Bastard - 47. kapitola

Překlad: Dráža
Kor.: Evička

Indiana

Šok a obrovskou nevoli, kterou vidím na Carterově tváři, bolí. Hodně. Určitě to nebylo v plánu. Chce-li abych byla upřímná, nejsem si jistá, jak se momentálně cítím, ale výraz v jeho tváři mě sere.

Nejsem si jistá, jestli chci brečet nebo ho zmlátit. Neřekl mi ani slovo, celou cestu domů.

„Cartere. Je mi to líto“ je vše, co řeknu, a sahám po jeho ruce. To nebylo plánováno, to by mohl vědět, že.

„Musíme se vzít,“ odpoví, přičemž otočí oči ze silnice, aby se podíval na mě. Hmm, no.

„Nebudu se vdávat jen proto, že jsem těhotná, Cartere,“ řekla jsem. To je směšné.

Stočí okamžitě auto k obrubníku a s pískáním zastaví.

„Nechceš si mě vzít?“ Ptá se šeptem, bledne ve tváři.

„Cože? Proč?“

Vidím bolest vyrytou do jeho tváře a to je pro mě špatný pocit. Samozřejmě, že bych doufala, že jednoho dne se vezmeme, ale já ho přeci nebudu nutit brát si mě jen proto, že budeme mít dítě.

„Protože je to absurdní.“ Konstatuji.

„‚Blbost,“ řekl s kývnutím.

Musela jsem se zhluboka nadechnout a pokusit se uklidnit. Otočím se k němu, čelím mu a vezmu ho za ruku znovu.

„Podívej, Cartere. Nebudu tě nutit si mě vzít jen proto, že jsem těhotná. To je špatně. Chci, aby sis mě vzal, protože chceš, ne proto, že máš pocit, že musíš.“

„Pro Krista, Indiano. Chci si tě vzít,“ říká zvýšeným hlasem.

„Nakonec možná, ale ne teď. Možná jsi to řekl jen, protože jsem těhotná.“

„Už jsme manželé, Indiano a basta.“ Pustí mou ruku a opět se zapojíme do provozu.

Bože, on je někdy na zabití.

Otočím tvář a dívám se z okénka spolujezdce.

Tato konverzace je u konce.

Když jsme zastavili před tetovacím salonem, okamžitě jsem vyběhla ven z auta směrem ke klinice.

„Kam jdeš?“ Volá ven.

„Chci pracovat,“ odpověděla jsem, aniž jsem se otočila. Nechal mě sedět v té zatracené ordinaci lékaře přes více, než dvě hodiny.

••••

Moje hlava třeští, jak se snažím soustředit na práci.

Cítím se hrozně, za to co se stalo s Carterem. Byla jsem v pokušení jít za ním v posledních pár hodinách, ale neudělala jsem to, ale je to asi nejlepší, než se oba uklidníme. Můžeme to rozebrat dnes večer. Když se paní Kennedy a její kočka, Felix, odešla, Meg zaklepe na dveře.

„Nechceš mi říct se co se děje?“ ptá se a položí ruce v bok.

Snaží se to ze mě dostat ven, co jsem se vrátila od lékaře.

„Jsem těhotná,“ vyhrkla jsem. Stejně by to brzy zjistila.

„Cože? Ó. Můj. Bože,“ řekla se zapištěním a objala mě.

„Proč jsi pak v takové náladě? Nejsi šťastná?“

„Jsem šťastná, ale v šoku. To se nepočítá.“

„Takže, koho to zajímá? Vy a Carter se navzájem milujete. Budete skvělí rodiče. Už jen podle toho, jak staráte o LJ, že.“

„Chce se teď oženit,“ řekla jsem s povzdechem.

„No kurva, navrhl to?“

„Spíš požadoval. Nechci si ho vzít jen proto, že jsem těhotná,“ soptila jsem.

„Proč?“ Ptá se, se zvláštním pohledem.

„Protože je to absurdní a nemyslitelné.“

„Není. Dává to smysl,“ říká, obrací oči, jako bych byla směšná.

„Ty víš, proč to dělá? Ta věc s parchantem.“

„Já vím,“ odpověděla jsem.

„Lidé mají děti, mimo a nejsou manželé. Není to velký problém.“

„Je to velký problém pro něj. Víš, jak to je, Indi. On tě nenechá vyhrát.“

To je to, čeho se bojím. Nechci, aby se cítil, jako že se musí se mnou oženit.

