WIB - 7. kapitola

Překlad: Alecha

Holky moc děkuji za komentáře a milé přivítání, člověka to povzbudí a nakopne. Za odměnu posílám další kapitolu… Jak někdo psal v komentářích o tom, že to má v angličtině i Češtině na čtečce, nakonec jsem zjistila, že je problém s formátováním, tak jsem to opravila :-D Pokusím se ještě jednu kapitolu stihnout do Vánoc, protože přes svátky nebudu mít moc času, abyste měli dáreček pod stromek. J

LAUREN

Sedm

Dobře ... takže možná jsem se dostala trochu dopředu sama před sebou otázkou jestli si dáme něco k pití. Už jsme to jednou udělali a jednou bylo dost ... správně?

Ne. Špatně. Jednou bylo daleko od toho být dost. Bohužel jsem chtěla víc, ale věděla jsem, že jsem nemohla zvládnout víc bez něčeho ve svém systému. Potřebovala jsem, aby se mi rozpumpovala krev. Potřebovala jsem se trochu potit - cítit se dobře. Potřebovala jsem povzbuzení. Pití mi vždycky dalo extra výhodu. Cítila jsem se sebejistěji, i když jsem byla na dně. Zapomněla jsem na to, což bylo někdy dobré, ale ne vždycky. Ale tentokrát to bylo dobré, protože na tom nebylo nic, co si pamatovat. Nemusela jsem se starat o to, abych mu neublížila, jeho pocity nebo, že jsem se cítila dobře sama sebou. To bylo všechno, byl to sex mezi ním a mnou.

Poté, co mi barman posunul můj třetí panák tequily, Montana se zasmál a zvedl pivo, aby si lokl. "Zpomal, děvče. Nechci skončit tím, že tě budu muset odnést do tvého pokoje.“

Naklonila jsem se k němu a cítila jsem, jak líný úsměv převzal můj obličej. ,,To by se ti líbilo, jo?" Škádlila jsem ho. Milovala jsem škádlit ho. Jiskru, která se mu v očích pokaždé objevila, mě trochu poháněla. Cítila jsem se mocná... jako když jsem ho ovládala tím, že jsem sexy.

Pomalu se na mě podíval a jeho jazyk sklouzl přes rty.  "Kurva miloval bych to ... ale nemyslím si, že bychom to zvládli do pokoje, princezno."

Chichotala jsem se. "To je v pořádku."

Položil své pivo dolů, otočil se na stoličce a postavil se na nohy. ,,Obvykle nejsem ten, který ukončí zábavu, ale vypadá to, že máš dost. Tři panáky tequily a dvě margarity? "

"Takže co?" Pokrčila jsem rameny a odstrčila ho, když mě popadl za rameno. Snažil se mi pomoci, ale nepotřebovala jsem jeho pomoc. Chtěla jsem zůstat. Chtěla jsem víc pít. Pořád jsem něco cítila a to jsem nechtěla.

"Vážně, Lauren, pojď. Pokud tady zůstanu pravděpodobně to skončí ufňukaným pitím a uděláním něčeho hloupého... a teď se nesnažím udělat nic hloupého. "

Podívala jsem se na něj, než jsem vypila svého panáka. Těžký dech prošel skrz mé rty, když jsem udeřila sklenicí na pult a obrátila se k němu a podívala se na něj. Na jeho rtech se objevil slabý úsměv, který jsem nedokázala úplně pochopit. Zdálo se, že váhal mezi tím, že by mě nechal užít si víc zábavy anebo mě vzal zpátky do hotelu. "Uděláš něco hloupého? Jako co?" Zeptala jsem se po malém krknutí.

Podíval se po baru. Na okamžik se jeho oči zastavily a podíval se nahoru a dolů. Podívala jsem se s ním a spatřila nohatou brunetku, která se ohýbala nad kulečníkovým stolem s tágem v ruce. Její zadek byl záměrně ve vzduchu, a když se podívala na Montanu, sklonila se a drze se usmála.

