SH - 5. kapitola

Překlad: Lenuszka

Bum bum bum

Vystřelím z postele. Mám lehký spánek, vždycky jsem měla. Tak lehký, že potřebuju špunty do uší, spací masku na oči, a tmavé závěsy, abych dokázala zůstat v limbu. A usínání? To je úplně jiný příběh. Jako takové se pravděpodobně neobjeví, dokud si nepomůžu jedním z mých mechanických přátel. Tohle tělo jede ve vysokých otáčkách za minutu. Stojí mě to celý zástup (elektrických mužských partií), aby mi to pomohlo se uklidnit.

Momentálně zmatená a zoufalá, abych udržela své tělo vzpřímeně, si posunu svou černou saténovou spací masku na čelo. Sluneční paprsky, proudící přes holé okno, mě oslepí. Okamžitě jsem si skoro jistá. A pak si uvědomím, kde jsem.

Zabručím.

Bum bum bum

Jeden pohled na můj mobil mi prozradí dvě věci. Zaprvé: Je ještě příliš brzy ráno, aby už přijeli dělníci. A zadruhé: spala jsem jenom dvě hodiny.

Ten bouchavý zvuk zesílí. Zamumlám si pro sebe několik nadávek, vyskočím z postele, vklouznu do trepek, a vypochoduju ze své ložnice, abych našla zdroj mého trápení. Překročím plachty a věci na malování, projdu pod žebříkem – už tak je moje štěstí v pytli, takže jaký by v tom byl rozdíl – a ve spěchu sejdu po schodech.

Písnička Back in Black od AC/DC v sedm ráno? To si ze mě musíte dělat prdel.

Poznám, že ta hudba jde z obýváku, takže zamířím tím směrem. Naštvaně dupu, zabočím za roh a smykem zastavím.

Whoa.

Opakovaně zamrkám, abych se ujistila, že ten žhavý kousek, vzdálený ode mě dvanáct stop, který ke mně stojí zády, není jen výplodem mojí sexuálně strádající představivosti. Od pasu nahoru nahý, rozbíjí zeď. Vysoký, se širokými zády, zádové svaly se napnou pokaždé, když se rozmáchne kladivem proti stěně. Jeho džíny jsou obnošené a tím myslím opravdu obnošené, ani nezmiňuju to nebezpečí, že by každou chvíli mohly spadnout. Překřížím prsty, aby to udělaly při dalším rozmáchnutí. Překřížím prsty. Visí tak nízko přes zmiňované svaly jeho půlek zadku, že…

Počkat… má spodní prádlo?

V žádném případě. Vidím začátek rýhy mezi půlkami jeho zadku. Jo, opravdu zírám mezi jeho půlky. Tohle se stane, když jste příliš dlouho bez dotyku jiné osoby, příliš příliš dlouho. Věděla jsem, že bych měla přijmout nabídku svého kamaráda Justina, abychom se prošukali do dalšího století. Takže zase znovu špatně posouzeno z mé strany.

Říct, že můj sexuální život trpí obdobím sucha je podobně blízko rčení, že je Sahara krabice písku. Už je to roky. A když si to tak vezmu, zívá přede mnou abstinence ještě na několik let dalších. Ale po fiasku, které se stalo posledně – tak špatný sex, že jsem se vlastně uprostřed něj naštvala, jak brutálně neuspokojující to bylo – abstinence se zdá jako jediná rozumná cesta. Navíc mám svoje chlapce, abychom si tím prošli.

Zachází s tou stěnou, jako by si chtěl vybít nějakou opravdovou agresi. Při dalším svistu kladiva se mi připomene bolest hlavy, se kterou jsem se probudila. Potěšení se vytratí. Čas skončit s touto nepřístojností.

„Hej.“ Nic. Pokračuje ve vraždění té stěny, odhalí velmi pěknou červenou cihlu, která žije nad ní. „Hej! Bořku staviteli! Dopřej tomu odpočinek!“

Zamrzne uprostřed pohybu, jemně položí kladivo na zem. Pak ho upustí a otočí se.

