TWC - 26. kapitola

Překlad: Dráža
Kor.: Evička

Ryder

             

            Muž stojící před mnou byl mým zrcadlovým obrazem, jen starší. Bylo to jako cestovat do budoucnosti a vidět, jak budu vypadat, až budu o třicet let starší.

            „Ryder? Ryder Knox?“ Kurva, dokonce i hluboký baryton zněl jako můj.

            Zvedl jsem oči, díval se na něj a co nejlépe se zasraně snažil, abych na něj necivěl. Kdo do prdele je tenhle muž?

            Dokonce jsem držel hlas, skrývajíc svůj neklid. „Jo?“

            „Kriste. Vypadáš stejně jako já. Je to jako se dívat před třiceti lety v zrcadle.“ My jsme si dokonce mysleli to samé. Zavrtěl hlavou, zřetelně rozrušený. Kůži popelavě šedou, rty stažené do tenké linie. Dokonce i to, jak stál se sevřenými pěstmi, nohama trochu od sebe, vytvářel v tomto okamžiku zrcadlový pohled.

            „Takže - kdo do prdele jsi ty?“ zavrčel jsem. Tyhle sračky se mnou otřásly a já neměl tušení, proč mě ten muž vyhledal.

            „Poslouchej, Rydere. Potřebuju se napít. Něčeho tvrdýho. Můžeme si jít někam promluvit?“

            Přikývl jsem. Kurva, potřeboval jsem víc než nějaký tvrdý alkohol. Potřeboval jsem si taky sednout. Poprvé po letech jsem měl nohy vratké jako peklo. Ať už se tady děje cokoliv, hluboce to ovlivní můj život.

            „Jo. Přes silnici je bar. Pojďme tam.“

            „Je mi líto, já jsem se nepředstavil. Nikdy jsem si nemyslel, že takhle zareaguji. Očekával jsem to, ale to mě poser, je to bizarnější, než jsem si myslel.“ Zaváhal, aby se naklonil a podrbal si obličej. Čelo se mu pokrylo jemnou vrstvu potu.

            Natáhl ruku. „Jmenuji se Bill.“

            Vzal jsem mu ruku a díval se mu do očí, když jsem s ní zatřásl. „Máš příjmení, Bille?“

            „Jo. Je to Ryder. William Ryder.“

            Mohl mě kopnout do koulí a bylo by to stějně šokující. „Kdo kurva jsi?“ zasyčel jsem. Nebyla to žádná náhoda, že jsme vypadali stejně a měli stejné jméno. A v telefonu řekl, že znal Marianu. To byl jediný důvod, proč jsem s tím souhlasil.

            „Jsem tvůj biologický otec.“ Hlas se mu nepatrně zlomil.

            Všechen vzduch byl z místnosti odsát. Nemohl jsem dýchat. Ten chlápek byl šílenec.

            „O čem to kurva mluvíš? Můj otec byl Tiny... Steve Mayfair z Karma Electric. Jméno mé matky je Marianne Knoxová. Máš fakta špatně, starče.“ Zalapal jsem po dechu.

            „Rydere. Nejdřív si dáme něco k pití – potřebujeme to. Je to dlouhý příběh. Okej?“

            Přikývl jsem. To bude zajímavé jako kurva. Potřeboval jsem slyšet, co musel William zasranej Ryder říct. I když jsem věděl, že se mýlil, stále jsem chtěl slyšet jeho příběh. A kurva, potřeboval jsem pití. Více než jedno ve skutečnosti.

            Prošli jsme po cestě a mlčeli zahloubaný myšlenkách. Přesto, což bylo divné, nebylo to nepříjemné. Nebyl jsem obvykle k cizincům vřelý, ale tenhle mě nějak zaujal.

            „Dva Jacky. Dvě piva,“ přikázal Bill, když jsme se dostali do baru.

