SH - 25. kapitola

Překlad: Lenuszka

Další týden uteče jako v mlze sexuálních pokusů, takových, které by docela jistě měly být přidány do Kamasutry. Je to druh námahy, kterou se nezdá ani jeden z nás být uspokojen – nikdy. Můžu sotva chodit a stejně se na mě ten muž roztomile podívá a já jsem znovu připravená. Poznamenám si, že je abstinence nebezpečná věc.

„Ethane--“

Silnými prsty tlačí na vnitřní stranu mých stehen, oddělí je od sebe a přidrží je dole.

Dnes odpoledne přišel domů brzy s nějakou směšnou výmluvou, že chtěl pracovat v jeho nově zrenovované pracovně. Jakmile prošel dveřmi, popadl mě a začal mi svlékat oblečení. Byla jsem nahá dřív, než jsme vyšli schody.

„Tohle jsou ty nejkrásnější nohy,“ mumlá, posévá mi vnitřní stranu stehen polibky. „A tohle je ta nejkrásnější kundička--“

„Eth--“

Můj zadýchaný hlas je ztlumený. Což není překvapením, jelikož mě ten muž v mé posteli mučí svýma rukama a jazykem posledních dvacet minut. Je to dalších z mých částí těla, o které se zajímám, a které si chce on nechat pro sebe.

„Hmm.“

„Eth--“

Následuje nízké zasmání. „Hmm.“

Tak nemilosrdně si pohrává s mým klitorisem, že ten je vteřinu od toho, aby se rozbrečel, hodil své hračky na zem a šel domů.

„Jestli mě nepřestaneš mučit, vezmu tvoje péro a potěším se s ním sama.“

Závan horkého dechu zasáhne do černého, hluboký smích, který po něm následuje, rozvibruje zbytek mých dámských partií. Skoro vystřelím z postele, jak jsem citlivá.

Ten muž, který mě mučí, zvedne hlavu a svůdně se na mě podívá, svá smyslná ústa zkroutí do úsměvu, který slibuje odplatu. „Když tak pěkně prosíš.“ Jeho výraz se změní na agresivní. „Jdi na kolena a lokty – zadek nahoru.“

Oči se mi rozšíří sladkou chlípnou radostí. „Božínku, božínku,“ radostně zaštěbetám, když se snažím udělat, co mi řekl.

„Amber--“ Modulace jeho hlasu si získá mou pozornost. Otočím se, abych prozkoumala jeho tvář. „Použiju kondom, jestli chceš, ale – vím, že bereš prášky.“ S nejistotou v očích drží můj pohled.

Viděl mě je brát před dvěma dny. Věděla jsem, že si všimnul.

„Víš, že jsem čistý,“ řekne, hlas má těžký.

Na tomhle románku už není nic obyčejného. Definitivně ne, pokud budeme připraveni překročit tuhle hranici. Cassandřina slova jsou pořád tady, zatlačená do kouta mé mysli, říkají mi, že ztrácím kontrolu nad situací – a co je důležitější, kontrolu nad svými city.

„Já jsem taky. Takže bez kondomu.“

Nejprve rozšíří oči, načež se mu naplní čirou touhou. On je ten nejvíc sexy muž na zemi. Tečka. Zdá se neuvěřitelné, že nějaký muž může být tak dobrý – ten druh dobra, který jde až do morku kostí – a zvenčí může být tak krásný. Skoro se rozhlédnu kolem, abych viděla, jestli to nevidí i někdo jiný, nebo jestli je to všechno v mé hlavě jako neviditelní kamarádi, které si vytváří osamělé malé děti.

„Tváří dolů,“ zamumlá s výrazným chrapotem. Vyjeknu a usměju se do matrace, když mě tvrdě plácne po zadku. V žádném případě, tohle je opravdové, Bohu díky.

„A, Jonesová--“ Nový objev: Pokaždé, když se věci ubírají příliš dobrým směrem, říká mi Jonesová. „Možná se budeš chtít zakousnout tady do toho polštáře.“

Začne hrát znělka Pondělní noci s fotbalem, a já se skoro rozzuřím. Někde v druhé místnosti slyším zároveň zvonit svůj telefon.

„Ignoruj to,“ vyštěknu. Když zvonění pokračuje, Ethan si unaveně povzdechne. Nakloní se přese mě, svým hrudníkem mi zakrývá záda, a natáhne se pro svůj telefon na nočním stolu. O chvilku později cítím, jak mi na kůži zavane chladný vzduch, když on vyskočí z postele.

„Oblíkej se. Camilla rodí.“

Jakmile se dítě Shawových rozhodlo uvolnit místo, udělalo to urychleně. Calvin to tak tak stihl do nemocnice včas, to malé se narodilo do zdatných rukou své tatínka jen hodinu po tom, co prosvištěli dveřmi pohotovosti. Když víme, že je matka i dítě v pořádku a zdravé, Ethan a já se zastavíme u novorozeneckého oddělení, abychom si poprvé prohlédli mladého Connora. Přitisknutí na sklo přejíždíme pohledem pěknou řádku dětí. Jedna z mladých sestřiček na pediatrii se usměje na toho krásného muže, který stojí vedle mě.

