Legacy - 9. kapitola

Překlad: Sinnel
Kor.: Jitka

Andino

„Dobrý večer, mami,“ pozdravil Andino a sklonil se, aby políbil svou matku na tvář.

Kim věnovala svému synovi vřelý úsměv a poplácala ho po paži. „Tvůj otec je zalezlý v garáži.“

„Nepřišel jsem za tátou,“ zalhal Andino jen na půl.

Přišel si promluvit s Giovannim, ale na svou matku si také vždy udělal čas. Jako dítě dostal Andino od svých rodičů všechnu lásku i rodičovskou pozornost a vyrůstal pod jejich bdělým dohledem. Jeho otec byl bezstarostný a zábavný, přesně tak jako jeho matka.

Když nic jiného, byli jako rodiče velice zajímaví. Andino měl dovoleno experimentovat se svým životem bez jakýchkoli očekávání či požadavků, které by ho stahovaly dolů. Když si potřeboval promluvit, vždycky měl ve svém otci důvěrníka. Jeho matka ho vždy podporovala bez ohledu na to, o jaké rozhodnutí se jednalo. V domě a životě jeho rodičů nebylo žádné místo na odsuzování a rozhodně ne směrem k Andinovi nebo jeho rozhodnutím.

Andino nikdy ani nezapomínal na pravidla.

„To je nový Lexus, který jsem viděla venku na příjezdové cestě?“ zeptala se jeho matka.

Andino se usadil vedle ní na pohovku a šibalsky se usmíval. Měl rád drahé věci, zvlášť co se týkalo aut. „Jo.“

„Andino, ty se rozmazluješ. Všichni vždycky říkali, že my jsme byli těmi, kdo tě zkazí, protože jsi byl jedináček. Myslím, že se mýlili. Když na to přijde, rozhodně jsi nezdědil svou lásku k drahým věcem ani ode mě, ani od svého otce.“

Andino se se smíchem znovu opřel do pohovky a nasával do sebe důvěrně známou vůni svého domova. „Mami, musím nějak utratit všechny ty peníze, které jsem si vydělal.“

„A co za dívku?“ zeptala se Kim s potutelným úsměvem.

„Dívka?“

„Najdi si ji, ožeň se a pak budeš mít spoustu dalších věcí, za které budeš utrácet své peníze, Andi. Myslím, že zjistíš, že utrácet peníze místo za sebe za někoho jiného, je obohacující.“

„Ma -“

Kim zamlaskala jazykem a přerušila Andina dřív, než se mohl začít bránit. „Andino, jednoho dne chci vnoučata. Je ti dvacet osm. Je čas na to, aby ses usadil. Najdi si někoho, s kým to uděláš.“

„Mami, nemyslím si, že se toho dočkáš,“ řekl Andino tiše.

„Ne?“

„Ne. Nenašel jsem nikoho, s kým bych se chtěl usadit. Nebudu se do toho nutit jen pro to, že chceš vnoučata, která bys mohla kazit.“

Kim se usmála, i když mohl vidět její smutek. „Já vím.“

Andino se s povzdechem zeptal: „Litovala jsi někdy, že jsi po mně neměla další děti? Možná, že kdybys měla, tak by ti tu teď okolo pobíhalo hejno bambinos.“

„Ani na vteřinu.“

Kim s odpovědí ani na okamžik nezaváhala. Ta slova byla čestná a upřímná.

Andino své matce věřil. Když vyrůstal, ani jednou se nezmínila o tom, že by chtěla další dítě. Ani jeho otec.

„A navíc by tvůj otec žil v neustálé panice, že bych mu porodila nějaké děvče,“ dodala Kim s tichým smíchem. „Když ses narodil ty, Gio prakticky skočil do ordinace, abychom se ujistili, že nebudeme mít žádné další.“

Andino se zašklebil. Věděl, že to pravděpodobně byla pravda. „Mami, ty jsi hrozná.“

„Říkám jen pravdu.“

Kim odložila časopis, který si četla na stolek a všechnu svou pozornost věnovala svému synovi. Zatímco měla jeho matka oči břidlicově modré, Andinovy měly barvy lesní zeleně, přesně takové jako oči jeho otce. Ale věděl, že byl mnohem podobnější své matce. Tam, kde měla Kim své linie jemné, měl Andino jejich mužnější, mnohem ostřejší verzi. Často mu říkala, že vypadal jako jeho strýček Cody, který byl ve Vegas.

