DW - 12. kapitola

Překlad: Luciana

„Je nějaký důvod k tomu, že vy dvě, dámy, tady bloumáte kolem?“ zeptala se Maddy Charlotty a Lois, když si Charlotta už počtvrté povzdechla, během několika minut. „Jestli se vaše obličeje ještě víc protáhnou, zakopnete si o ně.“

„Elbridge řekl Williamovi, že ví o dobrém místě v Oak Harboru, kde by mu vyměnili skla u auta a odjeli už před třemi hodinami,“ řekla Lois.

„A vzali sebou Hirama,“ dodala Charlotta. „A je to čtyř dveřový pickup, takže nebyl důvod, proč bychom nemohly jet také.“

„Hiram je určitě přesvědčí, aby se stavili v Dairy Queen na zmrzlinový pohár s horkým karamelem,“ zamumlala Lois. „Je to věky, co jsem neměla dobře naservírovanou zmrzlinu.“

Maddy sama protáhla obličej. „William byl tady?“ zeptala se.

Ne, že by ho chtěla vidět, nebo tak něco. Byla prostě jen překvapená, že se neobtěžoval jí ani přijít říct ahoj. Měl aspoň přijít zkontrolovat, jak na tom dneska je. Naposledy co ho viděla, bylo, když vběhl do stínů, držící meč. „Počkejte, jak se William přijel?“ zeptala se.

„Přijel svým autem,“ řekla Lois a její tón hlasu naznačoval, že to byla hloupá otázka. „Přední sklo bylo rozbité, ale stále jím bylo vidět.“

„On řídil sem? Sám?“

„Samozřejmě, že sám,“ řekla Lois a znovu naznačila, že je Maddy blázen, že se vůbec ptá. „Ten muž možná má peníze, ale není tak namyšlený, aby měl řidiče, který by ho všude vozil.“

„Říkal, že to přední sklo se rozbilo, když přejel zvíře včera večer na vaší zpáteční cestě z Oak Harboru,“ řekla Charlotta, mračící se na ni. „Protože je v této oblasti nový, mělas ho varovat, že jelen je v noci velkým nebezpečím.“

Lois nakrčila nos, čímž se jí vytvořilo několik dalších vrásek. „Jak to, že jsi nám neřekla, že jste srazili jelena, abychom věděli, že alespoň něco zajímavého se stalo na tvém rande? Já pořád nemůžu uvěřit, že jsi neměla dost rozumu na to, abys popadla toho chlapce za tváře a políbila ho na dobrou noc.“

„Vy jste očekávali, že já políbím jeho?“

„No, samozřejmě,“ řekla Lois, tentokrát její tón hlasu naznačoval, že je Maddy idiot. „Pozvala jsi ho, bylo na tobě vyvinout iniciativu. Vy mladé ženy, nemůžete mít oboje, víš? Pokud chcete rovnost, musíte být připravené také na možnost, že budou zraněny vaše city.“

„Prosím?“ zeptala se Maddy, zaujatá Loisiným myšlením, ačkoliv ji nebyla schopná sledovat.

„Nevíš, že muži riskují odmítnutí od žen od té doby, co jsme žili v jeskyních?“ zeptala se Lois tónem, že by to Maddy měla vědět. „Necítila jsi nikdy mladíkovy vlhké ruce na své tváři, když tě poprvé políbil? To je proto, že se potí ze strachu, že ho odmítneš.“

„Nebo ho kopneš do rozkroku,“ dodala Charlotta a zahihňala se.

Maddy mrkla z jedné ženy na druhou. Buď byla znovu opilá z naprosté únavy, nebo byla idiot, že se cítila ublížená, že tu William byl a nepřišel se na ni podívat.

Ne, že by ho chtěla vidět, nebo tak něco.

Aspoň do té doby, než se rozhodne, jak se cítí ohledně minulé noci.

„Jsme z tebe opravdu zklamané, Maddy,“ řekla Lois a její obličej se znovu protáhl. „Mysleli jsme si, že budeš mít odvahu sáhnout po sexy, krásném muži, který dychtivě přijal tvé pozvání na rande.“

Ale co, sakra, rozhodla se Maddy. Vypadalo to, že všechny tři potřebují malou vzpruhu. Věnovala jim potutelný úsměv a naklonila se přes pult. „Ok, tedy, dámy – co kdybych vám řekla, že přední sklo auta se rozbilo proto, že jsem prakticky seděla Williamovi na klíně a měla svůj jazyk skoro v jeho krku, když ten jelen najednou skočil do cesty před námi?“

Obě ženy zalapaly po dechu tak silně, že málem upadly a Charlotta se chytla pultu, když její kolena očividně zeslábla.