Děvka. Špinitelka nevinnosti.

Ďábelsky se na ni podívám a ona svraští čelo zmatením. Je to oficiální, změnila jsem se v gluma.

„Kde je?“ ptám se, zatímco se k němu jemně přiblížím.

„Tam.“ Ethan poklepe na sklo. „Třetí mimino zleva, uprostřed – Connor Shaw.“

Nikdy jsem se tak rychle a tvrdě nezamilovala. Ve vteřině, kdy ho mé bulvy najdou, jsem v pytli. Úžasné, jak můžete cítit něco tak silného k někomu, kdo je prakticky malý kus masa, co ještě nemyslí.

„Oh, on je umm, on je…“ Cítím, jak se začínám mračit. „Je celkem malý. Nemyslíš? Nevypadá to, že by Cal dostal za své peníze hodně muziky,“ zamumlám. „Žádala bych vrácení peněz.“

„Hmm.“

Když neodpovídá, podívám se stranou a najdu ho, jak zírá na ty děti s jemným úsměvem na rtech. Z nějakého důvodu mě to motivuje, abych pokračovala. „Tam ta holčička vypadá dvakrát tak velká.“ Další zahučení od vedle. Odvážím se k dalšímu kradmému pohledu a zase ho najdu se zasněným výrazem v jeho tváři. Což je na nebezpečné hranici s touhou.

„Taky trošku jako ošklivá brambora.“

Beze srandy, malý Connor vypadá, jako by prošel třinácti koly s Mannym Pacquiaoem (pozn. filipínský boxer) a na konci zápasu prohrál. Oči má napuchlé a zavřené, a barva jeho kůže je nepěkná.

„Máš ráda děti?“ Jeho hlas je nižší než obvykle, taky trochu nakřáplý. Tvrdě se snaží, aby zněl normálně, ale hlas ho prozradí.

No já si ale nevedu o moc lépe. Říct, že jsem překvapená, je slabé slovo. Hrdlo se mi stáhne. Polknout je najednou jako olympiáda, nejtěžší věc, jakou jsem kdy provedla. Něco si asi pohrává s mými motorickými dovednostmi.

„Chci říct.. jsou trochu matoucí. A spousta zodpovědnosti. Ale byla bych opravdu znepokojená, kdyby byly Hunger Games opravdové. To by nebylo v pořádku. Pravděpodobně bych… nevím, podepsala nějakou on-line petici nebo tak. Možná bych napsala svému kongresmanovi.“

Ticho. Což donutí mou pozornost ještě jednou k němu vzhlédnout. Už nesleduje mimina. Tentokrát ho najdu, jak zírá přímo na mě. Jeho pohled bez mrkání je hyper intenzivní.

„Co ty?“ Nemám tušení, co mě přimělo k té otázce a lituju svého idiotství v momentě, kdy ta slova opustí mou pusu.

Ve velkých očích se mu zaleskne jiskra nadšení. „Chci celou kopu. Tolik, abychom mohli hrát o Dni díkůvzdání na trávníku před domem fotbal.“

Dobrý Bože, on je zatracený Duggar. (pozn. realitní makléř, který má 19 dětí)

Okamžitě si jasně představím smečku překrásných hnědookých dětí, které sedí Ethanovi na klíně, zatímco si jedno z nich přehodí přes rameno. A teď hned chci jít a zvracet, protože… no, protože se mi to líbí. Proč by se mi to líbilo? Tohle nejsem já. Vůbec. Nejsem stavěná na to být něčí matkou. Ani nejsem schopná chovat zlatou rybku.

Ve své mysli se Ethan na někoho široce usmívá, na někoho, kdo jde vedle něj. Na ženu. Nesnáším ji. Ačkoli nevidím její obličej, vím, že je stejně tak dokonalá jako on. I když na něm děti visí, sehne se, aby ji políbil. A pak se to stane. Sehnu se a pozvracím se mu na boty.

O půl hodiny později se vynořím z dámské toalety a držím se za žaludek, zatímco najdu Ethana, jak stojí v chodbě a čeká na mě. Vypadám kapku jako postava z Živých mrtvých, a jeho mokasíny už zcela nesmrdí jako uzený losos a sýrový bagel, které jsem měla k obědu.

„Jsem si celkem jistá, že jsem byla otrávena. To dítě, které mi ten bagel chystalo, mě nemá rádo. Cítím to.“ Přistihnu Ethana, jak potlačuje úsměv.

„Nebyla jsi otrávena. Ale ta ryba byla možná zkažená.“ Zastrčí mi pramen vlasů, kterého jsem si nevšimla, že mi visí ve tváři, za ucho a mně se z toho znovu navalí. Potřeba zabořit nos do ohybu jeho paže je zdrcující.

