WSLS - 11. kapitola

Překlad: Miluš, Sinnel
Kor.: 16terez

 Konfliktů se neúčastním

„Chceš to znovu projít?“ zeptala se Mayra, když se ohlédla přes rameno a vycouvala z mé příjezdové cesty.

Musel jsem přemýšlet, zda byla tím nejtrpělivějším člověkem na zemi, nebo zda se mi jen z nějakého důvodu přizpůsobila. Dotknul jsem se ryby na dveřích jejího Porsche a odpověděl jsem kladně.

„Nechystáme se to držet v tajnosti,“ řekla mi. „Všem, kdo nás ve škole uvidí, bude velice jasné, že jsme spolu. Poté, co zaparkuji, vystoupíme a půjdeme společně do školy a já tě budu držet za ruku. Půjdeme ke tvé skříňce. Políbím tě na tvář a pak půjdeme na hodiny, jak to obvykle děláme. Pak společný oběd, jít na ekologii a pak zpátky k tobě domů dělat domácí úkoly, televize a posezení na gauči.“

Zasmál jsem se. K té poslední části už nedošla, ale určitě mi dala něco, na co jsem se mohl později těšit, protože příštích pár minut bude těžkých.

„A,“ řekla Mayra s důrazem, „budeš s tím vším v pohodě.“

„Jsi si jistá?“ zeptal jsem se.

„Určitě,“ odpověděla.

„A když se vrátíme do mého domu, co bude před domácími úkoly?“

„Dort.“ Široce jsem se usmál. To pro mě bylo tou nejoblíbenější částí celého plánu.

„Ale jenom, když se dnes budeš dobře držet.“

„Já vím.“ Zhluboka jsem se nadechl a sám pro sebe přikývl.

Chystal jsem se to udělat.

Pro dort.

Mayra si povzdechla a zabočila k ulici, kde byla naše škola. Na okamžik zůstala zticha a já jsem přemýšlel, jaká by mohla být první část dne. Věděl jsem, že se na nás lidi budou dívat a že o nás budou mluvit, zírat na nás a divit se, proč proboha za všechno na světě je dívka jako Mayra s člověkem jako já. Věděl jsem to a byl jsem tak nervózní, jak jen jsem mohl být.

„Chci být s tebou,“ řekla Mayra tiše, a já se na ni podíval a přemýšlel, zda mi mohla číst myšlenky. „Každý, kdo ti dá šanci, bude vědět, proč jsem s tebou.“

Podíval jsem se z okénka spolujezdce a chvíli jsem o tom přemýšlel.

„Spousta lidí ne,“ řekl jsem konečně. „Chci říct, někteří se možná snažili, ale já můžu být docela náročný.“

Mayra se zahihňala

„Ano, to můžeš,“ souhlasila. „I když nakonec jsi docela úžasný. Prostě potřebuješ dostat příležitost ukázat to lidem. Kromě toho si neuvědomuješ, jak o tobě mluví dívky v naší škole.“

„Cože?“ Podíval jsem se na ni přimhouřenýma očima.

„Matthewe…jak to, že to nevidíš?“ Mayra se zhluboka nadechla a pomalu vydechla. „Jsi nádherný. Každá dívka v naší škole si to myslí a polovina studentek Talawandské střední školy mi bude závidět.“

Připomnělo mi to, co mi Bethany ukázala na své Facebookové stránce, ale dřív, než jsme si o tom mohli skutečně promluvit, jsme dorazili na školní parkoviště. Když jsme se zastavili a Mayra vypnula motor, cítil jsem, jak mi srdce začalo bít o trochu rychleji.

„Jsi připravený?“ zeptala se.

„Ne,“ řekl jsem bezvýrazně.

„Jsi připravený aspoň tak, jak je ve tvém případě možné?“ tlačila na mě.

