BBF - 12. kapitola

Překlad: Mirus
Kor.: Evudar

ZE ZVUKU TRHAJÍCÍ SE LEPICÍ PÁSKY na několik kusů jsem se celá roztřásla. Nechtěla jsem se na Maxima podívat, ale slepá jsem se cítila ještě bezmocnější. Kdyby mi někdy před týdnem vykládal, že mě Maximus nechá stáhnout z kůže a pak mě znásilní, tak bych ho nazvala lhářem.

Jak mi mohl ujít ten krutý aspekt jeho povahy, když jsme byli spolu na útěku? Jak jsem mu mohla vůbec kdy důvěřovat?

Vždyť jsi ho znala, šeptal můj vnitřní hlas, potměšilý jako vždy. Vždyť jsi viděla jeho největší hřích, takže zrovna ty bys to měla vědět!

To byla možná pravda, přiznala jsem si smutně. A já jsem mu chtěla věřit, když mi vysvětloval, že jeho nejhorší hřích byl současně zážitek, který ho přiměl změnit svůj život. Jaká jsem byla hloupá husa.

Podle zvuků, které ke mně doléhaly, Maximus ještě stále trhal lepicí pásku na kousky, ale zatím mi žádnou na ústa nepřilepil. Dostatečně blízko už byl; mohla jsem cítit, jak jeho aura vyplňuje malou mezeru mezi námi, takže jsem dostala husí kůži. Při množství pásky, kterou trhal, asi vyráběl nějaký roubík, nebo to bylo ještě něco horšího? Nakonec jsem neodolala a otevřela oči…

Přitiskl mi ruku na ústa dřív, než jsem mohla překvapením vykřiknout. Co jsem nečekala, byla lepicí páska, která mu připevňovala penis k břichu.

„Nebraň se mi, Leilo, nebo to bude mnohem horší“, napomenul mě přísným hlasem, a poté mi ústy naznačil, kousni mě.

Nevěděla jsem, co to mělo znamenat, ale nezaváhala jsem ani sekundu. Kousla jsem ho především proto, abych ventilovala svůj vztek, a když s sebou Maximus škubnul dozadu, mezi zuby mi zůstal kus jeho masa. Vyplivla jsem ho na něj a s potěšením sledovala, jak ho ta flákota udeřila do hrudi.

Chytil mě za momentálně holou hlavu a dlouhým kusem pásky mi přelepil pusu.

„Zrovna jsem ti chtěl uvolnit pouta, abys to měla pohodlnější, ale teď ti rozvážu jen jednu nohu“, zasyčel mi do tváře.

„Za to si můžeš sama, Leilo. Nechtěl jsem, aby to proběhlo takto.“

Je mi to tak líto, že tě nemůžu znásilnit romantičtějším způsobem!, chtěla jsem na něj zakřičet v odpověď, ale mohla jsem jen zamručet. Současně se ve mně vzedmula vlna naděje. Proč si Maximus svou chloubu přilepil k břichu? To bylo přece naprosto kontraproduktivní!

Zády otočený ke kameře, uvolnil Maximus řetěz, poutající mou pravou nohu. V jedné ruce držel lubrikant jako nějakou trofej.

Vytlačil z něj trochu do dlaně a sáhl mi mezi nohy. To co, kamera zachytila, bylo, jak jsem ve snaze odstrčit Maxima kopala kolem sebe a jeho, jak mi koleny roztáhl stehna.

Co jsem víc cítila, než viděla, bylo, jak mi dalším kusem lepicí pásky zakryl nejintimnější část mého těla. Poté pustil lahvičku na zem, chytil mě za stehna a přitáhl si je k bokům.

„To už jsem si přál tak strašně dlouho“, oznámil, zatímco klesl obličejem k prohlubni pod mým krkem a přitiskl se ke mně s hlasitým sténáním.

Sevřela jsem víčka k sobě, aby mi nevytryskly slzy, ale tentokrát nadějí. Maximus ke mně přirážel v obscénně působících pohybech, aby to vypadalo, jakoby do mě pronikal, což ale bylo díky lepicím páskám, které připevnil na sebe i na mě, nemožné. Celé mi to bylo neuvěřitelně trapné, ale s ohledem na to, co už jsem za poslední týden zažila, to bylo mnohem lepší, než v co jsem mohla kdy doufat.

