AA - 9. kapitola

Překlad: Liv
Kor.: 16terez

01:18

Když jsem došla do The Red Death, zkontrolovala jsem telefon a viděla čas, který svítil na displeji. Kdybych byla na Ohio State, znamenala by jedna ráno, že už spím. Ve Vegas se zdá, že noc právě začala.

Stejně jako posledně stála na pódiu hosteska. „Jsi nezadaná?!“ zařvala přes basy a měla u sebe krabici plnou zářících náhrdelníků.

„Jo, jsem nezadaná!“ zařvala jsem zpátky a vzala si modrý náhrdelník. Dala jsem si ho kolem krku a vkročila do temného, opilého nočního života Vegas. Když jsem procházela, narazilo do mě několik loktů a boků, když lidé tančili, posilnění něčím silnějším, než alkoholem.

Když jsem dorazila k baru, věnovala Camila pozornost partičce lidí, kteří měli rozlučku se svobodou. Druhý barman byl taky v nedohlednu. Trpělivě jsem čekala, zatímco lidé vedle mě byli každou chvilkou frustrovanější a nakonec odešli.

„Bože, ne další rozlučka se svobodou,“ řekl mužský hlas, když se postavil do volného prostoru vedle mojí stoličky. Měl na sobě černé kožené kalhoty a nic víc. Jeho svaly jsou jasně vidět. „Hej!“ Naklonil se dopředu a plácl do baru. V červeném světle, které zářilo nad námi, jsem poznala tu tvář.

„Timo?“ zeptala jsem se.

Trhl ke mně hlavou, tmavohnědé vlasy mu padaly do očí. Jeho náušnice ve tvaru kříže se tím pohybem prudce pohnula. „Thora James,“ řekl se širokým úsměvem. Jeho šedé oči se rozjasnily a hladkou tvář mu osvětloval červený, zelený i modrý neonový náhrdelník, které měl na krku. „Nevěděl jsem, že tady žiješ.“

U blackjackového stolu jsem se Timovi se svou pracovní situací nesvěřila. O tom konkurzu nepadla řeč, takže asi předpokládal, že jsem jedna z těch holek, které jsou ve Vegas na krátkou dobu.

„Teď už ano,“ řekla jsem.

„Na to bych si připil, ale víš jak…“ Timo dal předloktí na bar a naklonil se. „Diskriminace lidí, kteří se neloučí se svobodou!“

Camila mu z druhé strany baru ukázala prostředníček a tváře měla červené z toho, jak spěchala.

Timo zavrtěl hlavou. „Příště si vezmu šerpu nastávající nevěsty, pokud to bude stačit k tomu, aby tady člověka obsloužili.“

„KÉRKU! KÉRKU! KÉRKU!“

Puls se mi zrychlil. Natáhla jsem krk a ohlédla se přes rameno na dav lidí, kteří se shlukli uprostřed místnosti. Takže Nikolai se vsází s lidmi každou sobotu. Možná proto, že Amour v neděli není, takže nebude muset brzy vstávat do práce. Divoký a zodpovědný.

Je šílené si představit, že stojí přímo za tou stěnou lidí, klidný a sebejistý – připravený poskytnou „zážitek“ další dívce.

Timo dlouze zasténal. „Nechávám si to ujít.“ Opřel se předloktím o lepivý bar a otočil hlavu ke mně. „Tak co děláš ve Vegas?“

„Zrovna jsem začala pracovat ve Phantomu.“

Zvedl obočí překvapením. „Ve Phantomu.“ Prohlídl si můj kabát a podpatky. „Jsi jedna z těch holek na panáky? Ne že bych tě soudil.“

„Nejsem jedna z nich.“ Pochybuju, že by manažer dovolil, aby si Panenka Maria lehla na bar a nechala ze svého pupíku zahaleného jen mokrými bankovkami pít alkohol návštěvníky podniku. „Dělám tam několik hodin akrobacii na obruči a pak mě vymění jiná holka.“