„Pravděpodobně.“

„Tak jo!“ Mayra si rozepnula bezpečnostní pás, a já se zatím snažil uklidnit. Viděl jsem, jak si vzala svou tašku, aby si ji přehodila přes rameno, ale stále jsem se nepohnul.

Když začala tiše mluvit, cítil jsem, jak se dotkla mé paže.

„Nemusíme se držet za ruce,“ řekla tiše. „Pokud nejsi připraven, můžeme prostě jít jako obvykle. Nechci na tebe příliš tlačit. Víš to, že jo?“

„Vím,“ odpověděl jsem. Chvíli jsem o tom přemýšlel. Mayra trpělivě čekala, až budu pokračovat. „Chci jít s tebou. Chci, aby všichni věděli, že jsme spolu. Jen prostě… nemám rád, jak se na mě dívají lidé a oni se na mě dívají.“

„Můžeme počkat do zítra.“

Podíval jsem se na ni a pak jsem se podíval ven z okna.

„Bylo by to jiné?“

„Asi ne.“

„Tuším, že bychom to měli udělat dnes.“

Mayra otevřela dveře, přešla k mé straně auta a čekala, až vystoupím. Dvakrát jsem se praštil o zrcátko - rozhodně se to stalo zvykem a ani jsem nemohl říct, proč - než jsem vylezl ven a opatrně si s ní propletl ruce. S rychlým pohledem do jejích očí a velkým povzdechem jsme se ruku v ruce vydali k hlavnímu vchodu.

Mayra se ke mě přitiskla trochu blíž, protože pár studentů se skutečně zastavilo a zíralo. Držel jsem oči sklopené k zemi, ale stále jsem cítil jejich pohledy, když sledovali naše spojené ruce. Mayra s úsměvem na tváři držela hlavu nahoře, ale já jen držel skloněnou dolů a snažil se rychle pohybovat.

Jakmile jsme se dostali k mé skřínce, cítil jsem, že bych mohl vydechnout vzduch, který jsem zadržoval. V tomto okamžiku si většina dětí buď šeptala v malých skupinkách, nebo se snažila nonšalantně dostat se k nám tak blízko, aby zaslechla, o čem jsme spolu mluvili.

„Jak to zvládáš?“ zeptala se Mayra tichým tónem.

„Dobře, myslím,“ odpověděl jsem. Nezněl jsem příliš přesvědčivě. „Všichni o nás mluví.“

„Ne všichni,“ řekla Mayra s kývnutím přes mé rameno. Ohlédl jsem se a uviděl jednoho kluka, jak se snažil otevřít skřínku. Zatímco jsem se díval, obrátil oči k nám a jeho ústa se otevřela.

„No, pravděpodobně teď začne,“ řekla Mayra s povzdechem.

Zaměřil jsem pozornost na obsah skříňky, ujistil jsem se, že všechno je na správném místě a trochu je urovnal, abych si byl dvojnásobně jistý. Ta činnost mě trochu uklidnila, a když jsem narovnal sešity a knihy, které jsem potřeboval pro první dvě hodiny, uviděl jsem Mayřinu usměvavou tvář.

„Jde ti to skvěle,“ řekla s úsměvem. „Jsem na tebe hrdá.“

Nemohl jsem si pomoct a úsměv jsem jí oplatil, i když jsem nenašel žádná slova, která by jí pověděla, jak moc pro mě její povzbuzení znamenalo. Snažil jsem se ji dívat do očí o trochu déle, abych jí dal najevo, jak jsem se cítil. Zdálo se, že si toho všimla, a krátce mi stiskla ruku. Pak se postavila na špičky a políbila mně.

„Každá dívka tady na mně teď žárlí,“ zašeptala mi do ucha. „Slyším to prakticky na každém kroku. Časem ukážeš každému, jak úžasný opravdu jsi.“

„O tom nejsem přesvědčený,“ odpověděl jsem a znovu jsem se podíval do jejích hnědých očí. Pak jsem se podíval zpátky na sešity, které jsem držel, a odložil je natolik dlouho, abych prsty zajel do jejích vlasů. „Nejsem si jistý, zda si uvědomuješ, jak velká osina v zadku umím být.“

Mayra se zasmála, a rukou mě objala kolem ramen.

