TWC - 32. kapitola

Překlad: Dráža
Kor.: Evička

Ryder

             

            Nakonec jsem se dostal do nejtemnější noci v životě. Všechno se srazilo a spálilo; zůstaly jen uhlíky.

            Skleslý a unavený jsem si vzpomněl, že v mém šíleném sprintu za Jade jsem nechal otevřené dveře do pokoje. Vyčerpaný jsem potřásl hlavou a rozhodl se, že se tam vrátím a vyspím se z únavy, abych byl na ráno připravený na nové plány. Věděl jsem, že vše co se v temnotě noci zdá nepřekonatelné, se v denním světle nezdá jako velká překážka.

            Příliš roztříštěný, abych se o něco staral, jsem jel výtahem zpět do třetího patra. Bylo by příliš těžké dostat se zpátky do klubovny, takže tu zůstanu přes noc. Zavřel jsem dveře. Místnost byla tmavá, ale nemohl jsem se ani obtěžovat najít vypínač.

            Stáhl jsem si boty z nohou u vchodu, hodil je do rohu a šel hledat postel. Potřeboval jsem spát. Přepadlo mě takové vyčerpání, jaké jsem nikdy předtím necítil. Prostě jsem se nemohl starat o nic, teď když Jade odešla z mého života.

            „Rydere?“ Její hlas se tiše vznášel tmou.

            Kurva. Teď už mám i halucinace. A to jsem se nedotkl ani kapky chlastu nebo jakékoliv látky, což znamenalo, že jsem na tom hůř, než jsem si myslel. Oči se mi pomalu přizpůsobovaly temnotě, narazil jsem na to, co jsem předpokládal, že je postel. Potřebuju si lehnout a zavřít své zasraný oči.

            Padl jsem tváří na postel.

            „Rydere!“ Její hlas byl hlasitější; znělo to tak zasraně, že se mi chtělo křičet. Princezna mě trápila, vyjebávala s mou myslí. Při tomto tempu by bylo nemožné usnout, když jsem stále slyšel její hlas.

            Jemná ruka na rameni mě přiměla vyskočit. Kurva!

            Nikdy jsem nevěřil na duchy, slepě jsem chňapnul ve směru k hlasu, jen abych uslyšel, její tichý smích. Definitivně jsem ztratil rozum. Ježíši zasraný Kriste.

            „Jsi blázen,“ zašeptal sladký hlas. Kurva, nemohl bych více souhlasit. Jsem oficiálně nepříčetný.

            Její měkké křivky se tlačily do mého tvrdého těla. Dokonce jsem ji mohl cítit. Jestli to je skutečně jen sen, nechci se probudit. Nikdy

            „Spi, bejby, jsi tak unavený. Jen spi,“ zašeptala, když mi pohladila vlasy. Někde mezi vědomím a spánkem jsem věděl, že to je skutečné.

            Takže to je to, jak je cítit mimotělní zážitek.

            Byla tady. Nevěděl jsem proč ani jak. Držela mě a hladila.

            Milující mě.

            Byl jsem doma.

             

***

            Probudil jsem se uprostřed noci se svým tělem obtočeným kolem Jadeiny měkkosti. Nejdřív jsem si myslel, že je to všechno sen, který jsem měl předtím. Pohladil jsem jí po vlasech a políbil ji na krk. Tiše ze spaní zasténala.

            Byla zasraně skutečná.

            Byli jsme oba zcela oblečeni, ale bylo dobré ji jen držet. Neměl jsem tušení, že se cítím tak poklidně kvůli tomu, že mám svou ženu v náručí.

            Teď, když jsem se vyspal, cítil jsem se lépe. Oči se mi přizpůsobily temnotě a viděl jsem Jadein krásný obličej ve světle měsíce, dlouhé řasy se jí chvěly na tvářích a rty zkroucené do poloúsměvu i když spala.

            Zavrtěla se proti mě, otevřela oči a podívala se přímo na mě. Zírali jsme v úžasu, jeden na druhého. Ano, museli jsme si promluvit, ale právě teď nebyly zapotřebí slova. Přestože jsme oba pochopili, jak těžké naše životy budou, když se rozhodneme, to co oba chceme - a prostě do toho jít. Spolu. Neexistovala žádná jiná cesta.

            Bezpochyby jsem pro. Na sto procent.