Jeho oslnivý úsměv se rozšířil. „Klubová akrobatka. Vždycky jsem to chtěl zkusit, ale rodiče by to nikdy nedovolili. Až moc zábavy a málo umění.“

Neuměla jsem si přestavit, že by mu jeho rodiče mohli něco zakázat. Je to nezletilý kluk, který pije ve Vegaském klubu. Zdá se mi to jako volný styl výchovy, ale na druhou stranu neznám ho ani Kotovy. „Je ti osmnáct,“ připomněla jsem mu. „Můžeš si dělat, co se ti zachce, ne?“ Je to pitomá otázka. Sama moc dobře rozumím, jaké to je, cítit tlak, že musím potěšit rodiče.

„Je mi jednadvacet, Thoro James.“ Podíval se na mě a rty zvedl v úšklebku. „A nejsou to jen mí rodiče. Nikolai by mi uříznul koule.“

„Timo!“

Při zvuku jeho hlubokého hlasu jsem zamrzla.

„A když je řeč o ďáblovi!“ zařval Timo, otočil se a položil na bar lokty. „Prosím tě, řekni mi, že znáš nějaký trik, kterým dokážeš zrušit hypnózu rozlučky se svobodou, která funguje na všechny barmany v tomhle podniku.“

Moje svaly ztuhly, když se Nikolai přiblížil, aniž by si všiml mé přítomnosti. Oči jsem měla na stojanu s alkoholem, než abych ho konfrontovala. Ale stejně jsem vedle sebe cítila jeho tělo.

Tušila jsem, že je tady malá možnost, že ho dneska potkám. A ta nejstrašidelnější část: doufala jsem v to. Moje břicho bylo plné nervozity. Nechci, aby si myslel, že jsem ve Vegas zůstala kvůli něj. To by bylo divné. A víc než trapné.

Nikolai se přiblížil k baru ještě víc a jeho paže se otřela o mé rameno. Ten dotek s ním nic neudělal, ani si ho nevšiml. Ale já jsem zmražená na místě.

Nikolai zvedl ruku a upoutal pozornost barmanky. Ta k němu okamžitě došla.

„Děláš si prdel?“ zanadával Timo, otrávený a ohromený tím, jak k sobě jeho bratr dokáže přitáhnout ženu.

„Dám si Jacka a Fizz.“ Nikolai se otočil na svého bratra, zády ke mně. Jeho výška je nejen zastrašující a impozantní, ale cítím se vedle něj ještě menší. Jako bych tady vůbec nebyla. „Co chceš?“

„Manhattan.“ Zrovna když se barmanka chystala odejít, dodal Timo, „počkat!“ Naklonil se přes bar, aby na mě viděl. „Thoro, co si dáš?“

Bum.

A moje krytí je prozrazeno.

Zatímco Nikolai mě propaluje pohledem s výrazem co-to-kurva-je, já se podívala na nápojový lístek. „Tequillu sunrise,“ podařilo se mi říct.

Barmanka se otočila k láhvím alkoholu a džusům, aby připravila naše nápoje. Každá šlacha se mi napjala, když jsem se pomalu otočila, abych se setkala s Nikolaiových šedým pohledem. Jeho neonový náhrdelník na jeho bílou košili vrhal smrtelně červený odstín.

Otevřela jsem pusu, abych něco řekla, ale nevím co. Místo toho jsem polkla vzduch.

„Zůstala jsi,“ řekl a hlas měl tišší, než předtím. Výraz nezměnil, ale nepoznám, jaké z toho má pocity. Dobré, nebo špatné. Klesl pohledem níž, aby si prohlídl můj outfit. „Proč?“

Zeptal se na otázku. Osobní otázku. Přemýšlím, jestli jsem se zrovna stala dost důležitou, aby o mě zjišťoval informace.

„Kvůli pracovním příležitostem.“ Všimla jsem si, jak se zatnul sval na jeho čelisti, a já se zamračila.