„Ach, nebuď si tak jistý,“ řekla se širokým úsměvem, který jsem jí oplatil. Dala mi další rychlý polibek, pak mou ruku pustila a vydala se školní chodbou na svou první hodinu.

Lidé se na mě stále dívali - někteří s překvapením, někteří s úžasem a někteří se zmatkem. Když jsem se otočil opačným směrem a rychle se vydal na svou první hodinu, na nikoho jsem se nepodíval. Kdyby se na mě stále ještě dívali, viděli by, jak jsem se usmíval.

Později toho dne jsem se zastavil u skříňky, abych si vyměnil knihy, a o vedlejší skříňku jsem našel opřeného Joa.

„Takže je to pravda?“ zeptal se.

„Je pravda co?“ Podíval jsem se na svou skříňku, když jsem popletl svou kombinaci, ale nemohl jsem si pomoci. Koutky mých úst se zvedly. Dělaly to samovolně celé dopoledne.

„Je pravda co?“ řekl Joe posměšně. Protočil oči a založil si ruce na hrudi. „Matthewe Rohane, snažíš se být záhadný nebo kreténem či co? Protože jsi naprosto selhal.“

Svůj rostoucí úsměv jsem se snažil skrýt za dveřmi skříňky.

„Je to pravda,“ řekl Joe s přikývnutím. „Sakra, neuvědomil jsem si, že jsi o včelách mluvil tak působivě.“

Zasmál se a já jen pokrčil rameny. Dál jsem se usmíval jako idiot. Když jsme s Joem odcházeli na hodinu angličtiny, ozývalo se spousta mumlavých hlasů a ostré pohledy směrem ke mně. Snažil jsem se je ignorovat.

„Je žhavá,“ řekl náhle Joe.

„Co?“ Podíval jsem se na něj.

„Mayra Trevino - je žhavá,“ řekl Joe znovu.

Snažil jsem se zmírnit smíšené pocity, které ve mně vyvolala Joeova slova, ve tvářích jsem cítil teplo a stále jsem se díval dolů pod nohy. Nejdřív jsem si uvědomil, že se lidé ve škole dívali, že jdu s ní, s někým, kdo byl považován za žhavého. Zajímalo by mě, co si mysleli o mně a o Mayře, což pro mne bylo poněkud zvláštní. Neměl jsem tendenci zvažovat, co si ostatní lidé mohou myslet, protože většinu času jsem soudil, že si mysleli, že jsem blázen, nebo tak něco. Teď všichni mluvili o tom, že jsem s Mayrou Trevino - dívkou, která je žhavá - a také jsem si vzpomněl na to, co mi řekla Mayra těsně před tím, než jsme se dostali do školy. Myslela si, že jsem nádherný.

Líbilo se mi to.

Nebyl jsem si úplně jistý, že jsem jí věřil, ale každý měl právo na svůj názor. Můj táta miloval na své pizze ananas a houby, což byla ta nejhorší věc, kterou jsem kdy ochutnal, ale pro něj to byla jeho oblíbená kombinace. Lidé měli rádi různé věci, takže Mayra si to o mě skutečně mohla myslet. Rozhodně jsem s Joem ohledně Mayry souhlasil, i když jsem neměl nutně na mysli jen to, jak vypadala. Mayra byla nádherná, ale bylo na ní víc než jenom to. Za její úžasnou tváří bylo mnohem víc.

Když jsme se přesunuli do učebny a sedli si na naše místa, moje myšlenky pokračovaly touhle cestou dál.

