BSA - 17. kapitola

Překlad: Lenuszka

Před sedmi a čtvrt měsíci

Maverick

Dopoledne strávíme prohlídkou uspěchaného centra Saint Paul. V místní cukrárně dostaneme tu nejdokonalejší kávu. Zapovídám se s majitelkou o tom, jak se její společník přestěhoval do Londýna a ona zvažuje, že buď ho vyplatí nebo to prodá. Kael mě nakonec odtáhne, ale ne dřív, než dostanu ten nejlepší recept na smetanovo-hroznový závitek, jaký jsem kdy jedla. Vyměníme si e-mailové adresy, a slíbíme, že zůstaneme v kontaktu.

Jako další narazíme na antikvariát, kde mi Kael dá čas, abych mohla projít přeplněné police a vybrat si cokoli z napínavých románů, které vyšly vloni v prvních edicích od klasiků z osmnáctého století. Tyhle byly samozřejmě pod zámkem. No další místo, odkud mě musel odtáhnout.

Konečně po netradičním zmrzlinovém obědě z místa zvaného Greenery Creamery, dojedeme ke katedrále Saint Paul. Když vjedeme na parkoviště, všimnu si všech těch aut a tmavomodrých a slonovinových stuh, které visí z těch úžasných vysokých červených dveří.

Sakra. Sobotní odpoledne v katolickém kostele. Samozřejmě. „Právě tam probíhá svatba. Nemůžeme jít dovnitř.“

Kael si odfrkne, vypne motor. „Samozřejmě, že můžeme, Swan. Svatba je oslava.“

„Ano, taková, na kterou musíš být pozván,“ křičím, když vyjde z auta a zabouchne dveře. Pak mě donutí vystoupit z auta, když mě vezme pod koleny, kde pokračuje v mém lechtání, dokud nejsem úplně v jeho rukou. O několik minut později má Kael jednu ruku kolem mých ramen a druhou nenápadně schovanou v té mojí.

Oficiálně jsme narušitelé svateb, sedíme o několik lavic vzadu v našich džínech a svetrech, zatímco nastrojení pozvaní hosté v tomto dech beroucím kostele sledují srdceryvný obřad.

V koutcích očí mám slzy. Ženich je úplně vedle. Nevěsta je bez dechu z toho, že ztratí odvahu. A já sotva držím pohromadě, když mi po tváři steče první slza.

Neznám ten pár. Neznám jejich životy, jejich příběh, nebo jak těžce se museli propracovávat k této chvíli. Ale co vím je – když tu sedím a sleduju dva jasně zamilované lidi, jak spolu spojují navždy své životy – že jsem plná vroucí lítosti.

Promarnila jsem svůj den.

Stála jsem před Kaelem, opakovala ty samé sliby, které si teď ti dva říkají, a přála si věci, které jsem si nikdy přát neměla.

Teď si přeju úplně jiné věci. Přeju si, abych měla šanci se podívat Kaelovi hlouběji do duše, když říkal ta opravdová slova lásky a věrnosti. Přeju si, abych ho dokázala přimět pochopit, jak pečlivě sesbíral dohromady kousky mého zlomeného srdce. Přeju si, aby věděl, že budu navždycky vděčná za ten nečekaný dar, který mi dal. Dal mi nás. Přeju si, abych to všechno mohla udělat znovu. Naše námluvy, svatební den, líbánky, naše poprvé. Náš celý společný život.

Rychle setřu ten pocit viny z tváře, když se dav postaví a zdraví pana a paní Stanley Needlemeyerovy. Ech. Chudák holka. Když ten šťastný pár prochází kolem nás, jsou tak ztracení ve své vlastní bublině, že bychom mohli být čtyřhlaví mimozemšťané a oni by si toho stěží všimli. Stojíme tam, když kolem nás prochází družba, následovaná nejroztomilejší malou holčičkou v nejrozkošnějších tmavě modrých šatech a ladících kožených botičkách. Má malou kytici, kterou mává tam a zpátky a z kytice padají okvětní lístky. Zaječí a rozběhne se uličkou, zatímco se ji snaží chlapec o několik let starší v elegantním tmavě modrém obleku dohonit. Následuje je vytočená žena na vysokých podpatcích, pravděpodobně matka.

