DS - 23. kapitola

Překlad: Lusesita

Dnes jedna trochu akčnější J

Ruby

23. prosince

„KDE JE MŮJ SYNOVEČEK?“ Spustí Eva, jen co projdu dveřmi s taškou na přespání.

„Marcus ho vzal na dnešní noc domů, ale neboj, zítra na svatbě bude.“ Jdu za Eve do obývacího pokoje. „Jsi připravena na poslední noc, kdy jsi ještě Hádesová?“ Otevřu tašku.

„Jsem nadšená, že se vdávám.“ Rozplývá se. Vytahuju láhev proseca. „Ach, ale ty se mnou nemůžeš pít.“

„Já mám toto.“ Vytáhnu flašku nealko bublinek. Následuje bonboniéra, masky na obličej a její oblíbené želé žížalky.

„Pojďme se podívat na vánoční film. Vzala jsem Bláznivé Vánoce.“ Vyskočí a jde pustit její oblíbený film, já zatím naliju pití a připravím masky na obličej.

***

„POJĎME VEN a dát si nějaký drink.“ Navrhne Eve, jakmile film skončí a my sundáme masky.

„Eve, máme pyžama.“ Řeknu a ukážu na mé pyžamo s vánočníma vločkama.

„No můžeme se převléct, najdu ti nějaké šaty. Prosím.“ Škemrá.

„Fajn, ale jen proto, že je to poslední noc, kdy jsi svobodná.“ Eve šťastně vyskočí z pohovky a táhne mě nahoru po schodech.

„Dobře, máma se nabídla, že pohlídá Isobell.“ Řekne a vybere mi jasně modré šaty. Vytáhnu z tašky spodní prádlo a převléknu se.

„Potřebuju boty.“ Projdu kolem Eve do šatny. Najdu černé lodičky. „Ty jsou perfektní.“ Obuju si je a prohrábnu si rukama vlasy. Ukradnu Eve make-up a lesk na rty.

„Jak dokážeš ze sebe udělat takovou krásku jen za patnáct minut?“ Eve si sedne k toaletnímu stolku a začne nanášet make-up.

„Stěží bych se nazvala kráskou.“ Posmívám se. „Vidíš ty kruhy pod očima? Doufám, že se vrátíme brzo, aby zítra neměla vizážistka tolik práce.“ Zasměju se.

„Vždycky jsi byla krásná. Máš dokonalou pokožku a lesklé vlasy.“ Eve si uhladí své dlouhé, blonďaté vlasy, než si obuje černé lodičky a obleče červené upnuté šaty.

„Vypadáš nádherně, budeme muset ty chlapy odhánět.“ Jdeme po schodech dolů a Eve objedná taxi.

„Je na cestě.“ Popadne kabáty a jeden mi podá. Teď večer je docela zima. Myslím, že jsme se zbláznily, když jdeme ven jen v tak krátkých šatech.

***

„ZAJDU SI na záchod.“ Snažím se překřičet hudbu. Tlačíme se na okraji tanečního parketu, zdá se, že dnes jsou všichni tady.

„Dobře, zajdu nám koupit pití.“ Ukáže na bar a já přikývnu.

Procházím davem lidí a doufám, že na záchodě nebude dlouhá řada. Uleví se mi, když před záchody nikdo není. Proto mě překvapí, že mě někdo chytí za pas a políbí mě.

„Učiním tě svou, Ruby.“ Zavrčí mi do ucha. Dom? Snažím se s ním bojovat, ale je na mě příliš silný. Pevně mě drží a začne mě táhnout k zadnímu východu. Tělem mi projede panika. Vrtím hlavou, až se mi podaří osvobodit ústa.

„Co po mě chceš.“ Křičím.

„Vždycky jsi byla moje a zase se ke mně vrátíš.“

„Prosím, nedělej to. Mám syna, který mě potřebuje.“ Prosím, zatímco mě táhne zadní uličkou.

„Syna? Ty máš dítě s někým jiným?“

„Prosím, neubližuj mi, jsem těhotná.“ Řeknu a on mě silně přirazí ke stěně. Začnu bolestí brečet.

„Ty jsi ho nechala, aby tě znova zbouchnul?“ Řve mi do obličeje.

