DS - 8. kapitola

Překlad: Lusesita

Ruby

8. prosince

„OH EVE, VYPADÁŠ NÁDHERNĚ.“ Usmívám se na ní, když přede mnou stojí v bílých svatebních šatech.

„Líbí se ti?“

„Jsou nádherné, zlato.“ Přidá se Evina máma a houpe malou Isobell v náručí. Podívám se na Olivera, jestli stále spí v kočárku. Můj malý mužíček se dnes v noci moc nevyspal, často kašlal. Myslím, že nachladnul, ale doufám, že ho to do Vánoc přejde.

„Connor se zblázní, až tě v nich uvidí.“

„To doufám, chci být pro něj perfektní.“ Uhladí si rukama šaty a otočí se, aby si prohlédla záda v zrcadle.

„Jsi pro něj perfektní.“

„Tak Eve, vypadá to dobře, nepotřebujete to někde upravit?“ zeptá se žena, která vlastní obchod se svatebními šaty. Ustoupím, když mi začne zvonit telefon.

„Ahoj.“

„Ahoj zlato. Dnes večer přijdu pozdě. Joel má nějakou rodinou krizi, a musel odejít, převzal jsem po něm jeho soukromé hodiny.“

„Není tam nikdo, kdo by ti mohl pomoct?“ Těšila jsem se na noc v Santa Landu, trénovala jsem s holkama společnou choreografii.

„Ne, promiň miláčku. Prosím nebuď naštvaná.“

„To je dobrý, uvidíme se večer.“ Zavěsím a povzdechnu si, když si sedám zpět na červenou sametovou pohovku.

„Jsi v pohodě?“ zeptá se Eve, a sedne si vedle mě. Už je převlečená zpět do džínů a teplého svetru s vánočními stromečky.

„Yeah, jen Marcus bude dlouho pracovat.“ Pokrčím rameny a hraju si s mobilem v ruce.

„Proč nepřijdeš s Oliverem dnes večer na čaj?“ Jen, co to dořekne a Oliver se vzbudí a začne kašlat. Spěchám k němu, zvednu ho do sedu a třu mu zádíčka.

„Je nachlazený, bude lepší, když ho vezmu domů, nechci, aby nakazil Isobell.“

„Jsem si jistá, že bude v pohodě.“

„Nechci to riskovat, zůstaneme několik dní doma v teple. Uvidíme se desátého na tvoji rozlučku. Začneme u vás doma?“ přikývne a podá mi vak na šaty.

„Tady máš šaty, v těch modrých jsi vypadala úžasně.“

„Děkuju, uvidíme se za pár dní.“ Obejmeme se a já si přehodím šaty přes vršek oliverova kočárku. Spěcháme domů a čelíme studenému a suchému počasí.

***

„ZLATO?“ volá na mě Marcus, když prochází hlavními dveřmi.

„Jo?“ posadím se na pohovce. Podívám se na hodiny a zjistím, že už je dávno po desáté.

„Promiň, jdu pozdě. Musel jsem si promluvit s managerem, aby zaměstnal dalšího osobního trenéra.“ Rychle mě políbí, než se zhroutí na pohovku vedle mě.

„Chceš něco k jídlu?“ odtáhnu mu blonďaté vlasy z očí.

„Ne, měl jsem před hodinou proteinový shake. Jak je Oliverovi?“

„Myslím, že je nachlazený. Pan Grant mi řekl, že zítra můžu pracovat z domu, takže Oliver nebude muset jít do jeslí.“

„To je fajn. Půjdeme do postele?“

„Yeah, jdi si dát sprchu, já zatím tady dole všechno povypínám.“ Vstanu a zamířím k vánočnímu stromečku. Předkloním se a hledám zásuvku.

„Snažíš se mě pokoušet?“ zašeptá, popadne mě za boky a přirazí k jeho částečné erekci.

„Ne, jen se snažím vypnout světýlka.“ Při tomto nemůžu být považována za přitažlivou. Mám stažené vlasy do chaotického drdolu a na sobě mám staré kalhoty na yogu a jednu Marcusovu oversize mikinu, kterou nosí do tělocvičny.

„Jsi zatraceně sexy.“ Zavrčí, pak mě otočí a pohltí mé rty. Nutí mě couvat, až spadnu zády na pohovku s ním mezi mýma nohama. Stiskne mi prsa přes materiál mikiny a já vyklenu. Stáhne mi legíny a kalhotky a strčí do mě dva prsty.

„Jsi pro mě mokrá.“ Ušklíbne se a popotahuje trenky jen tak, aby osvobodil ptáka. Chci ho polaskat, abych cítila, jeho tvrdost, ale on neztrácí čas a vrazí do mě. Překvapeně vykřiknu, několikrát přirazí, než se udělá.

„Sakra, jsem hotový.“ Stěžuje si a vytáhne se ze mě. Rychle si vytáhnu spodní prádlo, nechci na pohovce žádné tělesné tekutiny. „Sprcha a do postele.“ Rychle mě políbí, než vstane a vyjde schody do patra.

To bylo poprvé, kdy byl Marcus kompletně sobecký v oblasti sexu. Ani mě nevzrušil, bylo mu to jedno, použil mé tělo pro vlastní potřebu. Nemůžu si pomoct a začnou mi téct slzy.

Stočím se na pohovce do klubíčka a brečím. Jediná věc, která mě přiměla zastavit, byl Oliver, který začal plakat. Utřu si slzy rukávem mikiny a běžím do jeho pokoje. Vyndám ho z postýlky a snažím se ho utišit. Pořád kašle a já se podívám na hodiny, je deset třicet, mohla bych mu dát medicínu. Otevřu dveře do ložnice, abych Marcusovi řekla, že budu hned v posteli, aby neměl strach, ale on už spí.