Bastard - 42. kapitola

Překlad: Dráža
Kor.: Evička

Indiana

Po skončení telefonátu od otce dostanu kufr ze šatníku a položím ho na postel. Moje srdce je těžké, ale vím, že dělám správnou věc.

Doufám, že to Carter pochopí. Bude to trvat několik hodin, než sem můj táta dojede, ale chci být připravená, až přijde. Pokud to udělám teď, budu mít čas, který můžu před odjezdem strávit s Carterem.

Když otevírám jednu ze zásuvek, slyším bouchnutí předních dveří, než Carter dorazí do ložnice.

„Co si kurva, myslíš, že děláš?“ Vykřikl a přinutil mě nadskočit. Do prdele on to ví. Když se k němu otočím, vidím, že je raněný. Můj táta mu musel zavolat. Zatraceně s ním.

To je poslední věc, kterou jsem chtěla. Chtěla jsem to Carterovi vysvětlit sama. Jsem na tátu naštvaná, že do toho zasahoval.

„To není to, co si myslíš, Cartere.“ Hovořím měkkým, uklidňujícím hlasem, když kráčím směrem k němu.

„Opouštíš mě?“ Je to všechno, co říká, vydechne a poklesnou mu ramena. Výraz na jeho tváři je kompletní devastace. Láme mi to srdce.

„Neopouštím tě, Cartere. Jdu domů na pár dní, abych ti dala přestávku. Bojím se o tebe. Nejíš ani nespíš správně. Narušuju tvou práci… tvůj život. Nenávidím, že se o mne neustále obáváš. Jsem zodpovědná za všechno, čím procházíš. Bylo by ode mě sobecké zůstat za takových okolností.“

Snažím se ho uklidnit, když mluvím. Moje ruce se k němu natáhnou, ale on je blokuje a ustoupí.

„Myslíš, že se budu bát méně, když budeš zasraný dvě hodiny cesty ode mne?“ Nikdy semnou nemluvil tak hrubě. Valí se z něj hněv. Když si rukama vjede do vlasů, slzy mi zaplní oči. Nechtěla jsem, aby to šlo takhle.

„Tohle nemusíš dělat, Cartere. Nepřihlásil ses na to, a já to chápu. Vím, jaký typ člověka jsi. Vím, že bys nikdy neodešel, i kdybys chtěl. Dělám to pro tebe snadnější.“

Natáhne se po mě rukou, hrubě zabalí prsty kolem paže, když si mě silně přitahuje k němu.

„Poslouchej mě,“ zavrčel a dostal se blíže k mému obličeji.

„Řeknu to jednou a jedinkrát. Miluji tě, Indiano. V tom dobrém i ve zlém. Nechci z toho zasraně ven. Slyšíš mě? Nesnaž se rozhodovat podle toho, co si myslíš, že je pro mě nejlepší. Zasraně se neodvažuj.“

„Já… já,“ je to všechno, co se mi podaří dostat ven. Už nemůžu udržet slzy, a volně mi proudí po tvářích.

Jeho tvář poklesne, jakmile si jich všimne. Rychle mi pustí paži a přitáhne si mě do drtivého objetí.

„Omlouvám se,“ zašeptá tišeji, „ale zasraně nikam nejdeš, Indiano. To je konečné.“

„Mám pocit, jako bych tě táhla sebou dolů. Nechci to dělat,“ pláču do jeho hrudi.

Celá tato situace je prostě příliš mnoho. Když mě odtáhne, vezme můj obličej do dlaní. Hněv, který byl před chvílí v jeho očích, je nyní pryč.

„Nikdy mě nemůžeš táhnout dolů, bejby. Jsi moje slunce. Nevidíš to? Dokonce i se vším, co se děje, stále rozjasňuješ můj den. Byl bych bez tebe zasraně ztracený.“ Znovu mě vezme do objetí, prakticky mě drtí.

„Slíbil jsem ti hned od začátku, že jsme v tom společně, a myslel jsem vážně každé slovo. Prosím neopouštěj mě. Potřebuju tě tady se mnou.“

Když mě pustí, chytí mě za ruku a přitáhne mě k posteli. Posadil se na bok matrace, přitáhl si mě na klín a zabalil do náruče.