„Bude mým manželem. Miluju ho.“

„Ne!“ Zavrčí. Uvolní stisk na bocích, ale jen proto, aby mě mohl otočit obličejem ke zdi. Cítím, jak mi rukou putuje po noze, a já polknu žluč. Nemůžu mu dovolit, aby mi tohle udělal. Zvednu nohu a zabodnu mu podpatek do nohy. Pak mu zabořím loket do žaludku a hlavou mu vrazím do obličeje. Ustoupí ode mě a já na nic nečekám a rozběhnu se uličkou od něj a volám o pomoc. Dostanu se na roh uličky, když mě strhne za zadní část šatů zpět. Trhne tak tvrdě, že mi utrhne levé ramínko.

„POMOC!“ Křičím stále dokola. Zvuk těžkých kroků zesílí a doufám, že mě zachrání. Bojuju proti Domově sevření a najednou jsem volná a spadnu na zem. Někdo mě chytne.

„Ruby? Pamatuješ si mě?“ Zeptá se vysoký chlap s krátkými tmavými vlasy a tetováním, které mu stoupá po ruce až ke krku. „Jsem Connorův kamarád Dan.“ Přikývnu a ohlédnu se, abych viděla, že další vyhazovači drží Doma na zemi.

„Vezmi ji do kanceláře a zavolej policii.“ Zařve na něj jeden z nich.

„Ty… ty tady pracuješ?“ Zeptám se, když mě odvádí pryč.

„Yeah, jsem vyhazovač. S kým jsi tady?“ Vstoupíme hlavními dveřmi a vede mě chodbou napravo, až dojdeme ke dveřím a pustí mě dovnitř.

„Um… jsem tady s Eve, určitě mě už hledá.“

„Posaď se a vezmi si kávu, jestli chceš.“ Ukáže na kávovar. „Půjdu najít Eve a zavolám policii. Tady budeš v bezpečí.“

„Děkuju ti.“ Sednu si na křeslo a čekám, až dorazí Eve. Slzy mi stékají po tvářích, když se mi přehrává v hlavě, co se právě stalo.

„Rubes.“ Vykřikne Eve a už se hrne dveřmi až ke mně a obalí okolo mě ruce.

„Jsi v pořádku?“

„Yeah.“ Zašeptám. Objeví se Dan.

„Policie je na cestě. Chceš, abych zavolal ještě někomu?“

„Jo, mému bratrovi.“ Řekne Eve, ale já zamítavě zavrtím hlavou. Nechci, aby to věděl, zešílel by. „Ruby, musí to vědět.“

„Dobře, ale zblázní se.“

Eve podá Danovi svůj telefon, aby zavolal Connorovi a vše mu vysvětlil.

„Jsou na cestě.“ Prohlásí a vrátí Eve telefon. Přitiskne si prst na ucho a podívá se na mě. „Policie je tady.“

***

„POLICIE PRÁVĚ SKONČÍ S MÝM VÝSLECHEM, když se dovnitř vřítí Connor a Marcus. Skočím Marcusovi do náručí, jen co se dostane dostatečně blízko. Brečím a on mě hladí po zádech.

„Co tady děláš?“ Slyším Evu mluvit s Connorem. „Přináší to smůlu, když vidí ženich nevěstu před svatbou.“

„Svatba je zítra, a já tě nespustím z dohledu.“ Eve začne mluvit o tradicích a že nechce, aby to přineslo smůlu do jejich manželství. Connor jen pokrčí rameny a řekne, že zůstanou spolu a to je konec rozhovoru.

„Co se stane tomu sráčovi, který se dotknul mojí ženy?“ Zeptá se Marcus policie, než odejde.

„Byl zatčený a nemyslím si, že by se dostal na ven na kauci, protože je na něj podaných více žalob za různé zločiny.“

„Ujistěte se, že se nedostane ven.“ Začne Marcus.

„Myslím, že se to nestane.“ Policajt pokývne na Marcuse, než odejde z místnosti.

„Kde je Oliver?“ Zeptám se Marcuse a držím ho za tričko.

„Táta ho přišel pohlídat, proto mi to trvalo tak dlouho. Pojďme domů.“