BSA - 3. kapitola

Překlad: Lenuszka

Před jedenácti a půl měsíci

Maverick

Malá města. Někteří říkají, že tvoří uzavřené skupinky. Životy jsou tam propletené, minulost propojená a osudy předem dané.

V určitém směru je to pravda. Ne zrovna ta část o uzavřenosti, jistě, ale neexistuje tu věc jako anonymita, i kdybyste chtěli. Každý zná každého. Lidé se míchají do vašich věcí. Pomlouvají. Soudí. Jednoduše si vytvoří názor o tom, kdo jste, protože vám k narozeninám poslali květiny a slyšeli „drby“ o tom, jak jste přišli o panenství v Harbor Parku (to není pravda, jen tak mimochodem).

Nemůžete jet ani míli po cestě, aniž byste nezamávali na x lidí, které znáte. Nemůžete si rychle skočit pro mléko nebo vajíčka, aniž byste nenarazili na vzdáleného bratrance nebo někoho z vašeho maturitního ročníku, kterého jste nikdy neměli rádi, nebo někoho, kdo vám vemluví do hlavy díru, když třicet minut mluví o hovadinách, které vás vůbec nezajímají. Tvoje tetička Marge má obrovský hemoroid? Skvělé. Obrázek, který jsem nepotřebovala, ale díky, že ses podělil.

Naučíte se tajemství a ostudy vašich přátel, sousedů a komunity, která jste nikdy nechtěli vědět.

A oni přijdou na ty vaše.

Můj první den zpátky na místě, které mě obecně naplňuje potěšením a úspěchem byl všechno, jen ne příjemný. Cítila jsem se jako brouk pod mikroskopem. Roztažený. Přišpendlený. Byla jsem jistě námětem drbů na každém rohu ulice a v Big Stan´s Diner o dva bloky dál.

Ale čím víc jsem opakovala své lži, tím lehčí to bylo. S každým příběhem, který jsem vykládala o romantických večeřích za svitu měsíce nebo nejlepším rumovém koktejlu, jaký jsem kdy ochutnala, nebo o kousnutí pavouka, které mě jednoho rána probudilo, tím víc jsem začala věřit, že jsem prožila líbánky snů. S mužem, o kterém jsem snila, že je s ním prožiju.

Aspoň do chvíle, než se přiřítila Samantha Humphriesová.

Sam, nebo Hamhock, jak je také známá v určitých kruzích kvůli tvaru jejího nosu (pozn. Hamhock = pečené koleno), měla pro Kaela vždycky slabost. Ty city nebyly vzájemné, ale to Hamhock nezastavilo před tím, aby žila ve svém malém vymyšleném světě.

Znám Hamhock stejně dobře, jako většinu z padesáti devíti spolužáků katolické školy, už z doby před školkou. Ale byly jsme na míle od toho být kamarádky. Její závistivost, že se má rodina má dobře, byla vždy hořkým tématem. Příspěvky od lidí jako byl můj otec, platily její provinční vzdělání. Její rodina tak tak vycházela s příjmem, zatímco moje jezdila každé léto na exotické dovolené. Ona nakupovala v Pretty Nickel, místním bazaru; já jsem měla šaty od návrhářů (do záznamu: ty jsem nosila velmi zřídka). Ve skutečnosti byla tak chudá, že lidé ve městě přejmenovali své drobné na „Humpries“ a když projížděli kolem jejího domu, házeli jí na dvorek mince. Tohle jsem udělala jednou. Tu noc jsem nemohla spát, jak jsem se cítila špatně.

Ale tohle všechno bledne ve srovnání s tím, že jsem měla to, co ona opravdu chtěla.

Lásku a pozornost Kaela Sheparda.

Sam se nikdy nepřenesla přes své city ke Kaelovi, a skutečnost, že jsem za něj teď vdaná, ji pravděpodobně sžírá tak, jak si představuju, že mě sžírá, že si Killian vzal mou sestru. Až na to, že mě Killian opravdu miluje. Takže když viděla oslnivý šperk na mé levé ruce, nevytáhla jen drápky, ale probudilo to vzteklého psa. Při druhém pohledu na mou ruku jí oči ztvrdly a věděla jsem, že to bude zlé.