„Ne!“ vykřikla Lois s vykulenýma očima. „Madeline Kimbleová, to jsi neudělala!“ Plácla do pultu, až sebou Charlotta cukla. „Udělala! Vrhla ses na ďábla přímo na předním sedadle jeho vlastního zatraceného auta!“

„Pšt,“ řekla Maddy a podívala se do chodby a k obývací místnosti. „Tohle je jen mezi námi třemi, rozumíte? Zvlášť nechci, aby o tom slyšeli muži. Hiram si už teď myslí, že jsem padlá žena, kvůli tomu pozvání Williama na rande.“ Uhladila si uniformu a věnovala dámám spiklenecký úsměv. „Dívka si musí chránit svou pověst, víte?“

„Slibujeme, že neřekneme ani slovo,“ zašeptala Charlotta a také se podívala do chodby, než se nahnula blíže. „Takže? Jaké to bylo?“

„Jo,“ souhlasila Lois. „Vsadím se, že ten chlapec umí líbat tak, že odfoukne dívce ponožky.“

Maddy cítila, jak se jí svírají tváře a přemýšlela, co jí to k čertu posedlo, že vypustila takovou nehoráznou lež. Potlačila odfrknutí. Kocovina z Long Island Iced Tea to způsobila, v kombinaci s nevyspáním. „Já vážně nemůžu říct, jak dobrý je William v líbání,“ řekla jim. „Zrovna jsme začali, když jsme srazili to… zvíře. A mimochodem, neměla jsem ponožky, měla jsem sandály.“

„A svou krásnou, červenou, krajkovou push-up podprsenku?“ zeptala se Charlotta. „Víš, tu jak ti Janice objednala loni od Victoria´s Secret, spolu s ladícím párem kalhotek?“ Naklonila se blíž. „A svou skandálně krátkou riflovou sukni, vzala sis ji taky a tu krásnou žlutou halenku, která se dá stáhnout z ramen?“

Dobrý bože, myslí si všichni, že je děvka? Maddy si povzdechla, když si uvědomila, že má někdy tendence se tak oblékat.

„Země volá Maddy,“ řekla Lois, mávajíc rukou před jejím obličejem. „Když jsi se včera nestavila, měla jsi aspoň přinést ráno obrázek, abychom se podívali, jak jsi vypadala.“

„Měla by sis vždy dělat fotku ten večer, když máš první rande,“ řekla jí Charlotta, „abyste se měli na co koukat po čtyřiceti letech manželství.“

Maddy se zasmála. „To by mohlo znamenat, že bych měla dost fotek na naplnění celého alba, byla jsem na mnoha prvních rande.“ Potřásla hlavou. „Jen jsem nebyla na mnoha druhých schůzkách.“

„To je proto, že jsi moc vybíravá,“ hubovala ji Lois. „Pořád čekáš na pohádkového prince, který tě sebere a odveze si tě na svůj hrad a budete žít šťastně až na věky.“

„Já nejsem vybíravá. Jen mám vkus. A kdy jste naposledy viděli pohádkového prince kráčet po hlavní silnici v Midnight Bay?“

„Já myslím, že William vypadá jako princ,“ řekla Charlotta zasněně. „Má opravdu široká ramena a s tou bradkou vypadá vážně dost královsky.“ Nahnula se znovu přes pult, její úsměv byl poněkud… intrikánský. „A staví si hrad dole v Dračí zátoce. Dokonce bude mít věž. Vsadím se, že tam umístí hlavní ložnici.“

„Neumíš si představit Williama, jak si nese svou princeznu nahoru po těch všech schodech, do jeho věžní ložnice?“ převzala Lois Charlottinu fantazii. Přitiskla si ruku k hrudi. „A nenechá ji odejít, dokud nebude souhlasit s tím, že si ho vezme?“

Maddy se začala smát. „Dobře, to stačí. Zavolám ženám ze spolku a řeknu jim, že už nemají nosit žádné historické romance, mezi knihami, které sem dávají. Je čas na realitu, dámy. Zlá stará čarodějnice přeměnila pohádkového prince v žábu a já kategoricky odmítám líbat žáby.“

„I když přicházejí s dary?“ hluboký, melodický hlas, se zeptal.