Když Meg odejde, její slova se mi honí v mysli.

Představa, že jsme svoji s Carterem mě, vzrušuje, ale já nechci, aby to uspěchal. Nechci se vdát ze špatných důvodů. Ani deset minut neprojde, než znovu klepe na moje dveře.

„Dodávka pro Tebe právě přijela,“ říká a uculuje se.

Vykulím oči, protože jsem pochopila podle výrazu v její tváři, že to má něco společného s Carterem. Sleduji ji na recepci, kde byl starší muž, který držel velkou kytici bílých růží.

„Tady to podepište,“ říká před předáním. Když odejde, přejdu k místu, kam je dal na pult a vyjmu kartičku.

Pro moji snoubenku, Indianu,

Miluji tě.

Miluju naše dítě.

Nemůžu se dočkat, až si tě vezmu.

Milující snoubenec, Carter.

Přesto, že je kartička sladká, sere mě to, že to nevede k žádnému konci.

Nemůžu si pomoct, ale musím se smát jeho dávce drzosti. Meg měla pravdu; že to nebude chtít vzdát bez boje. Vytáhnu můj telefon z kapsy kabátu a odešlu mu textovku.

Děkuji ti za květiny. Jsou krásné. Je mi líto, co se předtím stalo. Nesnáším hádání. Miluju tě, ale já jsem nesouhlasila, že si tě vezmu, takže technicky nejsem tvoje snoubenka!

O pár vteřin později on odpoví.

Já tebe taky, zlato. Ale nemáš pravdu. JSI moje snoubenka Indiana, a my jsme svoji!!!

Moje odpověď je okamžitě zpátky.

Ne nejsme!!!

Stojím tam, čekám na jeho odpověď, ale ta nepřijde.

Zrovna když jsem se obrátila, že zamířím zpátky dolů chodbou, přední dveře se rozletí dokořán.

Uchopí můj loket a táhne k mému pokoji, předtím zavře dveře a zamyká nás.

„My se budeme brát, Indiano,“ řekl zaskočeně.

„Podívej se.“ A ukazuje mi prsteníček levé ruky.

„Toto, to jen dokazuje. Jsi moje a budeš moje žena, jakmile se mi podaří, vyřídit to.“ Beru ho za ruku. Šel pryč, nechal si vytetovat na svůj svatební prst Indiana, tam kam patří prstýnek.

„To nic nedokazuje,“ odpovídám. On to nechápe?

Kdyby mi to navrhl, než jsem byla těhotná, řekla bych ano. Já bych byla jeho už přes měsíc. Ale teď to vypadá, že je nucen to udělat a to není tak, jak bych si představovala.

„Dokazuje to všechno,“ řekl a přitáhl si mě do náruče a začne mě vášnivě líbat. Snažím se ho odtlačit pryč, ale moje tělo taje v jeho náručí a já prohloubím polibek. Nesnáším bojování s ním. Nakonec se stáhne zpět, a chytí můj obličej do dlaní.

„Já tě miluju, lásko a vím, že ty mě miluješ. Proč bychom se neměli vzít? To dává smysl.“

Když se snažím reagovat, přitiskne prst na rty.

„Jen o tom přemýšlej.“

To je přesně to, co dělám další hodinu, než jsem konečně ustoupila a zavolám, Justine.

Podaří se jí vmísit mě do Carterova harmonogramu, takže když je čas, jdu hrdě k němu.

„Pojďte dál,“ řekl, když slyšel, že jsem zaklepala na dveře.

Jeho tvář se rozsvítí, když vidí, že jsem to já.

To okamžitě přináší úsměv na můj obličej. Miluju, jak dělá vždycky, že je překvapený.

„Indi“.

On stojí, a pak mi uvolňuje cestu.

„Je všechno v pořádku?“

„Jsem tvoje další schůzka,“ řekla jsem mu a on mě zabalí v náručí. „Vážně?“ dívá se na mě dost překvapeně.

„Ano. Chci si nechat vytetovat jméno svého snoubence na prsteníček.“

„To se tedy asi budeš vdávat, co?“ Ptá se rozzářeně.

„Ano, budu si tě muset vzít.“ Vydechne, než mě vtáhne do drtivého objetí.

„Děkuji, kurva,“ dýchá.

Poté, co se usadím na židli, si připravuje můj prst, otře ho proužkem alkoholu.

„Je to bezpečné, abys mě tetoval, když jsem těhotná?“ Najednou se zeptám.

