Překlady knih: AA - 10. kapitola

pátek 23. února 2018

AA - 10. kapitola

Překlad: Liv
Kor.: 16terez

01:52

Rozhodla jsem se, že ruku v ruce se štěstím přichází i smůla. Prosté štěstí já asi nezažiju. Na cestě k výtahu jsem se stavila na toalety a zjistila, že mi začala menstruace. Bylo to nejhorší možné načasování, vzhledem k tomu, že mám kufr pořád u Camily a v kabelce jen jeden nouzový tampon.

Myslím na všechny ty pohodlné věci, které jsem nechala v jejím bytě. Možná bude mít jeden z hotelových obchodů sadu na přežití. Včetně tamponů. Prosím.

„Kde je pro tebe doma?“ zeptal se Nikolai, když zmáčkl tlačítko s číslem 42. Výtah zasténal, než se dal do pohybu. Ještě než zadal patro, načetl hotelovou kartu, která je vyhrazená pro umělce AE. Luxusní apartmány, to je výhoda, kterou většina jiných hotelů umělcům nenabízí.

Chvíli trvalo, než jsem zahnala svoje starosti a soustředila se na jeho otázku. „Cincinnati.“ Nezmínila jsem Ohio State v Columbusu. Tu první noc v The Red Death jsem měla tričko školy a on je dost pozorný, aby si dal dvě a dvě dohromady. „Co ty?“

Dal si ruce do kapsy. „Mým domovem je cirkus.“

„Timo říkal, že se narodil v Mnichově,“ vzpomněla jsem si.

Při zmínce jeho bratra Nikolai ztuhl. Zapomněla jsem, že se trochu pohádali. V duchu jsem se zašklebila. Tos tomu dala.

Ale jakékoliv rozpaky zahnal tím, že řekl, „moje matka s cirkusem cestovala i v těhotenství. Kam šel cirkus, tam šla i ona. Neustále se stěhovat, to je to jediné, co znám.“ Opřel se ramenem o stranu výtahu. „Ze všech mých sourozenců je Timo jediný, kdo se narodil mimo hranice Spojených států. A rád se tou skutečností chlubí, jako by to byla nějaká výhra.“

Snažila jsem se absorbovat tyhle informace a nechala se rozptýlit od mých zoufalých myšlenek. Tampony. Je to opravdu smutné, ale přála bych si mít velkou růžovou krabici plnou tamponů. Vlastně jakoukoliv barvu. Nejsem vybíravá. Dokonce bych neopovrhla ani těmi obrovskými, které mají nepohodlný aplikátor.

„Jsi nervózní,“ poznamenal. Bylo by skvělé, kdyby neuměl tak dobře číst řeč mého těla. Asi to bylo tím, že jsem stála s rukama přilepenýma k tělu.

„Nejsem,“ vyvrátila jsem a snažila se uvolnit. Nakonec jsem si popraskala klouby na dlani a znělo to agresivně.

Strhl si červený náhrdelník. „A jsi hrozná lhářka.“

„Jenom… nemám svůj kufr.“ Tak. Řekla jsem to. Teď se cítím… ani o trochu líp. Fantastické.

„Pravděpodobně mám všechno, co bys mohla potřebovat.“

Omylem jsem si odfrkla. Přikryla jsem si tvář rukou. Ve skutečnosti jsem se plácla do čela. Cítím se mnohem trapněji, než obvykle. A to jsem trapná polovinu času, se svými rádoby chytrými poznámkami a démonickým pohledem. Ale teď se dostávám na novou úroveň.

„Zubní kartáček,“ hádal a bral to jako hru. Podívala jsem se na něj skrze prsty a uvědomila si, že se usmívá. „Mám jeden navíc, který jsem nikdy nepoužil.“

„To… se hodí.“

„Jeden z mých bratrů je kleptoman, který rád krade zbytečnosti z dárkových obchodů.“ Rychle dodal, „nikomu to neříkej.“

„Timo?“ uvažovala jsem.

„Luka. Je mu devatenáct. Další osina v mém zadku.“ I když to řekl takhle, pořád je v jeho hlase slyšet neuvěřitelné množství lásky.

Výtah zastavil ve dvacátém patře. Čekala jsem, že nastoupí další lidi, ale chodba byla prázdná.

„Pyžamo,“ hádal dál.