Timo mi přehodil paži přes ramena. „Tady Thora dělá ve Phantomu.“

Nikolai neuvěřitelně ztuhl a pohled mu zintenzivnil. „Jako co?“

„Jako klubová akrobatka,“ řekla jsem. „Potřebuju peníze na byt a… mám nějaké hodiny v tělocvičně. Takže…“

„Oficiální trénink,“ řekl, když pochopil, co tím myslím. „Ale bude zapotřebí mnohem víc, abys dostala práci v průmyslu, Thoro. Než se otevře další místo, můžou uběhnout měsíce. Doufám, že jsem ti nedal pocit, že stačí několik hodin v tělocvičně.“

Zavrtěla jsem hlavou a chystala se mu říct, že ne, ale Timo zvedl ruku. „Počkat—vy dva se znáte i mimo ten piercing do kozy?“

Krk mi zčervenal, ale seděla jsem s rovnými zády.

Nikolai se na svého bratra nesouhlasně zamračil a řekl pár slov v ruštině.

Timo zalapal po dechu a dotkl se své nahé hrudi. „Já mám takt.“

Objasnila jsem to, „měla jsem konkurz na roli do Amour.“

„Aha,“ řekl Timo s kývnutím a jeho úsměv se vrátil. „Malý svět.“

Tím si přitáhl zpátky Nikolaiovu pozornost, což je důvod, proč tady vůbec je. Začal mluvit rusky a já nerozumím ničemu, kromě naštvaného tónu. Timovy rysy se změnily do mírného podráždění.

Jeho odpověď je nepřátelská.

Barmanka se ukázala s našimi drinky. Já si vzala ten s pomerančovým džusem a podala jí pár bankovek. Dvě zbylé skleničky, jedna s temnou tekutinou (a třešní) a sklenice s nápojem a whisky, zůstávají bez povšimnutí.

Když se Nikolai přiblížil k Timovi a zvedl prst ke dveřím, zaslechla jsem nové jméno: Katya.

Ženské jméno, očividně. Přemýšlela jsem, jestli je to jeho kamarádka s výhodami. Přes záda mi přejel mráz, ale řekla jsem si, že je to jen provinilost z toho odposlouchávání.

Timo se rozzuřil a jeho hrudník se namáhavě zvedal. Očividně podrážděný vyštěkl několik slov, zatímco šel pozpátku ke dveřím. Pak Nikolaiovi ukázal prostředníček. Oběma rukama. Odešel, aniž by se podíval na svůj drink.

Nikolai si vjel rukama do vlasů. Drsně popadl svůj Jack a Fizz a jedním lokem vypil polovinu. Musel vycítit můj pohled, protože řekl, „poslal jsem ho domů.“ Chytil se okraje baru. „Co jsi nechala za sebou, Thoro?“

„Co tím myslíš?“ napila jsem se svého nápoje, kde je víc tequilly, než pomerančového džusu. V krku mě pálilo.

Jeho oči najednou hledí do mých. „Čeho ses vzdala, abys mohla být tady?“

Já se rozhodla, že to takhle brát nebudu. Je lepší se dívat na věci, které získám, než ty, které jsem ztratila. „Rodiče, mladšího bratra,“ vyjmenovávala jsem seznam, „přátele a…“ odmlčela jsem se, protože jsem věděla, že to poslední na mě nebude čekat, jako ten zbytek. „…gymnastické stipendium.“

Dopil svůj drink a mávl na barmanku pro další. „A proč cirkus?“ Už se na mě nedíval. Už nestahuje moje vrstvy svým pohledem. Ze shromážděných tanečníků se dívá ke stojanům s lahvemi. Je to tak naštvaný pohled, až jsem ráda, že není namířen na mě.

