Bastard - 45. kapitola

Překlad: Dráža
Kor.: Evička

Indiana

Meg strávila celý týden v mém domě, chodila domů jen spát. Mám o ní starost. Posledních pár dní se zdá být přetažena.

Ptala jsem se jí, jestli je v pořádku, ale ona mi pořád říká, že je v pořádku, ale není v pořádku a mám v úmyslu se tomu dostat na kloub, až přijde dnes ráno.

Mám všechny své věci sbalené.

Carter už se chystá, takže pojedeme jeho autem.

Můj táta a Elizabeth nás budou následovat v jejím autě, tak to zabere jen jednu cestu.

Nemyslela jsem, že bych měla tolik krabic, ale bohužel ano.

Stejně jako já se těším na pobyt s Carterem, budu tátovi chybět. Vzal si na několik příštích dní volno, abychom mohli strávit nějaký kvalitní čas spolu.

Vím, že budu jen dvě hodiny pryč, ale budu o něj mít starost.

Jistě má Elizabeth, žije vedle, ale není to totéž. To je jediná věc, se kterou zápasím. Jediný tlumič mého velkého kroku.

Když Meg přijde, hned poznám, že plakala. Vypadá jako hovno.

„Ahoj,“ řekla jsem, vstala a šla k ní.

„Co je špatně?“

„Nic,“ odpoví a nutí se k falešnému úsměvu.

Nic je můj zadek. Popadnu jí za ruku a vedu jí k posteli, na kterou se posadíme.

„Nelži“.

Místo toho, aby mi řekla, co se děje, položí si ruce na obličej a začne vzlykat.

„No tak,“

„Mluv se mnou.“

„Jsem v pořádku,“ nakonec odpoví, odtáhne se a otře si oči. Lhající děvka. Zvedám ruku a štípnu jí do paže.

„Au,“ zaskučí, a malý úsměv jí tahá za rty.

„Máš tři vteřiny, aby mi řekla, co se to sakra děje.“

Bolí mě, že ji vidím takhle. Ona je obvykle tak bezstarostně – šťastná. Zvednu svou ruku, připravena ji znovu štípnout.

„Jedna,“ Bože, já počítám. I to zní jako zatracený Carter.

„Dvě.“

„Jsem jen smutná, to je všechno,“ odpoví.

„Nekecej. Proč?“

„Stýská se mi po domově?“

„Hm,“ vysmívám se.

„A zmáčknu ji za ruku. Já vím, pohybovat se kolem, bylo pro ni těžké.

„Chybí ti Drew?“

„Samozřejmě, že mi chybí,“ říká, slzy jí stoupají znovu do očí.

„No tak jdi za ním. Stejně jak miluju mít tě doma, patříš ke svému manželovi.“

„Řekla jsem mu včera v noci, že se nevrátím,“ přiznává a slzy jí stékají tváři.

„Cože? Proč?

„Přesto že ho miluju, Indi, nemohu žít takhle už ne. Návratem domů do Austrálie mě donutil vidět, jak nešťastné bydlení je tam. Pokaždé, když jsme se pohodlně usadili, jsme se začali znovu stěhovat.

Nemohu dokonce opustit ten zatracený dům bez zatraceného tlumočníka, protože ve většině zemí, ve kterých jsme žili, se nemluví anglicky. Jsem osamělá. Osamocená po většinu času. Já to už prostě nemůžu dělat.“

Mé objetí se na ní utahuje, když začne znovu vzlykat. Já jsem ji nikdy předtím neviděla takto rozházenou.

„Už jste přemýšleli o založení rodiny? Možná, že pomůže vyplnit prázdnotu. Možná se pak nebudeš cítit tak osamělá.“

„Drew řekl totéž, ale to by nebylo fér přivést dítě na svět, když nedokážeme dokonce vytvořit stabilní domov.“

„Ach, Meg,“

„Jste opravdu připraveni zahodit vše, co mate s Drew?“

„Nemůžu se vrátit, Indi. Prostě nemůžu.“

„Co Drew řekl? Podaří se mu najít jinou práci?“ Zeptala jsem se. Chápu, jak se cítí, ale nemůžu si pomoct, mám pocit, že dělá velkou chybu.

„Byl zničený. Ale on miluje svou práci, nikdy bych ho nežádala, aby se jí vzdal kvůli mně.“

Nadále jí držím, když pláče. Nevím, co jiného můžu dělat.

Útěk nemusí být odpověď, ale musím jí podporovat. Jsem si jistá, že to pro ni není snadné rozhodnutí, to udělat. Modlím se, aby přišli k nějaké dohodě. Jsou skvělý pár.

