WSLS - 13. kapitola

Překlad: Miluš
Kor.: 16terez

 Od zrůdy k hrdinovi

Naprostý počet emocí, které procházel mou hlavou, pravděpodobně odpovídal průměrné částce na rozpočet Kongresu za měsíc červenec včetně ohňostrojů.

První skupina myšlenek se soustředila na to, co právě řekla Mayra, a zda má na mysli přímo tady a teď se svým otcem dole, dívajícího se v televizi na baseball. Představa jakékoli nepřipravenosti mi nebyla vůbec blízká. Nebyla to jen otázka, že nemám kondom v peněžence, stejně jako to vždycky dělal Joe. Tvrdil, že nikdy nechtěl mít příležitost k tomu, aby kvůli nepřipravenosti přišel o sex. Ne, nebyl jsem připravený v pěti stech různých ohledech. No, možná ne v pěti stech, ale spustě.

Přinejmenším tři.

Zaprvé, Mayra se bála. Zadruhé, její otec byl přímo dole a rozhodně v doslechu. A za třetí, neměl jsem ani tušení o tom, jak sexovat „naživo“.

Věděl jsem, že to byla reakce na to, co se stalo včera Mayře, a ne něco, o čem by uvažovala, kdyby se události předešlé noci nestaly. Byla vyděšená a reagovala bez přemýšlení. Vůbec to ve skutečnosti nechtěla.

Poslední vlna emocí, která pokrývala mou kůži, nebyla nic jiného než čistá, surová touha.

Chtěl jsem to udělat. Chtěl jsem to udělat. Chtěl jsem to udělat s Mayrou.

V mých fantaziích jsem věděl, co mám dělat: na čele se jí leskl pot, když se krk vyklenul dozadu a ona vykřikla moje jméno. Pohyboval jsem se dovnitř a ven bez námahy a každý dotek mých zručných prstů přinášel třes do její rozpálené kůže. Vydrželi jsme několik hodin, ačkoli fantazie sama trvala jen pár minut. 

Přesto tohle ode mě nemohla žádat.

Bez ohledu na touhu, s ní nemůžu mít sex, když je pan kníratý v přízemí přímo pod námi.

Samotná myšlenka na Henryho a vlastní nepřipravenost by stačila, aby mě poslalo přes okraj, ale kombinovalo se to s tím, že Mayra to říkala jen proto, že byla vyděšená a to už na mě bylo opravdu příliš.

Její prsty na mé čelisti se staly elektrickými a cítil jsem se, jako by do mě šla elektřina přímo z postele. Padl jsem na podlahu a přitiskl jsem hlavu na dřevěnou podlahu. Když jsem otevřel oči, setkal jsem se s párem modrých ponožek, které se nacházely v obláčku prachu pod postelí.

„Ne ... ne ... nemůže ... nebude ... nevím ... ne ... ne ...“

Moje končetiny fungovaly samy o sobě, rychle mě poháněly přes pokoj, dokud má záda nenarazila do skříně. Moje tělo se začalo otřásat a můj rychlý srdeční tep se snažil rozpumpovat mé srdce tak, že jsem se bál, že mi vyskočí z hrudníku. Když jsem se ocitl v rohu mezi zadní stěnou místnosti a skříní, schoulil jsem se. Dokonce jsem nedokázal bojovat s tím, jak se moje mysl začala uzavírat kolem mě a chránit mě od všeho venku. Věděl jsem, že se s tím nedokážu vypořádat, takže jsem nechal paniku, aby se mě zmocnila.

Část úkrytu uvnitř mé mysli byla mimořádně příjemná. Všechno kolem mě prostě zmizí, protože moje mysl se zastaví, aby udržovala pryč všechny myšlenky, které mi hrozily, že mě překvapí. Kdybych zároveň dokázal udržet fyzické reakce současně - bušení srdce a potíže s nedostatkem vzduchu do mých plic - pak by to vůbec nebylo špatné.