No kur…“Fajnovko?“ je všechno, co dám dohromady, svým zvláštně vysokým hlasem. Vím, jak se ta zeď cítí. Vím to, protože mě tímhle kladivem taky zrovna praštil do vnitřností.

Nozdry mu planou, odkapává mu pot z hrudi, která patří do sérií filmu Bez kalhot, Vaughn na mě zírá po dobu, která mi připadá jako celý život. Tak dlouho, že budu možná potřebovat botox. Tak dlouho, že se ošiju pod jeho cílenou, ačkoli zlehka odtažitou studií mě a jenom mě.

Skladba skončí a ticho mezi nás vnese zvláštní vibrace. A když říkám zvláštní, myslím ne ty dobré, vůbec ne. Huh. Co má za problém? Chci říct kromě toho, že v jeho domě žije naprostá cizinka a vtrhla mu do soukromí. Možná nastoupila jen moje živá představivost. Možná. Jo, to bude ono. Pravděpodobně nedostatek spánku…pravděpodobně.

Dojde k aparatuře a vypne ji. Když se jeho pozornost vrátí ke mně, jeho rty mu cuknou, když zahlédne nulky pod mým tričkem. Stále jsem mimo z objevu všech těch svalů, které přede mnou stojí, ale musím zkontrolovat, co ho tak pobavilo.

„To je, umm, zajímavá volba pyžama,“ konečně řekne.

Cam a já jsme si vyměňovaly rošťácké dárky k Vánocům už deset let. Tenhle je můj osobní favorit. Na přední straně nadrozměrného trička stojí tučnými černými písmeny Ta kachnička, na kterou se díváš? A na zadní straně je animovaná kachnička, která ukazuje vztyčený prostředníček.

Zatraceně miluju tohle tričko.

Jeho čokoládově hnědé oči si propracují cestu až k spodnímu lemu mého trička, zastaví se tam, kde nahoře na mých stehnech končí, chvíli tam zůstanou, pak sjedou až k mým chodidlům. Na jeho čele se objeví malá vráska.

„Tohle má být čokoládová zmrzlina?“ Naráží na vršek mých hnědých trepek. Těch, které jsem si koupila v obchoďáku, protože jsou perfektní metaforou mého života.

„To je smajlík hovna.“

„Toho jsem se bál,“ zamumlá. Zvedne z podlahy šedé tričko a začne si otírat svou hruď.

Měla jsem definitivně přijmout Justinovu nabídku.

„Dnes ráno vypadáte docela domácky,“ řeknu, když si nalévám tolik potřebný druhý šálek kávy a studuji ten exemplář naproti mně u kuchyňského ostrůvku. S lokty na lince si dám hrnek ke rtům, zatímco otevřeně zkoumám jeho hruď, tu, kterou si ještě nezakryl. Kdo by si k sakru představil, co se skrývá pod vší tou jemnou bavlnou a vlnou. Když očima vyšplhám nahoru k jeho tváři, nakrčí vědoucně obočí. Jestli nechce, abych se dívala, měl by si obléknout tričko.

„Protože nosím džíny?“

„Protože jsem Vás nikdy neviděla tak neupraveného.“

Nevím, co to na něm je, co ve mně probouzí toho šotka, ale pokaždé, když jsem poblíž jeho božského já, popadne mě iracionální touha kopnout ho do holeně a zatahat ho za vlasy, abych ho rozčílila. Bohužel se to zdá jako nemožný výkon. Tomu muži koluje v žilách lhostejnost.

„Neupravuju si vlasy,“ odpoví, zajede si do nich rukou.

„Souhlasím, že nesouhlasím.“ Zazvoní zvonek u dveří a my si vyměníme překvapené pohledy. „Stavaři?“

Napije se kávy, sleduje mě přes okraj hrnku. „Je Nový rok.“

„Díky, profesore. Půjdu.“ Seskočím z linky a namířím si to k vysokému oknu vedle hlavních dveří.