O chvíli později nás obě bere táta na oběd. Ani jedna z nás není dobrá společnice. Megan jednoznačně čelí svému rozhodnutí a já mám nejen strach, ale srdce mě pro ni příliš bolí. Nejsem si jistá, jestli ji tady můžu nechat, když je takhle rozhozená…

Musím nutně zavolat Carterovi a přesunout náš odjezd ještě o pár dní. Ona mě potřebuje.

„Chceš zůstat přes noc?“ Zeptala jsem se pozdě v noci, když jsme ležely na mé posteli.

„Mohly bychom mít pyžamovou párty jako za starých časů.“

Nechci, aby byla sama.

„Jak chceš,“ řekla s pokrčením ramen.

„Okolnosti mají způsob jak to dostat ze sebe ven, Meg,“ říkám konejšivě a natáhnu se pro její ruce, jak ležíme vedle sebe a zíráme na střechu.

„Podívejte se na Cartera a mě. Kdo by si myslel, že bychom byli tam, kde jsme dnes?“

„Jsem ráda, že to funguje, za vás oba,“ odpoví.

„Bude to fungovat pro tebe a Drewa taky, počkej a uvidíš.“

„Díky, zlato. Doufám.“

A měla jsem pravdu.

Nemusely jsme čekat dlouho. Pět minut poté, co jsem řekla, že se k ní vrátí, můj táta zaklepe na dveře mého pokoje.

„Megan,“ říká, strčí hlavu do dveří. „Máš návštěvu.“

Obě jsme se posadily, jak se dveře otevřou dokořán, a Drew vtančí dovnitř.

Ano, já tiše zpívám.

„Ach můj bože,“ Meg zapíská a vyskočil z postele a do jeho náruče.

„Co tu děláš?“

„Já jsem skončil se svou práci,“ odpoví, přitáhne si ji do drtivého objetí.

Mohu říct, že podle temných kruhů pod jeho očima, že se trápí taky. Mé srdce je šťastné za ně.

„Cože? Ne!“ Ustoupí, nepřerušuje s ním oční kontakt, pokračuje,

„Miloval jsi tu práci.“

„Miluju tě víc,“ je všechno, co říká.

„Ale –“

„Žádné ale,“ řekne a přeruší ji.

„Vždycky můžu najít jinou práci, ale tvoje láska, je nenahraditelná“, říká a něžně pohladí s láskou ve tváři její obličej.

Awww. Slzy se objevily v mých očích, když jsem se dívala na ně dva. Jsem tak ráda, že si to vyřešili.

••••

Carter přijel brzy v neděli ráno. Měl původně přijet v sobotu v noci, ale měl na poslední chvíli práci v bytě. Bože, já jsem ho propásla. Jakmile slyším jeho auto vjet na příjezdovou cestu, běžela jsem ven, aby ho přivítala.

Byla jsem stále v pyžamu, ale je mi to jedno.

Seskočila jsem z přední verandy a utíkala přes trávník, když se dostal ven z auta. Jakmile jsem byla dost blízko, vyskočila jsem mu do náruče.

„Kurva. Chyběla jsi mi,“ dýchá do ohbí mého krku, jak si zabalí své paže pevně kolem mě.

„Chyběl jsi mi taky.“

„Dovol mi, abych se na tebe podíval?“ Lehce mě spustil zpátky na zem. Usmála jsem se na něj, když pohladil můj obličej.

„Tady je moje holka. Konečně vidím hezkou tvář. Je to tak skvělé vidět, že máš barvu zpátky.“ řekl.

Táta mi řekl to samé včera. Dokonce i já jsem si všimla, jak bledá moje pleť byla během léčby. Než dostanu šanci odpovědět, jeho ústa políbí ty moje. Jak jsem postrádala jeho polibky. Zasténá do mých úst, když prohloubím polibek.

Když jsme konečně mohli popadnout dech, opřel své čelo proti mému.

„Já se nemůžu dočkat, až se dostaneme domů.“

Tak to jsme dva.

••••

O několik hodin později jsme na cestě. No, Carter a já jsme.

Táta a Elizabeth se chystají odjet za pár hodin, abychom Carter a já měli trochu času o samotě. Jedou vyzvednout Carterovu babičku.

Nemůžu se dočkat, až se s ní setkám.

Očekávali jsme je kolem poledne, takže Carter nás chce vzít všechny na oběd.

A protože moje auto zůstane tady, táta zítra pojede domů s Elizabeth.