„Cassie, Aidene!“ ječí. „Okamžitě přestaňte.“

Cassie se začne hbitě proplétat mezi lavicemi, Aiden její v patách. Ani jeden z nich vůbec nezpomalí.

Kael mi stiskne ruku a když očima najdu ty jeho, jsou rozzářené… očekáváním? Kvůli našim vlastním dětem? Ta myšlenka by mě jen před pár měsíci vyděsila k smrti. A ne proto, že bych nechtěla děti. Vždycky jsem chtěla svou vlastní rodinu. Ale protože jsem si ji vždycky představovala s Killianem. Teď… ačkoli teď se můj obrázek začíná pomalu formovat a měnit.

Když mě Kael políbí rty na spánek, vydechnu v čirém uspokojení. Bože, jak jsem nemohla předtím vědět, že k němu chovám tyhle šílené city? Tolik ztracených let.

„Měl jsem dobrý nápad, že?“

„Musím ti připsat bod, ano,“ souhlasím s úsměvem.

„Pojď. Můžeme nepozorovaně vyklouznout zadem.“ Cukne mou rukou. Já ho ale zastavím.

„Ne. Pojďme tomu šťastnému páru poblahopřát.“

On několikrát zamrká, než se mu po tváři rozleje široký úsměv. Přikývne. „Líbí se mi, jak uvažuješ.“

Zakývám obočí a nadšeně řeknu, „Možná bychom mohli podvodně získat pozvání na hostinu? Můžu si vzít ty černé krátké sexy šaty, které jsi mi vzal a zařídit, aby ti všichni muži záviděli.“

On si mě přitiskne do objetí. „Ach jo, ale pak bys zastínila nevěstu. A každá nevěsta si zaslouží být středem pozornost v její mimořádný den.“ Rychle mě políbí na rty, oslava začne blednout, když pokračuje hlubokým hlasem plným příslibů, „Navíc mám na dnešní naplánováno něco jiného s těmi černými sexy šaty.“

„Sheilino překvapení?“

„Ne. To je moje překvapení. Sheila mi jen pomohla s několika drobnostmi.“

Tenhle muž. Je ke mně tak hodný. Příliš dobrý.

Obalím si paže kolem jeho pasu a pevně stisknu. Zabořím tvář do jeho hrudi, vdechuju do plic jeho mužnou vůni a kořeněnou kolínskou, přemýšlím, jak to, že jsem k čertu tak šťastná.

„Kaeli?“

„Mavs?“

„Chtěl bys třeba, no, jednoho dne obnovit naše sliby?“ Nechci si vynahrazovat to, co jsem nám poprvé vzala, ale možná mi dá druhou šanci, abych to udělala správně.

On ztichne. Většina hostů už opustila kostel nebo se hemží kolem vchodu. Takže kolem není nikdo, když kousek couvne a svýma velkýma rukama vezme mou tvář. Když vidím slzy v jeho očích, moje vlastní se rozmažou.

„Chceš obnovit naše sliby?“ To překvapení v jeho hlase mě zabíjí.

Najednou cítím, jak rudnu. Žaludek se mi kroutí jako bych v něm měla síť plnou ryb. Nemůžu mluvit, takže místo toho přikývnu, vyvalí se mi všechny slzy, které jsem zadržovala.

„Mavs.“ Hlas se mu zadrhne. Odmlčí se a polkne. Na krátkou chvíli zavře oči. „Jestli je to to, co chceš, obnovím s tebou svůj slib každý jeden den po zbytek svého života. Můj život byl vždycky svázaný s tebou.“

Skousnu si ret, snažím se jako o život zadržet vzlyk. „Chci,“ zašeptám chraplavě. Chci to víc, než cokoli.

