DATB - 8. kapitola

Překlad: Wikča 
Kor.: Klára

V pátek, když jsem nepracovala, se Bailey připojila ke Skye a mně na koleji. Tehdy jsem zjistila, jak Skye znala Johanssonovi. Ve skutečnosti si Kirk a táta Skye byly super blízcí. Nějak jsem tušila, že si tuhle informaci Skye nechala pro sebe naschvál.

Byla Skye moje kamarádka, protože ji Cooper řekl, aby byla? Nebo jsem byla sebestředná, že jsem jen zvažovala takovou věc? Přesto Skye mluvila nepřetržitě a nikdy se nezmínila, že kluk, se kterým jsem byla na rande, byl její celoživotní kamarád.

Způsobem, jakým spolu Bailey a Skye mluvily, bylo jasné, že spolu strávily čas od začátku školy. Cítila jsem se obehraná a moje city byly zraněné. Omluvila jsem se do koupelny, pak vytočila číslo na Tawny. Moje sestra okamžitě odpověděla, zněla paranoidně.

„Jsi v pořádku?“ zeptala jsem se.

„Táta odešel před dvěma dny a nevrátil se. Nejsem si jistá, jak dlouho mám čekat. Co když nezaplatil dostatečně za pokoj?“

„Jestli se někdo ukáže, řekni jim pravdu a oni zavolají sociální služby. Stát tě pošle k babičce a já ji přesvědčím, aby tě poslala sem. Bude to fajn.“

„Co táta?“

„Možná je načase, aby tě přestal mít na starosti, když se sotva dokáže postarat o sebe?“

Tawny vydechla. „Zníš napjatě.“

„Myslím, že moje kamarádka Skye jen předstírala, protože jí to ten kluk Cooper řekl.“

„Je teď zlá?“

„Ne.“

„Stále tě vozí okolo a platí oběd?“

„Ano.“

„Tak jaký je problém? Jestli to předstírá, měla by sis tu lež užít. Co jiného můžeš dělat? Konfrontovat ji a ztratit její falešné přátelství?“

„Jen se cítím smutně, že mě nemá ráda doopravdy.“

„Možná tě má ráda. Jen proto, že jí ten chlap řekl, aby byla tvá kamarádka, neznamená, že tě nakonec nemá ráda. Všichni tě mají rádi, Farah. Jsi milá.“

Usmívala jsem se, Tawny mi chyběla tak moc, že jsem skoro začala plakat. „Miluju tě.“

„Já tebe taky.“

„Neboj se. Buď se táta vrátí, nebo budeš poslána k babičce.“

Tawny nic neřekla asi minutu, pak vyhrkla. „Nechci žít s mámou.“

„Už není zpackaná.“

„To je mi jedno. Nechci se dívat na její obličej. Nikdy ji nechci znovu vidět.“

Šokovaná Tawnyiným přiznáním jsem hned neodpověděla.

„Omlouvám se,“ zašeptala, „jen nechci předstírat.“

„Vím a neměla bys,“ řekla jsem, cítila jsem se vinně za to, že jsem ji neujistila rychleji, „jestli sem přijdeš, najdu nám místo. Jen ty a já.“

„Místo, kde jsi, je velké, že? Vzdala by ses toho všeho, abys žila se mnou.“

„Nic, čeho se vzdám, se nedá srovnat s tím, mít tě tady. Tak moc mi chybíš a cítím se ztracená bez tebe u sebe.“

„Já taky,“ řekla Tawny s pláčem.

Dalších pár minut jsem ji uklidňovala, zatímco vzlykala. Mohla jsem si ji představit, jak si kroutí své zlaté vlasy pevně kolem prstu, tak to dělala, když bylo moc stresu. Nakonec se uklidnila a nasadila svou nejlepší tvář.

„Brzy mi bude osmnáct, pak můžu žít kdekoli.“

„Pošlu ti peníze. Poslala bych je teď, ale táta nebo máma by si mohli stěžovat, pokud nejsi plnoletá. Nikdy nevím, co udělají.“

„Pak tedy brzy.“

„Pouhé měsíce.“

Když si Tawny smutně povzdechla, moje srdce zabolelo představou jí, jak čeká v nějaké díře na návrat táty. Pak jsem se přinutila představit si ji vystupující z autobusu na té samé zastávce jako já před týdny. Byly bychom spolu a nikdo by nás znovu nemohl rozdělit.

„Užij si tu kamarádku,“ řekla Tawny, „život není lehký a ty někdy musíš brát, co dostaneš. Jestli jen předstírá, nech ji předstírat. Nemáš, co ztratit. I když ti to ubližuje, je to stále lepší, než být sama.“

„Brzy nikdy nebudu sama.“

„Umřeme spolu jako staré služky,“ škádlila Tawny.