„Neodejdeme odsud, dokud tyhle sračky nevyřešíme,“ požaduje.

••••

Seděli jsme tam hodinu, dokud jsme to nevyřešili. Souhlasila jsem, že zůstanu pod podmínkou, že se trochu stáhne a přestane nechat mou nemoc převzít jeho život. Neochotně souhlasil. Když jsem mu řekla, že potřebuji zavolat svému otci a říct mu, aby nejezdil, řekl: „Neobtěžuj se. Už jsem mu řekl, že zůstáváš.“

Sebevědomý zadek. Zavolala jsem tátovi, ujišťujíc ho, že všechno je v pořádku.

Carter se nakonec s nechutí vrátil se do práce. Později té noci se nezmiňoval o tom, co se stalo. Oba jsme řekli své a tak to nechal být. Po večeři jsme se přilepili na pohovku a upadli do snadného rozhovoru. Nic hlubokého. Nic o mé nemoci. Prostě normální, každodenní věci. Bylo to krásné.

„Přemýšlel jsem,“ říká.

Okej, to může být nebezpečné.

„O čem?“ Zeptám se skepticky.

„Justine, mluvila o nějakém dívčím lázeňském místě, kam chodí. Proč mě necháš, abych ti rezervoval na den hýčkání? Udělá ti to dobře.“ Zaklonila jsem hlavu a usmála se na něj a současně pokrčila rameny.

„Já nevím. Zní to krásně, ale to je něco, co jsme s Megan vždycky dělaly společně. Nebude to taková legrace, dělat to samotná.“

„Mohl bych jít s tebou.“ Začala jsem se smát, když jsem se otočila na břicho, abych mu čelila.

„Šel bys a nechal si udělat obličej a Mani / Pedi?“ Zeptal jsem se nevěřícně, protože to je něco, co jsem si nedokázala představit, že dělá.

„Co je Mani / Pedi?“

„Manikúra a pedikúra.“

„Ach,“ zavrčel a znovu jsem se zasmála.

„Jo, možná to není nic pro mě.“

„Rozhodně to není nic pro tebe,“ souhlasím s tím, že se k němu zas přitulím.

••••

Následující pátek mě Carter vezme zpátky do nemocnice Johna Huntera v New Lambtonu, aby mi z brady vytáhli stehy. Včera jsem dokončila druhý týden radiační terapie. Slovy nemohou vyjádřit, jak jsem šťastná, že to téměř končí.

Příští týden budeme muset zůstat na další den v Sydney, protože v pátek budu mít další sken a nějaké krevní testy, abych zjistila, jak úspěšná byla léčba.

Moje bolesti hlavy prakticky skončily, takže jsem si jistá, že budeme mít dobré výsledky. No, modlím se.

Tento týden byly věci mezi mnou a Carterem odlišné. Opravdu ustoupil, což způsobuje, že se cítím mnohem lépe. Pořád kolem mě poskakuje jako kvočna, ale zdá se, že je mnohem uvolněnější. Měla jsem docela dobrý týden, pokud jde o vedlejší účinky. Stále se cítím strašně, ale moje nevolnost není tak špatná, takže jsem v sobě udržela většinu jídla.

V sobotu dopoledne mě Carter požádal, abych se osprchovala, oblékla a připravila se na oběd.

Neptala jsem se proč, jen jsem předpokládala, že jdeme jíst. Děláme to často, když se cítím v pořádku.

Mám na sobě nové džíny a pěkný top, když přijde nahoru těsně po poledni. Minulý týden jsem si koupila nějaké nové oblečení, protože jsem od zahájení léčby ztratila pár kilo. Většinu mých šatů, můžu ještě nosit, i když jsou na mě trochu velké, ale moje džíny? Ne. Mám ráda, když je mám těsné.

„Popadni kabelku,“ říká, když vstoupí do bytu.

„Beru si prodlouženou přestávku na oběd.“

„Kam jdeme?“ Zeptám se, když mi dává zlomyslný úsměv. Mohu říct, že má něco za lubem.

„Denní lázně.“

„Cože?“

„Říkala jsi, že nechceš jít sama, takže půjdu s tebou.“ Nemůžu si pomoct. Začala jsem se smát. Carter Reynolds v denních lázních. To musím vidět.