Jenomže majitel toho hlasu, musel upustit svůj balíček na zem, aby chytil Charlottu, která zalapala po dechu tak silně, že opravdu padala.

„No páni, Charlotto, drahoušku,“ řekl a přitiskl ji na svou hruď v poslední chvíli – což jí, samozřejmě, podlomilo kolena.

Tak ji William zvedl do své náruče, rozhlédl se kolem a posadil ji do kolečkového křesla na chodbě. Kajícně se na ni podíval, naklonil se a usmál se na ni, když ji začal tlačit zpátky směrem k sesterské stanici. „Promiňte, Charlotto. Nechtěl jsem, abyste omdlela.“

Charlotta se zachichotala jako školačka a natáhla se, aby ho poplácala po tváři. „Ty jsi dobro pro srdce staré ženy, Williame. Kdybych byla o třicet let mladší, pozvala bych tě na rande dřív, než by stačila Maddy posbírat odvahu na včerejšek.“

Když si Maddy uvědomila, že se sama směje jako školačka, ihned vystřízlivěla, když se Williamovy oči zaklesly do jejích.

„Ahoj, Madeline,“ řekl tiše. „Jak se dnes cítíš? Byla jsi schopná v noci trochu spát?“

„Ale Williame,“ řekla Lois a dotkla se jeho paže. „Maddy není žádná stydlivka a pravděpodobně to není poprvé, co narazila autem do jelena.“ Oči se jí třpytily úsměvem. „A ta nehoda, určitě nebyla tvoje chyba,“ protáhla. „Je to známá věc, že muži nejsou schopní… dělat víc věcí naráz.“

Maddy se zasténáním svěsila hlavu. Jasně, její nehorázná lež se rozhodla vrátit a kousnout jí do jejího velkého zadku.

„Co je tohle zatraceně za věc?“ zeptal se Hiram, narovnávající se, jak zvedal něco z podlahy – což pro Hirama nebyla snadná věc – a potom to držel nahoře, aby to všichni viděli.

Lois mu to sebrala se zděšeným výkřikem, nacpala to pod košili a otočila se s vykulenýma očima na Maddy.

Vědoma si toho, že její tvář je, jen dva odstíny od fialové, mohla Maddy jen zírat na bouli pod Loisinou košilí, vytvořenou díky její červené, krajkové podprsence.

Rozhostilo se těžké ticho.

Charlotta se natáhla přes kolečkové křeslo a zvedla balík, který William musel upustit, aby ji chytil, zvuk mačkajícího se papíru, zněl jako petardy. Všichni se otočili k Charlottě, aby v tom okamžiku uviděli barevně sladěné kalhotky, které vyklouzly z pytle a spadly na podlahu.

William si odkašlal. „Jo, fajn,“ řekl chraplavě, zvedl je a ten malý kus látky zmizel v jeho velké ruce. Vzal od Charlotty pytel, nacpal kalhotky dovnitř, ale pak se jeho ruka objevila a držel v ní malou bílou krabičku. Strčil si papírový pytel pod paždí a posunul tu krabičku k Maddy, tváře jako rudé vlajky. „To je pro tebe,“ řekl. „Je to něco malého, co Janice přidala do objednávky, co pro mě dělala minulý týden.“

Na mou duši, nemohla se ani pohnout, aby si zachránila duši, byla tak ponížená.

Položil krabičku na pult před ní a pak vyndal ten papírový pytel zpod paží. Přehnul vršek, aby se pevně zavřel a postavil ho na pult, vedle krabičky. „Já, eee… zachránil jsem tvoje oblečení dnes ráno,“ zašeptal a červená v jeho tváři ztmavla.

Opět se rozhostilo ticho.

„Maddy,“ zasyčela tiše Lois koutkem úst a pohled té staré ženy se zavrtal do jejího. „Otevři Williamův dárek.“

„Dělej, Maddy,“ řekla Charlotta více nahlas. „Ukaž nám, co ti dal.“

Maddy zírala na krabičku, jako by v ní byli malí jedovatí hadi.

„Oh, dobrý Bože,“ vyštěkla Lois, natáhla jednu ruku a druhou stále držela podprsenku pod košilí. Zvedla krabičku a podala ji Maddy. „Kde jsou tvé způsoby?“

Jsou v papírovém pytli s mým oblečením, společně s mou hrdostí.