Joe myslel jen na Mayřin fyzický vzhled, ale já si nemyslel, že ji skutečně znal. Když mluvil o tom, že Mayra je žhavá, odkazoval se jen na samotný její vzhled. Říct o někom, že byl žhavý, byl jen další způsob, jak říct, že podle vás vypadal dobře, a Mayra podle Joea dobře vypadala. To znamenalo, že si myslel, že byla atraktivní. To znamenalo, že ho přitahovala.

A to se mi nelíbilo.

Neměl jsem ani ponětí, jak reagovat na sevřený žaludek a téměř pocit nevolnosti, který jsem cítil, a který chutnal vzadu v ústech jako žluč. Horko, které jsem cítil ve tvářích, mi přišlo, že se přemístilo do mých rukou. Když jsme se posadili na naše židle, měl jsem tu nejpodivnější touhu praštit Joea přímo do obličeje.

Potřásl jsem hlavou sem a tam. Vlasy se mi rozlétly po čele. Bylo to natolik rozptylující, že mě to vytáhlo z takových myšlenek. Když jsem si odhrnul vlasy z obličeje, Joe se otočil na svém místě přede mnou a tázavě se na mě podíval.

„Lord bude naštvaný, to víš,“ připomněl mi Joe.

Upřímně jsem o tom nepřemýšlel. Justin Lord se v mých myšlenkách několikrát objevil, když jsem přemýšlel o tom, proč s ním Mayra chodila tak dlouho, ale nepřemýšlel jsem o rozhovoru, který jsme spolu měli před pár týdny při obědě. Řekl, že se chystal pokusit získat Mayru zpátky včas na to, aby ji měl na ples. Na to jsem úplně zapomněl.

„Pořád chce jít s Mayrou na ples,“ řekl jsem tiše. Když jsem si představil, že Justin žádá Mayru, aby s ním šla na ples, a ona řekne ano, všechny myšlenky ohledně toho, že jsem naštvaný na Joeův komentář na chodbě, zmizely.

Ne ano mě, jako měla pro naši schůzku, ale ano Justinu Lordovi.

Rozhodně se mi to nelíbilo.

„Měl bych ji pozvat na ples,“ řekl jsem nahlas.

Joe naklonil hlavu k jedné straně.

„Ty jsi to ještě neudělal?“

„Ne.“

„No, kam jsi ji už teda vzal?“

„Hm, nikam,“ připustil jsem. „Zatím ne.“

„Kámo!“ Joe tiše zapískal. „Radši to udělej, než ji čekaní na tebe unaví.“

Joe měl rozhodně pravdu. Stále jsem Mayře dlužil jednu schůzku a jako její přítel jsem potřeboval do budoucna naplánovat další výlety. O plese jsem neuvažoval, ale byl už za pár týdnů, a pravděpodobně bych se jí na to zeptal. Zezadu jsem se díval na Joeovu hlavu. Současně jsem byl vděčný, že to řekl a stále i trochu naštvaný, že si myslel, že Mayra byla žhavá. Budu to muset všechno zapracovat do svého rozpočtu.

Když jsem si později vyndal ze své skříňky oběd a zamířil k jídelně, cítil jsem, jak se má srdeční frekvence trochu zrychlila. Od dnešního rána jsem Mayru neviděl a věděl jsem, že bychom měli obědvat společně. Celý rok jsem neobědval s nikým jiným, než s Joem, a teď jsem si navíc uvědomil, že jsme s Mayrou nehovořili o tom, kde bychom měli sedět. Přijde ke stolu, kde jsem obvykle seděl, nebo jsem měl jít k jejímu stolu?

Rozhodl jsem se, že půjdu k frontě lidí, kteří si šli koupit oběd, a počkám na Mayru. Měl jsem v úmyslu jí říct, že bych raději, kdyby si sedla se mnou a Joem, ale nebyl jsem si jistý, jak by se ohledně toho mohla cítit. Mayra vždy jedla u stolu plného ostatních dívek - většinou z fotbalového týmu a s pár chlapci.