„Myslela jsem, že jsi říkal, že Mani / Pedi není nic pro tebe.“

„To není, ale chci to pro tebe, takže jsem ochotný předat svý koule u dveří. Ale neboj se, posbírám je na cestě ven.“ Oba se smějeme, když jdeme po schodech a míříme k autu.

Po zaparkování na ulici u denních lázní jde ke mně a otevře dveře. Jsem stále šokována, že je tady se mnou. Miluju, že by podstoupil cokoli, aby mě udělal šťastnou.

Zatímco Carter zavře dveře a zamkne auto, stojím na chodníku a zakloním hlavu a nechám sluneční paprsky dopadnout na můj obličej, což mi způsobí, že se mi mravenčí kůže. I když jsme uprostřed zimy, je krásný slunečný den.

Cítím, jak se mi rty stočí do úsměvu, když se zhluboka nadechnu čerstvého vzduchu. Když otevřu oči, najdu Cartera, jak se na mne dívá s úsměvem na tváři.

„Jsi v pořádku?“ Zeptá se.

„Jo. Jen si užívám, že jsem venku.“

„Je dobré to vidět,“ je všechno co řekne, když se nakloní a políbí mě na vrchol hlavy.

Propletl si se mnou prsty a vydali jsme se dolů po ulici. Nemohu ani vypovědět, jak dobré je znovu být na čerstvém vzduchu a slunečním světle.

V tom bytě jsem v poslední době příliš mnoho. Jednoduchá věc jako být venku je něco, co jsem kdysi považovala za samozřejmost. Už ne. Je to legrační, jak si uvědomujete, jak důležité jsou malé věci, jakmile jsou od vás odtrhnuty.

„Určitě to chceš udělat?“ Zeptám se.

„Určitě,“ odpověděl. „Potřebuješ to, bejby.“

„Řekla jsem ti, jak moc tě dnes miluju?“

„Ano, ale nikdy mě neomrzí to slyšet,“ přiznává, když vytáhne naše spojené ruce nahoru k obličeji a políbí mě na prsty.

„Takže neváhej mi to říct znovu.“

Carter otevřel dveře lázní a přesunul se na stranu, abych mohla vstoupit. Udělám jen pár kroků, než se zastavím.

Slzy mi okamžitě zalijí oči. Ach. Můj. Zasraný. Bože. Když jsem otočila hlavu a podívala se na Cartera, zjistila jsem, že se na mě dívá s největším úsměvem na tváři.

„Překvapení,“ říká.

Překvapení je podhodnocené.

Nemůžu uvěřit, že by to pro mě udělal.

Po tvářích se mi valily slzy, když se zvedla ze sedadla ve foyer a uzavřela vzdálenost mezi námi, než mě uvrhla do své náruče. Jsem tak ohromená.

„Meg,“ zašeptám, když obtočím ruce kolem jejího pasu a pevně ji tisknu. Nemůžu uvěřit, že je tady, přitisknutá k mému tělu.

„Zasraně jsi mi chyběla,“ řekla a ještě více mě stiskla.

„Taky jsi mi chyběla. Ani bys nevěřila jak.“ Právě teď jsem přemožena radostí.

Odstoupila ode mne, aby se mi podívala do očí. Přestože obě pláčeme, máme na tvářích obrovské úsměvy. Ještě jednou mě objala. Držíme se dlouho. Nechci ji pustit.

Nakonec se o krok ustoupí, natáhne se a plácne mě po ruce.

„Ouch,“ řekla jsem a zamračil se na ni. „Za co to bylo?“

„Nemůžu uvěřit, že jsi nemocná a ani jsi mi to neřekla, mrcho.“ Jasně slyším zranění v jejím hlase.

„Nechtěla jsem, aby sis dělala starosti.“ Znovu mě obejme a pevně stiskne.

„Miluji tě,“ šeptá. „Chci vědět všechny sračky. Nedrž ode mne takové věci.“

„Taky tě miluju, Meg. Je mi líto, že jsem ti to neřekla.“

••••

Měla jsem ten nejúžasnější den vůbec. Jen mít tady mou bestii, mě pozdvihlo na duchu, ani byste nevěřili jak. Nemohla jsem Carterovi dostatečně poděkovat, za to co udělal, když jsme se dostali domů.