"Ach ... vidím," řekla jsem a najednou jsem se cítila rozrušená. I když se odvrátil rychleji než obvykle, tak mě to obtěžovalo, že stále mohl věnovat pozornost ostatním holkám. Pak mě napadla strašná myšlenka. Mé nejistoty vstoupily do hry. Co když se už unavil blbnutím se mnou? Byl vůbec schopný být celý týden se mnou? Znala jsem Montanu... Věděla jsem, že nejde o ten typ člověka pro jednu ženu, a přestože jsem ho nemohla hlídat, nenáviděla jsem dělení o někoho, zatímco pro mě byl ten někdo "můj". Říkejte mi, že jsem sobec, ale byla to pravda.

"Jsi v pořádku?" Zeptal se Montana a přivedl mě zpátky do přítomnosti.

Pečlivě jsem polkla, zvedla kabelku a přikývla. "Jo ... um ..." Hodila jsem si přes rameno vlasy a doufala, že si nevšiml mého rozpoložení. "Myslím, že máš pravdu. Měli bychom jít. "

Když jsem se postavila na nohy, otočila jsem se ke dveřím a Montana mě okamžitě následoval a zavolal mé jméno. Slyšela jsem ho jasně, ale předstírala jsem, že ne ... a nevěděla jsem proč. Spěchala jsem po chodníku ve svých šestipalcových podpatcích, ze kterých mě teď při chůzi bolely nohy. Hotel byl vzdálen pouhý blok. Mohla bych to zvládnout.

Když jsem vstoupila do otáčivých dveří a procházela po hotelové hale, stiskla jsem palcem tlačítko u výtahu. Chtěla jsem, aby se otevřel hned, ale samozřejmě tomu tak nebylo. To nikdy nebylo v případě podělaných výtahů. Montana mě chytil, jeho obočí se stáhlo a vyletělo vzhůru. "Sakra co s tebou je? Nemuseli jsme odejít, když si nechtěla ... "

"Jo," povzdechla jsem si, "... udělali jsme to.” Udělala jsem to."

Jeho tvář byla nejistá. Nevěděl, co má říct. Věděla jsem, že se na to všechno reaguju přehnaně, ale nemohla jsem o tom mluvit. Ne v tomto okamžiku. Byla jsem na hraně... téměř na pokraji slz, protože mě zaplavily vzpomínky. Možná že pít dneska večer nebylo tak skvělé. Opakovaně jsem stiskla tlačítko a prosila o to, aby se otevřel.

Montana si povzdechl, popadl mě za paži a otočil mě k sobě. Při pohledu na mě s měkkýma očima se zeptal: "Udělal jsem něco špatně?"

“ "Ne." Rychle jsem potřásla hlavou. "Vůbec ne. Pamatuješ, že tady není nic špatně. Jen se bavíme. "Nasadila jsem úsměv a otočila se.

Začal mluvit, ale přerušilo ho otevření dveří výtahu. Po několika vycházejících lidech jsme vstoupili do příliš malého prostoru. Měla jsem dvanáct podlaží, abych se z toho dostala, a moje srdce bušilo trochu obtížněji s každým osvětleným číslem. Potila jsem se, což jsem chtěla, ale ne z tohohle důvodu.

Silně jsem polkla a snažila jsem se, abych se uklidnil. Montana se za mnou otřásla, promnul si nos a rukou si přejel po okrajích vlasů. Stále se pokoušel vymyslet něco, co by řekl. Byla jsem si jistá, že se cítil nepříjemně. Vždycky si mnul obličejové piercingy mezi prsty, kdykoli ho něco obtěžovalo.

Když jsme konečně dorazili na patro, spěchala jsem z výtahu a chodbou. Montana běžel za mnou a prosil, abych počkal. Zastavila jsem se před mýma dveřmi, zhluboka se nadechla a otočila se. "Pití byl špatný nápad," řekla jsem sípavě.

"Špatný ná- proč? Co se sakra pokazilo? Byli jsme v pohodě. "Jeho hlas byl vyšší než normálně a plný potřeby. Neměla jsem ráda potřebné.

“ "Podívej, Montano ... zítra tě uvidím. Dobře? Máme celý týden. "Nuceně jsem se usmála.