Kael si se mnou jemně spojí čelo. Víčka se mu zavřou. Zhluboka dýchá. „Jen řekni datum a čas, Swan.“

Je jednodušší dát se dohromady, když se na mě nedívá s takovým množstvím lásky, o kterém se pořád myslím, že si ho nezasloužím. „Vím, že máš rád netradiční věci, ale ráda bych to udělala v den našeho prvního výročí. Chci to malé a intimní. Možná jen my dva.“ Nechci žádné drama a včerejšky, které mi budou zírat do tváře.

„To bych rád.“ Musí cítit to samé.

„Dobře. Takže máme datum.“

„Datum máme,“ zopakuje udýchaně a sladce. „Takové, které bych za Boha nepropásnul.“

***

Později toho večera vejdeme do Barrington´s, luxusního baru jen několik bloků od našeho penzionu. Po celé délce páteře mi projede chlad z té třeskuté zimy venku. Myslím, že od odpoledne teploty klesly o deset stupňů. Ve vzduchu poletuje pár vloček a i když se potřebuju dostat zpátky do pekárny, nevadilo by mi, kdyby napadlo tolik sněhu, abychom si tu mohli ukrást ještě jeden den navíc. Nespěchám zpátky do Dusty Falls a všemu, co nás tam čeká. Strávit čas o samotě s Kaelem, pryč od všech – takže buďme brutálně upřímní, pryč od Killiana – je jako by mi někdo z hrudi zvednul obrovské závaží.

Nevidím nic, než Kaela. Jak by to mělo být.

„Oh, podívej, támhle vzadu je pěkný nerušený stůl.“ Dokonalé místo pro to, abych si vyzula boty a přejela svou bosou nohou Kaelovi po stehně, dokud nerozšíří oči a neztvrdne. Dokud nebude jeho péro tak zatraceně tvrdé, že mi dovolí udělat mu to rukou pod stolem. Odmítl se mě dříve dotknout, nechal mě sprchovat se samotnou. Pořád jsem z toho trošku naštvaná. Řekl, „Těšení se zbystřuje smysly, Swan. A já chci, abys měla všechny smysly napjaté jako struny ve chvíli, kdy se vrátíme zpátky na pokoj.“ No, taky můžu napnout jeho smysly do uzlů.

„Tak si nejdříve objednáme pití,“ zašeptá mi do tváře. S rukou na dolní části zad nás Kael manévruje kolem vzdálenější strany dlouhého granitového baru a hladce objedná. „Dám si Babyface Nelson.“

„Babyface Nelson? Co to je?“ zeptám se, vzhlédnu k němu. Ten jeho sexy dolíček vyskočí, když zároveň zvedne koutek svých rtů a mrkne.

Barman přikývne a sáhne po lahvi Jacka Danielse. Nakrčím čelo. Kael ani Jacka nemá ráda. Ale ani ho nesundá z police. Místo toho ho barman posune dopředu jako páku nebo vypínač, a po naší levé ruce se s jemným šepotem otevře stěna, která je namalovaná na černo.

„Díky, chlape,“ řekne Kael.

„Ó můj Bože. Co je to?“ zeptám se v úžasu, zírám na otevřené schodiště před námi.

Kael mě vede dopředu, ruku mám teď v jeho. Když projdeme přes otevřený prostor, zavře se za námi, uzavře nás uvnitř, ztlumí to hluk. Teď jsme na odpočívadle spoře osvíceného úzkého dřevěného schodiště. Schody jsou staré a používané. Uprostřed trochu zvlněné z mnohaletého používání. Zavřené kovově šedé dveře dole nás dostanou dovnitř.

„Kde to jsme?“ zašeptám. Hlasitě se to rozléhá a zní to, jako bychom vešli přímo do plechovky.

„Brána do nebe,“ odpoví Kael klidně.

