DW - 18. kapitola

Překlad: Luciana

„Ty jsi zamluvil chatu v Seashore Hideaway?“ zašeptala Maddy, skrčila se na svém sedadle a dívala se kolem.

William se na ni zamračil. „Je to problém?“ zeptal se, podíval se ke kanceláři a potom k chatám, roztroušeným v háji vzrostlých dubů dole u oceánu. „Trace říkal, že je to čisté, dobře provozované zařízení.“

„Ty jsi požádal Trace, aby ti doporučil motel?“ vyjekla, tvář jí zbarvila zářivě růžová barva a s hrůzou se na něj podívala.

„Ne, on byl ten, kdo navrhnul, abych tě vzal do motelu, když parkování, očividně už není možnost pro nás. Co se zatraceně děje, Madeline? Myslel jsem, že budeš ráda, když budeš mít krásnou postel, místo staré plachty na zemi.“

„Ale… ale…“ mávla ke kanceláři a potopila se na sedadle ještě hlouběji. „Samuelova dcera vlastní Seashore Hideaway. Jestli mě tu uvidí s tebou, řekne to Samuelovi a potom všichni v pečovatelském domě budou vědět, že my… že ty a já… počkej, ty jsi řekl Tracovi, že máme aférku?“

William položil hlavu na volant se zasténáním. „Kristovy rány, nemyslel jsem si, budu mít někdy tolik problémů, dostat nějakou lass z kalhotek,“ zamumlal. Se stále položenou hlavou na volantu, se otočil jen tolik, aby se na ni podíval. „Maddy, miláčku,“ řekl tiše a nestaral se, jestli uslyší ostří v jeho hlase, „co teda navrhuješ, abycho udělali? Protože já stále trpím.“

Vykulila oči a rty se zformovaly do dokonalého O.

William se narovnal s těžkým povzdechem a natáhl se, aby nastartoval dodávku.

Maddy zakryla jeho ruku. „Dobře, zůstaneme tady,“ řekla chraplavě.

„Nechci tě ztrapnit před tvými pacienty.“ Usmál se napjatě. „Už jsem pro to udělal dost.“

„Můžeš jít dovnitř a zaregistrovat se, zatím co já počkám v dodávce,“ řekla, ruku stále položenou na jeho. „Prostě si vymysli falešné jméno pro mě a řekni, že jsem… tvoje žena,“ řekla a její ruměnec ztmavnul.

„Jsi si jistá?“

„Ano, Williame, jsem si jistá.“ Pomalu se na něj usmála. „A nemusíš si dělat starosti s tím jak mě dostat z kalhotek, protože žádné nemám.“

Zhluboka se nadechl, když jeho pohled sklouzl do jejího klína. „Jsem rád, že jsi mi to neřekla dřív,“ zavrčel napjatě, „nebo by nemusely zůstat žádné poštovní schránky mezi tímhle místem a Midnight Bay.“

Zasmála se tomu, ačkoliv trochu nervosně a zatlačila ho do ramene. „Běž nás zaregistrovat. Já tu zůstanu schovaná,“ řekla a sklouzla zase dolů v sedadle.

Aby jí nedal čas změnit názor – nebo najít další problém – William vystřelil z auta a prakticky utíkal ke kanceláři. Ale zarazil se ve dveřích. Počítal s tím, že mu Madelin pomůže s registrací, když si nebyl jistý, co se očekává a neměl odvahu se zeptat Mabel, jak to chodí, když si chce pronajmout místo na strávení víkendu nezávaznými radovánkami s dobrou přítelkyní její dcery.

Podíval se zpátky k dodávce a viděl jen vrcholek Maddyiny hlavy, vykukující na něj, mávl na ni a vešel dovnitř. „Volal jsem dnes odpoledne a zamlouval jsem si jednu z vašich chatek,“ řekl ženě za pultem – která vypadala trochu jako Samuel.

„Vaše jmého, prosím?“ zeptala se, usmála se a zmáčkla několik kláves na počítači.