Nevěděla, jak to dokázala, ale Maddy vzala krabičku od Lois a třesoucí se rukou, která to činila málem nemožným, zvedla víčko a zírala dolů na malého… draka?

„Tak, co to je?“ zeptala se Charlotta, zvedla se z kolečkového křesla a vydala se k pultu. „Oh můj, to je krásné! Vyndej to Maddy a připni si to na halenku.“ Starší žena se otočila a podívala se na Williama. „Bylo jedno, jak moc jsme to zkoušeli, ale Janice nám neprozradila, co dalšího přidala k tvojí objednávce. Jen řekla, že máš skvělý vkus, když přijde na šperky.“

Otočila se zpátky k Maddy, naklonila se přes pult a ztišila hlas až do šeptání. „Janice také říkala, že to je namalované smaltem na ryzí zlato, a že ví, že se ti to bude moc líbit.“ Posunula Maddyinu ruku držící malého draka – který byl zelený a hnědý, se zářivýma žlutýma očima a červeným jazykem – k Maddyině hrudi. „Připneš si to?“ zeptala se a očima těkala mezi ní a Williamem. „Zraníš jeho city.“

Maddy se málem píchla, když si to připínala na uniformu, zaměstnaná díváním se na své prsty, se aspoň nemohla podívat na Williama. Bože, nemohla uvěřit, že jí přinesl její oblečení sem. Jakmile odejde, začnou otázky a ona bude muset vymyslet další lež.

„Maddy,“ zasyčela Lois  znovu šeptem, natažená přes pult, jak to jen šlo. „Poděkuj mu.“

Za co? Za to, že ukázal všem tady její spodní prádlo?

Po třech pokusech konečně zvedla svůj pohled k němu. „Děkuju. Je to krásné.“

Jeho tmavě modré oči svítily pobavením, pokynul jí mírně. „Nemáš zač, Madeline.“

„Oh, mám to!“ přerušil je náhle Hiram. „Dal jí draka, protože bude žít v Dračí Zátoce.“ Šťouchnul do Eldrige, stojícího vedle něj. „Vidíš, Elby, pamatuji si to.“ Najednou se zamračil a podíval se na Lois. „Já pořád nevím, co to bylo za věc, co jsem zvedl z té podlahy. Vypadlo to z Williamova papírového pytle, který upustil, když chytal Charlottu.“

„To byla podprsenka, Hirame,“ řekl mu Elbridge tiše.

Hiram se otočil k Williamovi. „Co ty děláš s podprsenkou, chlapče?“ Obě jeho hustá obočí se zvedlo. „Nejsi jedním z těch mladíků, kteří se vkrádají do dívčích pokojů a kradou jim spodní prádlo, že ne? Jak se tomu říkalo, Elby, když jsi byl na vysoké?“ zeptal se a znovu šťouchnul do Elbridge.

„Punčochové nálety,“ řekl Elbridge se smíchem.

Hiram se zamračil a ukázal pokřiveným prstem na Williama. „Je mi jedno, jak hezký mladík jsi, jsi moc starý na to, abys kradl dámské kalhotky, Killkenny. To je záležitost vysoké školy a my nebudeme trpět, abys ztrapňoval naši Maddy, tímhle způsobem. Přítel, nebo ne, ještě jednou jí vypleníš zásuvku se spodním prádlem a budeš mít co dělat s námi.“

Její srdce roztálo na sentimentální kaši, Maddy vyšla od pultu a objala Hirama kolem ramen. „Uklidněte se, pane Mane,“ řekla a vedla ho pryč. „William mi neukradl spodní prádlo. Vracel mi ho. Nechala jsem nějaké oblečení u kamarádky. Pamatujete si Eve Andersonovou, že ano?“

„Dceru Mabel Andersonové?“ zeptal se Hiram, když ho směroval do jeho pokoje. „Tu kudrnatou, malou blondýnku, která vypadá jako miniaturní Shirley Templeová?“

„Eve už vyrostla, Hirame. Vdala se za Kenzieho Gregora, to je ten muž, co vás vzal na piknik do Dračí Zátoky, minule.“

Zastavila se u dveří Hiramova pokoje a podívala se zpět k sesterské stanici a viděla, jak všichni zírají na ni.