Když se začala plnit jídelna, mnohokrát jsem přešlápl z nohy na nohu. Mayru jsem stále ještě neviděl, ale její skříňka byla od jídelny nejdále, takže nebylo divu, že do doby, než sem dorazí, by to mohlo ještě chvíli trvat. Joe už seděl u stolu, kde jsme vždy seděli, a já jsem usoudil, že bych mu měl alespoň říct, že budu jíst s Mayrou.

Když jsem se vydal směrem ke stolu, v kotníku jsem pocítil ostrou bolest a podlaha byla najednou velmi blízko mé tváři. Dřív, než jsem narazil na zem, se mi podařilo natáhnout před sebe ruce, ale můj oběd dopadl pode mně a já koleny tvrdě narazil na zem. Zezadu jsem uslyšel smích a ještě dřív, než jsem zvedl hlavu, jsem věděl, že to byl Justin Lord.

„Musíš se dívat na to, kam šlapeš,“ řekl, když jsem se otočil a posadil se. „Dostaneš se na území špatného muže a můžeš tím ublížit sám sobě.“

Začal jsem se zvedat, když se mi rukou opřel o rameno a znovu mě strčil zpátky na zem.

„A já jsem špatný člověk, ty zasraná zrůdo.“

Existuje nějaký druh fyzikálních zákonů škol o tom, že pravidla se porušují tehdy, když to učitelé nevidí. V tomhle okamžiku nebyl v oblasti jediný dospělý kromě těch, kteří si právě nandávali na své plastové tácy jídlo. Znal jsem i druhý zákon, který šel ruku v ruce s tím prvním: Kdybych mu to chtěl oplatit, tak by v tom okamžiku vešel do místnosti učitel.

I když jsem to chtěl Lordovi strašně moc oplatit hned teď, věděl jsem, že jsem nemohl. Bylo to proti školním pravidlům a bylo mi osmnáct, což znamenalo, že bych za případné napadení mohl dostat trest. Samozřejmě, že to on začal, ale nebyl bych schopen dokázat, že na mě zaútočil záměrně.

Nemohl jsem ho udeřit, takže jsem prostě odešel a sedl si k Joeovi.

Skutečně jsem neměl v úmyslu vyprávět Mayře o mém setkání s Justinem Lordem. Ne proto, že jsem nechtěl, aby to věděla, ale v minulosti jsem měl tendenci takovéto věci nechat být a příliš jsem na tom nelpěl. Přemýšlení o takových věcech nikomu nepřineslo nic jiného, než další mizérii. Mluvit o tom s Mayrou by mě přimělo to řešit a já se takovým konfliktům vyhýbal.

Joe zjevně podobné tendence neměl.

„Tak co budete vy dva s Lordem dělat?“ zeptal se, když se k našemu stolu posadila Mayra. Právě jsem začal vytahovat svůj mírně pomačkaný sendvič a na něj si dávat mrkev. Byl jsem si jistý, že jsem na hrudníku na místě, kam jsem dopadl na jablko, měl modřinu, ale jablko samo o sobě vypadalo dobře.

„Co tím myslíš?“ zeptala se Mayra.

Dřív, než jsem ho mohl zastavit, Joe pokračoval

„No, jen se mu podařilo strčit Matthewa a shodit ho,“ vyhrkl. „Pochybuji, že to bude konec. Dřív, než jsi dorazila od skříňky, řekl Matthewovi, aby se od tebe držel dál.“

Ušklíbl se a Mayra se otočila směrem ke mě. Uchopil jsem můj poničený sendvič a odmítl se setkat s jejím pohledem. Cítil jsem, jak se na mě dívala, a připadalo mi, že z jejího těla směrem ke mně vyzařovalo horko.

„Ten zkurvysyn,“ zamumlala. Vyskočila z lavice a za dobu, co by mi asi trvalo otevření sáčku s mrkví, přešla přes celou místnost.