„Ty a já, žijící spolu s našimi kočkami.“

„Naučím se šít.“

„Já budu nakládat jídlo, které nikdy nebudeme jíst.“

Smáli jsme se a předstírali, že nás nerozdělují stovky mil.

„Raději bys měla šetřit minuty na mobilu,“ řekla Tawny.

„Brzy ti zavolám. Zavolej mi, jestli budeš cokoliv potřebovat. Zavolej mi a já ti hned zavolám zpátky.“

„Dobře. Jdi si užít svou bohatou ulhanou kamarádku.“

S úsměvem jsem se rozloučila a vrátila se k Bailey, která odpočívala na posteli Skye.

„Kam šla Skye?“ zeptala jsem se.

„Tyler právě cvičí v tělocvičně, tak tam utíkala slintat.“

„Opravdu ho má ráda.“

„Nevidím proč. On ji opravdu rád nemá.“

Vzpomínajíc si, co Cooper řekl o Baileyině potřebě být středem pozornosti, jsem pokrčila rameny. „Usadit se na jednom klukovi na začátku roku může být chyba.“

„Přesně!“ zakřičela Bailey a sedla si, „randím se spoustou kluků, protože nepotřebuji manžela. Potřebuji nějaké mužské maso. Potřebuji zábavu. Je mi osmnáct, ne osmdesát. Skye je ztroskotanec, když se usadí s prvním klukem, který se podíval jejím směrem.“

„Není zvyklá žít tady. Tohle byl vždy tvůj domov, tak jsi více sebejistá.“

Na tohle se Bailey usmála. „Jsem sebejistá. Někdy kluci chtějí, abych byla poddajná a plachá a hovna. To nejsem já. Nepotřebuji jejich schválení. Jsem Bailey Zasraná Johanssonová. To já to řídím, ne nějaký pták.“

Přikyvujíc jsem si teď nebyla jistá, jestli mám odejít, když je Skye pryč.

„Procházíš v algebře?“ zeptala se Bailey stoupajíc si.

„Hádám… Ještě jsme neměli žádné testy, tak nevím.“

„Vynechávala jsem hodiny, protože je to ubohé. Ale musím udělat tenhle úkol. Můžeš mi s tím pomoct?“

Vzrušená ukázat moji zásluhu jako kamarádka, jsem předpokládala, že  úkol byl v její tašce, ale Bailey mířila ke dveřím.

„Vynechala jsem školu, takže moje věci jsou doma.“

Část mě chtěla vycouvat z té nabídky, ale Baileyn výraz mě nechal s malou šancí. Následovala jsem ji ven z pokoje a k parkovišti, kde ji čekalo její SUV.

Cestou do Johanssovic domu, jsem si připomínala, že jsem viděla Coopera na španělštině ve čtvrtek. Hrál si s mým culíkem a řekl mi, že moje písmo ho dělalo tvrdým. Zasmála jsem se, než jsem ho ignorovala po zbytek hodiny. Ignoroval moje ignorování a blbnul s mými vlasy v ukázce vlastnictví pro Nicka, který si pravděpodobně nevšiml. Ten večer mě navštívil U Dennyho a napnul pro mě svaly. Znovu jsem se zachichotala, ale odmítla jsem jít na večeři.

Přesvědčovala jsem se, že Cooper nebude doma, užívala jsem si Baileyinu společnost. Stejně jako Skye toho hodně namluvila. Na rozdíl od Skye, Bailey potřebovala neustálé pokyvování hlavou a zabručení potvrzení.

„Mí rodiče nejsou doma,“ řekla Bailey, jak jsme přejeli ze silnice na dálnici, „vzali moji malou sestru do lázní, aby se máma mohla detoxikovat. Máma je velmi zdravě myslící jeden den v týdnu. Zbytek času pije, kouří a jí maso s barbeque. Dnes je její zdravý den.“

„Zní hezky.“

Bailey se na mě zamračila. „Moje máma je nejlepší osoba na planetě. Slovo hezká nestačí.“

„Promiň.“

„V pohodě. Neznáš ji, takže nevíš, jak je nejlepší.“

Stínící silnici, stály vysoké stromy, lemujíc obě strany, dokud se nevyjasnilo. Obrovský dům se rýsoval nalevo, zatímco napravo se prostíral krásný výhled na Kentucky. Nemohla jsem si představit vyrůstání s takovou krásou. Přesto, jak Skye pohlížela na peníze, by se možná taková krása stala po chvíli všední. Pouze očekávaná součást života lidí jako jsou Johanssonovi.