            Barman před nás položil nápoje. Zvedli jsme skotskou a hodili ji do sebe. Sakra, to pálilo. Utřel jsem si rukama ústa a ukázal barmanovi, aby znovu naplnil sklenky. Šli stejnou cestou. Zvedl jsem pivo a šel ke stolu. Potřeboval jsem si sednout.

            Bill mě následoval a sedl si ke stolu naproti mně. Zvedl se mi žaludek. A nebylo to jen kvůli tomu, že tahle díra páchla, zvětralým pivem a levným parfémem.

            „Kurva. Je to zvláštní - podobnost. Marianne měla pravdu.“

            „Marianne?“ Nadechl jsem se. Ježíši, cítil jsem se špatně.

            „Tvoje matka. Moje milenka. Měli jsme aférku.“ Zvedl prsty na barmana. Kurva, potřeboval jsem celou lahev, ne jenom panáka.

            „Kdo Mariannu nešukal? Ta děvka ošukala všechno kolem.“ Oči se mu po mých slovech zúžily, úšklebek na tváři, jako by se mu nelíbilo, co říkám. Nezáleželo na tom - byla to pravda a nikdo to nevěděl lépe než já. Dlouho jsem na něj zíral. Vypadal tak známě, ale nejen proto, že vypadal jako já. Viděl jsem jeho tvář a slyšel jeho jméno dříve. Všechny ty hudební časopisy, které jsem četl, když jsem byl teenager - fotka a jméno byly všude v nich. Proč mě to nikdy dřív nenapadlo?

            Napil jsem se piva. „Takže. Znal jsi Mariannu. To zasraně nic nedokazuje.“

            Prohrábl si vlasy, přesně stejné tmavé barvy a husté jako moje, ačkoli jeho jsou krátký a po stranách šedivé.

            „Rydere, vím, že je to opravdu šok... “

            Zúžil jsem oči. „Jsi ten William Ryder, domnívám se, že jsi?“ Moje ruce byly vlhké a srdce mi bilo v hrudi jako o závod.

            „Jakého Williama Rydera máš na mysli?“ Zvedl obočí a ušklíbl se. Tenhle zkurvysyn byl stejně cynický jako já.

            „Zasranýho hlavního šéfíka Ryder Music. Tohodle.“

            Kývl. Moje oči se propalovaly do jeho. Bylo tolik otázek, nevěděl jsem, kde začít.

            Vždycky jsem měl podezření, že mě Marianne pojmenovala po hudebním magnátovi - koneckonců byla to fanynka. Ale neměl jsem tušení, že ho zná a šukala s ním.

            Barman se vrátil s láhví, aby nám naplnil skleničky. Vzal jsem mu láhev s Jackem z ruky a dal si velký lok jantarové kapaliny. Potřeboval jsem zastavit chvění žaludku.

            „Bohatý kámoš za to zaplatí,“ řekl jsem a kývl směrem k Willovi. Přikývl a jeho oči mě neopouštěly. Barman pokrčil rameny a odešel.

            „Začni mluvit, Williame,“ zavrčel jsem. „A vysvětli mi, proč si se kurva objevil, právě teď. Proč jsem o tobě až dodnes nevěděl. A kde je kurva Marianne?“ Praštil jsem pěstí na stůl. Měl jsem pocit, že bych těch pár levných dřevěných židlí vzal a rozbil je na kusy. Něco udeřit. Cokoliv. Včetně Willovy tváře.

            Zvedl ruku. „Uklidni se, Rydere. Řeknu ti všechno, co vím. Můžeme to vzít odtud.“ Dlouze a pomalu vydechl.

            „Poslouchám.“

            „Polož tu láhev. Potřebuji, abys pochopil, co ti řeknu.“ Jeho hlas byl smrtelně klidný, ale vypadal, jako kdyby v těch deseti minutách, co jsem ho znal, zestárl o deset let.