O chvíli později vejdeme do Camina pokoje a okamžitě se ozve sborové ahoj. Camillini rodiče, Angelina a Tom DeSantisovi, mě jeden po druhém obejmou a políbí na obě tváře. Zmáčknou mě a šťouchnou do mě, je mi řečeno, že jsem moc hubená, a je mi nařízeno, ať víc jím. To není nic nového. Dělají to od mých jedenácti, kdy mě jejich dcera přivedla k nim domů na večeři. Mercedes, Calvinova… nevím, jak ji přesně nazvat. Ona je jeho hospodyně, ale také mnohem více než zaměstnanec, Cam a Cal ji považují za rodinu, obejme Ethana, který si vyslouží od paní DeSantisové štípnutí do tváří. Jediní lidé, kteří chybí, jsou Calvin, Amanda a Sam.

„Ať řeknete cokoliv, nevytahujte porodní sál. On je--“ Camilla natahuje krk, aby nenápadně zkontrolovala dveře. „Byl velmi emocionální.“

Jako na zavolanou Cal vejde a nese dvě nákupní tašky s jídlem z Citarelly a na tváři má zářivě bílý úsměv, který mu skoro rozpůlí obličej. Nikdy jsem ho neviděla se smát. Jako – nikdy. Ani jsem si až do dneška nebyla jistá, že má zuby. Vlastně vypadá, že se směje jako blázen. Trochu mi připomíná Bruce, toho velkého žraloka v Hledá se Nemo, a to mi nahání hrůzu.

„Gratuluju, kámo.“

„Ahoj, Cale.“

„Už jste viděli mého syna?“ ptá se Cal, z každého póru mu vyzařuje hrdost.

Ó, jak ten mocný padl. Pamatuju si, a není to tak dlouho, kdy se k němu tak nadšeně nehlásil. A teď je samé můj syn. Muži, co vám budu říkat.

„Nejdůležitější je, že je zdravý,“ prohodím. Pozornost celé místnosti se v té chvíli okamžitě přesune ke mně, a kolísá mezi zvědavostí a zmatením.

„Je překrásný,“ dodá Ethan rychle s upřímnou tváří. Vždy loajální přítel. Očima drží ty moje. Na vteřinu je to, jako bychom byli v místnosti jen my dva, spojení nějakou neviditelnou šňůrkou od zástěry… nebo jsou to silné city? Ať už je to cokoli, je to druh zatraceného neviditelného spojení. Koutky jeho pevných růžových rtů se zvednou a já odpovím promyšleným protočením očí. To je ale blázen. Roztomilý.

„Jdeme rovnou z letiště, řekne Amanda, Calvinova sestra, když vpadne do místnosti.

„Cam!“ zakřičí Sam, Amandin osmiletý syn. Zamíří rovnou ke Camille a hodí jí kolem krku své dlouhé hubené paže.

„Pomalu, Same. Tvoje teta právě porodila,“ řekne mu Calvin, zatímco ho Camilla obejme ještě těsněji.

„Jsem tak ráda, že jsi tady. Chyběl jsi mi,“ zašeptá Samovi do ucha, a nadechne se ho. Tihle dva měli přetrvávající aférku ode dne, co se potkali, a kdybych už nevěděla, že bude Camilla úžasná matka, sledovat ji se Samem mě přesvědčilo, že by jich měla mít deset. Na rozdíl od nás, se pro to někteří narodili.

Amanda obejme svého bratra kolem pasu. „Kde je miminko?“

„Spí, konečně,“ odpoví Camilla s úsměvem, ačkoli je v jejím hlase znát vyčerpání.

Ticho se změní v chaos, místnost naplní zvuky radosti a oslav. Je tu tolik lásky. Tolik lidí, kteří drží pohromadě tuhle širokou rodinu. Všimnu si, že Camilla ten chaos sleduje s jemným úsměvem na tváři. Setkáme se očima a mezi námi proběhne bezedně hluboké porozumění. To je všechno, co kdy chtěla.

„Šťastná?“ naznačím ústy.

„Jen trochu,“ naznačí zpátky, naznačí to svým palcem a ukazováčkem.

Obrátím svou pozornost k vysokému drsnému muži, který mé nejlepší kamarádce splnil sny. „Jaký byl porod, Cale?“

Místnost ztichne, jediné zvuky sem doléhají z chodby. Calvinův obličej je bez výrazu. Krátkou chvilku na to mu vzplanou nozdry a cukne mu oko. Tohle je mistrovství v kontrole. Dokud bitvu neprohraje a začne krčit tvář. Se skelnýma očima se ještě jednou rozhlédne a zamumlá něco, co zní jako, „Budu hned zpátky,“ otočí se na podpatku a vyjde ze dveří.

Je mi líto, nebo není.