WIB - 8. kapitola

Překlad: Alecha

MONTANA

Osm

Opravdu se mnou vyjebala. Přišlo mi divné, jak přešla z pití a smíchu do deprese a sraček, ale to, co bylo ještě divnější, sedět naproti ní na obědě a pozorovat jak se cpe a baví se, jako by se předtím nic nestalo.

Nebyl jsem ten typ člověka, který způsobil, že se lidé necítí nepohodlně, takže jsem to samozřejmě nekomentoval, ale dostalo se mi to pod kůži. Chtěl jsem vědět, o co šlo. Měl jsem pocit, že jsem udělal něco špatně. Co jsem však mohl udělat špatně? Včera v noci jsem se choval jak nejlíp jsem uměl, a to bylo vzácné. No, kromě toho, že jsem na ni neustále sahal a šukal ji do bezvědomí, byl jsem v pohodě. Protočil jsem oči  nad tou myšlenkou a škrábal se na mému piercingu.

"Dobře ... vyklop to" řekla Lauren, odložila vidličku a uzamkla své oči s mýma.

Nuceně jsem se zasmál. "O čem to mluvíš?"

"Od té doby, co jsme sem dorazili, jsi se škrábal na piercingu ... děláš to jen tehdy, když je tu něco, co chceš říct. ” Řekni to. "

Přestal jsem se škrábat na mém piercingu a hodil si ruku do klína, když jsem se posadil zpátky na židli. "Jsem v pohodě."

"Lži."

"Myslím to vážně."

Stiskla rty a mlčela. Vzdychl jsem. Opravdu jsem nechtěl znít jako ukňouraná holka. Ptát se jí na její pocity a sračky? Zeptat se na její malé zhroucení včera v noci? Opravdu se mi nezdálo, že by se to mělo zmiňovat, protože to byla jen "zábava" a všechno. Ale moje vnitřnosti se zachvěly, čím víc jsem o tom přemýšlel, a nakonec jsem to vypustil. " Včera večer jsi mě trošku udivila" řekl jsem. Její oči se o stupeň rozšířily, ale nic neřekla, a tak jsem pokračoval. "Myslím tím... myslel jsem, že dělám všechno dobře. Chtěla jsi jít ven na večeři, tak jsem ti dal večeři. Chtěla jsi zajít na drink, a tak jsme šli. Zdálo se, že máš až dost a chtěl jsem tě vzít zpět do hotelu." Odmlčel jsem se a zvedl ruce. "Počkej... bylo to tím, že jsem se příliš staral o to, abych tě vrátil do hotelu?"

"Ne," řekla stroze. A pak se suše zasmála. "Sakra ne. Byla jsem prostě..." Uzamkla své rty a tvrdě polkla. Nechtěla mluvit. Musel jsem z ní opatrně dostat odpověď. Posunul jsem křeslo na její stranu stolu, popadl jsem ji za ruku a propletl naše prsty. Na rtech se jí objevil slabý úsměv, když studovala kontrast naší pokožky. Byla bledá a já jsem byla opálený, ale to zafungovalo. Naše prsty dohromady vypadaly ... hezky.

"Myslíš si, že tě soudím?" Zašeptal jsem jí.

Sklonila hlavu a tváře jí zčervenaly. "Jsi Montana Delray... zdá se, že poslední věc, na které ti záleží, je, jak se cítí nějaká holka, do které bušíš."

Snažil jsem se mrknout a pevněji stisknout její ruku. "Proč si každý myslí, že jsem nějaký bezcitný hajzl? To je to, co si o mně myslíš? "

Zpočátku jsem byl vážný, ale když si uvědomila, jak vážný, její tvář změkla a ona se rozesmála. "Je mi líto," omlouvala se.

"Sakra je to tak legrační?" Zeptal jsem se a bojoval jsem s úsměvem.

,,Jen jak jsi defenzivní ... je to rozkošné. A dokazuje to, že nejsi bezcitný. "

"Nejsem bez srdce, princezno. Mám ve skutečnosti velké srdce. "

"Správně. Nikdy jsi nebyl dost odvážný, abys to mohl s někým sdílet." Podívala se na mě jejíma velkýma očima. Nevím proč, ale toto prohlášení mě úplně zaskočilo. Takže zaskočený jsem nemohl mluvit. Mohl jsem na ni jen zírat. "Každopádně," řekla, když si odkašlala a přiměla mě, abych se rozhlédl. "Minulý večer jsem měla malou epizodu ... Bojím se."

"Čeho?"

Odtáhla prsty od těch mých, přejela hladkou rukou po mé tváři. "Tohohle ..." zašeptala.

"Tohohle? A co ti na tom dělá starosti? "

Pokrčila rameny a odtáhla ruku. "Nevím ... že ode mě možná budeš chtít odejít dřív než do konce týdne ... nebo že bys ses mohl odhodlat najít nějakou další kočičku, která tě bude bavit."

Ou ... v pořádku.

