DW - 11. kapitola

Překlad: Luciana

„Kriste, Gregore, to byly příšerně děsivé věci včera večer. A já měl Madeline sebou,“ zavrčel William, zírajíc za jemně se zvedající oceán. „Nebylo tam žádné varování, žádný pocit nebezpečí. V jedné minutě jsem se miloval s tou ženou a v další minutě prostě byli… tam. Ty zatracené bestie příšerně vyděsily moji ženu.“

„Tvou ženu, Killkenny?“ zopakoval Kenzie, podíval se na něj a pozvedl obočí.

William po něm střelil pohledem. „Sama se mi ochotně vzdala a já to přijal. Je mi jedno, co je za století, ale to jí dělá mou. Alespoň tak dlouho, jak oba budeme chtít,“ zamumlal a vrátil pohled na oceán. Pak se pro sebe usmál. „A myslím, že bude nějakou dobu trvat, než mě ta ženská omrzí.“ Znovu se podíval na Kenzieho. „Měl bys jí vidět minulou noc, Gregore. Madeline má srdce válečníka. Udržela si chladnou hlavu, dělala přesně to, co jsem jí řekl, když jsem jí to řekl a řídila moje auto tak, jako já řídím koně. Jo,“ zaklonil se a opřel se o lokty, „mám obavu, že mě nikdy neomrzí.“

Kenzie se zasmál. „Pokud bys měl mít z něčeho strach, tak z toho, že se ona unaví tebou.“

Na to se William jen ušklíbl. „Ne, naučil jsem se o té ženě dost, za těch několik posledních dní, abych věděl, jak udržet její zájem.“ Lehnul si, ruce sepnul za hlavou, zírajíc za zářící hvězdy. „Ale být horalem, dovedl bych pochopit, proč si myslíš, že není snadné si ženy udržet, když vidím, že jsi musel skřítkovi udělat dítě, abys jí dostal.“

„Tvoje schopnosti válečníka, převyšuje jen tvoje arogance, Killkenny. Po minulé noci, budeš šťastný, pokud s tebou bude Maddy aspoň mluvit.“

William se znovu usmál, spokojený, že aspoň ví, čím může Kenzieho pošťouchnout. „Byli to zvědové, myslíš? Snaží se najít naše slabiny?“

„Nejspíš. A teď znají tu tvou. Budeš muset spát na Maddyině mezi, obávám se, dokud to neskončí.“

William si povzdechl. „Nebýt její dcery, mohl bych spát v její posteli.“

„Kriste, přál bych si vědět, kam zmizela Fiona,“ zavrčel Kenzie a zavrtěl hlavou. „Vzhledem k tomu, jak byla ochranitelská k tomu mláděti, nechápu, proč najednou zmizela. Mohla být velkou pomocí, včera v noci. Mohla je vidět se blížit a varovat tě.“

William si odfrknul. „Tvá sestra by jim spíš mohla pomoct mě zabít.“ Podíval se na Kenzieho. „Mohla se vrátit v čase? Možná jí mládě dalo vodítko, odkud je a Fiona se vydala hledat odpovědi.“

„Jo, to je to, co si taky myslím,“ řekl Kenzie.

„Nedělej si starosti, Gregore, ta malá semetrika se o sebe dokáže postarat.“ Zasmál se. „Ve skutečnosti, jestli je to opravdu muž, kdo honí naše mládě, je mi ho líto. Pokud Fiona zjistí jeho identitu, měl by si schovat koule do břicha, nebo by mohl shledat svůj hlas o několik tónů vyšší.“

„Ona má dobrý důvod nenávidět muže, Killkenny.“

„Jo,“ souhlasil William. „Jen bych si přál, aby poznala, že ne všichni z nás, jsou bastardi.“

„S trochou štěstí, to jednoho dne pozná. Máš aspoň představu, kdo ve skutečnosti byli ti vlci, nebo odkud?“

„Připadali mi… staří, ještě starší, než jsem já.“ Posadil se. „Možná tak staří, jako ta mince, co dostal Trace od našeho mláděte. Nic jsi neřekl, když ti ji včera odpoledne ukázal, ale poznal jsi ten nápis na rubu? Říkal, že si myslí, že je to sanskrt, ale já o takovém jazyce nikdy dřív neslyšel.“