            Will měl v očích vzdálený pohled. Mohl jsem říct, že vykopává minulost. Kurva. Snažil jsem se skoro dvacet let, abych na tu minulost zapoměl a tady to bylo, seděl jsem u stolu a opět jsem všechny ty pocity vytahoval. Myslel jsem si, že mám kliku,když se mi to podařilo, pohřbít tak hluboko, jakoby to nikdy nebylo. Mýlil jsem se. Všechno, co stačilo, byla zmínka Mariannina jména, abych se znovu cítil jako bezmocný chlapec, opuštěný svou vlastní zasranou matkou.

            „Setkal jsem se s tvou matkou... “

            Moje pěst znovu zasáhla stůl, tentokrát ještě silněji. Will vyskočil. Jeho oči se rozšířily.

            „Neřekej jí tak. Marianne opustila mě a Maxe, když jsme byli děti... abychom se postarali sami o sebe. Je to děvka, ne moje matka,“ zasyčel jsem. „Kde je ta zasraná mrcha?“

            Will na okamžik zavřel oči. Čelist se mu uvolnila a tvrdě polkl. Kurva.

            Když otevřel oči, jasně zářily. „Marianne zemřela před dvěma měsíci. Od té doby jsem tě hledal.“

            „Je mrtvá?“ Zasraný Kriste, každou minutou se to zhoršovalo. Já si představoval, že znovu Mariannu uvidím. Jak jí řeknu do tváře, jaká byla matka na hovno. Byla to moje nenávist, která mě poháněla, udržovala mě naživu přes všechny ty věci, které se mi staly, protože jednoho dne jsem chtěl tu děvku najít a všechno jí říct. Teď už byla pryč. Kurva.

            Popadl jsem láhev a napil se, i když to Will zjevně neschvaloval. No, polib mi prdel, hajzle. Celou dobu jsem věřil, že ten parchant Tiny byl můj otec - že jsem zabil vlastní maso a krev. Takový druh viny zatěžkávajíc dítě; to bylo prakticky nepřekonatelné. Dokonce i skutečnost, že jsem to udělal v sebeobraně a zachránil Maxův život, neznamená, že by to bylo lehčí.

            A teď William Ryder říkal, že je můj otec?

            Tepalo mi v hlavě a stáhnul se mi hrudník.

            „Ano. Hledal jsem ji roky. Měla se ukázat v mé kanceláři s Randym, aby podepsal novou smlouvu. Čekal jsem celý den. Nikdy nepřišli.“

            Moje oči se rozšířily. „Co tím myslíš?“

            „Marianne mi zavolala a požádala o laskavost. Řekla, že Jake měl rakovinu hrdla a už nejezdil na turné. Konečně měla dost Karma Electric. Požádala mě, abych s jejím přítelem uzavřel smlouvu, aby tebe a Maxe mohla vzít k sobě. Chtěla si koupit dům a usadit se s vámi chlapci. Posílat vás do normální školy.“ Jeho hlas zmizel. Popadl láhev a dlouze se napil. Zdálo se, že jsem tu nebyl jediný, kdo má těžké chvíle.

            Třel jsem si hruď. Srdce se mi stahovalo. „Odešla s Randym. Nikdy se nevrátila. Dokonce nezanechala ani zasranou krátkou zprávu.“

            „To proto, že vás nikdy nechtěla opustit. Ona šla s Randym, aby podepsala smlouvu a našla si dům v LA. Chtěla, abych tebe a Maxe další týdel přivezl.“

            „Jo? No já a Max stále čekáme. Nikdy pro nás nepřišla.“

            Will dlouho mlčel. Bolest na obličeji byla hmatatelná. Jeho ocelově šedé oči – přesná barva mých - byly tak bolestné, že jsem musel odtáhnout pohled.