„Je, pokud používám sterilizované zařízení a novou jehlu. Zkoumal jsem to před několika lety, když jsem měl klientku ve vysokém stupni těhotenství a požádala mě o tetování. Ty víš, že bych nikdy neudělal nic, co by ohrozilo Tebe nebo naše dítě.“

Pak se předkloní a otírá své rty proti mým.

„Oba vás strašně miluji.“ Jeho slova mi na rtech vyloudí úsměv a roztaví mé srdce.

Bude to neúžasnější manžel a otec.

••••

Vánoční ráno přijde rychle.

Sedíme ve společenské místnosti a vyměňujeme si dárky. Od té doby nechceme víc mluvit o svatbě, ale dohodli jsme se, že se vezmeme, než se dítě narodí. Chápu, proč chce svatbu a proč chce, aby dítě mělo rodiče s jedním jménem. Usmívám se na mého sexy-jak-peklo snoubence, když mu předávám svůj dárek.

Měla jsem odlitek repliky auta. Je to stejné jako jeho Monaro. Poslala jsem chlápkovi, který fotil interiér a exteriér jeho vozu.

Nebylo to levné, aby to udělal na zakázku, ale věděla jsem, že Carter to bude milovat. Miluje to auto stejně, ne-li víc, než miluje mě.

Dobře, ne tolik, jako mě, ale hodně.

Chlapci a jejich hračky.

„To mě poser,“ říká a září, když to otevře.

„Jak?“

„Našla jsem chlapa online. Poslala jsem mu fotky a on to udělal podle nich.“

„Miluji to, miláčku.“

Usmála jsem se, když jsem viděla, jak září. Dveře, kapota a zavazadlový prostor všechny jde otevřít. Je tam dokonce uzavřený motor a interiér vozu totožný s Carterovým.

Trvalo měsíce, aby na zakázku vyrobil všechny díly a dal to dohromady, ale naštěstí to bylo připraveno včas.

O deset minut později pořád ještě drží v ruce auto, otevírá a zavírá dveře, zatímco se usmívá, jako malý chlapec. Je to velmi zábavné ho sledovat. Jsem ráda, že to miluje, stejně jako já jsem si myslela, že bude.

„Umm… můžu dostat můj dárek?“

Zeptám se a zvednu obočí. Směje se, než konečně položí vůz na zem a popadne krabici. Je samý úsměv, když mi to předává.

Zatřásla jsem s ním, když se nedíval a snažila se zjistit, co to je, ale nemám tušení. Všechno, co vím, je, že to chrastí a je to lehké.

Rozbalím krabici, vytáhnu kartičku, která je zastrčená do krabice.

Vím, že bych měla opravdu přečíst kartičku jako první, ale já umírám touhou vědět, co je uvnitř.

Otevřu víko, zjistím, že je uvnitř ní menší krabička. To vysvětluje to chrastění. Hraje si semnou.

Vytáhnu menší krabici ven, po rozbalení najdu černou sametovou krabičku uvnitř. Zalapám po dechu, když otevřu víko.

Uvnitř je prsten. Nádherný, velký, princeznovský briliantový zásnubní prsten. Moje oči se znovu přesunou zpět k jeho.

Jsem si jistá, že moje ústa jsou dokořán.

„Otevři kartičku,“ je všechno, co říká. Tak to udělám.

Pro mou nejdražší Indianu,

Kdysi dávno, přímo uprostřed mého posraného života, mi život dal lásku. Tebe. Druhou šanci. Jsi moje pohádka, Indi. Moje sluníčko. Můj vzduch. Důvod, proč se dívám dopředu každé ráno, když se probudím. Můj život, bez tebe v něm, by neměl smysl.

Já nechci, aby to, někdy skončilo.

Toto jsou naše první společné Vánoce a já jsem chtěl, aby byly nezapomenutelné a to tak, že ani jeden z nás nikdy nezapomene. Miluji tě úplně, kompletně a navždy kotě. Chci strávit zbytek svého života s tebou po mém boku.

Prosím, řekni mi, že si mě chceš vzít!

Veselé první Vánoce.

S láskou Carter.

P. S. Prosím, řekni ano!!!

Slzy mi padají z očí, když jsem četla kartičku a navážu s ním oční kontakt. Měl pravdu. Chtěl si mě vzít, než jsme se dozvěděli o dítěti. Tento dárek byl pod stromkem po týdny. Přitiskla jsem kartičku k hrudi, když leze po podlaze směrem ke mně.