„William Killkenny.“

Podívala se na něj překvapeně. „William Killkenny? Vy musíte být ten gentleman, o kterém mi říkal můj otec? Samuel Keating? Žije v pečovatelském domě River Run v Midnight Bay.“

William uvnitř zavrčel, ačkoliv se na tu ženu usmíval. „Promiňte. Neznám nikoho jménem Keating. To musí být jiný William Killkenny, o kterém jste slyšela.“

Pokrčila rameny a ťukla na pár dalších kláves počítače a pak natáhla ruku. „Když mi dáte vaši kreditní kartu, bude to rychlé a dám vám klíč od vaší chaty. Reservace je na dvě noci. Je to tak správně?“

„Nemám kreditní kartu. Předpokládal jsem, že to zaplatím hotově.“

Koukla na něj a stáhla ruku. „Oh. Ok. Pak tedy musím vidět váš řidičák, pane Killkenny. Zákon požaduje, abych ho okopírovala a uchovala ve spisu.“

William sáhl do zadní kapsy, vytáhl svou peněženku a podal jí kousek papíru, který mu dali, když dělal písemný test.

Vzala si to se zamračením. „To je jen žákovské povolení.“

„Pouze jsem se sem právě přistěhoval z Irska.“

Stále se mračící, položila papír na kousek skla a zmáčkla tlačítko, které způsobilo, že přes to proběhlo zářivé světlo.

„Tohle říká, že žijete v Midnight Bay,“ řekla, když četla jeho povolení cestou zpátky s tím a kusem papíru, který vyplivnul ten přístroj. „To je docela náhoda, že v Midnight Bay jsou dva Williamové Killkennyové.“

On jen pokrčil rameny a nic na to neřekl.

Podala mu zpátky jeho povolení a věnovala mu něco, co vypadalo jako tajemný úsměv. „Nemáme tu mnoho místních, kteří by tu zůstávali, alespoň ne na dvě… celé noci.“

William cítil, jak se mu na čele objevují perličky potu. Proč zatraceně musí být všechno tak příšerně složité v tomhle století? Pro Kristovy rány, všechno, co chtěl, bylo ponořit se do Madelininy měkkosti. „Přítel, u kterého jsem, má společnost a tak jsem dal k dispozici svou postel,“ řekl upjatě.

Mrkla oknem ven. „Jste sám, pane Killkenny?“ najednou se zasmála. „Samozřejmě že ne, potřebujete někoho s řidičákem, když máte jen povolení.“

„Moje žena je se mnou.“

Poklepala na několik dalších kláves počítače. „Její jméno?“

„Gwendolyn,“ řekl, uvědomujíc si, že už je stejně na cestě do pekla, takže může maximálně urychlit svou cestu tím, že použije jméno své svaté matky.

Zatímco ta žena ťukala „Gwendolyn“ do počítače, on uklidil povolení zpátky do peněženky. Jiný přístroj vypliv další dva kusy papíru a ona posunula jeden z nich k němu, společně s perem.

„Podepiště se tady, pane Killkenny. Budeto třistašedesátosm dolarů a sedmdestádva centy.“ Usmála se omluvně. „To jsou naše letní sazby, ale koncem září se sníží na mimosezoní, kdyby se stalo, že byste někdy potřeboval zase… postel.“

William vytáhl čtyřista dolarů a podal jí je. „Zbytek si nechte,“ řekl, chňapl druhý list papíru, o kterém předpokládal, že je to jako účtenka z restaurace. Vyrazil ke dveřím, jen s touhou nechat to peklo za sebou. „Dejte ten zbytek třeba ženě, co uklízí, jestli chcete.“

„Pane Killkenny!“ zavolala na něj. „Váš klíč.“

Zatraceně. Otočil se, dokráčel zpátky k pultu. „Děkuji.“

„Je to chata sedm, poslední napravo u pláže. Je tam káva v pokoji a snídaně je zdarma k večeři, jen jim ukážete doklad o zaplacení pokoje,“ volala za ním.

Mávl účtenkou přes rameno, když vycházel ze dveří. „Děkuji.“

Nastoupil do auta a nastartoval ještě dřív, než se pořádně usadil do sedačky. „Otevři tu přihrádku a dej si ty balíčky do kabelky,“ řekl Maddy, která už seděla skoro na podlaze.

William se donutil jet pomalu, úzkou cestou k chatě.

