Legacy - 7. kapitola

Překlad: Sinnel
Kor.: Jitka

„Catty, tady jsi,“ řekl Jamie.

Před Catherine přistál talíř kuřecích fettuccini Alfredo. S bouchnutím zavřela učebnici, ve které si četla, hodila ji do své tašky a usmála se.

„Díky, Jamie.“
Šéfkuchař se opřel o stůl. „Jak to jde ve škole?“

„Hodně práce.“
„To se vsadím. Stále práva?“

„Snažím se,“ řekl Catherine, když zabodla vidličku do horkých těstovin.

„Víš, možná by pomohlo méně návštěv u Andina a více času stráveného ve škole.“

Catherinina vidlička ztuhla na půl cesty k ústům. S přimhouřenýma očima se zadívala na Jamieho. „To bych měla? Díky, budu si to pamatovat.“

Jamie se zamračil. „Hele, jen na tebe dávám pozor.“
„To není tvoje práce.“

„Já -“

„Není to tvoje práce,“ přerušila ho Catherine chladně. „Dokonce, i když jsme se spolu na chvíli zapletli, stále to není tvoje starost. Už jsme o tom mluvili dřív. Jestli chci pravidla a požadavky, tak můžu jít za svým otcem. Nevzpomínáš si na ten rozhovor?“

Jamie se narovnal tak rychle, jako by mu někdo strčil do páteře ocelový drát. „Jo, vzpomínám si.“

„Dobře.“

„Vychutnej si své jídlo.“

Catherine se sladce usmála. „To udělám.“

Šéfkuchař bez ohlédnutí odešel. Catherine to nevadilo. Bylo zjevné, že ten muž očividně cítil určitou zatrpklost, která pramenila z ukončení jejich vztahu, když to před pár měsíci skončila. Myslela si, že to vzal dobře, ale možná to tak bylo jen u ní. Catherine netušila, co říct muži, kromě toho, že se pohnula dál. Už to udělala.

V klidu si vychutnávala své těstoviny s kuřetem. Znovu si vytáhla učebnici a začala se učit na blížící se zkoušku z oboru Sociálních podmínek a faktorů práva ve vládních frakcích. Upřímně řečeno, nevěděla, co chtěla v životě dělat.

Práva to pravděpodobně nebyla.

Ale teď neměla na výběr.

„Myslel jsem si, že jsem zahlédl tvou tvář.“

Catherina s trhnutím zvedla hlavu od učebnice a odložila vidličku. S ústy plných těstovin a vytřeštěnýma očima se podívala směrem ke známému hlasu. Catherininým směrem mířil sebevědomým krokem jeho tmavé divoké vlasy, široká ramena a štíhlé tělo, které zdobil zasraně namyšlený úšklebek.

Kriste.

Cross Donati byl sex, hřích a peklo na dvou nohách. Když chtěl být, dokázal být arogantní. Ve svých dobrých dnech byl obtížný a celou dobu mezi tím byl sexy jako hřích.

Catherine přemýšlela, proč se sakra Cross objevil někde v blízkosti podniků Marcellů. I když byly jejich rodiny ve světě Cosa Nostry přátelé, území bylo stále územím. Cross měl svou vlastní rodinu a území, kde měl být.

Tohle území nebylo to jejich.

„Catherine,“ řekl Cross. Jeho úšklebek se změnil do smyslného úsměvu.

Přinutila se spolknout sousto, které měla v ústech, aby se mohla nadechnout a promluvit. „Crossi. Co tu děláš?“

Cross pokrčil rameny, odtáhl si od stolu židli naproti Catherine a plynulým pohybem se na ní usadil. Z každého jeho pohybu vyzařovala sexualita a sebevědomí. „Obchod, bella. Nic neobvyklého.“

Nádherná.

Catherine ignorovala mráz, který jí přejel po páteři.

„Vždycky je neobvyklé, když se mísí rodiny Cosa Nostra.“

„A co ty o tom víš, hmm?“

„Já vím dost. Nikdy jsem nebyla idiotem, Crossi.“

„Ne, to jsi nebyla.“

Jeho asertivní postoj a lehký úsměv jí připomínal dobu na střední a vysoké, kdy byl králem na baseballovém hřišti a alfou všude jinde. Byl o rok starší než ona, ale v té době si byli blízcí… tak blízcí, že v mnohém představoval Catherinino poprvé.

„Jak se máš, Catherine?“ zeptal se Cross.

Neměla pro něj správnou odpověď.

Jeho otázka jí napověděla spoustu věcí, které ve skutečnosti nevyslovil. Stejně jako mnohokrát dřív ji dokázal lapit jen v pár slovech. Její první polibek byl s Crossem. Její poprvé bylo s Crossem. Poskytl jí pět bláznivých let plných vzpomínek, kterých bylo víc, než by šlo spočítat. Její první láskou byl Cross.