„Zraníte Katyny city, pokud s ní nepůjdete pracovat na svých fotografických albech,“ řekla jim Maddy, ukazujíc ke společenské místnosti. „Jela v neděli do Ellsworthu, za svůj benzín, aby koupila více věcí pro vás na alba.“

„Dobře, hádám, že bych měl dokončit album, které jsem začal dělat pro mou vnučku,“ řekl Elbridge a vydal se k společenské místnosti. Zastavil se, otočil k Williamovi a pokynul mu. „Pojedeme jezdit zítra ráno,“ řekl mu.

William začal tlačit Charlottino křeslo. „Děkuji, Elbridgi. Oceňuji tipy, které jste mi dnes dal,“ řekl a jeho hlas slábnul, jak následoval Elbridge do obývací místnosti.

Lois místo toho, aby následovala ostatní, sáhla pod blůzu a vytáhla podprsenku. Začala ji strkat do papírového pytle na pultu, ale najednou zvedla se zamračením podprsenku výše a roztáhla ji. Ihned zamířila k Maddy.

Maddy dovedla Hirama do jeho pokoje. „Vypadáte, že si potřebujete zdřímnout, pane Mane,“ řekla a posadila ho na postel. Natáhla se dolů a zula mu boty. „A až se vzbudíte, bude čas na večeři. Mám dojem, že bude váš oblíbený fazolový salát a nudlová kuřecí polévka.“

„Mám rád fazolový salát,“ řekl s unaveným povzdechem a položil se na polštář. „Ale on nemá rád mě. Nadýmá mě. Stejně nemám hlad,“ zamumlal, když mu sundala brýle a položila je na noční stolek. „William mi koupil dvojitý zmrzlinový pohář v Dairy Queen.“ Vzal Maddy za ruku, když přes něj přetáhla světle modrou deku a zamračil se na ni. „Trochu jsem toho vylil vzadu v jeho autě, když najednou rychle zastavil, protože mu Elby řekl, že musí toho muže, co přecházel křižovatku, pustit před ním. Myslím, že s nimi zítra nepojedu.“ Zatahal ji za ruku, aby se naklonila blíž. „Neříkej, že jsem ti to řekl, ale William nebude řídit líp.“

Poplácala ho po paži. „Slibuji, že mu neřeknu ani slovo, Hirame. Teď si pěkně zdříměte.“

Jenomže on ji stále nepustil. „Je mi jasné, proč včera srazil toho jelena. Řídí, jakoby mu patřila silnice. Jestli s ním někdy pojedeš, nikdy nekřič, ano? Ani když uvidíš poštovní schránku prosvištět okolo tvého okna rychlostí šedesát mil v hodině, prostě to zkus ignorovat. Myslím, že ho křik znervosňuje.“

„Slibuji, nebudu křičet,“ řekla. Naklonila se k němu a políbila ho na vrásčitou tvář. „A děkuji vám, Hirame, za to, že jste bránil mou čest. Mám vás za to ráda.“

Stiskl jí ruku a pak ji pustil, s hlasitým odkašláním. „Nikdo z nás nedovolí, aby si nějaký mlaďoch zahrával s naší nejoblíbenější dívkou,“ zamumlal, otočil se na bok a zavřel oči. „Možná jsme staří, ale nejsme mrtví.“

Se smíchem ho poplácala po paži. „Sladké sny, pane Mane,“ řekla a vyšla z místnosti – jen aby málem narazila do Lois, stojící hned za dveřmi.

Lois mrkla na obě strany chodby a pak zvedla Maddyinu podprsenku za ramínka. „Věděla jsi, že je tvoje podprsenka zničená?“ zeptala se a otočila ji, aby jí ukázala pásek. „Podívej, vypadá to jako přeříznuté něčím ostrým. Hele, ani to elastické není roztřepené. A tady,“ řekla a její prsty zvedly jeden košíček. „Kostice vykoukla. Nekoupila jsi ji loni?“

Maddy ji vzala od ní a zvedla ji, aby prostudovala pásek. A jo, naprosto jistě to vypadlo, že je to přeříznuté nožem.

„Všimla jsem si malé ranky pod Williamovým okem,“ řekla Lois. Naklonila hlavu a poklepala si na bradu. „Hmm… no, kdybych prakticky seděla na gentlemanově klíně, když on řídí a měla bych svůj jazyk skoro v jeho krku, kdyby narazil do jelena, najednou skočícího do předního skla, nejspíš bych leknutím vyskočila a můj hrudník by pravděpodobně mohl narazit přímo do gentlemanovy tváře.“

„Lois,“ zasyčela Maddy.