To mě ani nenapadlo. Můj kufr netuší, jak moc mi teď chybí. „Budu spát v tom, co mám na sobě.“ Zase jsem ztuhla, když si prohlížel můj dlouhý kabát a podpatky. Pravděpodobně si představoval, jak málo pod ním mám. A drátek z korzetu mě rozhodně píchá do prsa.

„Můžu ti půjčit triko,“ nabídl, ale nebyl v tom žádný sexuální podtext. Myslím, že to bylo jen přátelské gesto. Ale jeho šedé oči se dostávají přes mojí obranu a prakticky mě svlíká pohledem – už si nejsem ničím jistá. Ale rozhodně to není pohled, kterým se díváte na kamaráda.

„Díky,“ podařilo se mi říct, když jsem si uvědomila, že jsem předtím spala v triku jediného kluka: Shaye.

„Ale tím se nestresuješ,“ uvědomil si, když si znovu prohlédl mé tělo. Otočil se ke mně a teď už byl skutečně zvědavý. „Je to něco, co si myslíš, že nemám.“

„To je správný předpoklad,“ kývla jsem napjatě. Jedna moje část si nepřeje, aby dál hádal—

„Tampony,“ řekl hned poté. Jo, a pořád se necítím o nic líp.

Z tváře mi zmizela barva.

„Mám pravdu.“ Naklonil hlavu na stranu, jako by se ptal, nebo nemám? Neuhnul pohledem. Necukl sebou, ani se nešklebil.

„Možná…“

Věnoval mi jeden ze svých nejmilejších úsměvů. „Žiju s dívkou, myshka, takže nějaké mám. Nedělej si starosti.“

Ztuhla jsem a žaludek mi spadl až na zem. A co je horší: cítím na sobě jeho pohled, studuje moji reakci a tentokrát úplně bez úsměvu.

„To je… super,“ odpověděla jsem a nebyla si jistá, jestli něco dodat. Výtah se potom s cinknutím otevřel na jeho patře.

Chystám se vstoupit do světa Nikolaie Kotovy.

Jen přemýšlím, kdo další tam je.

Než jsme došli k jeho dveřím, moje nervy se vydaly na cestu do pekla. Moc nepomáhalo, že přes dveře byla slyšet hlasitá hudba až na chodbu. Ty hlasité popové tóny vycházejí z jeho pokoje – od nikoho jiného.

Nikolaiovo chování se změnilo, udělal obrat o sto osmdesát stupňů. Jeho oči se přimhouřily a už se nesoustředil na mě, ale na to, co je za dveřmi.

Představila jsem si drogy. Spoustu drog. Alkohol. Možná i sex. Epické orgie, které se hodí jedině do Vegas.

„Je… je tohle normální?“ zeptala jsem se. „Ta hudba, myslím.“

„Bohužel to není neobvyklé,“ řekl pomalu. Přejel kartou po čtečce, a když se rozsvítilo zelené světlo, vyrazil autoritativně dveře.

Ale já zamrzla ve dveřích. Oči se mi rozšířily překvapením.

Místnost byla totiž prázdná.

Žádná nahá těla. Žádný rozlitý alkohol. Žádné stočené dolarovky ani kokain.

Váhavě jsem vstoupila dovnitř a zjistila, že je jeho apartmá luxusnější, než jsem si představovala. Celá jedna stěna je ze skla s výhledem na město. Nábytek je moderní a elegantní s černobílým dekorem. Všimla jsem si Nikolaiového napětí, když šel dál, ale nemyslím si, že je to kvůli mně. To by se takhle choval už ve výtahu.

Dekorativní polštáře jsou rozházené po zemi a televize hraje opakování populární reality show. Nikolai ze skleněného konferenčního stolku popadl ovladač na stereo a vypnul hudbu.

V uších mi skoro přestalo zvonit, ale reproduktor televize je taky hlasitý. V televizi stojí čtyři chlápci v zimě, a obklopuje je sníh. Jeden z nich zasyčel, „musíš být zkurvený idiot, pokud si myslíš, že nám nebude vadit, když někdo v našem věku spí se sedmnáctiletou sestrou mojí přítelkyně.“

„Je to modelka, chlape. Noci trávíme v bytě u—” Televize zčernala a Nikolai položil ovladač na stůl.

„Toho chlapa nenávidím,“ zamumlal a mluvil o Julianovi, záporné postavě.

Zvedla jsem obočí. „Sleduješ Princezny z Philly?“ Je to guilty pleasure[1], a opakuje se poslední sezóna.