„Můj bratr Tuck žije v bytě ve městě s Maddy,“ vysvětlila Bailey, když jsme vystupovali z jejího SUV, „Coop žije v bytě nad garáží. Můj pokoj je v domě, ale nemám dovoleno pozvat cizince dovnitř. Můžeš počkat tady venku?“

Nervózně jsem se rozhlížela a následně přikývla.

„Máme hodně velkých psů. Nevyšiluj, jestli na tebe vyběhnou,“ řekla Bailey, když odcházela, „Coop trénuje monstra a nekousnou. Jen rádi straší lidi.“

Dalších pár minut jsem stála na velké příjezdové cestě a čekala. Slyšíc hluk jsem se pohnula k domu a viděla ty monstrózní psy běhat kolem. Rotvajleři a pár pitbulů se navzájem honili kolem, kromě jednoho, který měl oči jen pro Coopera.

Zvažovala jsem vzdálení se a počkání v autě. Můj mozek říkal „nepřibližuj se“, ale mé srdce si chtělo prohlídnout Coopera. Opravdu vypadal sexy, seděl bez trička a bosý na zemi, jak dával psovi dobře tvrdé drbání. Když nosil džíny, vypadal mladě a méně strašidelně. Z jakéhokoliv důvodu jsem šla tam, kde mě může vidět a čekala, aby si všimnul.

Když Cooper přitiskl nos na ten psí, to obří zvíře ho olízlo. Místo, aby byl znechucený, jak bych byla já, se Cooper zasmál. Stále se usmíval, když mě uviděl. Jeho oči udělaly obvyklý průzkum mě od hlavy až k patě, trvající sekundu navíc na mých prsou, než se soustředil na můj obličej.

„To je ta holka, kvůli které šílím,“ řekl Cooper psovi, který ho znovu olízl. „jo, zaplatil bych velké peníze, aby mi prokázala jen polovinu lásky jako ty, Plume.“

Přibližujíc se jsem se soustředila na Pluma. „Bailey řekla, že trénuješ psy.“

„Mluvíte o mně hodně?“ zeptal se a nevšímal si mé otázky.

„Neustále. Jsem velký fanoušek.“

„Dokaž to.“

„Jak?“

„Večeře dnes večer.“

„Smyješ si ty psí sliny první?“ zeptala jsem se, souhlasíc s nápadem jít s ním na večeři. Jedna večeře na zodpovězení otázek ohledně nás.

Cooper mi konečně dal úsměv, co si nechává pro psy. Skoro klukovský úsměv, schovávajíc spoustu hrozícího pohledu, na který se normálně soustředím.

„Kde chceš jíst?“

„To máš jedno.“

„Proč?“ zeptal se, jeho úsměv zmizel, „protože si to jen odbudeš, abys mě setřásla?“

„Ne, poslední dobou jsem snědla spoustu mizerného jídla a kdekoliv na novém místě bude pěkná změna.“

Dal mi rychlé pokývnutí, a trochu se usmál. „Můžeš mít rozpuštěné vlasy?“

Bez rozmýšlení jsem se dotkla mého culíku. „Jistě,“ zamumlala jsem, teď rozpačitá, „měla bych mít na sobě nějaké konkrétní oblečení?“

Cooper znovu ztratil úsměv. „Cokoliv. Jen mám rád tvé rozpuštěné vlasy, protože tak vypadáš méně jako moje servírka a víc jako moje rande. Hádám, že to ze mě dělá debila.“

Odvrátila jsem se, jelikož jsem se cítila nervózní pod jeho pohledem. Cooper dal psí hlavě drobné pohlazení, pak nechal zvíře být a přišel ke mně.

„Nemusí to být tak obtížné. Proč to tak děláš?“

„Mám problémy.“

Cooper mi věnoval poloviční úsměv. „Zpackané kočky jsou žhavé.“

„To vysvětluje, proč jsi do mě tak udělaný. Jsem super zpackaná.“

Plně se usmívaje přistoupil trochu blíž. „Nos vlasy jak chceš.“

S přikývnutím jsem se odtáhla od něj a Cooper si povzdechl. „Nikdy v životě to nezabralo tak moc práce.“

„Stále si myslím, že to je ten pravý důvod, proč jsi na mě nažhavený. Chceš lov.“

„Ne, chci tebe.“

Třesoucí se nad potřebou a jeho slovy, jsem pokrčila rameny. „Myslím, že bys ztratil zájem, kdybych ti dala, co chceš,“

Probíhajíc si rukou skrz jeho vlhké blonďaté vlasy, Cooper se podíval nad moji na ten krásný výhled, pak se jeho pohled vrátil na mě.