Samozřejmě, v tomto případě jsem se tím vůbec nezatěžoval.

Přes můj trhaný dech jsem nejasně zaslechl Mayřin hlas. Nemohl jsem pochopit, co říká, ale věděl jsem, že mluví se mnou. Něco se mi snažila říkat - něco, co chtěla, abych udělal - ale odvrátil jsem se od své vědomé mysli.

Zvláštní bolest v rameni se mi plížila ke krku a já jsem přemýšlel, jak dlouho jsem boxoval. Něco však nebylo v pořádku, protože jsem seděl v nepohodlné poloze a nebyl na posteli nebo na gauči, jako obvykle po dlouhém tréninku. Uvědomil jsem si, že mám hlavu na kolenou a nohy jsou pevně přitisknuté k mé hrudi.

Sakra. Do prdele. Sakra.

Momenty, které vedly k mému záchvatu, se mi vrátily, o něco pomaleji než poprvé, ale téměř stejně silné. Mayra natáhla ruku do mých vlasů přímo nad mým uchem a pohladila mi čelist.

„Je mi to líto, omlouvám se,“ šeptala znovu a znovu.

„Já ... já ... nemůžu, Mayro!“ vykoktal jsem. „Jsi jen vyděšená. Nechci to s tebou dělat, když jsi vyděšená!“

Dala ruce kolem mé hlavy a přitáhla mě k rameni. Moje tělo nejprve odolávalo, ale její vůně mě dostatečně uklidnila, abych si o ni opřel čelo. S rukama v mých vlasech mi několik minut šeptala „shh“ znovu a znovu.

Nakonec se můj dech zpomalil a můj srdeční tep se vrátil k jeho přirozenějšímu rytmu. Jakmile se moje tělo uklidnilo, uvědomil jsem si, jak rozrušená Mayra byla, a vzhlédl jsem k jejímu ubrečenému obličeji a ztuhl jsem, protože jsem věděl, že jsem za to zodpovědný já.

„Jsi vyděšená,“ zašeptal jsem.

„Chci to udělat,“ trvala na svém Mayra.

„Ne z důvodu toho, že jsi vyděšená.“ Zavrtěl jsem hlavou a položil si hlavu na její rameno. „Nechci, aby to bylo takhle.“

„To není ten důvod,“ řekla Mayra.

Můj pohled se krátce setkal s jejím a zúžil jsem oči. Mayra si povzdechla.

„To není jediný důvod.“

„Tvůj táta je hned dole ...“

„Nemyslela jsem jako hned teď,“ řekla Mayra s dalším vzdechem. „Přece dobře vím, že na tebe nemůžu v některých věcech tlačit. Nikdy nevím, co tě rozhodí. Když jsme byli ... v té uličce ... nedokázala jsem dokonce zvládnout ani zakřičet, ale ty jsi je zvládl všechny čtyři. Vypadal jsi tak… Nevím.“

„Jak to myslíš?“

„Byl jsi tak naštvaný,“ řekla tiše, „ale současně klidný. Jakmile jsi ... jakmile jsi ho ode mě odtáhl a Mark utekl ... Jen jsem se na tebe podívala a věděla jsem, že všechno bude v pořádku. Byl jsi úplně pod kontrolou. Tehdy jsem se zhroutila, myslím. Věděla jsem, že jsem v bezpečí.“

Chytila mě za bradu a trochu mi naklonila hlavu. Viděl jsem, jak se její oči přibližují.

„Jak jsi mohl být tak klidný při tom všem, co se dělo?“

„Nevím,“ řekl jsem s pokrčením ramen. „Mám to trochu zamlžené. Nemohl jsem je nechat, aby ti ublížili.“

V době, kdy jsme vstali ze země a lehli si zpátky na postel, jsem byl úplně vyčerpaný. Obalil jsem své ruce kolem jejich ramen a přitáhl si ji k sobě, přemýšlel jsem, jak jsme si rychle vyměnili role, teď jsem já ošetřovatel a ona byla pacient. Mayra dlouze a pomalu vydechla, zavrtala se do mé hrudi a zavřela oči. Šedé světlo z pošmourného rána proniklo přes tenké závěsy, které visely nad oknem a vrhaly měkké stíny kolem jejich ramen.