„Slyšela jsem, že jsi to provedla, ale pak jsem řekla mámě, že to musí být jeden z těch maloměstských klepů. Není možné, že by si Maverick DeSotová, kterou znám, vzala tak dobrého a čestného muže jako je Kael Shepard, když pořád miluje manžela své setry. Ale hádám, že jsi to udělala.“

Slyším za sebou zalapání po dechu a ve stejné chvíli klábosení v pekárně ustane. Okamžitě byste slyšeli spadnout špendlík.

„Vypadni odtud, sakra,“ zavrčí MaryLou naštvaně. Po tom, co ne zrovna jemně odvede Hamhock ke dveřím, na ni MaryLou ještě zaječí, „A svině tu nejsou vítané, pokud nechceš skončit na menu.“

Když si pod nosem zamumlá „Tlusťoška s prasečím nosem,“ malým bistrem se rozlehne chechot.

„Je to jen žárlivá kráva,“ oznámí Elda Hansenová, osmdesátiletá pravidelná zákaznice. Několik dalších se připojí na souhlas. Elda se sympaticky usměje, když moje oči střelí jejím směrem. Dovolím se na ni slabě usmát zpátky, snažím se udržet hlavu vzhůru, zatímco hrozí, že se propadnu hanbou.

MaryLou pak trvala na tom, že to vezme vpředu, zatímco já zůstanu vzadu, dokud jsme ve dvě odpoledne nezavřely. Ona je lepší v kuchyni, a já jsem lepší se zákazníky, ale po tom vpádu jsem byla tak otřesená, že nebyla možnost, že bych sebrala odvahu k dalším šťastným lžím.

Vše, na co jsem dalších několik hodin myslela, bylo, jak měla Elda pravdu. Sam byla žárlivá. Ale bohužel měla pravdu i ona. Vzala jsem si dobrého, čestného muže, zatímco pořád miluju jiného. Jen měla dost velké koule na to, aby to vytáhla. I když ji nemám ráda, teď má můj respekt. A přinejmenším vím, co si právě myslí polovina města.

Když jsme zavřely, MaryLou vytáhla svou placatku první pomoci Jim Beama, a prakticky mě donutila vypít dva panáky, které mi vypláchly hrdlo. Jim, Jack, nebo Johnny možná nevyřeší problémy světa, ale udělají sakra dobrou práci, když na chvíli pohřbí tu ošklivou pravdu.

O dvě hodiny a lahev vína později teď sedíme u mého kuchyňského stolu, a MaryLou říká ta nejdrsnější, nejupřímnější slova, která mi kdy řekla. Její brutální otevřenost teď zároveň obdivuju i nesnáším.

„Teď jsi vdaná žena, Mavs. Udělala jsi rozhodnutí, že si vezmeš Kaela Sheparda.“

„Já vím.“

„On je do tebe blázen. Ten muž byl celý tvůj život po tvém boku, ne Killian. Killian je bezpohlavní a bezpáteřní hajzl.“

„Tak ještě jednou, já vím,“ řeknu, můj tón je lehce kousavý. Mohla bych se kvůli ní cítit ještě hůř?

Několik vteřin na mě zírá. „Pokud sis nemyslela, že se do Kaela můžeš zamilovat, neměla sis ho brát. Jestli si nemyslíš, že toho budeš schopná i teď, měla bys udělat správnou věc a ukončit to, než napácháš další škody.“

„Ou.“ Zřejmě ano.

„Pravda bolí jako proleženina, že?“

Přikývnu na souhlas, protože mé hrdlo je příliš ucpané emocemi. Koušu se zevnitř do tváří tak tvrdě, že budu mít zítra pravděpodobně bolesti.

Natáhne se přes stůl, chytí mou ruku do své. Je těžké se na ni dívat přes slzy, které se mi lesknou v očích.

„Není to tak hrozné se zamilovat do svého muže, Maverick.“

„Jak to uděláš, když miluješ jiného?“ zašeptám, zoufale potřebuju někoho – kohokoli – kdo mi na tohle odpoví. Kdyby mi někdo dal do ruky klíč k tomu, jak se odmilovat od muže, který není ničím jiným, než zkázou, použila bych ho. Ve vteřině. Pak bych toho malého hajzlíka hodila do řeky Keg, takže bych nebyla v pokušení to vrátit.

