TWC - 10. kapitola

Překlad: Dráža
Kor.: Evička

 Jade

             

            Zpět doma v posteli, jsem si znovu spouštěla dřívější události. Poté, co jsem Ryderovi tak lehce podlehla, proti mému lepšímu úsudku jsem věděla, že se odtamtud musím dostat co nejrychleji, nebo bych znova skončila v jeho posteli.

            Mia a děti zůstali v hlavní ložnici s Cobrou - zaslechla jsem, jak se děti smáli a štěbetali. To bylo chvíli předtím, než byli připraveni sdílet svůj čas s někým, kdo je mimo jejich malou rodinnou jednotku.

            Neměla jsem v plánu vidět se s Ryderem, ačkoli jsem úpěnlivě doufala, že tam bude. Moje zklamání z toho, že jsem ho neviděla, když jsem vyzvedla děti, mě přinutilo, abych nezvedla své naděje, že tu bude ani, když se vrátím. Byl to můj šťastný den, když jsem ho našla, jak lenoší u bazénu. Byl jako med a já jsem byla včela - nemohla jsem mu odolat i kdybych to zkusila.

            Přehazovala jsem se na posteli a věděla, že musím Ryderovi vysvětlit, proč se s ním nemůžu vídat. Že to není proto, že bych byla snob, nebo jsem se na něj dívala zvrchu. Protože tak už tomu po dlouhou dobu nebylo. Zaplavil mě stud, když jsem si vzpomněla, jak jsem s Ryderem zacházela, když jsem se s ním poprvé setkala. Měl pravdu - chovala jsem jako mrcha. Ale měla jsem k tomu důvody.

            Dobré důvody. Jeden z nich byl kvůli mému drahému bratrovi. Srdce se mi stáhlo, když jsem na něj pomyslela.

            Na Harrisonovi Summers nebylo nic veselého. Trvalé zamračení na jeho hezkém obličeji, který se změkčil jen, když byl doma, kolem mě a našich rodičů. Milovala jsem Harrisona celým svým srdcem - byl to nejlepší bratr, kterého by si dívka mohla přát. Kromě toho, že byl od toho Incidentu nadměrně ochranářský.

            Trvalo roky terapie setřást vinu, že to byla moje chyba a že jsem byla příčina, že Harrison byl takovýhle. Ačkoli se to stalo téměř před deseti lety, vždy, když jsem vzpomínala, bylo to tak živé, jako kdyby se to stalo jen včera.

            Ryder, který trvá na tom, že bude v mém životě, přinesl tyhle flashbacky. Zmateně jsem se posadila, když mi obrazy procházeli mozkem.

            Ne, prosím, nechci na to vzpomínat...

            Přitiskla jsem se na čelo postele, kolena přitáhla k hrudi, rozhoupala se a slzy mi volně proudily po tvářích.

             ***

            Před 10 lety

Harrison políbil Amy a plácnul jí po zadku. „Pokračuj s ostatními, bejby, jdi do té dlouhé fronty u vchodu, nechceme přijít pozdě na koncert, Jade a já vás doženeme.“

            Obrátil se ke mně a zasmál se. „Pospěš si, ségra, kvůli tobě přijdeme pozdě, jdi si pro svetr - počkám tu pro tebe.“ Vždycky jsem ztrácela věci, ale Harrison byl se mnou naštěstí trpělivý. Láska k mému velkému bratrovi prošla skrze mě - znal mě tak dobře.

            Přikývla jsem a vrátila se do restaurace s rychlým občerstvením, abych si vzala svetr, který jsem tam náhodou zapoměla. Byl můj oblíbený; Byla bych rozdrcena, kdybych ho ztratila. Kromě toho je obvykle chladno ve večerních hodinách na venkovních akcích a musím se udržet v teple. Harrison a jeho další přátelé měli přítelkyně, aby se s nimi objímali, kdyby jim byla zima. Já byla sama.

            Byl to můj první živý koncert a adrenalin mi rozproudil krev - nechtěla jsem si nechat ujít ani sekundu z Karma Electric, byla to moje oblíbená kapela. Vytáhla jsem svetr, tam kde spadl na podlahu.