„Ani já ne, ale bylo tam něco známého. Udělal jsem kresbu té mince a poslal to Mattovi. Možná nám může něco říct, když má přístup k velkým znalostem starých světů.“ William si lehl zpátky, právě když první náznak svítání vymazal hvězdy. „Něco – nebo někdo – další než já, honil ty ďábelské bestie, když se blížily k An Téarmann. Mohl s tím Daar mít něco společného?“

„Ne, nemá skoro sílu ani vstát.“

„Nepoužila Eve své kouzelné pero, které jsi jí dal na ochranu?“

„Ujistil jsem se, že ho má u sebe, ale říkala, že pero vůbec nenaznačilo žádné nebezpečí kolem domu.“

William se znovu posadil. „Takže předpokládáš, že to byla další bytost? Mohl by tu být někdo další, kdo chce našeho malého rozmazleného tuleně?“

Kenzie se postavil a pevně se usmál. „Pokud ano, pak se naše práce dost komplikuje. Začíná to vypadat, že budeme muset zapojit Huntsmana. Až se s ním setkáme odpoledne ve štěrkovně na další lekci střílení, uvidíme, zda ho nemůžeme přesvědčit, že magie je skutečná.“

William se také postavil s únavným zasténáním. „A pak ho představíme mláděti?“ zeptal se a šel vedle Kenzieho, když zamířili zpátky k domu. „Nemůžu se dočkat, až je uvidím setkat se tváří k… vousům,“ řekl se smíchem.

„Ne, ještě ne. Potřebujeme si být jistí, jak si stojíme s Huntsmanem, než odhalíme všechna svá tajemství.“

„A Maddy?“ zeptal se William, aby ho zastavil. „Co bych mohl odhalit jí?“

„Nic.“

„Bál jsem se, že to řekneš. Jak jí mám zatraceně ale vysvětlit, co se včera v noci stalo?“

„Nijak. Když Eve poprvé okusila magii tu noc, co mě zachránila z útesu, došlo mi ráno, že je to něco, s čím se musí vypořádat sama. Kdybych jí zahltil hlavu hromadou vysvětlování, mohla by si říct, že jsem blázen. A od té doby by nevěřila ničemu, co bych jí řekl a to by jí opravdu mohlo dostat do nebezpečí. Sám jsi řekl, že máš obavu, že mají teď její pach. Odcizíš se jí vysvětlováním magie, mohla by se k tobě klidně otočit zády. A nemůžeš ochraňovat někoho, koho nemůžeš mít blízko.“

„A nemyslíš si, že se to už stalo minulou noc?“

„Nezáleží na tom, co k tobě teď cítí. Je do toho zapletená, ať chce, nebo ne.“ Kenzie znovu vykročil. „Takže to vypadá, že budeš muset zapojit ten svůj arogantní irský šarm, můj příteli, pokud chceš zůstat dost blízko na to, abys udržel svou ženu v bezpečí.“

Maddy se posadila na stoličku v Evině obchodě a snažila se nedrobit na podlahu, když si mazala malý krajíček banánového chleba, který sebrala ze stolu, máslem. „Takže ty si opravdu nemyslíš, že všechny ty věci, které se tu okolo dějí poslední dobou, jsou trochu divné?“ zeptala se Eve. „Myslím tím, vážně, museli jste přestavět svůj domov na viruální pevnost, kvůli všem těm divným bouřím, které stále zasahují záliv. A nebyl to žádný los, co jsme viděli tu noc, byla to ta samá příšera, co zabila medvěda a kterou ti kajakáři viděli v Dračí Zátoce. A teď je tu fáma o mořské panně. Oh, a nezapomínejme na tu hordu kojotů, kteří nás pronásledovali minulou noc,“ řekla a bezděčně se otřásla.

„Takže už to nejsou vlci velikosti poníků?“ zeptala se Eve.