„Myslel jsi na to někdy?“ Mayřin tichý hlas se vznášel nad přikrývkami.

„Na co?“ zeptal jsem se, poněkud ztracen, a pozoroval malé prachové částice vznášející se nad postelí.

„No na mě… a tebe.“ Její hlas zněl velmi tiše. „Víš ... na nás, spolu.“

Pečlivě jsem polkl a chtěl jsem, aby moje srdce zůstalo tam, kde bylo, a ne v krku. Než jsem dokázal zpracovat přesně to, co říkala, otevřel jsem ústa.

„Ano.“

Nemohl jsem vzít ta slova zpět, a tak jsem si schoval hlavu pod Mayřin polštář. Pokoušela se ho odtáhnout, ale pevně jsem ho chytil ​​a držel na tváři.

„Vykoukneš odtamtud?“ zeptala se po několika minutách.

„Ne.“ Upřímně řečeno, bylo mi dobře pod jejím polštářem. Byl měkký, teplý a voněl jako Mayra. Bylo to tam také temné a můj obličej byl skrytý, takže mě Mayra neviděla po mém prohlášení, že jsem si představoval sex s ní.

Slyšel jsem její hluboký povzdech a cítil, jak její prsty hladí místo mezi mým ramenem a krkem. Měl jsem to tam stále bolavé a bylo to příjemné.

„Jsi blázínek.“

Pokrčil jsem rameny a způsobil, že mi deka spadla z ramene. Mayra ji natáhla zpět.

„Není to jako bych nevěděla, kde jsi!“ řekla s trochou chichotání. Znovu jsem pokrčil rameny, ale držel přikrývku na svém místě. Přejela prstem dolů přes rameno. Připadalo mi to trochu, jako když mě hladívala ve vlasech, a já jsem se cítil uvolněně.

„Taky na to myslím, víš,“ řekla Mayra tiše.

„Na co myslíš?“ zeptal jsem se.

„Myslela jsem na tebe,“ řekla. Její hlas klesl dolů. „Když jsem byla tady ... v posteli.“

Pečlivě jsem polkl a zavřel oči, i když jsem nic neviděl. Chápal jsem, co říká, a rozhodně jsem si vzpomněl na to, co jsem dělal v posteli já, když jsem o ní přemýšlel.

Přejela mi prstem dolů po paži a moje ruka se automaticky chytla jejího boku. Klouzala z mých paží na bok. Dlaň si pevně položila na mé stehno a třela ho přes džíny. Musel jsem znovu polknout a snažil se rozhodnout, jestli doufám, že se bude pohybovat rukou na přední stranu nebo doufat, že mě prostě pošle domů.

„Mayro,“ řekl jsem, když jsem konečně vytáhl hlavu z pod polštáře a podíval se na její obličej: „Chci to, já… ale ty jsi vystrašená.“ Zhluboka jsem se nadechl a stále nevěděl, co jsem chtěl říct. „A navíc… no, já… já… Mayro, nejsem připraven.“

Zastavila ruku a nechala ji chvíli ležet na mé noze, než mě znovu pohladila po tváři. Držela mi tvář a snažila se, abych se k ní otočil, ale pravděpodobně bych se raději zase schoval pod polštář, než se jí v tu chvíli podívat do očí.

„Proč si připadám, jako bychom si vyměnili role?“ řekla Mayra s mírným smíchem. „Není to většinou tak, že se snaží kluk přemluvit dívku, aby šli na věc?“

Znovu jsem pokrčil rameny.

„Nevím,“ odpověděl jsem. „Ale Mayro… Stále se snažím zvyknout na myšlenku, že mám přítelkyni, obzvláště tak krásnou jako ty. Nechci ...“

Můj hlas ztichl a já jsem naklonil tvář zpátky k polštáři. Mayřina ruka mi pohladila vlasy.