„Jednoduše. Musíš ho nejdřív nechat jít.“

„To není tak jednoduché, ML. Kdyby bylo, už bych to udělala.“ Jen žena, která se tak beznadějně nesouží pro muže, kterého nemůže mít, si může myslet něco tak naivního.

„Je to tak jednoduché, Mavricky. Víš, co si myslím?“

„Ne. Ale nezastavím tě, abys mi to stejně řekla.“

Můj jízlivý komentář ani trošku nezpomalí její tempo. „Přišla jsem na to v druhé vteřině, co jsi šla uličkou v kostele, že doufáš v zázrak.“

Odvrátím se, ztrapněná svou průhledností.

„Ale myslím, že nejsi schopná vidět to, že jeden máš. Je přímo před tebou a pokud si nedáš dohromady svoje sračky a neuvědomíš si, že ti Bůh dal dar v podobě Kaela Sheparda, skončí to tím, že ho ztratíš taky.“

Neodpovím. Zase má pravdu. Kael je úžasný muž. Chtěl mě. Vzal si mě. Miluje mě. On. Ať už jsou Killianovy výmluvy k tomu, že se nás vzdal, jakékoli, nejsou dostatečné. Je pro mě navždycky ztracený. Pravdou je, že teď už je pro mě ztracený roky. Je čas začít proces truchlení a přijmout to. Ale bolest z toho je tak těžká, že mě stahuje dolů, dokud necítím, že se nemůžu plně nadechnout.

„Nejsem si jistá, že je tam místo pro někoho jiného, MaryLou,“ řeknu upřímně.

„To je proto, že jsi pro někoho jiného nezkusila to místo uvolit. Potřebuješ ho vykopnout. Zabírá místo, které už pro něj není. Teď pojď. Zkusíme jeden z těch receptů na francouzské těsto, o kterém jsem blábolila.“

„Jo. Dobře.“

Dvě hodiny pečení a pití utečou jako voda. No, spíš pití než pečení. V době, když MaryLou opustil před hodinou stud, jsme zvládly skoro další celou lahev vína. Larry přijel, aby ji vyzvednul, zatímco jeho bratr jede za námi mým autem. To je asi jedna z výhod bydlení na malém městě. Lidé si nic nedělají z malých laskavostí pro druhé, jako je tahle.

Ztracená ve whisky, víně a smíchu jsem teď dostatečně přiopilá a můj těžký den je jako vzdálená vzpomínka. Samozřejmě, že není. A až přijde zítřek, přidám na svůj rostoucí seznam věcí, které lituju, další: mrchu kocovinu.

Právě z trouby vytahuju čerstvou várku odpalovaného těsta, když se otevřou garážová vrata, což znamená, že je Kael doma.

Doma.

Kael je doma.

Náš dům: Skromný dvoupodlažní, podsklepený, starý viktoriánský dům, který byl kdysi můj, a který teď sdílíme společně. Jako manžel a manželka, ne pár spolubydlících.

Páni. Chvíli mi bude trvat, než si na to zvyknu.

Když jsme vyrůstali, strávili jsme spolu s Kaelem tolik společného času, že jsme spolu tak či tak prakticky žili. Tohle není rozdíl, Mavs. Až na to, že je. Teď spává v mé posteli, nahý, ne uvelebený na podlaze na kopě přikrývek a polštářů, když sleduje opakování na TV Land, dokud neusneme.

Když slyším jeho kroky, zůstávám soustředěná na dvojitý krém, který začnu šlehat, přičemž zavolám přes rameno, „Ahoj, jaký byl první den zpátky v práci?“

Ucítím teplo jeho těla těsně před tím, než se přitiskne k mým zádům. Na bocích mi ve stejnou dobu přistanou těžké ruce a rty se mi přitiskne k vystavenému krku. „Dlouhý. Chyběla jsi mi.“

„Taky jsi mi chyběl,“ řeknu mu jemně, vím, že to je to, co bych měla říct.