„A,“ pokračovala žena. „Předpokládám, že jedna z kostic v mé podprsence mohla vylézt ven a píchnout ho do oka…“ zamračila se, stále si poklepávala na bradu. „Jen nevím, jak mohl být ten pásek přeříznutý skrz.“ Její oči se najednou rošťácky zaleskly. „Pokud by ten gentleman galantně nevyndal nůž a nepřeřízl moji podprsenku, aby nezranila má krásná prsa. Hmm… ale to by znamenalo, že moje halenka musela být rozepnutá, aby ho mohla kostice píchnout do oka.“

„Lois Manningová,“ řekla Maddy se smíchem. „Jste nehorázná!“

Lois na ni rychle mrkla. „To je ta nejlepší věc na tom, být stará, Maddy. Můžeme být nehorázní, jak chceme a kdo nás zastaví?“ řekla, otočila se na patě a vydala se směrem k obývací místnosti.

Lois přistoupila k Williamovi v chodbě, který uviděl Maddy a mířil k ní. Stará žena si poklepala na vlastní tvář, když ho míjela. „To je důvod, proč dělají zadní sedadla. To P na tvé řadící páce, znamená Parkování,“ řekla a její smích se vzdaloval, jak zmizela v obývací místnosti.

William se zastavil před Maddy a podíval se dolů na podprsenku v její ruce, slabý náznak barvy se objevil v jeho tváři, když zvedl pohled. „Na mou duši se omlouvám, že jsem tě ztrapnil před tvými pacienty. Proto jsem sháněl něco, do čeho bych dal to oblečení a našel jsem papírový pytel.“

Maddy cítila, jak její vlastní tváře hoří. „T-ty jsi mi přeřízl podprsenku,“ zašeptala, spíš proto, že tomu nemohla uvěřit. Zvedla oba konce pásku k němu. „Svým nožem. R-rozřízl jsi i moji sukni?“

„Ne, jen knoflík.“

„Williame, ty jsi mi rozřízl podprsenku,“ zopakovala, mávajíc s ní na něj.

Vzal jí podprsenku z ruky a strčil ji do své zadní kapsy, když vykročil vpřed a přitiskl ji ke zdi. „A přeříznu ji znovu, pokud uvidím tenhle útočný oděv ovázaný kolem tvých ňader, tímhle způsobem.“

„C-cože?“ řekla a natlačila se ještě víc do zábradlí, které lemovalo celou chodbu, když se přiblížil ještě víc.

Vzal její hořící tváře do dlaní a zachytil její zalapání po dechu svými ústy.

Maddy chytla jeho zápěstí s veškerým záměrem ho zastavit. Ale pak začaly jeho rty sát její, s pohlcující jemností. Chutnal jako horký karamel a slaný vzduch a… touha. Cítila, jak se její hormony shromáždily, některé zamířily do jejího žaludku a některé do hlavy, způsobujíc jí takovou závrať, že musela svůj stisk na jeho zápěstí použít spíše jako oporu.

„Celý den jsem čekal, abych tě mohl znovu ochutnat,“ zašeptal, když zamířil rty přes tvář k jejímu uchu. „A toužil vklouznout hluboko do tebe a cítit tvé teplo, jak se svírá okolo mě.“

Maddy se podlomila kolena.

Pustil její tvář, aby ji zvednul do své náruče, jeho ústa se vrátila na její a přitiskla se k nim, jeho jazyk sledoval plnost jejích rtů a škádlil ji k odezvě. Jeho jemný útok zmátl její mysl obrazy širokých ramen, zakrývající měsíční svit, sevření jeho mužných rukou a jeho, pohřbeného hluboko, hluboko v ní.

Jeho ústa vypalovala horkou cestu znovu k jejímu uchu. „A od teď můžeš nechat své kalhotky taky doma,“ zašeptal a jeho zuby jemně okusovaly její ušní lalůček. „A budu mít krabici těch malých balíčků v autě.

Krabici?

Celou krabici?

Maddy se zachvěla, buď očekáváním, nebo… lítostí. Nebyla si jistá čím.

Protože se už jednoduše rozhodla, že nebude mít odvahu se s ním sejít znovu. Měla připravenou řeč a to všechno, jenže v tenhle moment si nemohla vzpomenout ani na jedno slovo.