„No, já čekám,“ říká a usmívá se.

Říci ano, je tak trochu mimo mísu, protože jsme se už dohodli, že si ho vezmu. Nicméně jsem mu hodila paže kolem krku.

„Samozřejmě, že si tě vezmu. Nic by mě neudělalo šťastnější.“ Volám do hrudi, když se jeho paže zabalí kolem mého pasu a vtáhne mě do náručí.

Ty těhotenské zatracené hormony mě dělají emocionální. On se stáhne zpátky, vezme můj obličej do dlaní a utírá mi slzy polštářky palců.

„Miluji tě tak moc, Indiano,“ říká.

„Tak kurva moc.“

„Miluju tě taky, Cartere.“

Pustil mou tvář, zvedne šperkovnici z mého klína a vytáhne ven prstýnek, vklouzne s ním na můj prst.

Pokrývá moje tetování Carter, ale je mi to jedno.

Mám ho vytetovaný na celý život. Při pohledu dolů na prsten na prstě, jsem se usmála.

Miluji to. Miluji ho.

„Máš ještě jeden dárek na otevření,“ říká a plazí se zpátky ke stromku, vyzvedne dlouhou bílou krabici zabalenou s červenou stuhou. Neviděla jsem předtím, že tam byl. Musel ho dát pod stromek v noci.

Usmívá se, když mi ho podává.

Rozvazuju mašli, odstraním víko.

Když jsem zvedla hedvábný papír, najdu uvnitř bílé hedvábné šaty. Jsou jednoduché, ale velmi elegantní.

„Chci, aby sis je oblékla dnes, když jdeme ven na oběd s našimi rodiči.“

„Dobře. Jsou krásné. Děkuji ti,“ odpovím s úsměvem, když jsem držela šaty před sebou.

Naši rodiče, Carter a babička jdeme společně na vánoční oběd.

Carter má rezervaci v hotelu Abbina na pláži Brisbane. Tam jsme vzali Meg, po našem dni rozmazlování.

Je to tak trochu naše místo.

„Ach, málem bych zapomněl. Je tu ještě jeden dárek.“ Jakmile ho najde, předává mi ho. Balíček je malý.

Dá se zmáčknout mezi prsty. Ať už je uvnitř co chce, je měkký. Se slzami otevřu obal. Uvnitř najdu malou bílou dětskou kombinézu.

Slzy se mi nahrnou do mých očí.

„Drž to,“ říká. Když to udělám, začnu se smát. Má na tom vyšité: „Můj táta je vážně žhavý.“

„Ano, to je žhavý a pekelně,“ řekla jsem na souhlas. Zachytil mou ruku, když jsem ho chtěla přitáhnout ke mně, abych ho mohla políbit na rty.

Vezme mne do náruče a odnáší mne do ložnice.

„Máme několik hodin, než naši rodiče dorazí, takže pokud ti to nevadí, vezmu si teď mou snoubenku zpátky do postele, abych jí mohl ukázat, jak moc ji miluji.“

„Rozhodně to vůbec nevadí,“ odpověděla jsem.

„Veselé Vánoce, Indiano.“

„Veselé Vánoce, Cartere.“

••••

Stisknu na fénu off, a začnu kartáčovat vlasy.

Když jsem se podívala do zrcadla, najdu Cartera, jak stojí ve dveřích koupelny, dívá se na mě.

Usměje se na mě přes zrcadlo. Už je oblečený v bílé košili a páru šedých kalhot. Vypadá skvěle.

„Sluší ti to,“ řekla jsem, otočila se a šla k němu.

„Tak jako tobě.“ Jeho poznámka mě rozesměje.

„Já jsem zabalená do ručníku,“ odpověděl jsem suše.

„Jsi pořád krásná,“ řekne, přitáhne si mě do náruče a vášnivě mě políbí.

„Dokonce ještě víc, když si bez ručníku.“ Převrátím oči.

Samozřejmě, věděla jsem, že to řekne.

„Právě mi volali z Abbiny. Je tu problém s naší rezervací. Pojedu tam teď, ale naši rodiče se staví tady a vyzvednout tě. Sejdeme se všichni tam.“

„Opravdu?“ Ptám se zklamaným tónem.

„Není to nic, co bych nemohl spravit. Zavolám ti, pokud bude problém,“ říká a uklidňuje mě, když mě políbí na čelo.