Carter a já jsme spolu prokecali celou cestu. Je to tak dobré být zase spolu. Vyprávěla jsem mu o všem, co stalo s Meg a on mi všechno řekl o renovaci. Nemůžu se dočkat, až uvidím nový byt.

„Myslela jsem, že bych se tam mohla podívat po práci, že bych mohla zjistit, jestli existují nějaké zvířecí útulky v této oblasti, že bych pracovala, jako dobrovolník.“

Carter sáhl po mé ruce a přitáhl si ji ke rtům.

„To je milé, ale já si nemyslím, že budeš mít problém najít práci,“ říká s úsměvem. Jsem ráda, že je tak sebejistý.

Byla jsem tak zaneprázdněna s Meg a balením, že jsem neměla čas na průzkum, kolik veterinárních klinik v této oblasti je.

Jsem nadšená, když jsme se zastavili před tetovacím salonem. Jako obvykle, Carter obchází kolem a otevírá mi dveře.

Miluju, jak sladké to je. Poté, co mi pomohl, mě vtáhne do náruče, a dá mi políbení.

„Potřebuji, abys zavřela oči,“ říká.

„Co teď? Neměla bych čekat, až se dostaneme nahoru?“

„Prostě je zavři. Musím ti na něco ukázat nejprve tady dole.“

Co má za lubem? Má tak samolibý výraz v jeho tváři, že mi to okamžitě připadá podezřelé.

Dobře. Budu s ním spolupracovat. Zavřu oči a on sáhne pro mou ruku a položí svou druhou ruku na má záda a vede mě na chodník.

„Žádné nakukování.“ Nakukování na co? Předpokládám, že mi chce ukázat něco uvnitř tetovacího salonu, ale on mě vede v opačném směru. Náhle zastaví a otočí mi hlavu nahoru. Co to sakra je?

„Otevři oči,“ říká šeptem

Udělám, jak chce. Když vidím, co mi chce, ukázat, zalapám po dechu.

„Ó. Můj. Bože. Cartere, to jsi neudělal,“ říkám, a otočím se k němu.

„Udělal jsem,“ odpoví.

„Měl jsem pravdu, když jsem říkal, že nebudeš mít žádné potíže najít si práci.“ Padla jsem mu do náruče a pohřbila jsem můj obličej do jeho hrudi a začala plakat; slzy šoku, slzy štěstí, slzy pro Lassie.

„Copak se ti to nelíbí?“

„Myslím, že to zatraceně miluju.“

Postavím se zpátky a podívám se na něj. Usmála jsem se široce skrz slzy.

„Jsem jen ohromena.“

Políbí mě na čelo, než mě obrátí v náruči a dívám se na průčelí obchodu znovu. Je tam oznámení v okně, které se říká, že „Otevřeme brzy“.

Ruce obalí kolem mého pasu, jak jeho brada spočívá na mém rameni. Nemůžu uvěřit, že to pro mě udělal.

Opět jsem se podívala na velkou ceduli, která je po celé šíří přední části budovy.

„Lassie Veterinár Clinic“.

Má to dokonce i obrázek Lassie na boku.

„Chceš se podívat dovnitř?“ Ptá se. Mám vůbec.

„Prosím. Ráda bych.“ Zahákne prsty přes moje, jak jdeme ke dveřím.

„Tady máš,“ říká a předává mi klíče.

„Je to tvoje, takže bys měla mít tu čest.“

Poté, co jsem si vzala od něj klíče, jsem omotala paže kolem jeho krku a skloním jeho tvář směrem dolu.

„Co jsem kdy udělala, že si zasloužím někoho tak úžasného?“ Ptám se, přitisknu si rty na jeho. On se jen ušklíbne nad mou otázkou.

„Naštvala jsi mě, za ty kecy o mě, než jsme se do sebe zamilovali.“

Štípnu ho do ruky.

„Au,“ říká se smíchem a mne si biceps.

„Tvoje prsty jsou smrtící.“

„Je mi líto,“ odpovím a dám mu měkký polibek, kde jsem ho štípla.

„Moje péro mě bolí touhou, nebude lepší líbat radši jeho?“

Zamyslím se, zúžím na něj oči, když se uchopí za jeho rozkrok a my oba se zasmějeme.

„Pěkný pokus.“

„No, musíš mi dát deset bodů za snahu,“ říká a položí ruku na má záda a vede dovnitř.