„Katya je tím posedlá,“ řekl. Tak to asi sleduje s ní. Ať je to kdokoliv. Možná je jako Shay. Shayova verze holky, takhle to myslím.

Haley pro jeho Lucase.

Z nějakého důvodu mi ta myšlenka stočila koutky úst dolů. Udělala jsem několik kroků dopředu, když se zohnul, aby vzal pár černých bot na podpatku a znovu zkontroloval hodinky. Zkoušela jsem ignorovat stříbrnou kabelku a další nápovědy, které se válely kolem.

Když jsem zadržela dech, zvýraznily se mi klíční kosti. „Nemyslela jsem si, že jsou pokoje Aerial Ethereal tak hezké,“ prohodila jsem. Přešla jsem kuchyň na koberec v obýváku, kde stál.

Nikolai se na mě podíval. „Kéž by nebyly. AE to bere jako výmluvu k tomu, proč máme nižší platy. Ten výhled bych vyměnil za další tisícovku měsíčně.“

Já bych to pravděpodobně udělala taky.

Nevědomě jsem si prohlížela další důkazy o tom, že s ním Katya bydlí: šátek na kožené barové židli, lesk na rty a řasenka na stole, náramek visící z háčku na klíče.

Jeho pozornost zaujalo točité schodiště, které vede nahoru do jednoho pokoje. Zajímalo by mě, jestli je to její ložnice.

Utáhla jsem si pásek kolem kabátu pevněji. „Nebude se tvoje přítelkyně zlobit, když tady zůstanu…?“

Odmlčela jsem se, když mě probodl pohledem. „Nemám přítelkyni.“

„Tak holka, která je kamarádka,“ zkusila jsem.

„Žije se mnou mladší sestra,“ objasnil.

Cítila jsem se jako idiot. „Máš sestru?“ Myslím, že se šklebím sama na sebe.

„A čtyři bratry,“ řekl. „Ale Katya je jediná, kdo se mnou bydlí.“

Uklidnila jsem se, když mi došlo, že nezpůsobím drama. Aspoň to si říkám. Nic jiného v tom není. „Nevadí jí, že tady budu?“

„Ještě jsem jí to neřekl.“

Dýchám napjatě a je mi jasné, že mám další bolestný výraz. Jeho sestra mě bude nenávidět hned při prvním setkání, až si pomyslí, že jsem vetřelec, který obsadil její gauč a narušil její maraton Philly. „Tak jsi jí aspoň napsal zprávu?“ Prosím, řekni ano.

„Neodepsala. Řeknu jí to teď a s největší pravděpodobností jí to bude jedno. Tak dýchej, Thoro.“ Oči má na mé klíční kosti.

Zhluboka jsem se nadechla.

Vylezl po kovových schodech nahoru a zaťukal klouby na dveře. „Katyo,“ řekl její jméno s ruskou rytmičností. „Katyo.“ Pak dodal něco v ruštině. Odmlčel se v polovině věty s frustrovaným povzdechem a pokračoval v angličtině. „Otevři dveře. Potřebuju s tebou mluvit.“

Žádná reakce. Otočil klikou a vešel do místnosti. O vteřinu později byl zpátky a schody bral při cestě dolů po třech.

Začalo mi bušit srdce rychleji. „Co se děje?“ zeptala jsem se.

„Není ve svém pokoji.“

Podívala jsem se na hodiny v telefonu. „Jsou teprve dvě ráno. Jsme ve Vegas, ne? Mohla by být venku s přáteli.“

Obešel mě a vzal hotelovou kartu z kuchyňského pultu. „Je jí šestnáct,“ řekl a podíval se na mě. „Má večerku.“

Kdyby se mi ve Vegas ztratil Tanner, taky bych panikařila, takže jeho obavy chápu.

Jen jsem nevěděla, jaké je v téhle situaci moje místo.

Zastavil se u dveří, ruku položil na rám a druhou na mě mávl. „Pojď.“

„Můžu zůstat tady,“ řekla jsem. „V případě, že se vrátí.“

„Na to mám bratrance.“

Možná se bojí, že tady něco ukradnu, když mě nechá samotnou. Tomu taky rozumím. Vždyť jsem cizí. A tak jsem se vydala na cestu k němu.

„Musíme si pospíšit,“ řekl, když jsem ho obešla. „Chci ji najít do tří ráno.“