„Deset?“ vyjekla Maddy najednou, její pohled zalétl k němu. „Koupil jsi deset balení kondomů?“

Dojel k chatě číslo sedm, vypnul motor a podíval se na ni. „To byly všechny, které měli v supermarketu.“

Její výraz se znovu změnil na vyděšený. „Ty jsi přišel do Shop ´n Save ve městě a koupil jsi deset balení kondomů?“ téměř křičela.

William vyndal všechny krabičky z přihrádky, jednu si strčil do kapsičky u košile a ostatní nacpal do kabelky na jejím klíně. „Vystup z auta, Madeline,“ nakázal jí tiše, když otevřel dveře a vystoupil ven.

Když ji viděl, jak na něj zírá skrz přední sklo s vykulenýma očima a naprosto ztuhlá, vyrazil kolem předku dodávky s jasným záměrem vnést ji dovnitř. Ale ona se najednou vyškrábala ven a přehodila si svou těžkou kabelku přes rameno, přešla kolem něj a vyběhla na verandu.

William vyndal klíč z kapsy, strčil ho do zámku a otevřel. Zatlačil ji dovnitř a přitiskl ji zády na zavřené dveře. Zakryl její ústa svými – ani sebou necuknul, když její kabelka spadla na zem.

Najednou ani neucukla, ani si nestěžovala, ani se nestyděla. Ne, vyhověla jeho požadavkům s hladem, který mohl soupeřit s jeho. Jen místo aby ho objala kolem krku, vytáhla mu cípy košile z kalhot a začala mu rozepínat pásek.

Nabral plnou hrst látky a přemýšlel, proč zatraceně ta žena stále nosí tak dlouhé sukně. A co našel, když ji zvednul dost vysoko, aby vklouzl rukama pod ni? Jak slíbila, nenašel nic jiného, než měkké, sladké tělo, roztáhl ruce na jejím zadečku a přitiskl si ji ke svým slabinám.

Tedy, aspoň to zkusil, ale překvapivě, Maddy mu byla v cestě, zaneprázdněná strkáním svých rukou do přední části jeho kalhot. Vážně jí vykřikl do úst, když jedna její ruka ho vzala do dlaní a druhou ho sevřela kolem jeho tvrdého údu.

Ustoupil zpátky, aniž by pustil její sladký zadeček, takže šla za ním a přerušili polibek jen na tak dlouho, aby našli postel. Připraven odvrátit další zápas, pokud by si vzala do hlavy, že se s ním začne znovu mazlit, donutil se William vzdát pokladu ve svých dlaních a chytil ji za ramena. Položil ji zády na postel, opřel se dlaněmi vedle ní a použil svá kolena, aby jí roztáhl stehna.

„Kondom,“ zalapala po dechu a natáhla se k jeho kapsičce na košili.

„Máš tři vteřiny, abys ho nasadila,“ zavrčel.

Trvalo jí pět vteřin, jen aby rozdělala ten zatracený balíček, protože se jí strašně třásly ruce a William si protrpěl dobrou půl minutu sladkého mučení, než mu ho nandala.

Ačkoliv si nebyl jistý, jestli byla úspěšná, ale už dosáhl hranice své trpělivosti, odstrčil jí ruce stranou, aby se jí mohl dotknout. A když ji našel hladkou, vlhkou a připravenou, ponořil se do ní. Dech se jí zrychlil a vydala dlouhé, pronikavé zasténání. Zatlačil se do ní hlouběji za zvuku její rozkoše a celé tělo mu bzučelo napětím, když cítil její teplo kolem sebe.

„Jsi v pořádku, Madeline?“ zeptal se skrz zatnuté zuby.

„Oh Bože, a-ano,“ vyšlo z ní roztřeseně.

William ohnul lokty, aby přiblížil svá ústa k jejím. „Tak se drž, lass,“ zašeptal a jeho úsměv se změnil na divoký, když vykulila poplašeně oči.

Ale jelikož byla moudrou ženou, Madeline mu sevřela paže, zatnula mu prsty do svalů, když sebrala odvahu. William do ní pronikl celou délkou, pak se stáhl a pak přirazil znovu, ještě hlouběji. Nejdříve pomalu, potom s rostoucí rychlostí. Když si byl jistý, že se s ním dokáže vypořádat, konečně zavřel vlastní oči a soustředil se na pocit pronikavého žáru, který ho obklopoval.