Doufám. Zbožňuju to místo.

Poté, co odejde, jsem vklouzla do šatů, co mi koupil. Sedí mi jako ulité. Má úžasný vkus.

Minulý týden jsme byly poprvé na ultrazvuku, jsem sedm týdnů těhotná, tak ještě nejsem tlustá.

Měl jsem pár špatných rán, ale v podstatě mám docela štěstí, že mne neotravují ranní nevolnosti.

O půl hodiny později přijde můj táta. Je sám.

„Kde je Elizabeth a Evelyn?“ Zeptala jsem se.

„Už jsem nechal v restauraci. Carter volal a řekl, že už tam je a bylo to po cestě. Navíc, chtěl jsem být sám se svou malou holčičkou.“ Nakloní se dopředu a políbí mě na čelo.

„Mám pro tebe speciální dárek. Chtěl jsem ti to dát, když budeme sami.“

„Díky, tati,“ odpověděla jsem a políbila ho na tvář.

„Veselé Vánoce.“

„Veselé Vánoce, tykvičko.“

„Dobře. Otevřu ho,“ říkám při pohledu dolů na malý balíček v ruce.

Strhnu ten obal a udělám, co on žádá.

„Ach, tati. Je to krásné,“ řekla jsem mu, když otevřu dárek.

Je to náhrdelník ve tvaru srdce a medailón na tom. S velkým diamantem zasazeným do srdce.

„To je z diamantu zásnubního prstenu tvé matky. Chtěl jsem, aby to bylo pro tebe něco zvláštního.“

Brečím, když to říká.

„Miluji ho,“ řekla jsem.

„Otevři ten medailonek.“

Když jsem to udělala, našla jsem obrázek mé matky uvnitř. To bylo z jejich svatebního dne.

Přitisknu si to k hrudi. „Děkuji. Budu to opatrovat jako poklad, navždy.“

„Bude vždy ve tvém srdci, tykvičko, ale takhle můžeš nosit kus z ní každý den u sebe.“

Vidím slzy v jeho očích, padám mu do náručí a tiše se objímáme. Oběma nám moc chybí, pořád.

Přeji si, aby byla naživu a setkala se s Carterem a jejím vnukem, když na to přijde.

My jsme rodičům o dítěti ještě neřekli. Carter a já jsme kopie ultrazvukových snímků zarámovali a zabalili jako vánoční dárky.

„Miluju tě,“ zašeptala jsem. „Moc tě taky miluju, holčičko.“

••••

Když jsme přijeli před restaurací, jsem překvapena, že tam vidím, Meg.

„Co tady děláš?“ zeptala jsem se, když jsem se dostala ven z auta.

„Myslel jsem, že ty a Drew se vydáte zpět do Sydney na Vánoce za svými rodiči.“

„Lhala jsem,“ odpoví mi s rozpačitým úsměvem.

Co je jí?

„Já jsem strávila Vánoce s nimi, ale tady nahoře.“

„Proč?“

„Vzhledem k tomu, že se musím účastnit tvé svatby, jsem hlavně první družička a musím tady být. Moje máma si nechtěla nechat ujít tvou svatbu. Jsi její adoptovaná dcera po tom všem.“

„Cože? Můj svatební den?“ Zeptala jsem se jako opařená.

„Ano. Ty, moje přítelkyně, se dnes vdáváš.“

To je pro mě novinka. Mé oči spočinou na tátovi, hledám potvrzení.

„Má pravdu,“ je všechno, co říká.

„Pojď,“ říká Meg.

„Vidíš.“ Vidím, Cartera a Jaxe, jak stojí bok po boku dole u břehu. Nějaký starý chlápek v obleku stojí před nimi. Pak jsem si všimla LJ sedícího u Carterových nohou.

Cítím, jak se usmívám.

Mé oči se přesunuly na jeho matku, babičku, Megiiny rodiče a Drewa, sedí na pěti ze šesti židlí, které jsou umístěny za sebou. Vzrušení ve mně stoupá.

Můj táta položí ruku kolem mých ramen.

„Gratuluji, tykvičko,“ říká a políbí mě na vršek mé hlavy.

„To je důvod, proč jsem chtěl, abych ti dal náhrdelník teď. Chtěl jsem, aby tvá matka byla součástí vašeho speciálního dne. Vím, že v případě, že by byla ještě naživu, byla by na tebe pyšná, tak, jako jsem já.“

„Ach, tati.“ Snažila jsem se zadržet slzy, když jsem ho objala.