Kdyby měla v ruce seznam věcí, které by si v životě odškrtávala jako splněné, u každé z nich by figuroval Cross.

Být spolu nebylo vždycky lehké. Když bylo dobře, tak bylo dobře. Ale když se dělo něco špatného, bylo to vyloženě příšerné. Mnohdy spolu strávili víc času za školou než ve škole a do doby, než ona nastoupila na vysokou, byli spolu. Mladá, hloupá láska nebyla dost na to, aby přežila.

Catherine šla svou cestou. Cross šel tou svou.

Jednoduché, že.

Správně?

Když tam seděl naproti ní, takový jaký byl, s úsměvem a prohlížel si ji svýma tmavě hnědýma očima, prsty si hrál se svými vlasy, vzpomínala mnohem víc na to dobré, než na to špatné. Na to, jak jeho koutky zvedly, když se ušklíbl. To stačilo, aby se Catherininy rty zachvěly při vzpomínce na to, jaké to bylo, když ji tenhle muž líbal.

Co na tom klukovi bylo, že Catherine tak zatraceně moc iritoval?

„Jsi strašně tichá,“ poznamenal Cross.

„Přemýšlím,“ připustila Catherina.

„Smím se zeptat o čem?“

„Ty víš o čem, Crossi. Je to stále to samé, když jsi kdekoli kolem mě.“

Například jaké pitomosti jsi mě nutil udělat, dodala v duchu.

„Neodpověděla jsi mi. Jak se máš, zlato?“

„Jsem v pohodě,“ odpověděla.

Cross se usmál a zvedl obočí tak, jako by jí nevěřil. „Stále prodáváš pro svého bratrance?“

„Možná.“

„Určitě. Proč jinak bys tu byla?“

Catrina ukázala ke svému talíři. „Úžasné jídlo.“

„Mmhmm.“

Cross se bez varování natáhl přes stůl a vzal Catherine za ruku. Jemně ji stiskl a polštářkem palce přejel přes klouby prstů. Catherine vytáhla ruku z jeho sevření, aby zakryla mírný třes, který jí svým dotekem způsobil.

„Crossi, nedělej to,“ zamumlala Catherine.

„Vidím, že jsi stále tak tvrdohlavá jako vždy.“

„Líbilo se ti to.“

„Možná se mi to pořád líbí.“

Catherine se rozšířily oči. „Prosím?“

„Co děláš o víkendu?“

„Ehm…“

„Vyjdi si se mnou ven,“ řekl.

Catherine na něj tupě zírala. „Ehm.“

„No tak Catty, vždycky jsi na všechno, co jsem řekl já, či kdokoli jiný měla rychlou odpověď. Tak mě teď nezklam.“

„Crossi -“

„Catherine, hej. Andino se ptal, zda jsi ještě neodešla. Chce, aby ses na okamžik vrátila do jeho kanceláře.“

Catherine se zamrkáním zvedla hlavu a podívala se na Jamieho. Šéfkuchař stál vedle jejich stolu a významně zíral přímo na muže, který seděl naproti Cahterine a stále měl směrem k ní nataženou ruku. Nešlo popřít, že Cross sledoval Catherine tak, jako by si byli blízcí jako by stále ještě něco mezi nimi bylo.

Bylo?

Nevěděla.

Nebyla si jistá, zda to chtěla vědět.

„Catherine, kdo to je?“ zeptal se Jamie. „Nezmínila ses, že máš přítele.“

Z Jamieho slovu ukapávala nelibost. Cross se bez zájmu podíval na Jamieho. Catherine ve stejném okamžiku neuniklo to, že v očích starého milence bylo teplo, protože si pravděpodobně všiml, jak při pohledu na tu zjevnou blízkost a pohodlí páru vypadal šéfkuchař naštvaně.

Žárlivost.

Cross žárlil.

Jamie žárlil.

Catherine neměla na tyhle nesmysly čas. Ti dva si mohli porovnávat velikost svých pér i bez její přítomnosti. Na tyhle sračky nebyla.

„Díky, že jsi mi dal vědět o Andinovi, Jamie.“

Catherine se postavila a nechala oba i se svým nedojedeným talířem. Když popadla svou tašku, v očích jejího starého milence byly vidět stopy chladu.

„Crossi, ráda jsem se s tebou setkala.“

Ani se nepostavil.

„Nápodobně, Catherine,“ zamumlal.

Tohle taky nesnášela, že to udělal.

Proč?

Protože si až příliš dobře vzpomínala na jeho mumlání, když jí šeptal do kůže sladké nesmysly.

Není na to čas.

Ne na tohle.