Otočím se a chytím klopy jeho kabátu. Zvednu se na špičky, svůdně přimhouřím oči. „Dnes ráno jsi mi řekl, že to je mezi mými krásnými stehny.“

Do očí mu proniknou bouřkové mraky, prohloubí je do inkoustově černých. Udělá krok ke mně. Já udělám krok vzad. On znovu udělá krok ke mně, ale já nemám kam uhnout, protože mám záda v jedné rovině s cihlovou stěnou. Položí mi dlaně zezadu na hlavu a natlačí ke mně svou dolní polovinu těla. Je tak zatraceně tvrdý. Až mi to bere dech.

„Právě teď tě chci tak tvrdě ošukat,“ řekne mi. Jeho tón je nízký a chraplavý. Hrdelní. Jo, hrdelní a hříšný jako peklo.

„Tady?“ Ztěžka oddechuju. Ztěžka oddechuju.

 Kovové, odhodlané tmavé tůně chtíče se zaboří do mých. „Ano.“

Moje tělesná teplota prudce vzroste. Jsem tak zatraceně nažhavená a soužící se, že cítím, jako bych se rozpouštěla přímo do zdi. Očima naznačím ke dveřím po naší druhé straně. „Právě tady? Na tomhle schodišti?“

„Ano,“ zašeptá jeho zaručeně chraplavý hlas do lastury mého ucha. Víčka se mi přivřou. Rty se mi oddělí, jak zalapám po dechu. Jednou rukou mi sjede dolů na stehno. Najde holou kůži a teď cestuje zpátky nahoru. Velmi brzy objeví překvapení, které jsem si nechávala na později. „Oh kurva, Swan,“ zabručí dlouze a nízko, když dosáhne k mé nahé nezakryté kundičce. Mojí nahé, nezakryté, promáčené kundičce.

Pak jsem já ta, která zakleje, když do mě strčí dva chtivé prsty. A já ochraptěle vypustím jeho jméno, když mě začne prstit s čistou soustředěnou oddaností k mému samotnému potěšení.

Je to tak zatraceně dobrý pocit, že vše, co můžu dělat, je držet se za jízdy.

Jsem si plně vědomá, že jsme nebezpečně vystavení. Mé šaty jsou vyhrnuté k pasu, moje intimní partie zcela odhalené, když mě manžel šuká prsty na veřejném místě. Kdokoli by mohl projít těmi dveřmi. Každou chvíli. Ale to zároveň zvyšuje mou touhu… prohloubí to ve mně tu primární potřebu se s ním spojit na každé možné úrovni.

„Tak mokrá,“ zabručí jakoby v bolestech. „Tak hříšně mokrá, Mavs.“ Bože na nebi, jsem. Zvuk toho, jak na mě pracuje, je divoký a dekadentní.

Vsunu mezi nás ruku tak, abych mohla přes kalhoty chytit jeho erekci. On zamručí a zapulzuje dvakrát v rychlém sledu, když obalím své prsty kolem jeho obvodu. Přejedu po něm nahoru a dolů. S každým zapumpováním ještě víc naběhne.

„Měl jsem tě ohnout přes postel a vzít si tě před tím velikým zrcadlem, než jsme odešli,“ zavrčí mi do uvolněných úst.

„To jsi měl,“ zvládnu dát dohromady. Jsem v nás tak ztracená, v místech, kde se mě dotýká, že jednám, aniž bych přemýšlela. Volnou rukou sundám jedinou šňůrku, která drží obě poloviny mých šatů pohromadě. Sundám ten materiál, vystavím svou průsvitnou černou podprsenku. Sotva mi zakrývá mé ztuhlé bradavky.

„Svatá matko Boží, Swan.“

Každý nerv mi brní nepředstavitelnou citlivostí, když se mi zaměří na prsa. Způsob, jakým se na mě dívá, je elektrizující. Jako bych byla poslední jídlo, které na zemi sní, takže si z něj hodlá užít každé jedno kousnutí.

Aniž by přestal se svým ďábelským hlazením uvnitř, Kael se sníží a sevře mezi zuby vystupující bradavku. Rychle a tvrdě zaútočí přes tenkou látku. Já vykřiknu, moje bolestivé potěšení mi v krátkých vlnách sahá až k uším. Pak stejně tak tvrdě nasaje a navlhčí košíček.