„Musíme tě připravit,“

Megiina zvonkohra přerušila naši chvíli. Šla k Drewovu autu a vzala krabici ze zadního sedadla.

Přišla k nám a vytáhla velkou bílou hedvábnou růži, která byla připojena ke skřipci, který mi připnula k vlasům hned za uchem.

„Krásné,“ šeptá. Pak vytáhne malý kožený sáček. Když ho otočí vzhůru nohama, vytřese modrý safírový náramek do dlaně, usmála jsem se. Poznala jsem ho hned. Patřil k babičce. Meg ho měla na její svatební den.

Má být něco půjčeného, něco modrého.

„Díky, Meg,“ řekla jsem a objala jí.

„Jsem vaše dvorní dáma, je to moje práce.“

Usmála jsem se. I když rozhodně bych jí ráda měla jako mou dvorní dámu, připadá mi to zábavné, že ona sama si dala tento titul.

„Tady je vaše kytice.“

Je to krásné uspořádání bílých a růžových poupat.

„Nenávidíš růžovou,“ řekl jsem.

„Já vím, ale je to vaše oblíbená barva. Věděla jsem, že pokud byste měli na výběr, že je to to, co byste asi chtěli.“

Moc ji miluji. Nemohla jsem si přát lepšího, nejlepšího přítele.

Táta má slzy v očích, už zase.

„Vypadáš nádherně. Jsi připravena vzít si muže svých snů?“

„Jo jsem.“

Rozhodně. Jsem připravena se dnes vdát.

••••

Obřad byl perfektní. Carter a já jsme si se slzami v očích vyměnili naše svatební sliby. Celý den jsem byla ohromená a unešená, abych byla upřímná.

V dobrém slova smyslu ačkoli. Vrcholem pro mě bylo vidět Cartera tak šťastného.

Úsměv ani jednou neopustil jeho tvář. Když nás oddávající prohlásil mužem a ženou, Carter ani nečekal, že řekne: „Tak nyní může políbit nevěstu.“

Vzal věci do svých vlastních rukou, vtáhl mě do náruče a uzamkl své rty s mými. Byl to horký, horoucí polibek. Ne druh polibku, který by se hodil dát mi před mým tátou, to je jisté.

Když nám nakonec došel vzduch, něžně mě pohladil.

„Miluju tě tak moc, paní Reynoldsová,“ zašeptá a posílá do mého srdce třepotání.

Připouštím, že paní Reynoldsová, má pěkný prsten k tomu. Naše recepce se konala v Abbiny.

No, bylo to spíš, jako prodloužený oběd o třech chodech, s našimi blízkými, ale bylo to perfektní.

Nemohla jsem si to naplánovat líp. Carter dokonce zařídil svatební dort. Musela jsem se smát, když jsem to viděla.

Byl to jen klasický koláč, protože tam bylo jen deset zúčastněných. Byl pečený do tvaru velkého srdce, na kterém byla bílá poleva.

Byl obalený tmavě červenou stuhou, ale nejsladší část, která byla třešničkou, byla dekorace sedící na vrcholu.

Miniaturní replika Carterova červeného Monara seděla směrem k zadní části dortu. Před ním stály malé figurky; Carter s paží přehozenou kolem mých ramen, a LJ který seděl u našich nohou.

Není to tradiční svatební dort, ale byl perfektní. Je těžké uvěřit, že jsme nyní opravdová rodina, a jen něco málo přes sedm měsíců a budeme rodiče.

Později v noci zpátky v bytě, vyměnili jsme si vánoční dárky s rodiči. Elizabeth propukla v pláč, když spatřila ultrazvukový obrázek. Táta byl v sedmém nebi. Byl to perfektní konec perfektního dne.

Druhý den ráno, jsme letěli na Gold Coast v Queenslandu na naše líbánky.

Měl pro nás rezervaci do hotelu Sheraton Mirage Resort and Spa.

Bylo to magických pět dní.

Dokonce jsme měli relaxační hodinovou masáž horkými kameny v lázních ještě den předtím, než jsme opustili hotel a letěli domů.

Po bláznivých několik měsíců, co jsme měli před svatbou, to bylo přesně to, co jsme se oba potřebovali, odpočinout si.

Jediná chyba byla, že to mělo skončit.

Vím, že máme celý život náš před námi, a těším, že strávím zbytek svého života s Carterem.

Mám nejúžasnější manžela vůbec!