„Možná byste neměla,“ slyším ho křičet. Na schodech stojí vysoká bruneta, snaží se projít železnými dveřmi.

„Je to nějaká žena,“ zašeptám přes rameno.

Najdu ho stát ve dveřích kuchyně, přejíždí si vlasy tam a zpátky v gestu, které ukazuje, co je čistá frustrace.

Myslím, že nějaká ex-něco, možná? Možná. Nejsem si jistá, jestli s někým chodí.

„Jak vypadá?“ zabručí, jeho čelo zdobí malá vráska.

„Pěkná, vysoká a štíhlá, dlouhé hnědé vlasy. Má na sobě věci na cvičení.“ Podívám se přes rameno a přichytím ho, jak mi zírá na nohy. Jeho pohled ležérně uhne. Muži jsou tak jednoduchá stvoření. A když říkám jednoduchá, myslím hloupá. „Vypadá, jako by si právě udělala vlasy a make-up.“

„Alexa.“ Další zabručení. Mám výrazný dojem, že je z nezvané návštěvy dost nešťastný. Camilla už před nějakou dobou zmínila, že má Vaughn celou řadu obdivovatelek. Ačkoli, aby se ukazovaly v jeho domě? Bez pozvání? Nenazvala bych to řadou obdivovatelek. Nazvala bych to časem k přehodnocení vašich životních voleb, pořízení celého svazku zákazů přiblížení, a zcela určitě udělání testů na přenosné pohlavní nemoci.

Pak to na mě dolehne. Bude se s těmi dámami bavit ve své ložnici, jedny dveře ode mě… méně než dvanáct stop od mých uší. Tak na tohle se můžu těšit. Zábava do toho!

Se stisknutou čelistí zírá na strop. Nepohodlí všude kolem, svaly na jeho hrudi a ramenou napjaté.

„Mám se jí za Vás zbavit?“ Navrhnu nenuceně. Hádám, že mu z toho tentokrát pomůžu. Po tom, co udělal pro mě, to bude fér. Ale jestli ji chce ošustit a opustit, je v tom sám. Klidně ho předhodím té vlčici, vezmu si sáček popcornu a užiju si tu show.

Jeho pohled přeletí zpátky ke mně, jeho výraz zářící nadějí. „Mohla byste?“

Mohla bych? Stojí mě to dost námahy, abych zadusila ten samolibý škleb, který umírá touhou se mi roztáhnout přes obličej. „V klidu.“

Vypadá, že se mu opravdu ulevilo. Tenhle chlápek je plný překvapení. Když zamířím k hlavním dveřím, mou pozornost upoutá výrazné mužské zakašlání. Vaughn ukazuje na moje nohy, má ruměnec pod svým opálením, tím, které si představuju, že má z plachtění nebo hraní póla, nebo možná z počítání hromad peněz venku.

„Možná byste si chtěla obléct nějaké kalhoty.“

Ne, že by na tom záleželo, protože jsem urostlá prakticky jako třináctiletý chlapec, ale zvednu svoje tričko, abych odhalila moje pyžamové kraťasy. „Zmizte,“ řeknu, jak dojdu ke dveřím.

Ta bruneta, Alexa, má už po čtvrté prst na zvonku. Když mě uvidí, zvedne hlavu a zamračí se. Její šedé oči přejedou mou osobu odshora dolů, zastaví se významně na mém nápisu na tričku.

„Hledám Ethana.“ Když se pokusí podívat se za mě, udělám krok dopředu, nakloním se, abych jí stále ve výhledu. „Ethana Vaughna.“

„Oteklé oči? Malý?“

„Ne,“ odpoví, hlas protkaný povýšeností. „Vysoký a úžasný.“

„Oh, vy myslíte Fajnového Sexyzadka. Jo, ten je…uh... v této chvíli indisponován.“

„Je v pořádku?“ Její znepokojení se ani neblíží opravdovému.