„Co děláš?“ vydechne mi do ucha. „Sbíhají se mi sliny.“

Snažím se zapomenout, jak moc zní jako Killian, když odpovím, „Francouzské těsto. Přemýšlím, že ho zařadím do menu, ale potřebuju nejdřív dotáhnout k dokonalosti žloutkový krém.“

Právě jsem u třetí dávky krému. První se srazil. Druhý nebyl přesný, ale tentokrát myslím, že jsem ho vychytala. Škoda, že jsem udělala jen poloviční dávku.

„Bože, miluju, když na mě jdeš s francouzštinou, Mavs.“

Zasměju se, ale je to spíš jako zafunění, když mi na zadní stranu krku umístí další žhavý polibek otevřenými ústy. Žaludek se mi zachvěje, když mi zuby oždibuje kůži. Když použije jazyk, aby mi olízl cestu od hrdla k uchu, nemůžu potlačit lehké zasténání.

„Neskutečně voníš. Jako cukr a muškát. A možná trochu vína.“

„Stavila se MaryLou.“

„Mmm. To ledacos vysvětluje.“

„Chceš skleničku?“ Zním zadýchaně a potřebně a očividně je to vše, co Kael potřebuje na povzbuzení.

„Ne. Chci něco úplně jiného.“

Natáhne se bokem a nabere na prst vaječný krém. Ta sladkost mi zmizí z dohledu a já si myslím, že ji chce ochutnat, ale nadskočím, když mi začne rozmazávat ten chladivý krém po délce mého ramene.

Dneska je horko. A tak zatraceně vlhko. Srpen v Iowě je nesnesitelný. Teploty se blíží čtyřicítkám. Před hodinou bylo třicet osm stupňů. Je tak horko, že větrák jede nepřetržitě a stejně to nepolevuje.

Takže mám své kudrnaté vlasy vyčesané do rozcuchaného drdolu na vršku hlavy a na sobě krátké letní šaty bez ramínek ve snaze zůstat ochlazená, ale teď má vnitřní teplota vystřelila o deset stupňů. Nejen, že si Kael prolíbává svou cestičku podél mé klíční kosti, jeho pravá ruka mi vklouzne pod šaty a razí si cestu do kalhotek.

„To je tak zatraceně dobré,“ mumlá hladově. Nejsem si jistá, jestli mluví o té náplni nebo o tom prstu, který se sune jižně.

„Kaeli, co to děláš?“ zavrtím se, odpovídám na jeho dotek. Možná moje mysl chápe, že spím se svým nejlepším přítelem, ale moje tělo… není ani trochu zmatené. Je opilé. Díky té zmíněné opilosti je teď nadržené. A chce to ničivé potěšení, které on nabízí. I když je to divné, musím přiznat, že je Kael velmi talentovaný milenec.

„Ty víš… víš to moc dobře, Maverick.“ Tvář mi ovanou horké výdechy a směřují mi dolů po krku, nedělají nic proto, aby uklidnily tu husí kůži, kterou mám teď všude. Vím, že neumíš sedět klidně déle, než pět minut. Koušeš si nehty, když se nudíš. Jsi divoška, která je zvláštně závislá na lesku na rty a ve své obrovské kabelce nosí více než třicet dva různých druhů.“

„Oh, kruci,“ zalapám po dechu, když k tomu prvnímu prstu přidá další. Začínám být velmi vlhká a poddajná.

„Ale i když tě znám,“ zachraptí, „nevím, co tě donutí touhou téct. Nevím, co tě udělá tak zatraceně nažhavenou, že mi shoříš pod rukama.“

Jeho prsty se v poklidu hýbou dovnitř a ven, jak mluví. Je to jako by se snažil zapamatovat každý výčnělek uvnitř mě. Nebo mě přivést k šílenství. Když začne palcem zlehka otírat můj klitoris, hlava mi padne dozadu na jeho rameno. K šílenství. Stoprocentně k šílenství.

Měla bych to zatavit. Stopnout ho. Neměla bych to chtít… nebo ano?