Jeho ústa se vrátila k jejím, když se jí nějak podařilo přesunout své ruce na jeho ramena, ale z nějakého důvodu ho nedokázala odstrčit. Jeho polibek jí zpíval v žilách a jeho zkoumavý jazyk byl děsně lascivní.

„Ví ten strašák, že si zahráváš s jeho přítelkyní, Killkenny?“

William odtrhl svá ústa a opřel si čelo o její.

„Jdi pryč, Huntsmane. Nevidíš, že nemám čas?“

Maddy se snažila ho odstrčit, ale brzy zjistila, že by spíš prošla zdí za ní. William se narovnal, a když zkusila ustoupit stranou, položil své ruce na zeď, na každé straně jejích ramen a otočil hlavu, aby se podíval na Trace.

„Předpokládal jsem, že se setkáme ve štěrkovně.“

Tracův úsměv se rozšířil. „Zamířím tam hned potom, co navštívím svou oblíbenou sestřenici.“ Pokývl směrem k Williamovu boku. „Doufám, že to není tvoje představa praku, protože s těmi kosticemi rozhodně nezamíříš.“

„No, do hajzlu,“ zavrčela Maddy, protáhla se pod jeho rukou a šmátrala po Williamově zadní kapse, dokud neuchopila podprsenku, visící z ní. Odstoupila od něj a otočila se, aby viděla oba dva. „Proč prostě neběžíme pověsit tu zatracenou věc na stožár, aby ji všichni mohli vidět!“

„No, Peeps,“ řekl Trace se smíchem. „Nemáš k tomu ještě kalhotky… nebo jsou snad v jeho druhé kapse?“

Ukázala na něj rukou, držící podprsenku, a když si uvědomila, co dělá, zastrčila ji do kapsy uniformy. Náhle si vzpomněla na převážnou část své připravené řeči a usmála se – poněkud upjatě – na Williama. Pak ale zaváhala.

Nemohla ho pustit k vodě před jiným mužem, to bylo prostě kruté.

Podívala se na Trace. „Proč se vy dva scházíte ve štěrkovně?“

„Budeme spolu trochu střílet.“

„Ale chtěla jsem tě…“ podívala se na Williama, usmála se znovu upjatě a otočila se k odchodu. „Nebudu vás teda zdržovat.“

„Počkej, co jsi chtěla říct?“ zeptal se Trace a následoval ji.

„Nic. Rozmyslela jsem si to,“ řekla, kráčejíc na sesternu. Uviděla papírový pytel, rychle ho popadla z pultu a hodila ho na zem, vedle své židle. Koukla se do chodby a viděla Williama, jak jde do Samuelova pokoje, odhadovala, že chce podpořit svého přítele, který se dnes necítil dobře a povytáhla na Trace obočí. „Takže, platí ta sobota?“

„Ve skutečnosti, to je důvod, proč jsem se tu zastavil. Usoudil jsem, že nechci, abys mi pozvracela celou loď.“

„Ale co tvoje mořská panna? Já myslela, že chceš, abych ji viděla.“

„William se nabídl, že se mnou pojede, takže jsi z toho vyvázla.“

Maddy se odtáhla. „Bereš Williama místo mě?“

„Hej, já myslel, že budeš ráda, že vycházím s tvým přítelem.“ Odfrknul si. „S ohledem na to, že jsem nevydržel v jedné místnosti s Billym.“

„Podívej se, oba víme, že William není můj přítel, takže ho tak přestaň nazývat.“

Trace povytáhl obočí. „Znamená to, že necháš nějakého chlápka přijít sem a strčit ti jazyk do krku?“

„Byli jsme na jedné schůzce a jedna byla víc než dost, děkuji pěkně. Právě jsem mu tu novinku chtěla říct, ale nechtěla jsem to udělat před tebou. Jsem náročná, ale ne krutá.“

Trace se podíval do prázdné chodby a pak zpátky na ni. „Nemyslím si, že Killkennymu bude lehké dát kopačky, Peeps. Připadá mi jako muž, který jde za tím, co chce a nezastaví se, dokud to nedostane. A vsadil bych svou loď, že on chce tebe.“

„Podívej se, jestli chceš být jeho nový nejlepší kámoš, mně to nevadí. Ale myslím, že bych tě měla varovat, ten chlap je divný.“