Proč cirkus? Ten příběh jsem nechtěla sdílet s nikým jiným, kromě zrcadla v mé ložnici. „Když mi bylo čtrnáct, vzala mě máma na cirkusové představení… zamilovala jsem se do toho.“ Odmlčela jsem se, abych našla lepší vysvětlení toho, jak jsem seděla v červeném sametovém sedadle a toužila sdílet zážitek vystupujících. Chtěla jsem být ta žena ve vzduchu, zaujmout publikum a okouzlit je. Být nadlidsky silná.

Být někým víc. Mít úctu. Moc. Půvab.

Cítila jsem ta slova v krku.

„Jaké vystoupení?“ zeptal se.

„Nova Vega od Aerial Ethereal.“ Bylo to jedno z nejpopulárnějších cestujících vystoupení vůbec a teď, po dvaceti letech, našlo trvalý domov v Montrealu. Když zůstal Nikolai potichu, zeptala jsem se… „Vystupoval jsi… v tom?“

Barmanka mu podala pití a on na ní v díky kývnul. Mně řekl, „když mi bylo dvanáct, asistoval jsem v Nova Vega jeden rok na ruské houpačce.“

Takže jsem neviděla přímo jeho vystoupení, ale pořád… je to malý svět, přesně jak řekl Timo. Možná je malý i ten průmysl.

Zamíchal svůj nápoj a asi uvažoval. „Jsi jedna z mnoha, myshka. Stejný příběh jsem slyšel už bezpočetněkrát. Holky chtějí být balerínami poté, co viděly Labutí jezero v Moskvě, chlapci chtějí vyhrávat zlaté medaile v hokeji poté, co byli na zápase.“

Jedna z milionu. Vím, že jsem jedna z mnoha. Říká mi to až moc lidí. „Jsou tvoje důvody pro akrobacii jedinečné?“ zeptala jsem se.

Překvapivě zavrtěl hlavou. „Ne.“

„Ne?“

Teď se ke mně otočil, jeho rysy drsné a v očích měl dýky. Bylo by těžší ten pohled vidět, kdybych nebyla tak zvědavá. „Já se do toho narodil,“ vysvětlil. „Jsem čtvrtá generace akrobatů. Je to běžnější, než by sis mohla myslet.“

Věřím mu.

Pak pohled sklonil, možná se snažil skrýt své vzteklé emoce, nebo jen nechtěl naštvaný pohled upírat mým směrem. Dal loket na bar, díval se na dav a v prstech drtil sklenici.

Zaváhala jsem. „Jsi naštvaný.“ Neodpověděl. Tak jsem dodala, „myslíš si, že jsem hloupá, protože jsem zůstala tady.“ Abych to zkusila znovu tak brzy.

Napil se. Ohryzek se mu pohnul, když polkl. „Myslím, že jsi statečná,“ řekl. „Ale je tady velká šance, že než uspěješ, připraví tě tohle město o všechnu nevinnost, kterou máš, Thoro.“ Naklonil ke mně hlavu. „A je dobrá šance, že selžeš. Mám problém představit si holku, jako jsi ty, na pokraji bídy ve městě, které ji nechce. Takže ano, jsem naštvaný. Ale ne na tebe.“

Žaludek se mi zkroutil. Pravda se poslouchá těžko, to přiznávám. Ale nemůžu odejít. Olízla jsem si rty a ucítila na nich tequillu. „Nemůžu odejít,“ přiznala jsem nahlas. „Nemůžu to teď vzít zpátky. Pokud bych to udělala, litovala bych celé roky.“ Šla bych domů s prázdnou. S ničím, kromě velké chyby na hrudi, kterou bych nosila jako odznak hanby.

Dopil druhý drink a položil skleničku na bar. „Býval jsem jako ty.“

„Odvážný?“ uvažovala jsem.

„Idealista.“

„Co se stalo?“ zeptala jsem se a v ruce mě chladil drink.