            Měla jsem štěstí, že moji rodiče souhlasili s tím, že mě nechají jít na akci s Harrisonem na víkendovou noční akci, takže jsem mu nechtěla zkazit večer. A doufala jsem, že Harrison mě znovu pozve i příště, když on a jeho kamarádi půjdou na rockový koncert. To byly výhody, které přinášeli mít staršího bratra. Všichni moji přátelé ve škole mi záviděli, že uvidím nového vedoucího zpěváka kapely hrát.

            „Máš ho?“ Harrison se na mne netrpělivě podíval, když rozdrtil cigaretu nohou. Až dodneška jsem nevěděla, že můj bratr kouří.

            „Jo. Omlouvám se. Byl na podlaze.“

            „Vem si ho na sebe, než ho zase ztratíš.“

            Harrison se zasmál, když sledoval Amy jak mu posílá vzdušný polibek a odtrhl pohled od malé skupiny na druhé straně, aby mi pomohl obléknout se do svetru.

            Zazněly výstřely.

            Obě naše hlavy se otočily směrem k zlověstnému zvuku. To, co jsme viděli, v nás zanechá jizvy po celý život. Oba Harrisonovi přátelé a jejich přítelkyně byli zkoseni, včetně Amy. Křičela jsem tak hlasitě, že jsem neslyšela Harrisonova slova, ale jeho výraz mi říkal, abych zůstala. Nemohla bych se přesunout i kdybych se snažila, byla jsem zamrzlá na místě. Kolem mě vypukla panika. Lidé hystericky křičeli a slepě běhali. Sledovala jsem, jak Harrison běžel přes trávník a dostal se k Amy, stejně jako policisté.

            Amy a další čtyři byli zachyceni v přestřelce mezi motorkářským gangem a policií. Čtyři byli mrtví a jeden přežil. Jeden z jeho přátel, Michael, byl střelen do kolene a spadl dolů, než ho mohly zabít další kulky.

            Amy byla střelena do srdce a o několik minut později zemřela v Harrisonově v náručí.

            Byl to motorkář, který zabil Amy a Harrisonovy přátelé. S malým ohledem na životy ostatních stříleli na policajty, kteří je poznali.

            Harrison chtěl umřít. Řekl, že tam měl být s Amy. Že kdyby měl ruku kolem jejích ramen, mohla být stále naživu. Zatřásla jsem se nad tou myšlenkou - to by znamenalo, že by byl můj bratr taky mrtev.

            Kdyby nebylo mě, Harrison a já bychom byli spolu se skupinou, ale možná by jsme byli dál a vyhli se křížové palbě. Stačilo být pár vteřin, ve špatnou dobu na špatném místě. Byla to všechno chyba.

            Měla jsem být mrtvá.

            A Harrison si přál, aby byl.

            Dokonce i po těch všech letech.

            

 ***

            Součastnost

Obrazy časem mírně vybledly, ale moje srdce se stále lámalo kvůli ztrátě těch nevinných mladých životů. Mnula jsem se na místě kde mám srdce a snažila se zmírnit fyzickou bolest. Život by byl tak odlišný, kdyby se to nestalo.

            Od toho dne Harrison nenáviděl motorkáře. Z potlačení motorkářských klubů a zločinů spojených s nimi, udělal své životní poslání. Čištění ulic a zákaz skupin motorkářů na veřejných místech bylo to, o čem snil, protože nechtěl, aby se takový incident znovu opakoval na nevinných obětech.

            Chápu to.

            Sakra, byla jsem po jeho boku. Oba jsme okamžitě poznali gangsterský typ a měli silnou averzi vůči každému, kdo byl motorkářem v MC. Byla to spodina země.

            Až do Rydera.

            Dokud jsem se nesetkala s mužem, který vyvrátil každý z těchto rysů. Měla bych nenávidět jeho a jeho druh za to, co udělali Amy a ostatním. Za to, co udělali mě a Harrisonovi.

            Přesto jsem Rydera nedokázala nenávidět. Pod tím zatvrzelým zevnějškem byl jen muž, který měl vlastní břemena, která ho tížila. Kdo, k čertu, jsem já, abych jeho a jeho druh soudila? Nevím nic o jejich bolesti ani o důvodech, proč jsou tím, čím jsou.

