala bych, kdybych řekla, že ano.

Ale byl… zajímavý. Především co se týče té krátké půlsekundy, kdy se na mě Sergio podíval, jako bych byla krásná – jako bych byla žádoucí – jako by na tom místě chtěl skutečně být.

Ale ten okamžik rychle pominul.

Nahradilo ho ‚do prdele‘ a potom mdlý pocit, že odkazuje na to, že se chystá svázat svůj život s mým.

Snažila jsem se během obřadu pořád usmívat. A k mé neutuchající radosti mám dva různé dorty; což znamená, že jakmile uvidím Mo, dám ji pořádnou pusu na pusu.

Ale teď… jsou všichni pryč.

A já jsem vyčerpaná.

Moje tělo už není tím, čím kdysi bývalo, a nenávidím ten utvrzující fakt, že nedokážu zůstat vzhůru celou noc a užívat si oslavu s mou novou rodinou.

Už jsem ani nezvládala udržet oči dokořán.

V jednu chvíli jsem pila šampaňské a ztěžka se opírala o stůl. V další jsem ucítila, jak mě zvedají silné paže a odnáší do postele.

Myslela jsem, že je to Tex nebo někdo jiný z kluků. Totiž všichni z nich jsou v podstatě drsní svalouši, takže je lehké si splést, čí hrudník je čí.

Ale ta vůně.

Ta vůně drahé kolínské mě rozsekala.

Sergio, se vší svou vzteklou náturou, se pokaždé prozradí. Nosí Versace a má slabost pro všechno, co je drahé.

Nikdy jsem nebyla typ dívky, která jede po kolínských. Připadá mi až moc silná a klamná. Připomíná mi nabručené tlusté chlápky v oblecích, co kouří doutníky a debatuje o zločinech.

Ale na Sergiovi?

No, prostě jen stačí říct, že jedna má krátká představivost zahrnuje nás dva hrající v reklamě na vlastní kolínskou vodu, jak se proháníme po světě v rychlých autech a jachtách.

Jo, a mám u toho na sobě úžasné černé plavky.

Jsem zdravá a plavu v oceánu.

Zamrkala jsem ve tmě, která se rozléhala v mé ložnici a pevně se držela Sergia, když mě pokládal na matraci.

Cvakají mi zuby. Ne protože by mi byla zima, ale protože nevím, co mám očekávat. Bude se o něco snažit? Nebo je mu ta myšlenka odporná?

Pokrčila jsem kolena, nebo se o to alespoň pokusila, ale Sergio mi nohy zase natáhl.

„Co?“ Snažila jsem se nadzdvihnout na loktech, ale byla jsem příliš slabá.

„Lehni si, Andi. Spi.“

„Ale ty - “

„Spi,“ pronesl rozmrzelým hlasem, když mi sundával boty a potom mě velice pomalu otočil na bok a začal rozepínat zip na šatech.

„Chystáš se - “

„Zneužít nemocnou unavenou dívku?“ Dokončil. „Ne, Andi. Nejsem takový.“

„Průšvih,“ zavtipkovala jsem.

Mohla bych přísahat, že jsem ho uslyšela zasmát se; nicméně jsem vrávorala na hranici ztráty vědomí z vyčerpání. Takže v tomto mém vysíleném stavu bych si pravděpodobně dokázala i vsugerovat, že tu místo něho stojí Ryan Gosling.

Mé tělo ofoukl chladný vzduch, když mi pomalu stahoval šaty z nohou. Zachvěla jsem se a natáhla se pro přikrývku, ale znovu jsem se ocitla ve vzduchu.

„Upozornit, příště upozornit,“ vydechla jsem, když se moje chladná pokožka setkala s jeho horkou.

Na krátký okamžik se mi podíval do očí. Ten moment vyzněl naléhavě, jako by se mi chystal něco říct a nevěděl jak.

Zamrkala jsem. Musela jsem. Totiž, lidi přece za normálních okolností mrkají. Ale tím, že jsem mrkla, jsme ten oční kontakt přerušili. A okamžik vyprchal, jako by se vůbec nestal.

Opatrně mě položil na saténové povlečení a zahalil mě přikrývkou.

„Děkuju,“ zašeptala jsem.

„Tady.“ Položil mi na noční stolek fungl nový telefon. „Napiš mi zprávu, kdybys cokoliv potřebovala…“

„Odcházíš?“

„Jdu… dolů,“ odpověděl hrubě. „Piš jen v případě, že budeš umírat.“

„Ha ha.“ Zívla jsem. „Ještě ne, Sergio. Takový šťastlivec zase nejsi.“

„Ne…“ řekl tiše. „To opravdu nejsem.“

Něco mi říkalo, že už nemluvíme o mé smrti, ale dál už jsem nedokázala zůstat vzhůru. Propadla jsem spánku a snila o anonymním rytíři s tmavými vlasy.

Aspoň v mých snech.

Byl skutečný.