DS - 22. kapitola

Překlad: Lusesita

Marcus

22. prosince

VYDĚŠENĚ se probudím, když mi na rameni přistane ruka.

„Marcusi, probuď se sakra.“ Je to Ruby, zasténám, jakmile mi zaprotestují záda, spát na židli není dobré pro nikoho.

„Pane a paní Hádesovi.“ Začne doktor.

„Prosím jen Ruby a Marcusi.“ Řekne Ruby. Doktor se usměje a přikývne.

„Už přišly výsledky Oliverových testů krve. Má RSV, což znamená respirační syncytiální virus. Není to vážnější než nachlazení, ale některé z příznaků jsou kašel, horečka, sípání a potíže s dechem.

Oliverovo dýchání je v normálu, takže ho můžeme propustit.“

„Dobře, co budeme muset dělat, aby se vyléčil?“ Zeptám se a odhrnu Oliverovi vlásky z očí.

„Léčba je stejná jako u nachlazení, dodržujte klid a dostatek tekutin, ale je pár věcí, které můžete pořídit domů – zvlhčovač vzduchu, který mu pomůže při dýchání, a bylo by dobré pořídit i odsávačku, která mu pomůže při rýmě a bude tak lépe jíst.“

„Děkuju.“

„Sestra ho brzy příjde zkontrolovat a jestli bude všechno v pořádku, propustíme ho.“

„Děkuju.“ Ruby se usměje na doktora, než se zaměří zpět na Olivera.

„Jak ses vyspala?“

„Moc dobře ne, hrozně jsem se bála. Stále mám obavy ho vzít domů tak brzy.“

„Ahoj, jsem Melody a jdu…“ Zastaví se uprostřed věty, když si uvědomí, že jsem to já a Ruby. „Oh, ahoj Marcusi, neuvědomila jsem si, že je to váš syn.“

„Ano.“

„Jen si odskočím do koupelny.“ Ruby vyskočí z Oliverovy postele, ale zakřičí bolestí a chytne se za břicho. Oběhnu postel a chytnu ji.

„Co se děje?“ Zeptá se Eva poté, co vejde dovnitř.

„Ruby, můžeš mi říct, jaký druh bolesti to je?“ Zeptá se Melody, která se před ní sklání.

„Ostrá, bodavá bolest. Tady.“ Ukáže na dolní část břicha.

„Je nějaká šance, že bys mohla být těhotná?“ Zavrtí hlavou, ale já odpovím ano.

„Ano, mohla by být.“ Řeknu znova.

„Musíme tě vyšetřit, pojď.“ Melody ji chytne za paži a snaží se ji odvést z pokoje.

„Nemůžu ho opustit.“

„Ruby, teď k tobě budu upřímná. Pokud tě okamžitě neprohlédneme a ty jsi těhotná, můžeš o to dítě přijít.“

„Zůstaň s ním, neopouštěj ho.“ Řekne mi.

„Samozřejmě.“ Lehce ji políbím na rty.

„Chceš, abych šla s tebou?“ Nabídne jí Eve. Ruby přikývne, Eve ji vezme za druhou ruku.

„Potřebujeme křeslo.“ Zakřičí Melody na někoho na chodbě.

***

Hlavou se mi honily obavy o Ruby, byla pryč už něco přes hodinu. Další sestra prohlídla Olivera, kterému se dařilo lépe. Za hodinu ho měli propustit. Oliver se probudil před deseti minutami a teď mi seděl v klíně a hrál si s mobilem.

Rychle zvednu hlavu při otevření dveří.

„Miláčku?“ Stále držím Olivera v náručí, ale přitáhnu si ji k sobě.

„Jak je mu?“ Zeptá se a oba nás obejme.

„Už ho propustí. Jak je ti?“

„Budeme mít miminko.“ Usměje se. „Udělali mi ultrazvuk a odhadem jsem asi ve třetím týdnu, za tři týdny musím na další prohlídku.“

„A co ta bolest?“

„Stres a dehydratace. Dali mi kapačku, ale jsem v pořádku.“

„Ach, díky bohu.“

„Takže jste připraveni jít domů?“ Zeptá se Melody, když vejde dovnitř a kontroluje složku.

„Určitě jsme.“

„Oh Ruby, jak to dopadlo?“

„Skvěle, jsem ve třetím týdnu a byla jsem dehydratovaná. Díky za pomoc.“

„Proto tu jsem.“ Usměje se na nás.

Vyřešila veškeré papírování a brzy jsme byli na cestě domů.

„Jak se cítíš ohledně dalšího dítěte?“ Zeptám se Ruby a dál pročítám návod k zvlhčovači vzduchu.

„Jsem šťastná.“ Usmívá se na mě.

„Dobře, protože já taky.“ Oliver sedí na podlaze a hraje si s hračkami. „Jsem rád, že je mu líp. Doufám, že se dá do pořádku do svatby.“

„Myslím, že se všichni potřebujeme vyspat.“ Zívne.