Andino se s tím mužem nikdy nesetkal, ale bylo jen otázkou času, než by k tomu případně došlo. Cody Abello byl po tom všem bossem v Cosa Nostra ve Vegas. Giovanni vždy dbal na to, aby držel svého syna od Vegas po celou dobu, co si Andino vzpomínal, i když mu nikdy otevřeně nevysvětlil proč.

Usoudil, že to mělo co do činění s jeho matkou. A tím, jak se poznala s jeho otcem. Andino nebyl pitomec. Věděl, jak se to stalo.

Lidé mluvili.

„Jak jde práce?“ zeptala se ho matka.

„Nenápadně, ale stejně jako obvykle. Vše je v chodu.“

„A John?“

Andino při té otázce zůstal v klidu. „Ptáš se proto, že máš o něj obavy jako jeho teta, nebo se snažíš ze mě tahat informace kvůli tátovi?“

Kim se usmála. „Pro své vlastní dobro jsi až příliš vnímavý.“

„Ne, jen tě prostě znám, mami.“ Andino s pokrčením ramen pokračoval: „Pokud se táta o Johna bojí, může se ho zeptat sám, jak se mu daří. Tak jako tak k němu měl John vždycky mnohem blíž než ke svému vlastnímu otci. Ale upřímně, je v pohodě. Je už pár dní doma a nic se zatím nestalo. Pracuje a tak dál. Má toho spoustu co dohánět. Být tři roky mimo hru je hodně dlouhá doba.“

Kim natáhla ruku a vzala Andina za zápěstí. Stiskla mu ho mnohem pevněji, než od ní čekal. „Andi, tohle neříkej.“

„Hmm, co?“

„Hra. Nenazývej to hrou. Víš, že tohle nikdy nebyla hra. Jestli to tak bereš, prohraješ stejně tak jako všichni ostatní, kteří si to mysleli.“

Andino poplácal matku po ruce. Příliš se o něj bála a vždycky to tak bylo. Kim nikdy aktivně neodrazovala svého syna od toho, aby se připojil ke Cosa Nostra, ani mu neřekla jediné špatné slovo, když začal své ruce nořit do rodinných podniků a mafie. Kim ho jednoduše nechala žít a vyrůstat tak, aby se stal tím, kým chtěl být a tak, jak chtěl nebo potřeboval.

Svoji matku za to víc než miloval.

Stále však měla své obavy.

„Mami, jsem v pohodě,“ ujistil ji Andino.

„V pohodě neznamená vždy v bezpečí,“ odpověděla Kim.

Měla pravdu.

„Kam tím míříš, co?“

Kim se podívala na své ruce. Vyhnula se tím pohledu svého syna. „Nikam, Andino. Nedělej si s tím starosti.“

Teď si nebyl jistý, jak by měl zareagovat. Zvlášť se skutečností, že se to snažila zamluvit a přitom se na něj ani pořádně nepodívala. Co se s jeho matkou dělo?

„Mami?“ naléhal Andino. „Co je?“

Kim zavrtěla hlavou. S úsměvem se na něj podívala. „Jak jsem řekla, nic to není. Prostě jsem chtěla něco vědět, Andino.“

„Jistě, mami.“

„Jsem na tebe tak pyšná. Bez ohledu na to co se děje, jsem na tebe vždycky hrdá.“

Andino po ní blýskl úsměvem. „Já vím.“

„Chci na tebe být stále pyšná, Andino.“

Na gauči se narovnal. Její slova ho překvapila.

„Proč bys neměla být?“ zeptal se.

Kim se natáhla a jemně ho poplácala po tváři. „Jen nezapomínej na dodržování pravidel, Andino. Možná to není přesně to, co právě teď chceš, ale jednoho dne by to pro tebe mohlo být to nejlepší.“

„Dobře,“ zamumlal Andino. „Dodržuj pravidla. Beru.“

„Dobře.“ Kim se postavila a uhladila si své kalhoty. „Běž najít svého otce a řekni mu, že večeře je už skoro hotová. Nečekala jsem tě, ale přidám na stůl další talíř. Dáš si casserole, že?“

„Cokoli, co uděláš, je perfetto, mami.“

Kim se zasmála. „Jsi úplně stejný jako tvůj otec. Pro své vlastní dobro až příliš kluzký a navíc ty to také víš, což to dělá ještě horší. Proč si nenajdeš dívku, na které bys všechen ten svůj šarm uplatnil, co? Běž do toho, Andino. Bude to stát za to – klidně bych na to vsadila všechny své peníze.“

Andino si to nemyslel, ale svou matku neopravil.

„Prostě chceš vnoučata,“ řekl.

„To ano,“ souhlasila naprosto bez studu. „Takže na tom začni pracovat.“