            Ale jak to můžu vysvětlit Harrisonovi? Nebude to chtít ani poslouchat. I když já jsem tvrdohlavá, Harrison je desetkrát více.

            Ze všech těch myšlenek, mě začala bolet hlava. Musím se dostat přes Rydera a už se s ním nikdy znovu nevidět. To, co se stalo na zadku jeho motorky a v kuchyni, byl moment šílenství, chyba kterou jsme si nemohli dovolit opakovat.

            Bolelo mě srdce. Bude to nejtěžší věc, jakou jsem kdy udělala - popírat pocity, které zaplavily mou bytost, když jsem myslela na Rydera Knoxe.

            On to cítil také - nepotřebovala jsem křišťálovou kouli, abych to věděla. Ryder se nikdy neomluvil za to, že mi okázale říkal, jak moc mě chce, v každém tělesném a chtivém způsobu. Byl mezi námi magnetismus, který jsme nemohli popřít, což je silnější než logika. Byli jsme tak odlišní a přesto jsme k sobě pasovali. Bylo to mimo rozum. Něco, co jsem si nikdy nedokázala představit. Dokonce ani romantické romány, které jsem četla, mě na tohle nemohly připravit.

            Musím však obětovat pocity touhy po Ryderovi, protože by z toho nebylo nic dobrého. Byli jsme odsouzeni už od začátku.

            Musím. Si. Vybrat. Svou. Rodinu.

            Proč si Ryder musel vybrat ten den Clarke a Sons Agency?

            A proč do pekla nemohl prostě odejít? Jít dál?

            A proč jsem k němu byla tak přitahována, a tak slabá, když přišlo na to, abych mu odolala?

            Proč?

             

            Stále zmatená svými emocemi, jsem si uvědomovala podivný zvuk. Připomínalo mi to, když jsem byla teenagerka a chlapci házeli oblázky na okno. Pak mi došlo – že to bylo přesně to, co to bylo. Přesunula jsem se z postele k oknu, zatímco další oblázek zasáhl přímo střed okna. Jaký malý delikvent si ze mě v tuto noční dobu tropí žertíky?

            Otevřela jsem okno a zalapala po dechu. Ryder tam stál ve tmě s úsměvěm na hezkém obličeji. Kurva. To bylo horší než když jsem byla teenagerka. Tehdy jsem byla příliš nevinná. Chlapec pod mým oknem, způsoboval, že se mi nechvělo jen srdce. Teď se mi chvělo všechno od srdce dolů.

            „Pusť mě dovnitř,“ požádal se založenýma rukama na prsou.

            „Shhh,“ dala jsem si prst na ústa a pak zavrtěla hlavou.

            „Dobře,“ zamumlal a odešel. Co? Bylo to tak snadný? Ztratil se z dohledu za rohem, bez dalšího protestu. Byla jsem docela zklamaná, ale bylo to tak lepší. Nechtěla jsem, aby viděl, že jsem plakala. Utřela jsem si nos rukávem a plazila se zpátky do postele.

            Zavřela jsem oči a ještě více byla zmatená. Proč Ryder přišel? Proč odešel, aniž by se snažil? Nakonec mě poslouchal? A opravdu jsem to chtěla?

            „Kurva, princezno. Ty mě zabíjíš.“ Ryder stál v mých dveřích, jeho siluetu osvětlovalo světlo měsíce. Snila jsem?

            „Rydere! C... co? J... jak?“ Rosvítila jsem noční lampičku.

            „Když jsi mě nepustila dovnitř, pustil jsem se dovnitř sám.“ Usmál se a jeho zhýralý pohled se potuloval po mém polonahém těle. Měla jsem jen tričko a kalhotky.

            „Ale... ale dveře jsou zamčené... a máme alarmy...“ Zapoměl táta zamknout?

            Ryder se tiše zasmál. „Bejby, nic mě nezastaví, když se chci někam dostat. Vloupání je podceňovaná dovednost a rozhodně jeden z mých mnoha talentů.“ Zakmital na mě obočím.