„Co nechceš?“ zeptala se tiše.

„Nechci,“ stiskl jsem zuby k sobě a přinutil jsem se říci, „nechci tě zklamat.“

Tentokrát, když jsem neotočil hlavu k ní, položila hlavu dolů a tlačila tvář do polštáře vedle mě, načechrala ho tak, aby viděla můj obličej. Posunovala se ke mně, dokud se naše nosy nedotkly.

„Vlastně taky nevím, co mám dělat,“ řekla mi. „Ale jsem si jistá, že mě nezklameš.“

Naše rty se jemně třely, než se Mayra uvelebila a zavřela oči. Omotal jsem ji pevně pažemi a přitáhl si ji k hrudi. O několik minut později spala.

Mayra a já jsme spali většinu neděle, aniž bychom si uvědomili, že příběh o našem útoku se dostal do místních novin. Henry to věděl, ale nechtěl nám to říct. Možná prostě nechtěl, aby o tom Mayra přemýšlela, a aby mohla spát. Bez ohledu na to, když jsme v pondělí ráno vystoupili z auta Mayry a šli jsme do předních dveří školy, všichni se zastavili a podívali se na nás.

„Sakra,“ zamumlala Mayra pod nosem.

„Co?“ zeptal jsem se.

„Polovina fotbalového týmu je tam,“ řekla. „Podívej se na ně. Všichni musí vědět, co se stalo.“

Když jsem se rychle podíval ke škole, viděl jsem, že všichni sledují náš příchod. Mayra se obrátila a snažila se mně zatlačit zpět.

„Co to děláš?“ zeptal jsem se. „Je čas na první hodinu. Musíme být u mé skříňky před prvním zazvoněním, nebo se nedostanu do třídy včas.“

„Matthewe, oni to vědí!“ řekla trochu hlasitěji. „To jsou všichni Justinovi přátelé! Jeho spoluhráči! Nemám tušení, co by mohli plánovat!“

Popadl jsem ji za ruce a přitáhl si ji před sebe. Setkal jsem se s jejíma očima a díval se na ně co nejdéle.

„Nikdo ti nikdy neublíží.“

„Co když chtějí tebe?“ zašeptala.

Podíval jsem se přes rameno a šest velkých kluků stálo u vchodu - všichni fotbalisté. Byly tam také nejméně tři tucty dalších dětí a opravdu jsem si nemyslel, že by s tím velkým publikem něco zkusili.

„Budeme v pořádku,“ řekl jsem jí. „Nebudou dělat nic před školou. Byli by vyloučeni.“

Otočil jsem ji, chytil ji za ramena, abych ji držel blízko sebe, sklouzl hlavou dolů a zamířil ke dveřím. Jak jsme se blížili ke vstupu, všichni se postavili trochu rovněji a někteří z nich udělali mírný krok kupředu.

Moje tělo se napjalo. Navzdory tomu, co jsem řekl, nebyl jsem si jistý, co bych udělal se šesti z nich. Dokázal jsem se vypořádat se dvěma po sobě, za předpokladu, že nejsou víc zkušenější, než já, ale nebyl jsem si jistý. Kdyby byl můj odhad špatný - kdyby něco zkusili - neměl jsem šanci.

Zatáhl jsem Mayru za ramena a uvažoval, jak se s ní otočím a poběžím. Když jsem se podíval nahoru, uviděl jsem Scotta O'Malleyho, který byl také v týmu. Díval se přímo na mě, když zvednul ruce.

Tehdy začal potlesk.

Každý fotbalista, každý student a dokonce i někteří učitelé, kteří právě stáli před školou, tleskali, když jsme kráčeli ke dveřím a zpomalovali. Mayra pohlédla ke mně, pak na studenty a pak se usmála.

Nemohl jsem přijít na to, o čem to všechno bylo, takže jsem si držel Mayru těsně při mně, když jsme procházeli davem.