Bojí se o mých činů - měla strach, že se jí zbavím. Srát na to. Nemohl jsem jí dovolit, aby o tom takhle přemýšlela. Chci říct, že jsem rád lovil holky, a rád jsem se bavil tím, že vidím, kolik jsem jich přitahoval, ale to s ní ... Zatím jsem to chtěl a odmítal jsem to podělat. Odmítl jsem ztratit dobrou kundičku. Vždycky byla spousta kočiček, z kterých vybírat, ale byla tu jen jedna Lauren Harkinová a já čekal téměř rok, aby se mezi námi něco takového stalo. Proč to podělat?

Naklonil jsem se dopředu, položil jsem rty na lasturu jejího ucha a její dech se zastavil, když jsem přejel rukou přes její holé stehno. Měla na sobě další krátké šaty. Nechystala se přestat nosit přede mnou tyhle příliš malé šaty. Zasraně jsem je miloval a kdykoli jsem viděl kůži, chtěl jsem to. Přiblížil jsem se k jejímu vlhkému teplu a ona vzdychla a vydechla moje jméno. Můj pták pulsoval, ale pokračoval jsem v cestě, až jsem se s ní setkal. Můj prst lehce vklouzl dovnitř a ona tiše zasténala, takže jsem ji mohl jen slyšet.

"Lidi nás mohou vidět," zašeptala dychtivě.

"Na to kašli" zamumlal jsem jí do ucha. A opravdu jsem to tak myslel. Srát na ty lidi. "Mám teď tvoji pozornost, správně?"

Cítil jsem, jak přikývla a její stehna se mi utáhly kolem ruky.

"Dobře. Takže mě opravdu posloucháš, když ti řeknu, že už teď nechci nic víc než tebe. Čekal jsem zasraně dlouho na to, až se to stane a ať se propadnu, jestli to podělám. Týden..., to do prdele není dost, ale pokud je to, co potřebuješ, abys mi věřila, pak budiž. Udělám to k čertu za týden. A na konci ti dokážu, že chci jen tebe. Ukážu ti, že jsem muž mého slova. Dělal jsem sám sebe tvým a ty sama sebe mou za tu dobu, co jsme spolu, a já zůstanu tak dlouho, dokud to neskončí. Seru na všechny ostatní ženský... ve srovnání s tebou nejsou ani hovno, princezno."

Zalapala po dechu, když jsem ponořil svůj prst hlouběji a její nehty se mi zaryly do kůže. Jo to trochu zabolelo, ale s bolestí tu bylo potěšení, a ona byla potěšená. Její tělo se utahovalo a její uchopení povolilo. "Montano ... prosím," žadonila.

"Rozumíš mi?" Zašeptal jsem jí do ucha.

"Ano," vydechla. Ano. Rozumím. Ale neudělej mě tady. Tady ne. Bylo by to tak trapné. "Její tváře prudce zčervenaly. Drze jsem se usmál a postupně uvolňoval prst z jejího pulzujícího tepla. Její tělo se trochu uvolnilo, když si povzdechla a podívala se na její prázdný talíř. "Ty jsi šílený," vydechla.

"Líbí se ti to." Mrknul jsem.

Líně se usmála, pak se úplně nečekaně naklonila dopředu a zachytila můj ​​spodní ret mezi zuby. Líbala mě prudce způsobujíc, že můj pták okamžitě ztvrdnul. Oddálila své vlhké rty a zamumlala: "Slyšela jsem, že jsi hlasitý a zřetelný. A věřím ti. Teď mě vezmi zpátky do hotelu a dokaž to. "

Moje srdce se zadrhlo. Sakra, tahle kočička byla divoká. Poškozená, jo, ale kurva divoká. Nemohl jsem se zdržet o nic déle v té zatracené restauraci. Vyskočil jsem na nohy a hodil peníze na stůl.

Popadl ji za ruku a postavil, usmál jsem se jejím směrem a pak jsem se vydal ke dveřím. Hotel byl odtud pár bloků daleko, ale naše chůze byla rychlá. Všichni, ať už na ulicích nebo ve vstupní hale hotelu, mi musel kurva uhnout z cesty. Jako vždy jsem se chystal vybuchnout. Potřeboval jsem se uvolnit. Cítil jsem se jako zuřivý býk.

Sakra ... to bylo šílené. Byl jsem blázen. Posedlý její kundičku. Nikdy jsem necítil tak neukojitelnou potřebu. Nikdy jsem nechtěl nikoho tak strašně šukat kvůli několika lákavým slovům. Jakékoliv spojení jsme mezi sebou budovali - cokoli jsem cítil - bylo kurva nebezpečný, ale v tom okamžiku jsem na to kašlal.

Věděl jsem, že dříve nebo později se přes to a přes ní budu muset přenést a že to bude minulostí, stejně jak to chtěla ... tak, jak jsem to já chtěl. Ale pro teď, když potřeba a touha byla tak silná, chtěl jsem vzít vše, co jsem mohl dostat, a hodlal jsem zajistit, aby to stálo za to.