„Chci ta tajemství, Maverick. A tvé tělo mi řekne všechno, co potřebuju vědět.“

Jeho laskání je jemné jako šepot, když přejíždí po vršku mých šatů, přes drobné kopečky mých prsou. Je to pomalé a slabé a kůže mě z toho mravenčí. Zadržím dech, když mělce přejede přes moje svraštělé bradavky, než stáhne jednu stranu dolů, osvobodí jedno ňadro, které je teď nateklé a bolavé.

Přelehounce krouží, znovu a znovu po mé citlivé bradavce, až se prohnu v zádech a lapám po dechu.

Sladký Ježíšku. Potřebuju víc.

„Mmm, lehký dotek tě roztřese. Podíváme se, co udělá dál.“

Stop. Řeknu mu, aby přestal. Ale Bože, nemůžu. Nechci mu říct ne, jako jsem mu řekla v posledních třech případech, když se mě dotknul. A podívejme se pravdě do očí: způsob, jakým se vlním, když se o mě stará, zrovna nekřičí, aby vycouval.

Ta ruka mezi mýma nohama stále dělá divy, a já tiše sleduju, jak se nahne dopředu, aby zabořil prst do čokoládové polevy, kterou jsem plánovala polít ten francouzský zákusek. Zvedne ten čokoládový prst a obkrouží jím mou špičatou bradavku. Hlasitě zalapám po dechu, když zmáčkne a zatahá.

Do uší mi zašeptá žhavá špinavá slova. „Oh, kurva, jo. Kundička ti z toho pulzuje, Swan.“ (pozn. swan = labuť, ale nebudu to překládat, česky to zní divně J )

To se nedá popřít. Cítila jsem stejně jako on, jak se mi vnitřek stáhnul kolem jeho prstů.

„Máš s potěšením ráda i trochu bolesti?“

Mám. Hodně. Když neodpovím, znovu zatahá a já ze sebe přidušeně dostanu ano.

„Víš, jak je sexy, když jsi pro mě tak vlhká?“ zabručí. „Kurva. Chci tě přehnout přes tuhle linku, Maverick. Chci ti roztrhnout tvé provlhlé kalhotky, vyhrnout ti ty šaty přes zadeček a označit tvoje půlky červeným otiskem mé ruky. Chci si zamotat prsty do tvých skvělých vlasů a potáhnout ti hlavu dozadu, takže bych mohl sledovat tvé oči, jak bych klouzal do tebe a označoval si tě za svou. Abys to nikdy nezapomněla.“

Polknu na prázdno.

No ty vole.

Hlava se mi točí. Moje kosti tají.

Nenechal někdo v mém domě Kaelova špinavě mluvícího dvojníka? Co se to sakra dneska v práci stalo? Všechny měsíce, kdy jsme byli oficiálním „párem“, se mnou nikdy takhle nemluvil. Jednal se mnou, jako bych byla ze skla… nebo jako s nevěstou, která může každou chvíli utéct. I na našich líbánkách byl jemný a něžný.

„Chci s tvým tělem dělat tolik hříšných věcí, Swan.“

A Bože, kdo by tušil, že jeho zvířecí přezdívka, kterou mi dal v dětství, by mohla být tak sakra sexy, když mi ji vrní do ucha?

Kael mě zkušeně rajcuje, víc a žhavěji. Hořím. Už pulzuju touhou po uvolnění, ale on se dožaduje odpovědi. „Řekni mi, že to chceš, Mavs.“

Přikývnu.

Chci mu říct, že čím hříšněji, tím lépe, ale nemám šanci. Silnou rukou k sobě otočí mou tvář, aby mohl zajmout mé rty ve žhavém polibku. Je to sugestivní, jasná známka vlastnictví, ale zároveň je to tak zatraceně smyslné, až se mi z toho kroutí prsty. Cítím na tváři lepkavou šmouhu čokolády, ale jsem tak daleko v alkoholickém oparu sexu, abych se starala.

Chci to.

Potřebuju to.

Můžeš to mít… přestaň tak zatraceně moc uvažovat.

Rozrušeně dýchám a pohlaví se mi svírá, jak vystupňuje tempo, nabere vyšší obrátky. Konec hraní. Jde k věci.

„Jo, Mavs,“ těžce oddechuje do mých rtů, povzbuzuje mě.