Po tomhle dni to bylo ve škole divné.

Všichni tito lidé, kteří si nikdy neuvědomovali mou existenci, začali přicházet a snažili se se mnou mluvit. Všichni chtěli podrobný popis toho, co se stalo. Věc byla taková, že ani Mayra ani já jsme opravdu o tom nechtěli mluvit. Mayra měla krátkou historku o tom, jak jsem přiskočil a zachránil ji, ale všichni chtěli vědět víc. Byl jsem napjatý a nechtěl nic říkat lidem, kteří mi předtím nikdy nic neřekli, ale také jsem chtěl chránit Mayru, aby nebyla obtěžována. Na konci prvního dne se Mayra zhroutila a dvakrát plakala, když se ostatní ptali na otázky, a Aimee Schultz - na rozdíl od jejího obvyklého, soucitného chování - úplně vybuchla na Carmen Klug a řekla jí, ať nechá Mayru na pokoji.

Byl jsem docela vděčný.

Vlastně jsem to všechno zvládal dobře, vzhledem k situaci. Jen párkrát jsem se vyděsil, když ke mně dorazila spousta lidí a Mayra tam nebyla.

Na konci angličtiny se někteří fotbalisté stále ptali, jak se mi podařilo porazit čtyři kluky. Zdálo se, že jsou trochu skeptičtí, a když jsem nemohl říct více než „ummm“ vložil se do toho Joe.

„Mathew už roky trénuje kickbox,“ řekl jim. „Jednou jsem ho viděl na turnaji, když můj starší bratr soutěžil. Matthew jim nakopal zadky, vyhrál všechny trofeje a to soutěžil s kluky staršími než on. Dělá kickbox, Tae Kwon Do, Aikido, a Warshoes.“

„Wushu,“ řekl jsem tiše a opravil ho.

„Jo, to. Každopádně, nakopává zadky a vždycky vyhrává. Poslal dva z nich do nemocnice, můžete si to přečíst v těch zasraných novinách.“

Potom odešli a Joe se na mě díval z boku, když jsme se vydali do další třídy. Nakonec jsem už to nemohl vydržet.

„Co?“ zeptal jsem se konečně.

Joe se zasmál a vrtěl hlavou.

„Vždycky jsem věděl, že bys mohl,“ řekl, „ale opravdu by mě nikdy nenapadlo, že to v sobě máš.“

Nejdivnějším momentem bylo, když jsem v knihovně dělal výzkum, a zaslechl jsem některé dívky z fotbalového týmu mluvit. Byl jsem v uličce s vysokým regálem s biografiemi.

„Nechápu, proč by to mělo něco změnit,“ říkala Carmen. „Je pořád divný.“

„Je jen tichý," řekl jiný hlas. Byl jsem si jistý, že ta poznámka pochází od Samanthy. „Kromě toho, je kurevsky šukatelný.“

Pak se začaly chichotat.

„Jsi blázen,“ řekla Carmen. „Jsi stejně praštěná jako Mayra, když chodí s takovým podivínem. Mohla by mít kohokoli. Teď, když je Justin úplně v prdeli a byl vyloučen, bude už bez šancí, až se vrátí k rozumu.“

„Nehodlá se ho vzdát,“ řekla Samantha. „Slyšely jste, jak mluvila po španělštině? Řekla, že kdybyste ho někdy viděly bez trička, udělaly byste cokoli, abyste se mohly kouknout z blízka.“

„Jen nemůžu uvěřit tomu, že by si začala s někým tak divným. No tak holky, mluvíme o Matthewovi Rohanovi. Dokonce skoro ani nemluví!“

„Vždycky byl roztomilý,“ řekl jiný hlas. Nevěděl jsem, komu patří.