„Nech mě se zeptat na tohle, Farah. Jestli se mě chceš zbavit a já tě odkopnu, až tě přestanu šukat, proč mě prostě nenecháš tě ošukat?  Je to proto, že si myslíš, že neodejdu pryč a ty budeš nucena si přiznat, že se tady děje něco jiného?“

„Ne.“

Usmívaje se nad mou lží se Cooper pohnul blíž. „Něco speciálního, co chceš, abych si dnes večer oblíknul?“

Usmála jsem se navzdory mému nejlepšímu úsilí. „Neoblíkej se jen na můj účet, Coope. Myslela bych si, že jsi hodně hezký, i kdyby ses ukázal propocený.“

Smějící se jeho hlubokým způsobem, který jsem cítila až do morku kostí, se Cooper natáhl, aby se dotknul mého obličeje. Uhnula jsem, protože byl všechny druhy špatných zpráv. Přestože jsem plánovala otestovat jeho otázku a zbavit se ho nadobro, nebyla jsem ještě připravená. Cooper těžce povzdechl, když jsem odmítla jeho náklonnost.

„Nebreč,“ řekla jsem, usmívajíc se na něho, „stále tě mám ráda. Jen nechci psí sliny na obličeji.“

S mírným úsměvem studoval mou tvář. „Nevzdávám se. Jestli budeš stále utíkat, budu tě stále honit. Vím, co chci a nevyseru se na to, protože ty máš problémy.“

„Správně, protože tu není žádný logický důvod k vyhnutí se zapletení s tebou.“

„Ne, není.“

„Spíš kolem. Mlátíš lidi. Nejsi zrovna teplý a tulící se typ.“

Cooper si strčil ruce do kapes. „Nevíš, co jsem za typ, protože vidíš to, co chceš vidět.“

„Věř mi, nejsi tak tajemný, jak si myslíš.“

„A ty jsi plná sraček. Chceš tohle taky, ale je jednoduší předstírat, že já jsem problém.“

Ustupujíc od něho jsem se zamračila. „Ne, máš pravdu. Je lepší, když se vzdám, takže se ke mně můžeš chovat jak k hovnu.“

„Proč bych to kurva dělal?“

„Protože to je tak, jak se chováš ke všem ostatním holkám.“

„Nejsi jako ony.“

„Jak to víš? Ošukáš ty holky, pak je odhodíš jako použitý kondom. Můžou být přesně jako já, ale to ty nevíš. Nikdy s nimi zasraně nemluvíš. Kdybych tě ošukala tu první noc, odstrčil bys mě stranou, taky bez mluvení.“

„Kravina. Neojela bys mě ten první večer.“

Dělajíc krok zpět jsem se na něho hleděla. „Nejsem čistá. Nejsem hodná holka. Stejně jako ony nejsou děvky. Lidé jsou komplikovaní, ale ty vidíš, co chceš vidět. Posuzuješ, jestli jsou hodni tvého času, a pak je odbydeš. Uděláš to i se mnou a já budu mít to štěstí, že jsem byla tebou ojetá.“

„Do prdele!“ zakřičel Cooper. Překvapil mě, až jsem vyskočila jednu stopu nad zem, „nenecháš mě ukázat ti to. Myslíš si tahle hovna o mně a nenecháš mě udělat cokoliv jiného. Nenecháš mě udělat cokoliv dlouhodobého.“

„Nechci jít na večeři,“ řekla jsem a založila si ruce na hrudi.

Spěchala jsem k předku domu, doufám, že je Bailey kolem. Nějak jsem tušila, že věděla, co se děje a rozhodla se být neviditelná.

Když mě Cooper chytil za zápěstí a donutil mě mu čelit, zamýšlela jsem bojovat. Ale věděla jsem, jak muži jako on reagují na výzvu. Místo toho jsem čekala, až se rozhýbe. Jestli mě zatlačí příliš daleko, budu bojovat. Prohrála bych, ale taky bych mu trochu ublížila.

„Jen mě nech ukázat ti,“ řekl Cooper.