Bral si ji tvrdě a rychle a její výkřiky povzbuzení, ho tlačily vzhůru, ale zatím ne až k bodu bez návratu. Zvedl se, sevřel jí boky a přitahoval si ji při každém přírazu. „Udělej se pro mě, Madeline,“ pobídl ji, chytil ji za kyčle a palci roztáhl její záhyby, odhalujíc jí tak jeho pozornosti.

„Teď, Madeline.“

„Můj bože, Williame!“ vykřikla, stiskla rukama jeho paže, když hodila hlavou a kadeře se jí přilepily na zvlhlou tvář.

„Pojď, Madeline,“ žádal a jeho vlastní pot kapal na její oblečení – které se neobtěžoval z ní svléknout.

Když se první záchvěvy jejího vyvrcholení stáhly kolem něj, William cítil, jak jeho kontrola opět trochu poklesla a když vykřikla a vzepjala se k němu, vtáhla ho do víru své vlastní extáze.

Byl by plakal, jak se kolem něj zatraceně dobře svírala. William zůstal hluboku v ní, nechal její silné stahy, aby jím otřásaly až do morku kostí a několik staletí mučivého zoufalství skončilo jeho vlastním surovým výkřikem naplnění.

Velmi opatrně klesl na lokty, držíc dost své váhy mimo ní, aby mohla dýchat a propletl své prsty jejími zvlhlými kadeřemi. Začal jí líbat na tváře a zavřená víčka, vychutnával si její přetrvávající záchvěvy, které na něj stále tlačily hluboko uvnitř ní, a začal znovu jemně přirážet.

„Znovu, Madeline,“ zašeptal, jemně jí okusujíc ušní lalůček, když její horký dech ovíval jeho krk a rameno a její přerývané lapání po dechu mu tlačilo její stále-zakrytá ňadra na jeho hrudník. „Znovu,“ naléhal, zvyšujíc rychlost i hloubku přírazů, dokud neucítil, že se kolem něj začíná znovu stahovat ve znovu rostoucím napětí.

Vztyčil se – ignorujíc její protesty, které se brzy změnily v souhlasné zvuky, když si svlékl košili – a sáhl dolů, aby rozepnul její halenku. Zvedl ji a stáhl ji z ní, jen aby objevil další to zatracené, oči vypichující spodní prádlo. Usmál se, když si uvědomil, že zkoušela, jestli splní své výhrůžky a ve chvíli, když měla spoustu práce s tím, přivádět ho k šílenství, díky svému jazyku, putujícímu přes jeho hruď, sáhl do své boty a vytáhl nůž. Tři rychlé řezy na ramínkách a pásku a hned ji položil zpátky na záda a usadil se znovu nad ní, milujíc se s jejími, od polibků zduřelými rty, když se vrátil a jemně ji houpal na svých přírazech.

„Pojď, pro mě, Madeline,“ zašeptal napjatě, jazykem přejel po jejím krku, rychle se zastavil a sál její pulsující místo, když zaklonila hlavu zpátky. William pokračoval ústy na své cestě dolů, vytáhl ten obtěžující kousek oděvu a odhodil ho pryč, když jemně sevřel zuby kolem jedné z jejích bradavek.

Vydala chlaplavý sten, cukla nohama, když se prohnula zpátky k němu a své prsty ostře zatnula do jeho žeber. Přesunul se k jejímu druhému ňadru, jeho přírazy ho přinutili sát její pohupující se kousek těla, než našel její druhou bradavku a vtáhl ji do úst. Zapřela si nohy, přitiskla své boky k němu a prudce se stáhla kolem jeho údu, když vykřikla rozkoší. William naprosto ztuhnul, zanořený hluboko v ní a nechal její stahy z něj vysát všechnu jeho vláhu.

Velmi opatrně se odtáhl a zhroutil se vedle ní se spokojeným zasténáním. Usmíval se, když se otočil a viděl, jak se její bradavky zvedají a klesají, když těžce, nekontrolovaně oddechovala. Přejel si přes vlastní hruď a usmál se na strop, když si představil stopy, které na něm pravděpodobně zanechala.

„T-ty jsi mi zase přeřízl podprsenku,“ zašeptala chraptivě, když si přitáhla halenku, aby se s ní přikryla.