„Jen roztomilý? Je pekelně sexy.“ To byla Aimee. Ani jsem si neuvědomil, že je tam s nimi. „On byl roztomilý, i když byl mladší. Z toho, co mi Mayra řekla, pod tým plachým exteriérem se skrývá skutečný muž.“

„Klidně bych si dala říct.“ Znovu se ozval Samanthin hlas.

„Ty by sis dala říct s každým,“ odsekla Carmen.

Přešly od uličky z knihami a z mého doslechu. Mé uši a krk hořeli a já si uvědomil, že jsem celý čas měl vykulené oči. I když jsem slyšel, co říkaly, nemohl jsem všechno zpracovat tak, aby mi to dávalo smysl. Většinou jsem přemýšlel, co ještě Mayra o mně řekla lidem.

Čím více jsem o tom přemýšlel, tím víc se mi to nelíbilo. Věděl jsem, že ji uvidím později, ale nevěděl jsem, jestli bych to s ní měl řešit po cestě domů.

„Jsi v pořádku?“ zeptala se Mayra, když jsme vjeli na mou příjezdovou cestu.

Jen jsem pokrčil rameny.

„Jsi tichý, dokonce i na tebe,“ řekla s úsměvem.

Věděl jsem, že se snaží to vyjasnit, ale stále jsem se cítil divně. Znovu jsem pokrčil rameny, poklepal na rybí tvar na dveřích a vystoupil z auta. Věděl jsem, že jsem se cítil naštvaný; jen jsem si nebyl jistý, co s tím mám dělat, nebo proč jsem ji chtěl ve stejnou chvíli zároveň políbit.

„Matthewe? Co je?“ Zastavila se přede mnou a zablokovala mi cestu k předním dveřím. „Říkal ti dnes někdo něco?“

„Ne přesně,“ zamumlal jsem.

„Tak co se teda stalo?“

Podíval jsem se na ni, oči se jí zúžily, pak jsem se odvrátil a šel kolem ní k předním dveřím. Slyšel jsem její kroky za mnou, když jsem otočil klíč v zámku a vešli jsme dovnitř.

„Matthewe!“ zakřičela nakonec Mayra. Chytila ​​mě za loket a zastavila mě, abych nešel dál. „Co se k čertu stalo?“

Odtáhl jsem ruku z jejího sevření a sedl jsem se na pohovku. Tvrdě jsem dopadl na zadek a opřel se o kolena s hlavu v mých rukou. Mayra pomalu došla za mnou a posadila se vedle mě, zatímco jsem se snažil udržet dýchání v klidu. Nemohl jsem dokonce zjistit, ani co se děje v mé hlavě. Byl jsem naštvaný. Byl jsem naštvaný na Mayru, když mluvila o mně se svými přítelkyněmi. Byl jsem také v rozpacích kvůli tomu, co říkaly o mně, a také jsem za to obviňoval Mayru.

Nesnažila se mě dotknout ani na mě tlačit, abych mluvil; jen čekala, až budu připraven. V době, kdy jsem byl, jsem si uvědomil, že nejsem spravedlivý - Mayra s nimi nebyla. Opravdu jsem netušil, co ve skutečnosti mohla říct nebo ne.

„Co jsi jim o mně řekla?“ zeptal jsem se konečně.

„Co jsem…? Matthewe, nemám tušení, co tím myslíš.“

Zhluboka jsem se nadechl a pomalu jsem spustil.

„Slyšel jsem pár děvčat - Aimee, Carmen a Samantha - nejsem si jistý, kdo další. Mluvili o mně a o… věcech, co jsi jim řekla.“

„Jaké věci?“ zeptala se Mayra. Její tón byl temný.

„O tom… jak vypadám.“

„Jak vypadáš?“ Mayra si hlasitě povzdechla. „Matthew, je mi líto, ale nemám tušení, co máš na mysli.“

„O tom, jak vypadám bez trička!“ zakřičel jsem nakonec.

Mayřiny oči byly široké, když jsem se na ni podíval a ústa měla lehce otevřená.

„Matthewe…“

„Co dalšího jsi jim o mně napovídala?“ zeptal jsem se tiše. V tomto okamžiku jsem to chtěl vědět.