Jeho tvář ztvrdla a rty mu ztuhly. "Co se s tebou sakra stalo, Lauren? Jsi opravdu rozrušená z toho, že jsem tě chtěl vrátit do svého pokoje? "Zamračil se. „Já jen ... Znám se, a já nesnažila jsem se podělat první noc, víš?“

“ "Ne," řekla jsem, znělo to víc jako brouknutí. Vykročila jsem kupředu a položila dlaň na jeho hruď. "Ne, Montano. Není to tebou, je to mnou. Já jen ... dneska potřebuju trochu prostoru. Tohle je pro mne stále zcela nové, víš? A věř mi, jestli tu někdo šuká, jsem to já. " Snažila jsem se vychladnout, aby se cítil trochu lépe v téhle situaci.

Přikývl, ale podle jeho obličeje jsem viděla, že je stále zmatený. "Hádám."

Tentokrát jsem se skutečně usmála, sáhla dolů a stiskla mu ruku. "Zítra ... oběd. Zavolám ti. Dneska jsem se bavila.“ Naklonila jsem se a políbila ho na tvář. Ztuhl. Byla jsem si jistá, že chtěl víc než jen polibek na tvář, ale neměla jsem odvahu. Líbání na rty by ho vedlo k tomu, aby mě políbil příliš hluboko a pak bych chtěla jen o trochu víc a já to nedokázala. Musela jsem to odložit. Stále jsme měli před sebou celý týden a odmítla jsem dovolit, aby to skončilo dřív. Musela jsem zachovat hranice na místě.

"Jistě," řekl Montana nakonec, když jsem vytahovala kartu od dveří a vložila ji do zámku dveří a zatlačila jsem dovnitř. Usmála jsem se přes rameno, ale nic neříkala. Upřímně jsem nemohla. Vypadal příliš ztraceně. Vypadal jako dítě, které právě ztratilo štěně.

Nakonec se obrátil zády a vydal se po chodbě. Zavřela jsem dveře a spěchala jsem do koupelny. Když jsem se vysvlékla z mých šatů, pustila jsem sprchu a vkročila dovnitř, drhnouc každý čtvereční centimetr těla, ale ujistila jsem se, že jsem jako poslední umyla svoje intimní partie. Chtěla jsem co nejdéle cítit, že tam byl... uvnitř mě ... zapomenout na všechno v tomhle okamžiku.

Ale to nefungovalo to. A netrvalo to dlouho. Také jsem se tam umyla a pak jsem vylezla, navlékla jsem si noční košili a hodila sebou na postel.

A když jsem ležela na chladném polštáři, začaly padat slzy. Opravdu jsem nemohla pochopit, proč jsem plakala. Myslím tím, strávila jsem s ním úžasný večer. Jedla jsem japonské jídlo a pozorovala, jak kuchař připravuje přímo přede mnou. Poprvé jsem se udělala v taxíku a pak další skvělé kolo sexu. Dala jsem si s ním pár drinků a bouřlivě se zasmála, když mi vyprávěl příběhy o klucích z kapely.

Prostě jsem to nemohla pochopit ... nedokázala jsem se pochopit. Měla jsem z toho všeho mít dobrý pocit - pocit, že je vlastně tady a že je ochoten trávit čas se mnou kvůli svému vlastnímu blahu - ale místo toho mě to štvalo. Panikařila jsem a byla napjatá. Obávala jsem se něčeho, co se ještě nestalo – že se mě zbaví kvůli jiné ženě. Že se bude bavit a zapomene na mě. Bála jsem se pocitu, že jsem zase bezcenná. Obávala jsem se, že nejsem dost zábavná. Ale nejhorší bylo, že jsem se bála, že spadnu zase na dno stejně, jako jsem už jednou spadla. Trvalo mi míle a míle, než jsem se dostala z toho dna. Nemohla jsem si dovolit, abych dostal další ránu a prošla si tím znovu. Nestojí to za to, protože vydat se touhle cestou je jako jet po silnici s unavenými koly, bylo to nebezpečné a příliš riskantní pro holku jako já.