Budu ráda líbat jeho ptáka po prohlídce, ale nejsem ochotná mu to říkat. Když vstoupíme, můžeme cítit čerstvou barvu. Stěny jsou vymalovány v měkké citronové barvě.

Na podlahách je bílá dlažba.

Dále je tam dlouhý bílý recepční pult na jedné straně, a řada bílých židlí podél podlahy až k oknu na přední části prostoru recepce. Zelená vnitřní palma je usazena v jednom rohu ve vysokém bílém keramickém hrnci. Vypadá to tak čistě, tak svěže. Miluji to.

Mé oči se vrhají všude okolo, zatímco Carter odejde vypnout alarm.

„Kód je dva tisíce deset,“ říká a přichází si znovu stoupnout vedle mě.

„Stejné jak můj obchod. Byl to velmi důležitý rok.“

„Co bylo tak důležitého?“ Moje mysl začne závodit. Co bylo tak důležitého, v roce dva tisíce deset?

„Byl to rok, kdy se můj život změnil k lepšímu. Byl to rok, co jsem tě potkal,“ říká, skloní se a políbí mě na vrchol mé hlavy. Awww.

Popadne mou třesoucí se ruku, vede mě k zadní straně.

Tam jsou dvě velké vyšetřovací místnosti. Obě jsou identické. Nutí mě to přemýšlet o miniaturním pokojíku, který jsem měla, když jsem pracovala pro Marka.

Rozhodně na něj seru.

Oba pokoje jsou kompletní s nerezovými ocelovými vyšetřovacími stoly ve středu místnosti, a bílé pracovní desky běží po celé délce protější zdi.

Má to zásuvky a skříně pro skladování zásob a vybavení v ordinaci.

„Vím, že stěny jsou holé, ale chtěl jsem, aby sis mohla přidat vlastní návrhy.“

„Je to perfektní,“.

Jsem stále v šoku, za to co pro mě udělal. Jdeme dál chodbou, až přijdeme do větší místnosti. Je to úplně připravený pro chirurgii, se dvěma velkými ocelovými operačními stoly z nerezu v centru místnost.

Jsem ohromena. Neschopna slova. To ho stálo určitě celé jmění.

Jak se mu to podařilo, aby to zařídil, za něco málo přes týden, mě udivuje.

„Miluju tě,“ řekla jsem mu, posunula mou ruku kolem jeho pasu a položila hlavu na jeho paži.

Nakonec jsem opustila jeho stranu, začala chodit po místnosti.

Nemohu dočkat, až tohle místo otevřu a bude v běhu.

V těsné blízkosti místnosti jsou dveře, které vedou k oblasti pro uzdravování. Jsou tady klece tři metry vysoké, lemující obě stěny. To bude nejen pro zvířata, která mají zůstat po operaci, ale všechna nemocná zvířata, které je třeba si pro pozorování nebo léčbu ponechat přes noc. Bydlení nahoře činí dohled na ně mnohem jednodušším.

„Oh, Cartere,“ řekla jsem, objala paže kolem něj, když jsme dokončili prohlídku.

„Já nevím, co říct.“

„Nemusíš nic říkat, zlato. Jsem rád, že to mohu pro tebe udělat. Asi bych se měl přiznat. Já přece jen měl postranní motiv.“

„Vážně?“ Zeptala jsem se.

„Ano. To byl můj způsob, jak zajistit bys zůstala tady se mnou,“ říká s úsměvem a rozpačitě.

„No‘ já, nerada ti to říkám, ale je to plýtvání peněz, protože bych tady zůstala bez ohledu na to. Uvízl jste se mnou, pane Reynoldsi.“

„Sakra,“ říká, a oba se smějeme.

„Sehnal sem i recepční, přijde ve středu, abyste spolu mohly doladit vše potřebné“.

„Jsi úžasný,“ odpovím a přitisknu své rty na jeho.

„Já vím.“

„A velmi skromný,“ dodávám a znovu ho líbám.

„To taky,“ řekne se smíchem.

„A to všechno je moje.“

„Radši tomu věř, dítě,“ říká.

Pak se vydáme nahoru.

„Wow,“ je vše, co můžu říci, když jsme vstoupili. Nemůžu uvěřit, o jak moc větší, to vypadá. Porazil pár zdí, prostor se celkově otevřel.

„Máme tři ložnice. Náš pokoj se posunul. Dokonce jsem přidal apartmá, takže náš host může použít hlavní koupelnu.

No, dovol mi, abych ti to ukázal.“ Slyším vzrušení v jeho hlase, když mě táhne dál. Je to nakažlivé.