„Nic,“ řekla. „Vůbec nic, opravdu. Dokonce to bylo… no, nic.“

„Nic?“ opakoval jsem, když jsem na ni pohlédl.

Mayra vydechla, pak znovu a promluvila jednou dlouhou větou.

„Carmen byla mrcha a řekla, že je nemožné, abys mě zachránil od celé skupiny kluků a řekla, že pochybuje o tom, že se vůbec něco takového stalo. Řekla jsem jí, že neví ani hovno a kdyby tě někdo viděl bez trička, pak by věděl, jak dobře jsi stavěný a silný.“

Prsty si projela vlasy.

„To je všechno, co jsem řekla,“ řekla mi. „Nic víc, přísahám.“

Mayra se opřela o polštáře a má hlava se otočila dokola, jako té dívce v Exorcistovi. Jakmile Mayra vysvětlila, co se stalo, věděl jsem, že tahle věc byla odškrtnuta. Jestli to opravdu bylo všechno, co vlastně řekla, pak jsem neměl důvod vyšilovat a pochybovat o ní.

„Tak to bylo?“ zeptal jsem se tiše.

„Ano.“

„Ach,“ řekl jsem. Uvědomil jsem si, že asi musím říci něco jiného, ​​protože jsem vyšiloval a pravděpodobně jsme právě měli svoji první hádku. Problém byl, že jsem netušil, co mám dělat nebo říkat, když byl konec. Bylo to za námi? Jak jsem to mohl vědět? Už jsem nebyl naštvaný, ale stále jsem se trochu styděl nad tím, co říkaly ty dívky. To však nebyla chyba Mayry. Neměl jsem tomu věřit.

„Co se děje ve tvé hlavě?“ zašeptala Mayra, když se natáhla a odtáhla mi vlasy z čela. Na okamžik jsem se setkal s jejíma očima a usmál se.

„To kdybych věděl,“ řekl jsem s úšklebkem. „Myslím, že je to v pořádku. Já jen… nevím, co teď mám říkat. Co bych teď měl říct?“

„Teď?“

„Myslím teď, když se nehádáme.“

Mayřiny rty se pootevřely a oči zažehly humorem.

„No, věřím, že polibek na usmířenou je tradice.“

„Je to tak?“ zeptal jsem se. Myslel jsem, že to bylo jen ve filmech.

„Ano,“ potvrdila Mayra. Dotkla se mé tváře, zatímco její ústa našla moje. Chytil jsem její pas rukama a přitáhl si ji k sobě trochu blíž. Když teplo jejich úst opustilo má ústa, uslyšel jsem její jemný hlas.

„Už na mě nejsi naštvaný?“ zeptala se s úzkostí.

„Nejsem naštvaný,“ ​​řekl jsem. Mayra se naklonila a přitiskla rty na moje. Cítil jsem, jak se usmívá, než mě políbila na čelist. Moje srdce začalo bít rychleji a moje kůže byla teplá.

„Jsi zatraceně žhavý bez trička,“ zašeptala Mayra.

Má kůže hořela po jejich slovech. Když ostatní dívky říkaly věci o mně, cítil jsem se neuvěřitelně nepohodlně, ale slyšet Mayru, jak to říká, je zcela odlišné. Byl jsem nervózní, ale ne stejným způsobem.

Bez přemýšlení jsem si přetáhnul tričko přes hlavu.

Nikdy jsme takhle nebyli. Situace, kdy byla Mayra v mém domě, a já jsem boxoval, nebyla stejná, i když jsme byli na stejném gauči a podobně oblečeni, nebo spíše svlečení.

Bez pohybu jsem se podíval na její ruce, když se Mayra natáhla a položila mi prsty na ramena, pak se pomalu přesouvala přes hruď až dolů k mému pásku. Na obličeji se jí objevil lehký úsměv a já jsem viděl její jazyk, jak si olízla rty.