            „Jo? A otrávil jsi Rottweilera?“ Mamka trvala na vycvičeném strážném psu. Cítila se bezpečněji. Bruno byl ostražitý a divoký, přesto jsem ho neslyšela, že by vrčel nebo štělal, jako obvykle, když přišli do domu cizinci.

            „Štěně a já jsme přátelé. Já určitě nebudu jeho snídaně.“ Posadil se na postel a pozoroval mě.

            Rozšířily se mi oči. Bruno byl svalnatý brutální pes; nebyl štěňátkem už pět let. Jak se Ryder dostal kolem Bruna? K cizím lidem nebyl laskavý.

            „Princezno. Ty jsi plakala - řekni mi proč.“ Hlas měl chraplavý, přesto jemný.

            Hrdlo jsem měla stále stáhlé a slzy těsně za očními víčky, připraveny se znovu vyplavit. Nemohla jsem mluvit. Chtěla jsem tady Rydera víc než cokoli jiného, ale také jsem chtěla, aby odešel, kvůli sobě. Byla jsem tak zmatená.

            „Miláčku,“ řekl tiše, když si mě přitáhl k hrudi.

            Bože to bylo cítit tak dobře. A způsob, jakým říkal slovo miláčku, s tím jemným tichým hlasem, jako by byl také ovlivněn, způsobilo, že to zní zároveň sexy a uklidňujíc zároveň. Zadrhl se mi dech – oslovil mě miláčku - ne bejby, ne mrcha, ne princezno. Prostě miláčku. A já to milovala.

            Nechala jsem ho mě držet, nechala ho hladit mi záda, uklidňovat mě, zatímco on broukal. To byla strana tvrdého, špatného motorkáře, o které jsem pochybovala, že někdo někdy viděl. Byl si vůbec vědom, že to dělá?

            „Proč jsi přišel?“ zašeptala jsem, když jsem se rozplakala, jak jsem promluvila.

            „Řeknu ti to... pokud mi řekneš, proč pláčeš,“ namítl.

            Dlouho jsem mlčela a organizovala své myšlenky. Ryder mi stále hladil záda, aniž by na mě působil nátlak a trpělivě čekal, až mu odpovím.

            Konečně jsem promluvila. Bylo to, jako by se otevřela stavidla. Řekla jsem mu celý příběh. Všechno.

            Ryder poslouchal a jen občas zabručel, prsty dělal malé kruhové pohyby nahoru a dolů po mé páteři. Zhluboka jsem se nadechla, nasála do nosu jeho vůni a užívala si jeho teplé objetí. Utěšil a uklidnil mě do uvolněného stavu.

            „Um, Rydere?“

            „Ano bejby?“

            „Teď jsem ti odvyprávěla celý příběh - proč jsi přišel?“

            Byl dlouho ticho, ale nepřestal pohybovat prsty. „Protože jsem potřeboval být u tebe. Protože se tě nedokážu nabažit. Proto.“

            Posunul se po posteli a držel mě v náručí. Položila jsem mu hlavu na hruď a naslouchala rytmickým úderům jeho srdce.

            „Spi bejby, budu tě držet. Všechno je v pořádku. To hovno se stalo už dávno. Nic z toho nebyla tvá chyba. Nikoho. Musíš to nechat být. Okej?“

            V ospalosti jsem přikývla. Připadalo mi, jako by se ze mě zvedla obrovská tíha. Proč, to jsem si nebyla jistá. Jediné, co jsem udělala bylo, že jsem řekla Ryderovi můj a Harrisonův příběh; příběh, který jsem tak dlouho skrývala hluboko uvnitř sebe a snažila se ho pohřbít. Teď, když jsem ho osvobodila, už mě to tolik netížilo.

            Ryder dokázal, co žádný terapeut nikdy nedokázal. Způsobil, abych ošklivou minulost osvobodila. Dokonce způsobil, že bych mohla začít věřit, že to možná nebyla moje chyba. Vzdychla jsem, když mě políbil na temeno hlavy, naprostá úleva mi projela tělem a celá jsem se začala uvoňovat.

            „Spi. Jsem tady.“ Jeho hlas byl jako samet, měkký a uklidňující. Hypnotický. Upadla jsem do klidného spánku, když mě Ryder držel, cítila se opatrovaná a v bezpečí.

            Čistá blaženost.