Pohlaví se mi sevře, utáhne, až cítím každý pohyb jeho prstů na mých stěnách. Není to dost. Nic není dost.

Obtočím kolem něj nohu, což mě pro něj ještě víc otevře. On mou novou pozici využije a přidá třetí prst. Ve vteřině, kdy jeho palec začne třít můj klitoris, začnu se chvět.

„Kaeli, Bože. Vybuchnu.“

„A jestli tak budeš pokračovat, nutíš mě roztrhat tyhle kalhotky.“ S každým pohybem nahoru, kroužím přímo pod jeho citlivou špičkou. Dobrotivý Bože, přeju si, abych právě teď na něm měla svou pusu. „Maverick, sakra, to je tak dobrý pocit.“

Právě teď se cítím opilá. Vysoko, volná, omámená. Tak zatraceně nestoudná, že chci, aby mě místo rukou ojel o tu zeď svým pérem. Bez jeho souhlasu rozepnu knoflík jeho kalhot a do půli stáhnu zips. Najednou zazní zvuk kovu o beton přesně před tím, než k našim uším dolehne smích. Oba zamrzneme.

„Kruci,“ zamumlá Kael.

Ucítím uvnitř prázdno, když ze mě rychle vytáhne prsty a škubnutím mi znovu upraví šaty. Ale nepohne se zpátky. Místo toho vezme mou tvář do dlaní, potře mi vlhkost po tváři a přitiskne své rty k mým. Líbá mě s vášní a touhou a opravdovou frustrací. O dřevo buší kroky. Hlasy se přibližují. Slyšíme pískot. Jsem si jistá, že zamířený na nás. A stejně mě Kael nepřestává líbat. Zastaví jen, když slyší, jak se tajné dveře zavřou a nechají nás znovu o samotě.

Přitiskne své čelo k mému a zabručí, „Skoro jsem tě teď ošukal. K čertu s důsledky.“

Vzduch je nabitý, praskající. Láká mě se zatajeným dechem, abych byla strašně špatná.

„Udělej to,“ tlačím ho, bez dechu. Ježíši, co to říkám? Sex na veřejnosti?

Natočí se lehce zpátky, jeho pohled zachytí můj. Jeho jantarový žhavě září. Tak žhavě, že jsem celá v ohni. Beze slova sáhne rukou dolů. Když slyším, jak odepíná zip, nechám zase spadnout své šaty. Cítím jeho péro, tvrdé a sametové, na mém břiše jen vteřinu předtím, než mi projede svou širokou korunkou přes vlhkost. Obalí dlaň kolem zadní strany mého stehna a obtočí si ho kolem svého tak, že se můj podpatek dotýká jeho lýtka.

Prudce vydechnu, když – aniž by jeho oči opustily moje – se do mě zasune jedním brutálním přírazem.

„Ó Bože.“

Můj orgasmus, který vyvanul z našeho přerušení, se žene zpátky. Je to prudká, okamžitá smrt. Zastihne mě to tak nepřipravenou, že musí Kael přitisknout svá ústa na moje, aby polknul mé intenzivní naříkání.

Šuká mě tvrdě, skoro bezohledně. Jeho boky pleskají, neúnavně a drsně, jeho stydké kosti narážejí do mých s každým drsným přírazem.

„Do hajzlu, Mavs,“ dýchá, ještě dvakrát mě nabodne, než se s dlouhým trhavým pohybem udělá. Vyčerpaně klesne svým tělem na mě. Jeho váha způsobí, že se mi lopatky zaryjí do prohlubní ve stěně za mnou. Mám z ní ale dobrý pocit, takže ho neodstrčím. Měli bychom se pohnout. Neuděláme to. „To bylo…“

„Jo,“ těžce oddechuju v souhlasu. Mé oči jsou únavou zavřené. Má kůže perlí potem. Srdce mi buší do žeber. Vůně sexu, která se vznáší ve vzduchu, je nezaměnitelná. „To bylo.“

„Nechoď na toaletu,“ řekne se zabručením. „Chci, aby se ti můj výstřik lepil na stehna.“ Tahle špinavá slova mi pronese do ucha. Svatá matko, ty věci, co občas říká.