„Poslouchají“, zašeptal Maximus tak tiše, že jsem ho sotva slyšela, i když měl rty přilepené na mém uchu.

Když do mě zase narazil, zasténala jsem a otočila hlavu, jako bych pohled do kamery nedokázala snést. Ve skutečnosti jsem se snažila přitisknout své ucho blíž.

„Přísahám, že jsem nevěděl, co na ten den Szilagyi naplánoval“, zašeptal smutně, zatímco opět zasténal a jakoby hravě mě uchopil za boky.

„Když jsme letěli k Vladovu hradu, už jsem útoku nemohl zabránit. Jen jsem mohl přihlížet, jak všechno zničil.“

Chtěla jsem mu věřit, ale co když mi zase lhal? Jestli se Maximus ke Szilagyimu připojil z těch důvodů, které mu vyjmenoval, musel vědět, že pokud mi ublíží, tak ho budu nadosmrti nenávidět. I když jsem neměla ponětí, jak si dokázal namluvit, že bych mu odpustila Vladovu smrt. Znovu jsem zatahala za pouta, až jsem ucítila na své kůži vlhkost pocházející z krve.

„Nech toho, Leilo! Jen si ubližuješ“, řekl Maximus normálním hlasem. Poté opět zašeptal: „Děláš to špatně. Takhle se ven nedostaneš, ale s dostatkem síly by sis mohla sama zlomit kosti a pak paže protáhnout skrz řetězy. Až budeš mít volné ruce, osvobodíš si i nohy.“

Zarazila jsem se a konečně si dovolila přece jen doufat, že je Maximus na mé straně. Předstírat znásilnění, aby si mě neznepřátelil úplně, byla jedna věc. Ale jinak neměl důvod mi prozrazovat, jak se dostat z pout, pokud by opravdu neměl v úmyslu mě a Vladovi i přes tyto nepříznivé okolnosti pomoci.

Pocit vděčnosti se ale brzy změnil na stud, když se Maximus začal opět rytmicky pohybovat.

Znovu přirazil a vydal ze sebe táhlé zamručení. Jeho ruka putovala z mých ňader k mému zadku a nazpátek, přičemž obojí vydatně hnětl. Instinktivně jsem zacloumala řetězy, ale přimáčkl mě ke zdi a líbal na krk tak brutálně, že mi to jako hrané vůbec nepřipadalo.

„Teď ne“, zavrčel tiše. „Později, až dorazí Vlad. Pak musíš být volná, aby ses mohla ubránit strážím. Dostali rozkaz zabít tě při prvním náznaku přepadení.“

Na okamžik jsem strnula, zatímco se mi do nadějné nálady vmísil neklid. Prozradil Maximus Vladovi naši polohu?

Maximovy pohyby se zrychlily a jeho sténání se prohloubilo, takže jsem začala hlavou bušit do kamene za mnou.

„Promiň“, zašeptal zadýchaně. „Když to nebude vypadat opravdově, tak by se na tebe později vrhl Szilagyi. To nemůžu dopustit.“

V nitru se mi smíchala vděčnost s pocitem hanby a rozpačitostí. Kdybych měla volné ruce, tak bych Maximovi padla kolem krku, protože riskoval svůj život, aby mě uchránil před příšerným osudem.

Současně jsem mohla přestat sebou škubat ve snaze mu uniknout. Uchopil mě za volnou nohu tak pevně, až to zabolelo, ale také jsem poznala, že mě tak drží proto, aby nemohla kamera zachytit nic, co by nás prozradilo.

Pak mou naději zase udusil, protože zašeptal: „Sledují mě tak pozorně, že nemůžu Vlada kontaktovat. Musíš mu telepaticky sdělit, že se nacházíme ve starém nádraží Sochumi v Asii.“

Otočila jsem hlavu, abych na něj vrhla udivený pohled. Neuniklo mu něco důležitého, například skutečnost, že mé schopnosti byly mimo provoz už před tím, než se postaral o to, aby mě stáhli z kůže?

„Cítíš se dobře, Baby?“, řekl dostatečně nahlas, aby to slyšeli i naši diváci a pohyboval se ještě rychleji.