            „Protože došlo k nehodě. Randy naboural čelně do autobusu. Byl na místě mrtvý - ani neměl helmu. Marianna jen tak tak přežila. Byla v komatu měsíce a když se konečně probrala, ztratila paměť.“

            „Co to sakra?“ vydechl jsem. Stáhlo se mi hrdlo a ruce se mi třásly. Pomalu mi dávalo smysl, proč za námi Marianne nikdy nepřišla. Proč mě nezachránila z pasťáku.

            Kurva.

            Will si odkašlal. Měl problémy s mluvením. „V té době jsem byl ženatý. I když jsem o tobě věděl, nemohl jsem s tím nic dělat. Ale podepsání smlouvy s Randym znamenalo, že se Marianne přistěhuje a zůstane v LA natrvalo. Chtěl jsem tě poznat. Pomohl jsem jim zajistit dům, zaplatil za tebe a Maxe školné.“ Přejel si rukou přes obličej. „Pak, když se neukázala... zpočátku jsem byl rozzlobený. Myslel jsem si, že změnila názor. Že nechce, abych tě poznal.“

            „Takže, říkáš, že jsi o té nehodě nevěděl?“

            „Ne. Neměl jsem tušení. V té době jsem byl zaneprázdněn převzetím firmy - nemohl jsem riskovat svou kariéru a snažit se zjistit, co se stalo. Skandál by zabil můj obchod a mou ženu. Měla rakovinu tlustého střeva a něco takového by pro ni nebylo dobré.“ Několikrát zamrkal a snažil se znovu získat klid, než pokračoval. „V době, kdy jsem se rozhodl vás o pár měsíců později hledat, už jste s kapelou nebyli. Bylo tam ticho. Nikdo se mnou nechtěl mluvit.“ Zmlkl a pokrčil rameny. „Nevěděl jsem, že si byl v pasťáku. Omlouvám se.“ Poslední slova ze sebe vydusil, oči se mu třpytily slzami.

            „Takže jsi se prostě vzdal?“ V ústech mi vyschlo.

             

            „Moje žena mě opravdu potřebovala. Naše dcera trpěla vážnou nemocí, takže jsem jí taky pomáhal. Měl jsem tolik na mém talíři a já si myslel, že tě Marianne od kluků vzala a odešla s Randym jinam. Byl jsem vázán ve svém vlastním životě a podnikání. Riziková kariéra a úspěch.“ Hořce se zasmál, potřásl hlavou a svěsil ramena.

            Skoro jsem toho bastarda litoval. „Tak co se změnilo? Proč jsi mě teď našel?“ Dal jsem si velký lok piva a pak si utřel pěnu z úst.

            „Marianne už roky žila v zařízení. Byla prakticky invalidní. Paměť se jí nikdy nevrátila - až do jednoho dne, před několika měsíci. Zdá se, že se jednou ráno probudila a vzpomněla si na všechno. Řekla sestrám všechno, na co si dokázala vzpomenout a oni mě okamžitě kontaktovali. Během desetiletí jsem byl stále ve stejné kanceláři, takže mě snadno našli.“

            „Říkal jsi, že to bylo jen před měsíci. A teď je mrtvá?“ zeptal jsem se otřeseně. Oko mi pod jizvou cukalo. Pokud si toho William všiml, nedal to najevo.

            „Šel jsem se podívat na Mariannu co nejdříve. Právě jsem pohřbil svou ženu. Věci byly dost špatné.“

            „Kurva. Omlouvám se.“

            „Ano, bojovala proti rakovině, ale nakonec si ji vzala. Co se týče tvojí mat- Marianny, dostal jsem k ní právě včas. Měla zápal plic a byla velmi nemocná. Ta žena byla kůže a kosti. Vůbec nevypadala jako ta krásná, živá mladá žena, kterou jsem znal a pamatoval si.“

            „Co říkala? Mohla si vzpomenout, co se stalo?“ Zdržel jsem dech.