„Ukázat mi co?“

„Ty holky nejsou ty. Nech mě ti ukázat, co vidím, když se na tebe podívám. Přestaň mi říkat, kdo a co jsem a jen mě nech ti to ukázat.“

„Nejsi můj typ.“

„Jsem přesně tvůj typ. To je, proč se třeseš. Bojíš se, že dostaneš ochutnávku, kterou nikdy nebudeš chtít nechat odejít.“

„Třesu se, protože jsi na mě křičel a chytil jsi mě. Jsi násilný a bojím se tě.“

Cooper mě pustil a ustoupil. „Mlátím debily, ne holky.“

„Hádám.“

„Můžeš si dál utíkat, ale nedělám si srandu o tom honění tě. Nevzdám se, dokud mi nedáš šanci. Skutečnou šanci ukázat ti, kdo jsem a co vidím mezi námi. Můžeš mluvit o použitých kondomech, a že jsem děsivý děvkař nebo cokoliv dalšího, ale dokud mi nedáš šanci, nenechám tě jít. Jestli si opravdu myslíš, že jsem ten typ kluka a nezajímám se o tebe, pojď na večeři. Čemu to ublíží?“

„Nechci tě povzbuzovat.“

„Pokaždé, co se na mě podíváš... Do pekla, každý tvůj zasraný nádech mě povzbuzuje. Jen vědění, že existuješ, mě povzbuzuje, protože tě nemůžu dostat z hlavy, to se mi nestává. Jestli na něco nechci myslet, tak na to prostě nemyslím. Nemůžu to s tebou udělat, tak se nevzdávám, dokud mě nenecháš ukázat ti, kdo jsem.“

„Jestli s tebou dnes večer půjdu a budu chtít odejít, necháš mě?“

„Nepřivážu tě, jestli to je to, co myslíš.“

„Víš, co tím myslím. Nemám auto. Je to jako v tu noc po práci, když jsi měl kompletní moc nad tím, kam půjdeme, a jak dlouho tam zůstaneme. Chci tvé slovo, že jestli budu chtít jít domů, nebudeš hrát takové hry.“

Mračící se Cooper se poškrábal na tetování anděla na jeho levé ruce. „Ale musíš mi dát opravdovou šanci. Žádné hraní her na teplou a studenou.  Chceš mě. Můžu to vidět ve tvých očích a vím, že jsi plná sraček, když se chováš, jako bys chtěla být má kamarádka. Vím, že chceš víc a já chci, abys to dnes večer zkusila. Jestli to nevyjde, vycouvám. Jestli si ale budeš zahrávat, neodejdu.“

Na základě Cooperova výrazu, si nedělal srandu. Když jsem přikývla, zlost okolo jeho čelisti povolila a on přistoupil trochu blíže.

„Znám pěkné místo,“ řekl jemně, „dobré jídlo. Klidné. Měl jsem tě tam vzít poprvé.“

„Co si mám obléct?“

„Na tom nezáleží,“ řekl otíraje si prsty proti mé tváři, „to místo je neformální, ale hezké. Bude se ti líbit.“

S mýma rukama omotanýma okolo mě, jsem znovu přikývla. Zamračený Cooper zaměřil svůj pohled na mě a těžce polkl.

„Neměl jsem ti v neděli říct nasrat na tebe,“ zašeptal, „taky jsem tě neměl nazvat upjatou mrchou. Byla jsi jen vystrašená. Věděl jsem to, ale chtěl jsem tě a nevěděl, co říct správně. Dnes v noci, budu vědět, co říct správně.“

Bojovala jsem s pálením v očích, nechtěla jsem brečet, ale díval se na mě, jako bych byla cenná. Zatímco jsem se neměla zajímat, co si myslí, Cooper byl krásný, chytrý, zábavný a chtěl mě. Opravdu jsem doufala, že mě chce, ale teď jsem byla vyděšená dostat své přání.

,,Dnes večer,“ řekla jsem, protože to bylo vše, na co jsem přišla.

„Budu klidný. Slibuji, žádné rvačky. Žádné kraviny. Jen ty a já, jídlo a mluvení jako normální lidé.“

„To zní hezky.“

Cooper vymazal prostor mezi námi. „V případě, že by se něco posraného stalo a dnešní večer nevyšel, chci tě políbit teď.“

„Proč by se něco posraného mělo stát?“ zeptala jsem se znepokojeně.

Cooper pokrčil rameny a sklonil se, aby mě políbil. Přemýšlela jsem nad

ucouvnutím, ale místo toho jsem zvedla rty. Vzpomínala, jak dobře jeho polibky předtím byly cítit, jsem si přála, aby byl pro mě ten pravý. Přála jsem si, aby věci byly lehké, protože jsem chtěla mít někoho, kdo se na mě podívá a uvidí mě jako cennou. Přesto, jak mě Cooper líbal, jsem věděla, že oblbuji samu sebe nad přemýšlením, že skončím jako něco víc, než použitý kondom.