„To si nemyslím.“

Na její chemicky vylepšené tváři hrozí, že se objeví překvapení. „Měla bych ho zkontrolovat.“ Když udělá krok stranou, aby vešla, znovu jí zastoupím cestu.

„Má akutní průjem.“ Tohle jsem možná řekla hlasitěji, než bylo nutné.

„Ou.“

Její nepohodlí mě povzbudí, abych pokračovala. „Víte, ten ošklivý druh, který vás nutí modlit se za rychlou smrt.“

Její malý nos se nakrčí. „Ne, nevím.“

„Určitě ano. Všichni jsme to měli. Sotva to stihnul do koupelny.“ Ona vypadá náležitě znechuceně. „Omlouvám se, jak že se jmenujete?“

„Alexa.“

„Jistě Fajnovkovi řeknu, že jste se zastavila. Teda pokud vyleze z koupelny živý.“

Její oči se změní na škvírky. „A Vy jste--“

„Opravdu prahnoucí po sprše. Dlouhá noc,“ řeknu s mrknutím. „Každopádně jsem Vás ráda poznala. Nashle, Lexi.“

„Alexo.“

„Správně.“

S tím zavřu dveře a skočím do kuchyně. Kde najdu Fajnovku opírat se o ostrůvek s rukama založenýma na té hrudi hodné striptéra, jeho tvář je neutrální jako Švýcarsko.

„Akutní případ?“

„Nemáte zač.“

„Ošklivý druh?“

„Myslíte, že by odešla, kdybych jí řekla, že máte bolení bříška? Tohle je protřelá stalkerka, co byla tam venku, Fajnový Zadku.“

Potřese hlavou, jeho pohled padne na podlahu. Když zvedne bradu, má znovu svou pokerovou tvář.

„Zbavila jsem se jí, že?“ Otočím se na podpatku a zamířím nahoru po schodech.

Po tom, co zamířím do obchůdku na rohu, strávím tu lepší část dne v posteli, obávající se o svou budoucnost a předstíráním četby. Když přejde pozdní odpoledne do večera, vyplazím se ze svého bunkru zoufalství a do koupelny. Nemám ponětí, kde je Fajnovka, ale ani se nestarám. Závažnost mé situace konečně polevila a já můžu myslet na něco jiného.

Po strašné sprše s prakticky nulovým tlakem vody, najdu na svém telefonu zprávu od Camilly a volám jí zpátky.

„Řekni mi všechno.“

„No, zvenku je to Windsorský Palác a uvnitř je to skládka.“ Kroužím prstem po stínítku lampy a prohlížím si prach, který mi tam ulpěl. „Žiju s Miss Havisham.“ (pozn. postava z filmu Nadějné vyhlídky)

„Já myslím, co se stalo na té párty – s Parkerem?“

Toho jsem se bála. Je to, jako by do mě někdo píchnul. Okamžitě mi to srazí sebevědomí a na mých ramenou přistane tisícikilové závaží. „Teď s tím opravdu nemůžu začínat,“ zamumlám. „Pokud bych začala, stane se ze mě hysterka. Budu brečet a obávám se, že nebudu schopná přestat.“

„Tak s tím začínat nebudeme.“

Proto ji miluju. Nikdo mi nerozumí tak, jako Cam. „Okay, dobře.“ Vydechnu úlevou.