„Sakra,“ zamumlal Joe. „Je naštvaná.“

Zvedl jsem hlavu a uviděl, jak Mayra pochodovala přímo ke stolu, kde seděl Justin s několika svými kamarády z fotbalu. Netušil jsem, co měla v plánu, ale cítil jsem nutkání jít za ní a pokusit se ji zastavit v... no, ať už přemýšlela o čemkoli. Položil jsem mrkev vedle sendviče a pomalu jsem ji následoval.

„Co se s tebou sakra děje?“ Mayra se naklonila přímo před Justina, s dlaněmi opřenými o stůl. Zaklonil se tak, že jeho židle nesla celou svou váhu na zadních nohách, a usmál se na ni.

„Nemám ani ponětí, o čem mluvíš, zlato,“ odpověděl se širokým úsměvem. „Pokud vím, jsem dokonalý.“

Jeho kamarádi se zasmáli a Mayra pokračovala ve své tirádě.

„Necháš Matthewa na pokoji!“ nařídila. Zvedla ruce ze stolu a jedním prstem ukázala přímo na něj „Už s tebou nechci mít nic společného a ty to víš! Myslela jsem, že se budeme snažit přinejmenším zůstat přátelé, ale vidím, že to díky tobě bude nemožné!“

Když se Justin předklonil dopředu, jeho židle prudce dopadla na přední nohy s takovým rachotem, že se to rozlehlo přes celou jídelnu. Přimělo mě to přikrčit se. Spousta hovorů kolem nás skončila a místnost ztichla. Když jsem se na něj podíval, v Justinových očích jsem viděl něco, co se mi vůbec nelíbilo. Bylo to daleko od normálního pohledu někoho, kdo jen chtěl ukázat svým přátelům, jak skvělý je, když ponižoval ostatní. Podíval jsem se zpátky na podlahu. Nedokázal jsem se na něj dívat. Jeho výraz byl plný zlosti a najednou jsem nechtěl, aby se k němu Mayra vůbec přibližovala. Natáhl jsem se, popadl jí spodní část její paže a snažil se jí odtáhnout pryč.

„Ach, nikdy jsme nebyli přátelé.“ Když se k ní Justin naklonil, ušklíbl se. Držel jsem ji za ruku, ale Mayra se odmítla pohnout. „Nikdy ne jen přátelé.“

Tehdy na sebe začali křičet.

„Ty kupo sraček…“

„Frigidní malá čubko…“

„Zasraný bastarde!“

Zatáhl jsem za Mayřinu paži s trochou síly, a rozhodl se, že bylo nejlepší dostat ji pryč dřív, než si získá pozornost celé školy, pokud k tomu už nedošlo. Navíc se mi stále vůbec nelíbil Justinův pohled, a chtěl jsem ji co nejrychleji od něho dostat pryč. Udělala krok směrem ke mně, ale stále se na Lorda mračila.

„Můžeš ji táhnout pryč, když chceš!“ zakřičel po nás Justin, když jsem Mayru jednou rukou obejmul, a táhl ji z jídelny pryč. Skutečně se mnou nebojovala, ale ani příliš nespolupracovala. „Je to super způsob, jak ji naštvat, víš!“

 „Neměl jsi mě odtáhnout,“ poznamenala Mayra později, když nás vezla zpátky domů. „Ještě jsem s ním nedomluvila!“

„Nemusela jsi… ho konfrontovat,“ řekl jsem jí. „Ne kvůli mě. Nebyl to žádný velký problém.“

„Žádný velký problém?“ zopakovala Mayra s drsným smíchem. „Prakticky tě napadl. Aimee mi o tom posledním incidentu vyprávěla a ty ses mi ani nechystal nic říct, že?“

„Ne,“ připustil jsem. „Skončilo to. Ve skutečnosti nebylo co říct.“

„Matthewe!“ otočila se na mě Mayra a zírala na mě. Trochu jsem se přikrčil. Očima jsem těkal mezi ní a ulicí a doufal, že by mohla vrátit svůj pohled zpátky na cestu. Vypadala, že si na to vzpomněla a s obrovským povzdechem otočila hlavu znovu na cestu. „Nemusíš ty sračky snášet. Ne od lidí jako je on.“

„Chodila jsi s ním,“ řekl jsem. Okamžitě jsem té připomínky zalitoval. Natáhl jsem ruku a dotkl se rybí značky na dveřích.