            „Pamatovala si všechno, jako by to bylo včera. Přesto neměla pojem o čase. Myslela si, že jste stále malí kluci. Slíbil jsem, že najdu tebe i Maxe a přivedu vás k ní. Byla tak nadšená, že se přestěhuje do nového domu a začne nový život. Nechtěla pochopit, že uplynuly léta, že její malí kluci byli dospělí muži. Bylo bolestivé to sledovat.“

            Pečlivě jsem polkl. Všechny ty roky jsem Marianne nenáviděl za to, že nás opustila - nevědíc, co se opravdu stalo. Předpoklady. Špatné, které mě zbytečně polovinu mého života užírali.

            Moje myšlenky šly k Jade. Měla po celou dobu pravdu. Jsem hoden toho, abych byl milován. Moje matka mě nenechala, protože mě nemilovala. Neměla v této věci na výběr. Byla to ta zasraná nehoda.

            Zármutek v mém srdci - a hluboká bolest na duši, které se nemohly uklidnit. Bolest, že jsem si myslel o Marianně to nejhorší. Bolest kvůli tomu, že jsem se jí nikdy nesnažil najít a zjistit pravdu. A teď už bylo pozdě. Právě, když jsem začínal chápat bezpodmínečnou lásku. Bušilo mi v hlavě, když jsem to vše vstřebával.

            Všechny ty promarněné roky, pocíl jsem odpor a vztek vířící se mi v břiše. Odtlačil jsem Jade pryč, protože jsem se bál, že ji ztratím. Byl jsem zasranej idiot.

            S jasností, která se zrodila v okamžiku světla, věděl jsem, že musím o Jade bojovat, nyní více než kdy jindy. Chtěl jsem, co nabízela. Bezpodmínečnou lásku. Zjištění pravdy o tom, co se stalo Marianně, byl to obrat, který jsem tak zoufale potřeboval.

            „Mluvil jsi o tvé dceři. Kdybych... jestli ty... jsi opravdu můj otec, pak to znamená, že mám sestru?“ Kurva, Max a já nakonec nebudem sami.

            „Nevlastní sestru.“ Oči měl přivřené a vypadal ještě smutnější - kdyby to bylo možné.

            „Wille?“

            „Nemá se mnou nic společného. Přišla na pohřeb a nemluvila se mnou. Eva si myslí, že je to moje chyba, že matka zemřela nešťastná.“

            „Eva. To je hezké jméno.“ Bylo bizarní dozvědět se o sestře, o které jsem netušil, že existuje.

            Přikývl. „Vypadá hodně jako ty. Stejné pronikavé oči. Tmavé vlasy. A... je tvrdohlavá. Taky chytrá.“ Na okamžik se mu na tváři objevil úsměv. Nebylo pochyb, jak moc svou dceru Will miloval.

            Padlo mezi mámi na chvíli ticho, než Will pokračoval. „Vina kvůli tobě mě zžírala a tak jsem Vivian řekl o mém vztahu s Mariannou, který začal, když byla těhotná s tvou sestrou. Objevili jsme rakovinu těsně po narození Evy a tak jsem aférku s Mariannou ukončil, kvůli Vivianině chemoterapii. Když se Eva dozvěděla o Marianne a... tobě a mém opovržlivém chování, odstěhovala se z domu a odmítala se mnou mluvit. Navštěvovala svou matku během dne, když jsem byl v práci. Dokonce i na Vánoce... “

            Odkašlal jsem si a nepohodlně se posunul na židli. Nevěděl jsem, co na to sakra říct. Všichni jsme si nesli zasrané břemeno. Navzdory tomu, že byl hudebním magnátem a bohatý byl pravděpodobně víc, než by stačil utratit, ani William Ryder neměl snadný život.