Maddy se na ni rozpačitě usmála. „Usoudila jsem, že jsem měla včera večer víc drinků, než jsem si myslela. Takže abych vymazala můj… ehm… debakl s milováním, tak jsem místo toho tu věc s kojoty vystavěla do mýtických rozměrů.“ Pokrčila rameny. „To je to nelepší vysvětlení, s jakým mohu přijít, vzhledem k tomu, že jsem rozbila přední i zadní sklo Williamova zcela nového auta tím, že jsem přejela dvě z těch chudáků zvířat.“

„Řekla jsi někomu o té minulé noci?“ zeptala se Eve a zkoumala košík, jestli by neukořistila i něco pro sebe.

„Děláš si srandu?“ odfrkla si Maddy. „Můj bratranec si spletl tuleně nebo sviňuchu se ženou a teď si celé město říká, že Trace Huntsman viděl mořskou pannu.“ Vykulila oči v předstírané hrůze. „Draci a mořské panny v Midnight Bay, oh, můj Bože!“ zašeptala a rozesmála se.

Eve si vzala skořicovou rolku, z jednoho z košíků, rozbalila ji, došla k pultu a posadila se za něj. „Osobně si myslím, že je to davová hysterie,“ řekla Eve. „Víš, jako když jsme šly tou tmou po silnici a slyšely hluk a najednou všechny stromy vypadaly jako strašáci. Fajn, někdo viděl něco, co vypadalo jako drak a najednou tu máme všude mytologické bytosti, pobíhající okolo. A pár neobvyklých bouří do toho a Midnight Bay se stává novou Twilight Zónou.“ Ulomila si kousek lepkavé rolády, ale zastavila se na půl cesty od úst a usmála se na Maddy. „A takhle, kamarádko, vznikají legendy, které příhodně pozvedají cestovní ruch, který pak zvýší naše příjmy. Je mi líto, že Trace uvízl v hlavním náporu posledního klepu, ale řekni mu, pokud to bude nějaká útěcha, že každý majitel obchodu ve městě si myslí, že je hrdina,“ dokončila, strčila do úst kousek rolády a hned si olízla prsty.

„Jo, vím, že je to všechno hromada nesmyslů, ale já si ty kojoty, co nás pronásledovali, nevymyslela, a proto už tomu nedám šanci. Alespoň do té doby, než je hajný nechytí a nezastřelí.“

„Co tím myslíš, nedáš šanci?“ zeptala se Eve, po dalším kousnutí do rolády. Přestala žvýkat. „Co přesně znamená ten záblesk v tvých očích?“

Maddy si nohou přitáhla svou kabelku. „Vyhrabala jsem svůj Glock ráže čtyřicet a mám v úmyslu ho od nynějška nosit všude sebou.“

Eve polkla a vykulila oči. „Ty máš zbraň v kabelce? Opravdovou pistoli?“

„No, tátova puška by se mi tam určitě nevešla.“

„Ale Maddy, nemůžeš chodit kolem s pistolí v kabelce!“

„Mám povolení, které říká, že můžu.“

„Vážně? Ty vážně máš povolení na skrytou zbraň? Odkdy? Viděla jsi přece ty… kojoty, minulou noc.“

„Oh, mám to povolení od svých jedenadvaceti.“ Pokrčila rameny. „A z nějakého pošetilého důvodu, ho obnovuji vždy, když musím.“

„Ale proč jsi ho poprvé dostala?“ Eve zalapala po dechu. „Rozvedla ses s Billym, když ti bylo dvacet jedna! Ale já myslela, že vy dva máte dobré vztahy. Vyhrožoval ti, nebo tak něco?“ skončila šeptem.

„Billy? Samozřejmě, že ne! On byl ten, kdo mi koupil tu zbraň.“ Maddy se usmála na zmatenou přítelkyni a usoudila, že by měla něco dodat. „Byl to dárek k rozvodu od Billyho. Koupil mi tu zbraň, šel se mnou do střelecké školy a pomohl mi získat to povolení.“

„Ale proč?“ zopakovala Eve.