Když se překulil, aby na ní viděl, William jí to sebral a hodil na podlahu za ním. „Varoval jsem tě, lass. Budeš si je stále nandávat a já je budu stále odřezávat.“

Její velké, krásné oči se zvětšily a kromě zvedající se hrudi – nyní zakryté jejíma rukama – celá naprosto ztuhla. „Ty to myslíš vážně,“ zašeptala.

„Jo,“ řekl a odtáhl jí ruce pryč. „Neschovávej svou krásu přede mnou, Madeline. Oblečená nebo nahá, muž touží vidět křivky své milenky. Použil svůj prst, aby sledoval tvar jednoho jejího kulatého, těžkého ňadra. „Je to pohyb tvých sladkých křivek, který muže láká, lass a vzrušuje ho už jen pomyšlení, na tvé měkké tělo, které se mu poddává. Neschovávej přede mnou všechno to, co tě dělá ženou.“

Její ruměnec cestoval dolů z její tváře na krk a potom se roztáhl přes její, bez diskuze opravdu velké, křivky a ona odtrhla od něj pohled, aby se zadívala na strop a její nepravidelné lapání po dechu se začalo uklidňovat.

„Ehm… prosím, neber si to špatně,“ zašeptala, aniž se na něj podívala. „Ale když už jsme u seznamu toho, co dělat a nedělat v naší… našem poměru, zajímalo by mě, jestli bys… mohl prosím přestat žádat, abych se udělala znovu, než se aspoň z poloviny vzpamatuju.“ Konečně se na něj podívala a věnovala mu váhavý úsměv. „Chci říct, že je to od tebe velmi sladké a nesmírně štědré, že se ujišťuješ, že se cítím výborně, ale zabíjíš mě.“

„Drahoušku?“ řekl, podepřel si hlavu rukou a usmál se na ni. „Už to děláš znovu, lass, myslíš si, že jsem sladký a pozorný a štědrý, ačkoliv jsem tě ujistil, že nejsem ani jedno z toho.“ Povytáhl obočí. „Nenapadlo tě, že možná tvoje rozkoš slouží jen k zesílení té mé, když se kolem mě stahuješ silou bouřkových vln, narážejících na pobřeží?“

Zamrkala na něj, očividně nerozhodná, jestli to myslí opravdu vážně.

Přejel jí prstem dolů po straně tváře, přes zvlhlý krk a dolů přes plná ňadra, až dospěl k bradavce, kterou potom jemně stiskl a usmál se, když se její dech zrychlil a ona se vtiskla k jeho doteku s jemným zasténáním. „Nespokojím se s ničím menším, než se vším, co mi můžeš dát, Madeline,“ pokračoval pevně a potěžkal v dlani její ňadro. Sklonil se, když ho zvedl ke svým ústům, sál bradavku, než ji pustil s jemným zataháním, což způsobilo její zasténání a znovu i zrychlené dýchání.

Zvedl se nad ní, zatlačil ji zpátky do polštáře a přiblížil svá ústa tak, že se pohybovala jen mírně nad jejímy nateklými rty, když jeho oči se zavrtaly do jejích. „A když si budeš myslet, že už mi nemáš co dát, budu žádat více, protože to je moje přirozenost,“ zašeptal. „Což by mělo zodpovědět něco z toho, na co ses mě tuhle ptala. Část toho, kdo jsem, je náročný milenec a potřebuji ženu, která je nejen silná, aby splnila moje požadavky, ale taky dost odvážná na to, aby přijala tuto moji stránku.“

Konečně políbil její sladká ústa a pak se skulil znovu vedle ní, podepřel si hlavu rukou a povytáhl na ní obočí. „Další otázky, nebo stížnosti?“

Otočila se k němu s nečitelným výrazem, jak na něj zírala po několik úderů srdce a pak konečně zavrtěla hlavou.

William jí lehce, ale hlasitě plácnul přes její smyslný zadeček, vydal spokojené zabručení na její překvapené zalapání po dechu a vykulil se z postele. „Máš přesně pět minut na vzpamatování,“ řekl přes rameno, když šel do koupelny. „A když už budeš v tom, můžeš vyndat všechny ty zbylé balíčky ze své kabelky a dát je na stolek u postele.“