AA - 8. kapitola

Překlad: Liv
Kor.: 16terez

Jsem v nové práci teprve týden a manažer Phantomu už mě dvakrát vyzval, abych zvýšila svůj sex appeal, když jsem na obruči, která visí ze stropu.

Moje představení je na noční klub ve Vegas zjevně moc slušné. Ale pokud budu natřásat zadkem ještě o trochu víc, rovnou můžu jít dělat striptérku. A upřímně, za to bych měla pravděpodobně víc peněz.

Uvázala jsem kolem sebe pásek mého dlouhého kabátu po kolena, abych zakryla svůj kostým: černý korzet, ladící kalhotky a punčochy. Když jsem odcházela z klubu, kolébala jsem se na deseticentimetrových podpatcích. Snažila jsem se prsty pročesat své špinavě blond vlasy, které jsem měla kolem obličeje.

Když jsem se posledně zavěsila na obruč a dala si vlasy do copu, nazval mě manažer Panenkou Marií. Bohužel se ta přezdívka uchytila. Ale byla bych radši, kdyby mě nevyrazili už první týden, zvlášť když se za mě přimluvil John.

Výhoda: devadesát devět procent času, co jsem ve Phantomu, trávím ve vzduchu. A jedna z holek mi dala adresu na tělocvičnu, kde mají cirkusové přístroje. Přihlásila jsem se na pár hodin. Možná bych si mohla zlepšit dovednosti, když už jsem tady.

Další plus je umístění. Přímo v srdci The Masquarade. Stačí mi sjet výtahem jen jedno patro, abych se dostala do The Red Death, kde se mám setkat s Camilou a zapít svůj první týdne ve Vegas.

Zrovna když jsem vystoupila z výtahu, zazvonil mi telefon. Přečetla jsem si jméno volajícího: SHAY.

Jeho telefonáty jsem tento týden ignorovala víc, než obvykle. Zahnala jsem úzkost a vklouzla do nejbližších dveří toalety na chodbě a pak si přitiskla telefon k uchu. „Jak je?“ Moje oči zaletěly k holkám, které si upravovaly make-up u zrcadla.

„Ignoruješ mě,“ řekl. „Chápu, že lžeš rodičům, protože by je jeblo. Ale mně už jsi pravdu řekla, tak o co do prdele jde, Thoro?“ Slyšela jsem, jak hází míček na zeď.

Umím si ho představit, jak sedí na podlaze a opírá se o svou postel. Hází a pak chytá modrou gumovou hračku. Cincinnati tělocvična, ta, kde jsme společně trénovali, měla u předních dveří automat na skákací kuličky a v mládí jsme do nich hodili několik hrstí drobných.

Tiše jsem řekla, „jen se bojím, že mi řekneš, jakou dělám chybu.“

Zůstal ticho. Možná se kousal do jazyka. „Přijdeš o zítřejší kondiční cvičení.“

„Já vím.“

„Volala jsi trenérovi?“

„Poslala jsem mu mail.“ Polkla jsem uzel v krku.

Ztěžka si povzdychl. „Tak jaké to je? Nenutí tě nosit podpatky, že ne?“

Podívala jsem se dolů na nepohodlné stříbrné podpatky, které nepasovaly k mé osobnosti ani na mou nohu, protože mě bolely prsty. „Nejsou tak špatné,“ řekla jsem optimisticky. „Zvykám si na ně.“

Zasmál se. „No jasně.“

Uvědomila jsem si, že tenhle rozhovor – stejně jako většina v poslední době – se točí kolem mě. A přátelství je pro oba. „Co ty?“ zeptala jsem se.

„Já nemám v plánu nosit podpatky.“

Usmála jsem se. „Ne. Myslím tím, jak se máš ty? Kondiční jde dobře? Jak vypadají prvačky?“

„Jsou v pohodě. Pořád stejné, vždyť víš—teda, ty asi nevíš.“ Znělo to, jako by kuličkou mrskl o zeď silněji.

„Shayi,“ zašeptala jsem a opřela se bokem o umyvadlo. „Sníš někdy o tom, že znamenáš něco… víc?“

„Mám rád svůj život tady,“ to je všechno, co řekl. „Bylo to v pohodě, dokud…“ Frustrovaně si povzdech. „Jen jsem zvyklý na to, že jsi poblíž.“ Slyším, jak kulička spadla na podlahu. „Mám i jiné kamarády, ale ty mi vadíš nejmíň.“

Zeširoka jsem se usmála. „To je proto, že jsem tvoje jediná kamarádka holka.“ A pravděpodobně taky proto, že jsme v mnoha ohledech nejlepší přátelé.

Slyším, jak se usmívá. „Buď opatrná, jo?“

„Budu. Buď šťastný, dobře?“

„Jsem,“ ujistil mě.

„Dobře.“ Telefon mi oznámil další příchozí hovor. Zkontrolovala jsem obrazovku. „Volá mi máma.“

„Promluv si s ní,“ řekl Shay rychle. „Tvoji rodiče se ptají mých rodičů a ti se ptají zase mě. Jen chtějí vědět, jak se ti daří.“

„Ale co mám říct?“

Znovu si povzdechl. „Řekni, že je všechno super. Plní se ti sny. Bla bla, a tak dál.“

Protočila jsem oči. „Užitečné.“

„Sama ses ptala,“ připomněl mi. „Hodně štěstí.“

„Díky,“ přepnula jsem hovory. „Ahoj, mami.“ Holky u zrcadel si vzaly kabelky a vyšly ze dveří, čímž mi daly více soukromí.

„Ahoj, zlato. Jen jsem se chtěla zeptat, jak jdou tréninky.“

Podívala jsem se na hodiny. Je pozdě, hlavně v Ohiu. „Neměla bys být v posteli?“ zeptala jsem se zmateně a znepokojeně.

„Jsem vzhůru,“ přiznala a měla radostný tón. „Takže… je to takové, jaké sis to vysnila?“ Její nadšení je patrné. Je za mě šťastná. Můj neexistující úspěch jí dělá radost.

Ta lež mě zabolela v žaludku. Ale zvládneš to, Thoro James. „Je to… paráda.“ Můj hlas je téměř posmutnělý. „Nemůžu uvěřit, že budu za pět měsíců součástí Amour.“

Pět měsíců. Tak dlouho bude mít Elena čas k nacvičení představení. Tolik času mám na to, abych získala roli, dokud nepřiletí rodiče do Vegas, aby mě „viděli“ vystupovat.

„Jsme na tebe tak pyšní, Thoro,“ řekla. „Tvůj táta o tobě vykládá všem v práci.“ Umím si představit její široký úsměv. Oba mí rodiče jsou chemičtí inženýři – tak o mě asi mluví v laboratoři.

Moje dcera je v cirkusu. V tom velkém, ve Vegas. Je tam velká konkurence.

Zavřela jsem oči, než jsem mohla začít brečet. „Díky, mami. Mám vás ráda.“

Ten sentiment mi zopakovala, než jsme souhlasily, že spolu musíme mluvit častěji. Pak jsme zavěsily.

Cítím se hrozně. Jako bych se musela osvobodit od svých hříchů a dělat dobročinné skutky. Napravím to. Jen potřebuju čas. Udělala jsem, co jsem mohla, abych se zbavila viny a vyšla z toalet.