Zjevně ukradl Megiino číslo z mého telefonu a zavolal jí. Skočila na první letadlo, jakmile uslyšela, že jsem nemocná. Nejsem si jistá, jak dlouho zůstane, ale budu si s ní ty chvíle co je tady užívat.

Carter nám rezervoval kompletní lázeňský balíček. Byly jsme tam přes čtyři hodiny.

Měly jsme terapeutickou vodní lázeň, exfoliační léčbu, masáž horkými kameny, péči o obličej a samozřejmě manikúru a pedikúru. Zahrnovalo to dokonce i oběd. To bylo přesně to, co moje unavené tělo potřebovalo. Když jsme odtud odjely, cítila jsem se jako znovu zrozená. Stejně úžasné bylo, dohánění času s Megan.

Když Carter dokončí svou poslední práci v tento den, zjistí, že s Meg mluvíme na pohovce, když vejde do bytu. Po cestě k nám se nakloní, a přejede rty proti mým.

„Rychle se osprchuju, pak vás obě vezmu na večeři,“ říká, když se na mě usmívá.

„Dobře,“ odpověděla jsem, a vracela mu úsměv. Moje oči jsou přilepené k jeho zadku, když se otočí a jde do ložnice.

Pořád odmítá mít se mnou sex. Teď už je to ve fázi, když jsem v pokušení ho ve spánku přivázat k posteli, abych si s ním mohla dělat, co chci.

Vím, že ani pro něj není abstinence snadná. Pokaždé, když jsme se k tomu dostali, tvrdě mi odmítal dovolit, abych udělala cokoliv, abych mu ulevila. Nesnáším to. Vím, jak moc trpím já, takže si jen dokážu představit, jak se cítí on.

Už jsme se spolu sprchovali. Nejen, že jsem se cítila jako invalida, protože cítil potřebu mě umýt, ale pokušení, že jsem nahá a nebyl schopen zajít dál dále, bylo příliš tvrdé.

Ve středu to bylo po týdnech, co jsme to udělali. Stěžovala jsem si, že si nemůžu umýt vlasy kvůli stehu na bradě, a tak mi nabídl, že mi je umyje.

Posadil mě na hloupou plastovou židli a vytáhl sprchovou hlavici z držáku. Poté, co jsem jemně zaklonila hlavu, mi umyl zezadu vlasy, dávajíc si pozor, aby mi nenamočil obličej.

Když skončil, postavila jsem se a otočila, abych našla jeho krásný penis, jak se pyšně tyčí. Byl tvrdý jako skála.

Už toho bylo dost. Omotala jsem prsty kolem jeho hřídele a dokonce, i když protestoval, odmítla jsem ho pustit.

Trvalo mi jen pár pohybů ruky, aby zaklonil hlavu a hlasitě zasténal předtím, než se uvolnil. Potřeboval to a on to věděl.

Bylo několik týdnů, od té doby co měl nějakou úlevu. To pro mě nebylo v pořádku. Vím, jak je pro něj důležitý sex, a nenávidím, že je bez něj. Věřila jsem se, že nepůjde jinam, protože vím, jak moc mě miluje, ale chtěla jsem to pro něj udělat.

S jednou z paží, která mě obepínala kolem pasu, kterou mě držel, se jeho rty setkaly s mými. Jeho druhá ruka se pohybovala dolů mezi mé nohy a prsty kroužil na klitorisu, když jsem ho nadále zpracovávala.

Během několika minut se naše těla třásla, jak jsme si sténali do úst, když přišlo naše společné uvolnění. Chytil mě kolem pasu a držel, když se mi začaly podlamovat nohy z té intenzity.

Jedna věc je jistá; zdá se, že zdržení se od toho, dělá orgasmy ještě sladší. Když do toho konečně opustíme naplno, bude to výbušné.

Ačkoli to nebylo ani blízko toho, co bychom opravdu chtěli udělat, stačilo to, aby nás to uvolnilo.

Nevěděl, že mám velké plány na zítra večer. Budeme mít sex. To si můžete být jisti.

Udělala jsem všechna nezbytná opatření, abych se ujistila, že k tomu dojde. Nebude ani vědět, co ho zasáhlo.