„Zpátky k Ethanovi jako Miss Havisham. Udělal z tebe Estellu?“ (pozn. hlavní ženská postava z Nadějných vyhlídek)

„Samozřejmě, že ne, udělal ze mě Pipa. (hlavní mužská role). On je větší Estella, než jsem já.“

„A ten dům je v troskách?“

„Je to Dům za všechny peníze. Nechápu, jak tu může žít. A pak se dnes ráno probudím hlasitým boucháním a najdu ho, jak vypadá jako striptér, a šíleně buší do zdi kladivem. Chtěla jsem hledat nějaké bankovky, dokud se neotočil.“

„Ethan? Můj Ethan? Mluvíme o tom stejném člověku?“

„Ano. A zpomal, ty chamtivý mezku, on není tvůj. Chtěla jsi Shreka a teď ho máš. Ten je tvůj. Mimochodem, hodně štěstí.“

„Já svého Shreka miluju,“ odpoví se zakřeněním.

„Tvůj manžel mě nesnáší.“

„To není pravda.“

„Nezmění se tohle někde cestou na Sofiinu volbu? Neposílej mě na smrt.“

„Nikdo nejde na smrt. Naneštěstí ani Parker.“

Mám na sobě ručník, popocházím, neklidně chodím v kruzích, protože i když mluvím s Camillou, ta scéna z párty, s Parkerem, který mi tak nevinně a nonšalantně sdělil, jak je zamilovaný, se mi stále přehrává ve smyčce jako nejhorší horor, který si umím představit.

Ve sprše mi to dojde, ten důvod, proč jsem se na té párty rozzuřila. Nebylo to ani tak to, že mi vadilo, že je Parker zamilovaný a připravený žít svoje šťastně až na věky. Bez ohledu na to bych nikomu nebrala šanci na štěstí. Bylo to to, jak se mu povedlo, abych ztratila víru v sebe, ve svůj vlastní úsudek. A všechno, na co nepřestávám právě teď myslet, je – co když jsem se ve všem zmýlila?

„Ona je modelka,“ vypadne ze mě. „Jak originální, že?“

„Byla tam? Viděla jsi ji?“

„Ne. Byla někde na důležitém místě a dělala důležité věci. To není ta nejhorší část. On nakonec dostal dotaci na scénář, který jsme dělali spolu a dal jí hlavní roli. A měl tu drzost říct mi DO OČÍ, že ona je tou nejlepší věcí, co se mu kdy stala.“

Padnu na mou prozatimní postel, nepřítomně zírám na flek od vody na stropě. Má to tvar hlavy mého ex a vysmívá se mi. „Proto jsem začala převracet ohřívací mísy. Prakticky nazval ty dva společné roky chybou, že jsme byli nekompatibilní kvůli mé drsné osobnosti, a byla by to sebevražda pracovat společně.“ Vysmívám se. „Oh – a očekává, že za něj budu šťastná. Vlastně to řekl těmito slovy. Řekl, že kdybych se o něj někdy zajímala, byla bych za něj šťastná. Debil si myslí, že je Dalajláma.“

„Nikdy jsem ho neměla ráda.“

 Je chladno, místností zavíří studený vzduch. Otřesu se, vstanu a odhodím ten vlhký ručník, zatímco bezvýsledně hledám ve svém kufru teplákovku. „Nechci dopadnout jako vězeňská děvka. Víš, že ne. Moje pusa mě dostane do potíží, a do týdne mi někdo nasadí obojek a bude mi říkat Jiskřičko.“

Ruce se mi třesou a není to zimou.

„Tohle se nestane. Ethan, Cal a já to nedopustíme. Nejsi sama.“ Camillin hlas je nelítostný, její vnitřní lvice je zřetelná, nahlas a jasně. „Zasraný Parker. Přísahám, že si obstarám woo-doo panenku a prokleju jeho koule.“

„Díky, kámoško.“

„Od čeho jsou přátelé?“

„Aby proklínali naše ex?“

„Jo. Musím uvařit večeři. Zavolám ti zítra.“

„Jasně.“

Odhodím svůj iPhone na matraci, otočím se a zblednu. Přes otevřené dveře koupelny na mě zírá Vaughn, při svém klidném pohledu ani nemrkne. Se zaječením popadnu ručník a zakryju si svou nahou vagínu.

Chycena.