Celé to sice nebylo opravdové, ale zato tak drastické a intimní, že jsem se na něj nemohla ani podívat. Kdybych byla člověk, tak bych na své intimní místo potřebovala pytlík s ledem, tak často do něj narazila jiná určitá část těla, ať už zalepená, nebo nezalepená.

„Szilagyi to neví, ale společně s tvou kůží z tebe odstranil i Vladovu auru.“ Když mi došel význam jeho slov, celá jsem se roztřásla. „A také, že se nemusíš ničeho dotýkat, abys Vlada kontaktovala. Můžeš se na něj obrátit ve snu. Když mě držel v zajetí, tak se mi tím vysmíval.“

Nedokázala jsem tomu zabránit, aby mi nevyklouzla skrz zavřené oči malá slza. Věřila jsem, že mi Maximus nechal stáhnout kůži proto, abych nemohla použít své schopnosti. Přitom je chtěl pouze reaktivovat. Po mou záchranu možná nebudu potřebovat více než to.

A sotva naděje vzklíčila, tak už ji chtěl můj nenáviděný vnitřní hlas udusat.

Od té doby, co jsi upírkou, tak se ti nepodařilo Vlada telepaticky zkontaktovat a Vlad už také není schopen číst tvé myšlenky, takže jak mu chceš sdělit, kde jsi, pokud by se ti vůbec podařilo se s ním spojit?

Vytlačila jsem toho mizeru z mých myšlenek. Ještě před dvaceti minutami jsem věřila, že jsem bezmocná. Maximus mi právě připomněl, že jsem to nebyla já, kdo riskoval život, když mě neznásilnil. Nemusel mi říkat, jak by to Szilagyiho rozzuřilo, kdyby zjistil, že jeho krásné nové video je spíše pro náctileté, než pornografické. A za to, co se mnou právě Maximus prováděl, ho možná Vlad stejně zabije, i kdyby věděl pravdu.

Tu myšlenku jsem potlačila. Spojím se s Vladem a nějak se musím postarat o to, aby mě slyšel. Tečka. Maximus mi řekl, kde jsme. Teď už to jen musím dát na vědomí Vladovi. Musí to jít.

Vlad mi vyprávěl, že Mencheres, upír, o kterém často mluvil jako o svém ctěném předkovi, dokáže projektovat svá slova přímo do mysli jiného upíra a přitom k němu neměl ani tak úzký vztah jako já k Vladovi, a ještě k tomu jsem jeho přímým potomkem.

Maximus ze sebe vrazil hrdelní zvuk, napůl sten, napůl výkřik a padl na mě. Něco vlhkého zasáhlo mé stehno, znovu zasténal a poté jsem uslyšela trhání lepicí pásky. Pak jsem ucítila bolestivé škubnutí. To, že na mé čerstvé kůži ještě nerostly chloupky, teď byla najednou výhoda.

Když Maximus poodstoupil, takže nás mohla kamera poprvé bez překážky filmovat, stál tam přede mnou, bez lepicí pásky a plně vzrušený, zatímco mi po vnitřní straně stehna stékalo sperma a potřísnilo mi ohanbí. Martin Scorsese by to nedokázal zrežírovat líp.

Věděla jsem, proč Maximus postupoval tak drasticky – cokoliv jiného by vzbudilo podezření – přesto to byl pro mě traumatický zážitek. Nejraději bych se celá vykoupala ve vařící vodě, přitom jsem si nemohla omýt ani to sperma.

„Je mi líto, Baby, že to muselo být takhle. Příště to bude lepší“, řekl Maximus, zatímco mi z úst strhl pásku a přidal ji k žmolku, který skrýval v ruce.

Příště. Bude se ta procedura muset opakovat, aby měl Szilagyi dostatek špinavého filmového materiálu, který by mohl posílat Vladovi? Při tom pomyšlení jsem se odporem otřásla.

Najdu možnost, jak kontaktovat Vlada. Musím.

Kromě toho jsem si na kameře v rohu všimla něčeho velmi důležitého, co mi v mém zoufalství dosud unikalo: Měla šňůru, která vedla k elektrické zásuvce.