Jo, Mavs. Tak zatraceně těsná, žhavá a jemná. Udělej se pro mě, rybko. Chci cítit, jak tvoje kundička tvrdě sevře moje prsty.

Kurva, Maverick. Přestaň.

Zůstaň s Kaelem.

Jeho mohutná erekce mě tlačí do dolní části zad. Dotek na mém klitorisu, teď zajatém mezi dvěma prsty, mi roztřese kolena. Prosím o víc.

„Jo, tak dobrá, bejby,“ jemně zabrouká.

Ježíši Kriste, tak zatraceně dobrá, Maverick. Chytne mě tak tvrdě za boky, že budu mít modřiny. Chci modřiny.

Ne. Prosím. Ne.

Pevně zavřu oči, naprosto dezorientovaná. Tělo se mi hýbá společně s prsty, které pumpují dovnitř a ven, dovnitř a ven. Prsty, které ode mě žádají všechno, zatímco minulost a přítomnost krutě hrají přetahovanou.

„Udělej se pro mě.“

Udělej se pro mě.

„Tak zatraceně blízko. Dej mi to. Mám tě.“

Dej mi to. Je to moje.

Zvýší tempo, prosí mě, a já už cítím, jak se ve mně formuje orgasmus. Stáhne mi druhou stranu šatů, natahuje mou bradavku mezi prsty. Zmítám se v prostoru mezi včerejškem a dneškem. Neviditelná. Zmatená. Neuspokojená.

„Už budeš.“

Jo kurva, už budeš.

Jsem tam. „Už budu,“ oznámí na jeden krátký trhavý nádech. Bože, už budu. Rukama chytím jeho předloktí a prsty mu zabořím do masa.

Už budu, Killiane. Oh, Bože… už budu, řeknu mu, když vystoupám nahoru, jedu na intenzivní vlně extáze, která do mého těla narazí jako tsunami.

Padám, propadám se, začínám svůj sestup do králičí nory blaženosti a zapomnění, když se mu tělo napne a on mě pustí jako horký uhlík. Lapám po dechu, zoufale se snažím dosáhnout toho potěšení, které teď rapidně odplouvá.

Jsem omámená. Vzhlédnu, rychle zamrkám, abych se setkala s tvrdýma očima a cukající čelistí.

Oh ne. Kurva. Do pytle. Řekla jsem Killianovo jméno?

Kael mi upraví šaty zpátky na místo, ani se mě nejdřív nesnaží utřít. Sladká hmota ulpí na vnitřní straně tenké látky jako lepidlo, vytvaruje se kolem mých stále zduřelých bradavek jako celofán.

„Co se stalo?“ zeptám se, naprosto bez dechu. K smrti vyděšená.

Oh kruci. Oh, ne ne ne. Prosím řekněte mi, že jsem ne…

„Společnost.“

Co? „Společnost?“

„Společnost,“ zopakuje, jasně naštvaný.

Oh, dobrotivý Bože. Děkuju ti, Pane. Děkuju. Děkuju.

„Kdo je tu?“

„Kdo myslíš?“ zaskřípe zuby.

Kdo myslím? Kdo myslím? Je těžké myslet na něco jiného než na fakt, že jsem byla nad propastí pekelného orgasmu, který jsem opravdu chtěla. Potřebovala jsem ten orgasmus, sakra. Je mi kruci jedno, kdo tu je; jsem dvě vteřiny od toho vzít jeho ruku a dát si ji zpátky do svého spodního prádla, abych ho donutila dokončit, co začal.

Kael trhne utěrkou, která visí přes madlo trouby a energicky mi utře tvář. Je hrubý. Bolí to. Vím, že až skončí, budu mít na kůži červenou stopu.

Jeho celé chování se změnilo od sexy a hravého k vyloženě naštvanému. Můj mozek se stále snaží pochytit, o co jde, když mě to trkne. Jen jedna osoba by ho mohla přimět takhle reagovat.

Killian.

Kurva.

Killian.

Zadržím dech, když se u předních dveří ozve zaťukání. Kael a já si vyměníme pohledy, pravděpodobně myslíme oba na tu samou věc.

Vítejte zpátky v opravdovém zkurveném světě.