„To je trošku neandrtálské,“ žertuju, když mi sladce, ale efektivně upraví šaty. On sám uváže tu stuhu, aby byla pěkná, než se nasouká zpátky do kalhot.

Skloní se zpátky a jemně mi přitiskne ústa na moje. „Vinen. Ztrácím kvůli tobě hlavu, Maverick. Vždycky to tak bylo.“

Zakřením se, celá zářím. Naprosto překypující všemi těmi city k němu. „Takže, eh… kam jsi mě to chtěl vzít, manželi, než jsi mě ošukal napůl k smrti na tajném schodišti?“

On vyfoukne vzduch, který mi ovane tvář. Pořád voní jako máta, kterou měl po večeři. „Miluju, když tohle slyším, víš.“

„Co?“ Natáhnu se a projedu mu prsty podél silné linie čelisti, miluju ten pocit upraveného strniště.

„Manžel. Miluju být tvým manželem, Maverick. Vždycky jsem to chtěl a byla doba, kdy…“ Zastaví se. Rychle střelí pohledem na zem. Pak zpátky ke mně. To horko, které v nich bylo předtím, je nahrazeno nějakým druhem bolesti. „Byla doba, kdy jsem si myslel, že se to možná nestane.“

Úsměv mi opadne a dech se mi zasekne v té malé oblasti vzadu v krku. To proto pokaždé, když je ve mně, je to jako by se snažil označit nejen mou duši, ale i mého ducha? Obává se, že změním názor a místo toho uteču, abych byla s Killianem? Udělala bych to? Ráda bych byla schopná říct se stoprocentní jistotou, že odpověď je ne, ale upřímně, pravdou je… že si nemůžu být jistá. Killian bude vždycky určitým způsobem mým zraněním. Bez ohledu na to, jestli budu někdy úspěšná v přerušení vlivu, který na mě má, jeho stopa ve mně vždycky zůstane. Jednoduše není nic, co bych s tím mohla udělat.

Čas se trochu zpomalí, když hledáme navzájem duši toho druhého. Co asi vidí? Vidí ženu, která se za posledních několik měsíců změnila? Vidí ženu, která se opravdu zamilovala do muže před ní? Nebo vidí tu, o které si myslí, že ho ze všech lidí podvedla právě s jeho bratrem? To je to, co teď cítím, když se na něj podívám. Ačkoli jsem s Kaelem nic neměla, dokud to mezi mnou a Killianem neskončilo, cítím, jako bych ho nějak podvedla. A předpokládám, že jistým způsobem ano.

Oba to víme. Oba na to myslíme. Ačkoli to nikdo z nás nepřizná.

Srdce mi buší dvakrát tak rychle. Tohle je ta část, kdy balancujeme na té rozporuplné linii. Ale překročíme ji? Zmíníme jeho jméno a strhneme jednou provždy tu náplast nebo to znovu obejdeme?

Upřímně nevím, co říct, takže zůstávám zticha a jen čekám.

On se skloní. Lehce se dotkne rty mého čelo. Pak se příliš rychle odsune. „Pojď,“ řekne, sáhne po mé ruce. „Chtěl jsem ti ukázat opravdový tajný bar z dvacátých let, který je tak exkluzivní, že se do něj nedostaneš, pokud neznáš ty správné lidi.“

Takže jsme to obešli.

„Dobře.“ Když se mi povede krátký úsměv a vložím svou ruku do jeho, nechám se zavést po schodech dolů, ačkoli musím přemýšlet o tom kroužení. Je stále menší a menší. Okraje jsou hladké a tenké.

Jsou křehké.

Pukají.

Brzy už z nich nic nezbude.

Pak nebudeme mít jinou možnost, než vstoupit do úplného středu, kde pod nohama leží pohřbené zraněné city, a čekají, až budou odhaleny jako duchové na hřbitově.