„Ano, chodila,“ řekla Mayra tiše. „Ale nebyl vždycky takový. Aspoň ne se mnou. Když on… on…“

Na okamžik se odmlčela. Pak se natáhla a stiskla mi ruku. Stisk jsem jí vrátil. Vypadala, že se potřebovala sama dát dohromady. Než promluvila znovu, z plic jí unikl další ostrý výdech.

„Když ukázal svou pravou tvář, tak jsem to ukončila. I když on to však nikdy skutečně nepřijal. Myslím, že teď si konečně uvědomí, že jsem mluvila vážně a všechny jeho pokusy na to, že s ním budu znovu chodit, jsou zbytečné.“

„Protože ses pohnula dál,“ řekl jsem tiše. S tímto hovorem jsem vůbec nebyl v pohodě. Byl jsem si dost jistý, že když jsem mluvil s někým o rozchodu, měl bych mu vyjádřit svůj soucit, ale můj žaludek byl stažený a já nevěděl, co říct.

„I on se pohnul dál,“ řekla Mayra a hlas jí zněl drsně. „Alespoň párkrát.“

Nedržel jsem krok s informacemi o školních vztazích a drbech, takže jsem si nebyl jistý, co tím myslela. Předpokládal jsem, že od chvíle, kdy se rozešli, měl rande s několika dalšími dívkami, ale neměl jsem tušení, které by to mohly být, a Mayra mi neposkytla žádné další vysvětlení.

Zbytek cesty k mému domu jsme moc nemluvili. Jakmile jsme tam byli, atmosféra byla jiná - nepříjemná. Vůbec se mi to nelíbilo. Mayra byla očividně stále naštvaná a nebyl jsem si jistý, co bych s tím měl dělat. Vytáhla domácí úkol z matematiky a načmárala pár odpovědí, ale očividně se na to vůbec nesoustředila. Chtěl jsem něco udělat nebo říct, aby se všechno vrátilo do normálního stavu, ale nevěděl jsem, co bych měl dělat nebo říct. Konečně jsem se rozhodl, že domácí úkoly rozhodně nefungovaly a Mayra tak jako tak nevypadala, že by toho moc udělala, takže jsem vzal dvě coly se čtyřmi kousky ledu v každé sklenici, a sedli jsme si na gauč, abychom je vypili.

Po pár minutách ticha Mayra konečně promluvila.

„Když jsme spolu začali chodit, byl opravdu skvělý,“ řekla mi. „Říkal všechny ty správné věci, tátovi lezl do zadku a každý víkend jsme byli spolu. Po celou dobu byl taky dokonalým gentlemanem. Než mi vyjasnil, že čekal mnohem víc, než jsem měla zájem mu dát, jsem si myslela, že všechno šlo dobře.“

Byl jsem napjatý. Skutečně jsem nechtěl přemýšlet, co by mohlo znamenat to „víc“.

„Stal se trochu… vyžadujícím,“ pokračovala Mayra. „Tehdy jsem se s ním rozešla. Byla to dost ošklivá scéna. Ušetřím tě detailů.“

Přikývl jsem a v duchu se mi ulevilo. V určitém okamžiku by mi asi nedostatek informací vadil a chtěl bych se jí na to zeptat, ale právě teď jsem to nechtěl vědět. Mayra se opřela o pohovku a rukou si prohrábla vlasy. Otočila se, aby se na mě podívala a já cítil, jak mi prsty objala paži.