Maddy znovu pokrčila rameny. „Nenastěhovala jsem se zpátky domů, dokud táta neumřel. Pronajala jsem si dům na půl cesty odtud do Oak Harboru, když jsme se rozvedli a Billy řekl, že se mu nelíbí myšlenka, že budu žít sama s tříletým dítětem, takže chce mít aspoň jistotu, že se budu moct sama obránit.“

„Ale co Sára? Maddy, nemůžeš tu pobíhat okolo s nabitou zbraní v kabelce. Máš dítě, které ji může vzít.“

„Zkoušela jsi někdy vystřelit ze čtyřicítky Glocku?“

„Já ani nevím, co to Glock je!“

„Je to něco, čemu se říká Tupperware zbraň, protože půlka z ní je z balistického plastu, takže nebude tak těžká – ačkoliv když je zásobník plný, není zrovna nejlehčí. A sama mám co dělat, abych dostala náboj do komory, takže Sára to určitě nedokáže. A je jen částečně nabitá. Ve skutečnosti, proto Billy nechtěl, abych měla revolver, protože stačí zmáčknout spoušť, na většině z nich.“

Evin pohled sklouzl k Maddyině kabelce, než ho znovu zvedla k ní. „Ty na mou duši tady chodíš se zbraní?“

„Opilá nebo ne, něco nás v noci napadlo a já nemám v úmyslu se ještě někdy dostat do takové beznadějné situace. Místo abych usnula včera v noci, pokaždé, když jsem zavřela oči, jediné co jsem mohla vidět, byly obrovské, špičaté tesáky a svítící červené oči a jediné o čem jsem mohla přemýšlet, byly upíři a vlkodlaci.“

Maddy najednou dostala nápad a vyskočila ze stoličky, oklepávajíc si drobky z rukou. „Měla bych využít zbytek polední pauzy a dojít do knihovny, abych se podívala, jestli stříbrné kulky zabíjejí vlkodlaky stejně, jako upíry. Napřímila se, než zvedla kabelku a naklonila hlavu na stranu. „Zajímalo by mě, jestli v obchodech se zbraněmi prodávají stříbrné kulky.“

„Madelin Kimbleová! To nemyslíš vážně,“ zasyčela Eve, obešla pult a sebrala jí kabelku. Její ruka poklesla a málem upustila kabelku na zem. „Můj bože! To váží tunu!“ Rozevřela ji a nakoukla dovnitř. „Kde je? Nevidím žádnou zbraň.“

Maddy si vzala od ní kabelku, chytla ji za popruh a rozepnula skrytý zip mezi dvěma přihrádkami. „Billy mi taky koupil tuhle kabelku, když kupoval zbraň, podívej, je to kabelka s pouzdrem na zbraň. Má to tajnou polstrovanou přihrádku, ke které se dostaneš zvenku.“

Eve na ni znovu zírala, ale pak najednou odtáhla Maddy ruku pryč a sáhla dovnitř přihrádky sama. Ztuhla a podívala se na Maddy. „Jsi si jistá, že není nabitá?“

„Náboje jsou v zásobníku, ale ne v komoře. Co, myslíš si, že se chci střelit do boku, když do něčeho narazím? Ne, že by to šlo, má to ještě taky pojistku.“ Podívala se směrem ke vchodovým dveřím a pak pokývla na Eve. „Pokračuj, vyndej ji. Vím, že se nebojíš zbraní, chodila jsi na lov s tvým tátou každou chvíli.“

„Já nosila dalekohled a on nosil pušku,“ řekla, když se její ruka objevila, držící pistoli. „Do prdele, Maddy, to je malé dělo.“

„Billy říkal, že když to jenom ukážu někomu, kdo mě bude obtěžovat, bude to pravděpodobně stačit, aby utíkal jako o život, protože spousta chlapů se nebude dlouho zdržovat, když uvidí ženu se zbraní v její ruce. Ale kdyby to nefungovalo, stačí vystřelit do země a utečou.“

„Kdy naposledy jsi s tím střílela? Nemusíš pravidelně trénovat?“

„Potom, co jsme přijeli ráno domů, vyhrabala jsem ji ze sejfu, odvezla Sáru na letní program a jela do Pinkhamovy štěrkovny před prací.“ Zazubila se. „A rozstřelila jsem tři plechovky od piva na kousíčky, z padesáti kroků.“

Eve nechala zbraň sklouznout zpátky do přihrádky s úsměvem. „Víš ty co? Vlastně je to dobře. Jsem ráda, že vím, jsi schopná se o sebe postarat.“