„Divný, jak?“ zeptal se a strnul. „Jako perverzně divný, nebo tvým typickým nemůžu-ho-ovládat divný?“

„Divný jako obezřetný, cílevědomý a… smrtící. A ten chlap je příliš přes kontrolu. Ve skutečnosti, minulou noc, mi připomínal tebe.“

Trace se uvolnil, zkřížil ruce na hrudi. „Díky. Myslím.“

„Oh, ty víš, co tím myslím. Což, když tak o tom přemýšlím, je nejspíš důvod, proč se ti tak líbí.“ Mávla na něj. „Běž, běž odtud pryč. Běž si střílet plechovky od piva se svým novým kámošem,“ řekla, sedla si a popadla Samuelovu kartu.

„Maddy.“

Podívala se na něj. „Co?“

„Přestaneš vychovávat Ricka. A neobtěžuj se čekáním na něj v noci. Je teď pod mým dohledem, a pokud na tebe jen zvýší hlas, bude se zodpovídat mě.“

Maddyina ruka vylétla k její tváři. „On ti to řekl?“

„Po malém… pobídnutí.“ Jeho oči se zatvrdily. „A řekl jsem mu, že pokud někdy uslyším, že vztáhl ruku na ženu – jakoukoliv ženu – znovu, nebude schopný… fajn, řekněme, že se rozhodl vidět věci po mém.“

Maddy vyskočila ze židle. „Ty jsi mu vyhrožoval? Zatraceně, je to ještě dítě!“

„Ne, už ne. A ty,“ zavrčel, naklonil se přes pult, aby se přiblížil k jejímu obličeji, „ho přestaneš rozmazlovat. A jestli se dozvím, že jsi mu dala jenom desetník, bude trvat roky, než si dáš vlasy znovu do ohonu. Jasné?“

„Je to můj malý bratr,“ zavrčela přímo na něj. „Což z něj dělá moji odpovědnost, ne tvoji.“

Trace byl v mžiku za pultem a přitiskl ji zády na skříňku s léky dřív, než stačila zalapat po dechu. „Mám ho na příští dva týdny,“ řekl velmi tiše. „Bude spát na mé lodi v noci a makat každý den, aby si vydělal peníze na potřeby do školy. Koupíš mu jen povlak na polštář a pár centimetrů tvých vlasů bude pryč.“ Zvedl ruku a zatáhl za stuhu na jejím ohonu, chytil jednu padající kadeř a podržel ji přímo před jejím obličejem. „Koupíš mu pero a dalších pár centimetrů bude pryč.“

„Ztratil otce, když mu bylo patnáct, Tracy.“

„A právě minulý týden ztratil svou velkou sestru, když ji uhodil a nechal ležet na zemi.“

„Je tu něco, s čím bych ti mohl pomoct, Huntsmane?“ zeptal se William.

Trace pustil Maddyiny vlasy, ale zůstal na místě a držel své tmavě šedé oči zaklesnuté do jejích. „Díky, Killkenny, ale právě jsem se ptal tvé dívky, jestli by nechtěla, abych ji ostříhal. Doufám, že se rozhodne, že si je nechá dlouhé.“ Políbil jí na čelo. „Rick to potřebuje víc, než ty, Peeps. Nech ho, aby mohl dospět.“ Otočil se a odcházel pryč. „Uvidíme se ve štěrkovně, Killkenny.“

„Já taky doufám, že si necháš dlouhé vlasy, Madeline. A ačkoliv by asi nikdy nepřišel přímo, aby ti to řekl, Rick by určitě také dal přednost dlouhým.“

Maddy si projela vlasy roztřesenými prsty a s rozechvělým povzdechem došla zpátky ke své židli, posadila se a otevřela Samuelovu kartu.

Chvíli jí trvalo, zírajíc do rozmazaných písmen, než zaznamenala, že je sama. A trvalo jí to zbytek odpoledne, než neochotně přijala, že Trace měl možná pravdu, že ona možná opatrovala Ricka až příliš.

A když konečně šla později to odpoledne pryč z River Run, toužíc jen po tom, jít domů, spadnout do postele a spát týden, Maddy si uvědomila, že měl Trace nejspíš pravdu i v tom, že William nebere ne jako odpověď. Protože vedle místa, kde ráno nechala Evino auto, byl ohnivě červený pick-up s lesklými novými okny.

A Evino auto tam nikde nebylo.