Samozřejmě, že nás vede přímo k našemu novému pokoji.

„Wow,“ řekla jsem, když jsme vešli dovnitř.

Ložnice je nyní nad budovou vedle. Stavař nainstaloval od podlahy ke stropu okna ve stejné výši.

Naše nová ložnice má nyní stejný pohled na oceán, jako salonek vedle.

Je to úchvatné. Nejsem si jistá, co, bude lepší, probouzet se pohledem na Carterovou hezkou tvář každý den, nebo pohledem na oceán.

Přes hezký pohled jaký poskytuje oceán, myslím, že Carter by musel vyhrát, protože je jedinečný.

„Jak vidíš, koupil jsem nám novou ložnici. Starou jsem dal do jednoho pokoje pro hosty. Tvoje zásuvky jsou támhle,“ řekl a ukázal na ty, na levé straně.

„Pojď se podívat na tvou šatnu, kterou jsem připravil.“

Já se usmívám, jak mě vleče přes celou místnost. Dívám se zpátky přes rameno na můj nový pokoj a snažím, se to všechno pobrat.

Sada, kterou si koupil je tak hezká. Jsou tam dvě velké, odpovídající dřevěné komody, které jsou bíle natřené, ale čela zásuvek jsou zhotoveny z tmavého dřeva s bílými úchyty, působí to celkově skvěle.

Také noční stolky jsou stejné. Postel je obrovská, mnohem větší než ta předchozí. Místnost je vymalována v nebesky modré barvě, ale velké bílé zrcadlo visící na protější stěně, kolmé bílé záclony a bílé povlečení na posteli, změkčují pokoj.

Je tam velký oválný modrý a bílý koberec na podlaze, a pár modrých polštářů na posteli, která splynula s barvou stěny.

Upřímně řečeno, líbí se mi to.

Musel mít nějakou pomoc, někoho, kdo navrhl tuto místnost. I když mužský, rozhodně to má ženský dotek.

„Do prdele,“ zakřičela, když jsme vstoupili do šatny.

„Myslím, že jsem umřela a přišla jsem do nebe.“ On se zasměje na můj komentář.

„Věděl jsem, že se ti to bude líbit.

„Hele, máš dokonce i malé police pro všechny boty, které vlastníš.“

„Není to směšné,“ říkám, hravě ho dloubnu loktem.

„Jsem holka. Dívky potřebují hodně bot.“

On obrátí oči v sloup, ale nereaguje a já jsem unešená. To je jedna z nejhezčích šaten, co jsem kdy viděla.

Carter už má některé jeho oblečení zavěšené.

„To je naprosto úchvatné.“ Roztáhnu ruce a točím se v kruhu. Směje se mému šílenství.

„Tak dlouho, pokud budeš semnou v posteli každou noc, je mi jedno, jak dlouhou dobu budeš trávit tady.“

Když jsem dokončila své malé točení, přišla jsem k němu a sáhla po knoflíku džínsů.

„Co to děláš?“ ptá se a zvedá obočí.

„Líbání péra je lepší. Říkal jsi, když jsme byli dole, že tě tam bolí.“

Zavrčí.

„Bolí to jen proto, že už mu moc chybíš.“

„No, možná se musíme znovu seznámit,“ řekla jsem a padla na kolena.

„Kurva, to ano,“ řekne a zasyčí přes sevřenou čelist, jakmile jsem dala jeho penis do pusy.

„Nejprve potřebuju hladit ho a laskat tvými úžasnými ústy, pak přijde na řadu tvoje kočička. Jak mi chyběla, kurva, tvoje kočička, lásko.“

Zasténal, když jsem klouzala svým jazykem nahoru a dolů po jeho ptákovi a snažila se ho dostat co nejvíc do své pusy. Jeho prsty zachytí mé vlasy a vydá divoký zvuk.

Pracovala jsem na něm asi minutu nebo tak, když dá ruce na moje ramena a zvedá mě na nohy.

„Musím být v tobě teď.“

Nemáme ani čas jít zpátky do místnosti. Svlékl moje oblečení v sekundě a připne mě proti zdi.

„Zabal tvoje nohy kolem mě,“ přikazuje, a zvedá mě.

Jediným rychlým pohybem mě naplní.

„Ano,“ zasténala jsem, když si tlačí celou cestu dovnitř. Miluji to, jaký je to pocit, když jsme takhle spojení. Je to, jako bychom se stali jedním.

„Chyběl jsi mi tak moc.“

„Chyběla jsi mi taky, dítě,“ říká a svými ústy zakryje moje.