„Vyrostl jsem,“ řekl mi. „Mám větší odpovědnost. Jsou lidi, které si nemůžu dovolit nechat za sebou.“

„Thoro!“ zařvala Camila a ukradla si naši pozornost. Přišla k mé straně baru, ale její přítomnost mezi mnou a Nikolaiem postavila napětí. Stejně jako minulý týden má na hlavě korunu ze zeleného náhrdelníku. Podívala se na ruského chlapa. „Ahoj, krasavče, nemáš se náhodou vsázet?“

„Mám pauzu.“ A pak dal dlaň na spodní část mých zad. Čím déle se mě dotýká, tím mám větší problém s dýcháním. „Thora mi říkala o své nové práci.“ Každé slovo najednou zní jako tekoucí sex. Na ten šarm se může spoléhat až moc dobře.

Camila zvedla koutky úst, které měla namalované fialovou rtěnkou. „Jojo, je teď kočička z Phantomu.“ Budoucí nevěsta mávla na Camilu z druhé strany baru. Zhluboka si povzdechla a soustředila se na mě. „Musím si s tebou promluvit o něčem důležitém. Tak se ani nehni.“ Její hlas je trochu napjatý a cítila jsem obavy.

„Myslela jsem, že slavíme můj první týden tady.“

„To taky,“ řekla, než šla dělat svou práci.

Nikolai ji zkoumal, mnohem pozorněji, než mě. Sjel rukou na mé rameno a jednou ho stiskl, jako by mě uklidňoval. „Jak dlouho ji znáš?“

Pokrčila jsem rameny. „Jen týden.“

„Nepozvala tě jen kvůli oslavě.“

Vypadá nervózně. Takže mě mohla Camila zavolat kvůli jiného důvodu. To ale neznamená, že to musí být špatné zprávy, že? Zjistila jsem, že se chlácholím pitím svého drinku a pak jsem si kašlala do ruky z toho, jak je to pití ostré. Když jsem se chystala znovu napít, zakryl Nikolai mou sklenici rukou.

Pak zavolal barmanku stejně snadno, jako předtím. „Potřebuju vodu.“

Rychle naplnila sklenici a dodala i plátek citrónu. Když zmizela, podal mi sklenici s vodou. Vděčně jsem vyměnila nápoje a pila nealko.

Abych zmírnila napětí, vybrala jsem lehčí téma. „Tetoval jsi někoho speciálního?“

„Každý je speciální,“ řekl. Snažila jsem se v tom najít sarkasmus, ale ten byl v jeho hluboké hlase skrytý. Uvažuju, jestli si pořád představuje, jak mě vtahuje černá díra Vegaských hříchů a pošlapaných snů.

„Tak někdo zapamatovatelný?“

„Možná to tetování na čelo…“

Otevřela jsem pusu.

Jeho obočí se zvedlo. „Vtip.“ A na ústech se mu ukázal charismatický úsměv.

Asi jsem se mračila, protože mi věnoval ten obvyklý výraz, který znamenal, vypadáš nasraně. Mohla jsem se projít po kampusu se sluchátky a lidi se ptali „co se ti stalo?“ Měla jsem normální náladu, ale můj obličej si emoce vybírá sám.

Natáhl dva prsty, aby se dotkl mé brady. Tentokrát se smály hlavně jeho oči, když ve mně pátral. „Ty tvoje černé oči…“

„Jsou přesně tak tmavé, aby ses v nich mohl ztratit.“ To jsem neřekla já. Nejsem tak vtipná. Camila je zpátky s větším a širším úsměvem, než za celý dnešní večer. „Vy dva jste přátelé?“ Ta možnost se jí líbí. A přísahám, že se podívala na mou bradavku, jako by si vzpomněla, že mi ji propíchl on.

Ani jeden z nás neodpověděl. Nejsme přímo kamarádi, ale nejsme si ani cizí. Muzika se změnila na taneční písničku od Jennifer Lopez.

„To je perfektní!“ překřičela Camila muziku. Natáhla se přes bar, abychom ji slyšeli. „Celý den jsem se stresovala, když jsem se ti snažila najít místo na přespání.“

Žaludek se mi zhroutil.