„A o moji sestru a mámu a dokonce i o mé pacienty. Co když ti kojoti byli vážně vzteklí a objeví se na pozemku v River Run, ve chvíli, když lidé na vozíčkách, nebo s chodítky, budou venku? Nikdy bychom se nedostali dovnitř včas.“

„Řekneš šéfce o té zbrani?“

„Kruci, ne – Doris by dostala infarkt. Mám ji legálně, ale co se mě týká, jen ty a já budeme vědět, že ji nosím. Zvlášť nechci, aby to zjistila máma.“

„A co William? Řekneš to aspoň jemu?“

„Na co?“

Eve povytáhla obočí. „Nemyslíš, že je fér varovat muže, že žena, se kterou randí, je ozbrojená?“

„Kdybychom randili, pak… možná bych mu to řekla.“

„Ty a William už nerandíte? Po tom, co ti vyfoukl ponožky – chci říct punčochy, třikrát, minulou noc? Ehm, ví on, že už nerandíte?“

Maddy si pověsila kabelku přes rameno a jen sebou cukla, když jí kabelka narazila do boku. „Pokud mu nedojde, že to včera večer nebyla zrovna ženská představa o zábavném večeru, pak opravdu možná přiletěl z jiné planety.“

Maddy se podívala přítelkyni přímo do očí. „O co jde, Eve? Jak to, že William vypadal, že ví, že ten stín co viděl, není jen obyčejný pes? A jak to, že Kenzie nepoložil ani jedinou otázku, když mu William řekl, aby dojel vyzvednout mámu a Sáru? A oni mluvili nějakým jazykem, který jsem nikdy neslyšela. Kdo jsou ti dva tajemní muži, kteří se najednou objevili v Midnight Bay, brzy po sobě? Víš, že mám Kenzieho ráda a jsem za tebe opravdu šťastná, ale upřímně Eve, tvůj manžel je víc než jen staromódní. Vím, že jsme se vzájemně škádlili o něm, že je tvůj rytíř v zářivé zbroji, ale Kenzie je… on je… je tu něco…“ Povzdechla si. „Všechny ty divné věci se začaly dít, hned po tom, co se sem přestěhoval. A včera v noci, myslím, že William mě vyděsil víc, než ti kojoti. On byl tak vyrovnaný a… soustředěný. A když jsem zírala na ty vaše pevné žaluzie, jediné o čem jsem mohla přemýšlet, bylo to, jak moc mi připomíná Trace.“ Maddy se dotkla Evina ramene. „Řekneš mi prosím, kdo je Kenzie a William doopravdy a o co tu jde? Já vím, že ty víš, protože bys nemohla jednat tak klidně, včera v noci, kdybys nevěděla.“

Eve se na ni podívala s tak bolestným výrazem, že Maddy zabolelo v hrudi.

„J-já ti to nemůžu říct,“ zašeptala Eve, smutně se na ni usmála, když přišla a vzala Maddy za ruku a sevřela je ve svých rukách. „Miluji tě jako sestru, ale prosím nenuť mě porušit slovo, které jsem dala svému manželovi. Mohu ti říct jen tolik, myslím: William a Kenzie jsou šlechetní, starostliví, schopní muži a jednomu i druhému bych svěřila svůj život – a život svého dítěte. A ty taky můžeš, Maddy. Je jedno, co se stane další dny, prosím, prosím, věř Williamovi.“

Maddy odtáhla ruku pryč a objala se kolem trupu. „Ok, teď mě děsíš. Co má přijít v příštích dnech?“

Maddy nadskočila, když se najednou rozezněl zvonek nad dveřmi a Eve ji táhla směrem k pultu, když zákazník vstoupil. „To je něco, na co se musíš zeptat Williama,“ řekla tiše. „Ale dokud ti neřekne, co se děje, musíš mu prostě věřit. A můžeš věřit Kenziemu, také. A mě,“ zakončila to a nasadila úsměv, když k nim přistoupil zákazník.

„U-uvidíme se později,“ řekla Maddy, víc než jen trochu popletená, když se otočila pryč. A cítíc se jako by ji její nejlepší kamarádka na celém světě, praštila do žaludku, tiše vyšla dveřmi ven.