„Je mi líto, že ti to udělal,“ řekla. „Nemůžu si pomoct, ale cítím se za to zodpovědná. Byl to můj nápad, abychom se ujistili, že o nás všichni věděli. Měla jsem si uvědomit, že kvůli tomu bude vyšilovat, a přinejmenším jsem tě měla varovat.“

„Není to tvoje chyba,“ řekl jsem. „Už předtím se vůči mě choval jako kretén.“

„Myslím, že to, co lidé říkají, je pravda. Jakmile se s někým rozejdeš, nikdy se nemůžete stát opravdovými přáteli.“

„Nevím,“ řekl jsem s pokrčením ramen.

„Protože jsem tvoje první přítelkyně,“ řekla Mayra s přikývnutím.

Cítil jsem, že jsem se znovu napjal. Mayra si toho všimla.

„Co?“ zeptala se.

„Ehm… no, jednou jsem měl přítelkyni.“

„Už jsi měl?“ Mayra zněla šokovaně, ale já ji za to skutečně nemohl obviňovat. „Koho?“

„Ehm… Carmen Klug.“

„Carmen Klug!“ Mayra pustila mou ruku a v sedě se narovnala. Odtáhla se ode mě na gauči trochu dál. „Ty jsi chodil s Carmen Klug?“

„Ehm, tak nějak.“

„Tak nějak?“ Když se na mně Mayra dívala, měla přimhouřené oči. „Ven s tím, Rohane.“

Zezadu na krku jsem cítil teplo. Zvedl jsem ruku, abych si zakryl oblast, o které jsem si myslel, že mi zčervenala. Podíval jsem se na ni a cítil jsem ještě větší rozpaky, než když jsem to vytáhl. Nebylo to něco, o čem bych musel dlouho přemýšlet.

„Nebylo to příliš dlouho,“ řekl jsem, „a bylo to už hodně dávno. Nikdy jsem si nebyl skutečně jistý, co si o tom myslet. Předtím, než jsme byli přítelem a přítelkyní, jsme nebyli skuteční přátelé, takže po skončení toho všeho se ve skutečnosti nic nezměnilo.“

Mayra se na mě stále dívala a čekala na detaily. Nebyl jsem si jistý, co dál říct. Pak mě napadlo, že jsem vynechal něco, co by mohlo být považováno za docela důležité.

„V té době nám bylo šest.“

„Šest?“ zopakovala Mayra. „Myslíš šest let?“

„Ano.“

Mayra se zasmála a natáhla se po mé ruce.

„Dobře, Matthewe Rohane. Řekni mi o tvé neslušné milostné aféře s Carmen v první třídě všechno.“

Znovu se zachichotala.

„Ve skutečnosti začátek druhé třídy,“ přiznal jsem. Mayra mávla rukou a naznačila, abych pokračoval. „No, přišla ke mně na chodbě a řekla mi, že jsem její přítel a ona je moje přítelkyně.“

Oči Mayry se rozšířily.

„Ach, opravdu?“

„Ano.“

„A jak na to přišla?“

„Aimee měla zjevně přítele, takže Carmen si myslela, že taky jednoho potřebovala. Musel jsem jí nosit batoh k autobusu a od autobusu - když jsme byli malí, žila od nás jen o ulici dál. Myslím, že to trvalo asi dva týdny, než mi řekla, že její matka řekla, že nemá dovoleno mít přítele. Tehdy jsme se rozešli.“

Na straně obličeje jsem ucítil Mayřinu ruku. Otočil jsem hlavu, abych se jí krátce podíval do očí.

„Jsi roztomilý. Víš to?“ zeptala se.

Jen jsem zavrtěl hlavou a mírně jsem se usmál.

„No, jsi,“ trvala na svém.

Skutečně jsem se s ní nemohl hádat, takže jsem se k ní natáhl blíž a přitiskl své rty na její. Na gauči jsme strávili hodinu a já strávil čas tím, že jsem se obával našeho příštího rande.

Celkově byl ale dnešek výhrou.