Jakmile dosáhla mého břicha, obtočila ruku kolem mých zad a přitáhla mě k sobě. Moje srdce bilo tak rychle, že jsem si byl jistý, že to slyší i přes hrudník. Pocit jejích rtů proti mým, i když tak známý, se zdál úplně odlišný. Připadalo mi to, jako by mi proudil elektrický proud od prstů až po mozek a neočekávaný pocit nejistoty v mém střevě ve stejnou dobu.

Naše rty se pohybovaly společně a ruce se rozběhly nahoru a dolů z ramen do dolní části zad. Položil jsem si ruce na obě strany její tváře, prohloubil polibek a ujistil se, že má stále ještě prostor, aby mě hladila. Cítil jsem a slyšel, jak její dech zvyšuje tempo, když mírně otočila hlavu a rozběhla jazyk kolem mého, který upozornil na to, že se potřebuji nadechnout a na chvíli jsem se odtrhnul.

Mayra měla široké oči a zdálo se, že její pohled lítá z mé hrudi na břicho. Na okamžik se ode mě odtrhla a chytila lem svého trička.

„Mayro…“ zašeptal jsem, nevěděl jsem, co jí chci říct.

„Je to jen fér,“ odpověděla tiše, než vytáhla tričko nad hlavu a hodila ho na pohovku za ni.

Úžas bylo jediné slovo, které mi přišlo na mysl.

Moje ústa zůstala otevřená, když jsem se bez rozpaků zadíval na světle šedou podprsenku, která teď byla jediná věc, která zakrývala její prsa. Nebyly dokonce úplně zakryté, protože vrcholky prsou nebyly úplně skryty látkou, ale zdálo se, že z podprsenky přetékají.

Moje ruce se posunuly, než jsem si uvědomil, co dělám.

Moje prsty vyrazily z jejich zápěstí na ramena a pak pomalu projížděly tenké ramínka, které držely látku. Malé mateřské znamínko měla na pravé straně, což bylo zvláštní, protože připomínalo tvar ryby - stejně jako malá značka na dveřích jejího auta. Bez přemýšlení jsem ho jemně pohladil špičkou ukazováčku.

Mayra se chichotala a ten zvuk mi zrychlil srdce.

Následoval jsem prstem ramínko, prst sjel přes kůži a pomalu se pohyboval dolů, dokud nebyl přesně tam, kde se její tělo zakřivilo a zvedalo. Podíval jsem se na její obličej a spatřil její rty, které byly mírně rozděleny. Když jsem se vrátil pohled k mé ruce, pokračoval jsem k hladké, měkké kůži přes vrchol jejích prsou.

Moje ruce se trochu třásly a já jsem nemohl uvěřit, jak jemná byla její kůže. Zastavil jsem se těsně u malého ponoření mezi prsy a dlouze jsem se nadechl. Pak jsem zopakoval akci svou druhou rukou a opět jsem se zastavil.

Zhluboka jsem se nadechl a podíval se na Mayru a přemýšlel, co mám dělat dál. Byl bych naprosto šťastný, kdybych se na ni díval po zbytek odpoledne, ale byl jsem si jistý, že čeká víc, což mě také přimělo, abych si uvědomil, kolik víc by mohla chtít.

„Já… nejsem připraven... aby ...“ zakoktal jsem.

„Shh…“ Mayra mi položila prst přes ústa. „Jen mě líbej - nemusíme dělat nic jiného.“

To mi vyhovovalo, a když se naše těla sešla spolu s našimi rty, přitiskl jsem se na měkké teplo kůže a přemýšlel, jestli je něco jako osud a že bych byl konečně na správné straně. Mayřiny ruce se proplížily přes má záda a já se k ní více přitulil a soustředil se na pocit jejích prsou, které se přitiskly na mou holou hruď. Sladil jsem polibky a cítil, že všechno bylo konečně… správně.

Možná jsem nebyl připraven k sexu, ale mazlení se s polonahou Mayrou byla výhra.