            Na mysl mi přišlo co mi Jade řekla té noci ve své ložnici: „Ne vždycky rozumíme bolesti jiných lidí, Rydere. Jenom proto, že to nevidíme, neznamená, že to nebolí.“ Její slova byla tak pravdivá. Vždycky jsem si představoval, že bohatí a slavní neměli stejné problémy, jako obyčejné děti, jako jsem já. Ironický úsměv mi zkroutil rty. Zasraná princezna. Byla moudřejší, než jsem jí kdy přiznal.

            „Po smrti Marianne jsem byl ještě více odhodlaný tě najít. Slíbil jsem jí, že to udělám. Ale bylo to víc než to. Kromě těch pár okamžiků, kdy jsem tě držel jako miminko, jsem tě nikdy víc neviděl. Jsi můj syn. Chci být součástí tvého života.“

            Stáhl jsem obočí. Whoa. Tohle byl šílený rozhovor. Věděl ten muž, kdo jsem? VP klubu motorkářů? Sledovaný policií? Kriminálník a vrah?

            Nebylo vykoupení pro Rydera Knoxe. Bylo už pozdě.

            Kromě toho bych znovu učinil stejné volby.

            „Wille, tvůj příběh je dojemný. Ale já to kurva neberu. Vyrůstal jsem s jedinou rodinou, kterou jsem kdy znal. Scorpio Stinger MC je moje rodina. Oni mi zachránili život. Ne ty a sestra, kterou jsem nikdy neviděl. Vrať se do svého okouzlujícího životního stylu. Jsem si jistý, že nějaká kundička brzy přijde, převezme štafetu a přinese ti štěstí.“

            Vstal jsem a chytal se odejít.

            „Překvapuje mě, že sis nezměnil jméno. Pokud jsi tak Marianne nenáviděl, proč jsi to neudělal?“

            „Protože já jsem, kdo jsem. Změna mýho zasraného jména by nezměnila můj posraný život. Nebudu se omlouvat za to, kdo jsem.“

            

 ***

            Poté, když jsem zjistil, že jsem jako dítě nezabil svého vlastního otce, musel jsem znovu přehodnotit celý svůj pohled na život. Největší zátěž, kterou jsem podvědomě nesl déle než dvacet let, spočívala v tom, že jsem byl ze sperma muže, jako byl Tiny - brutální monstrum, který mlátil do nevinného dítěte a chtěl ho zabít, protože ho jeho matka odmítla, když si vybrala jiného muže. Přestože tato rozhodnutí neměla s dítětem nic společného, vystrašilo mě to, že si mohl vzít pomstu a nenávist vůči nevinnému chlapci, jako je Max. Vždycky jsem se divil, čekal jsem, až se to zlo ve mně vyvalí na povrch a udělá mě to stejně zlého jako byl Tiny.

            Když jsem přemýšlel, měl jsem dojem, že i Tiny věřil, že mě zplodil; ale nikdy jsme neměli žádný vztah a nikdy jsem se s tím mužem necítil spojení. Z Willova příběhu, Marianne věděla, že Tiny není můj otec, ale nikdy ho neopravila. Nebo mě, když na to příjde. Proč by mi tajila tak důležitou věc? Teď, když je mrtvá, tak už se to nikdy nedozvím. Nemohl jsem se jí zeptat na miliony nezodpovězených otázek, které mi probíhali v mysli.

            Také jsem nechápal, co přesně ode mne William Ryder chtěl. Nebylo to příliš pozdě, když se snažil vybudovat si se mnou vztah? Každopádně, jakmile se dozví o životě, který jsem vedl, zaručeně rychle zmizí. A tentokrát to bude jeho volba. Pokrčil jsem rameny. Proč jsem se kurva narodil pod takovými nešťastnými hvězdami?

            Ještě horší: proč byl vesmír stále zasraně proti mně? Ukázal by mi, co bych mohl mít s Jade a Williamem a pak to ode mně odtrhl a smál by se do mého zasraného obličeje?

            Potřásl jsem hlavou, abych si vyčistil myšlenky. Některé věci nelze pochopit.