Cože?

Nakonec jsem našla svůj hlas, abych se zeptala. „Co se stalo s tvým gaučem?“ Hrdlo mě bolelo. Řekla jsem jí, že se přestěhuju za týden a půl, hned jak dostanu první výplatu. Řekla, že je to v pořádku.

„Přijede moje rodina a chtějí zůstat blízko stripu. Takže budou u mě. Řekli mi to dnes ráno. Opravdu mě to mrzí.“ Její oči byly plné lítosti. „U Johna je jeho bratr, takže má taky plno. Volala jsem pár kamarádkám, ale žádná mi to ještě nevzala.“

Jsem na to sama.

„O nic nejde,“ řekla jsem a lámala si hlavu nad tím, kolik asi stojí noc v The Masquarade. Asi budu moct využít úspor, než mi přijde výplata. Ale co když se rodiče podívají na výpis z mého účtu a zjistí, za co jsem utratila peníze? Věří, že mám ubytování i jídlo zadarmo, takže se budou vyptávat. Ale je to moje jediná šance. „Něco vymyslím. Pár nocí tady nebude tak moc.“

„Ne, ne,“ řekla a vytřeštila oči. „Cítila bych se hrozně, kdybys za tohle utrácela peníze.“ Natáhla se, aby vzala Nikolaie za zápěstí. „Ty jsi Thory kamarád, ne?“

„Nejlepší kamarád,“ řekl hluboce. A pak mě svou silnou rukou vzal kolem pasu. Přitáhl mě blíž k sobě. Buch buch. Buch buch. Buch buch.

Další zástava srdce.

Mám vyražený dech. Tázavě jsem se na něj podívala, ale on se soustředil na Camilu.

„Takže by ti to nevadilo?“

„Ani zdaleka,“ řekl. Počkat… co se to děje? „Mám prázdný gauč.“

Nabízí—

„Mockrát děkuju.“ Camila pustila jeho ruku, dopadla zpátky na nohy a kývla na mě. „Nemám dneska čas, ale uvidíme se na konci týden, ano?“

Přikývla jsem a uvědomila si, že se se mnou loučí. Mávla na mě, než se přesunula k někomu v obleku s kravatou, který byl ověšený modrými náhrdelníky.

Nikolaiova ruka dopadla na zadní stranu mého krku, místo, kterého se tak rád dotýká. „Mračíš se na mě,“ poznamenal.

„To je můj zmatený výraz.“ Zahýbala jsem obličejem, abych uvolnila svaly. Frustrovaná, že jsem se vůbec musela snažit.

On se mezitím snažil, aby se nesmál. „Tak pojď, můj démone,“ řekl a hodil na bar pár bankovek.

„Kam?“

Dával si peněženku do kapsy. „Ke mně. Můžeš pár dní spát na mém gauči, cokoliv budeš potřebovat.“

Instinktivně jsem zavrtěla hlavou, zatímco moje břicho a srdce předváděly složitou choreografii. „Proč mi pomáháš?“

Svaly v jeho pažích se napjaly: měl ztuhlé držení těla. „Cítím zodpovědnost za tvé pohodlí,“ řekl. „A neptej se proč. Protože nemám odpověď.“ Sledovala jsem jeho šedé duhovky, které si prohlížely moje rysy, jako by mě hladil po tváři.

I mimo posilovnu má oči jako v ložnici.

Skoro to nezvládám. Zhluboka jsem se nadechla. „Tak jen dneska,“ řekla jsem.

„Cokoliv potřebuješ,“ zopakoval. Chtěla bych mu vidět do hlavy, aspoň na chvíli. Abych zjistila, jak mě vidí. Protože ať už toho Nikolai řekne, cokoli chce, pořád je pro mě záhadou.

A já jsem zvědavá holka, která do ní vstoupí. Znovu a znovu.