BS - 13. kapitola

Překlad: Lusesita

Candy

13. prosince

VEŠLA jsem do tělocvičny, kde pracuje můj bratr. Nikdy jsem zde ještě nebyla, ale je to hezké místo, pokud je cvičení věc, kterou rádi děláte. Nesnáším posilovnu, proto se ujišťuju, abych jedla střídmě, abych sem nemusela.

„Ahoj, můžu vám pomoci?“ zeptá se mě malá blondýnka, když dojdu k recepci.

„Yeah, přišla jsem za bratrem, Marcusem Hadesem.“

„Podívám se, jestli má volno.“ Zvedne telefon a já si mezitím přečtu leták ležící na pultu.

„Registruješ se?“ vyskočím, když slyším známý hlas. „Promiň, Eve, nechtěl jsem tě vyděsit.“

„To je v pořádku. Ráda tě zase vidím Connore. Jen čekám na bratra.“

„Jo je někde tady.“ Položí mi ruku na spodní část zad, než se nakloní k dívce za recepcí. „To je v pořádku Mandy. Mám to.“

„Dobře, Connore.“ Usměje se na něj a natáčí si vlasy na prst.

„Jsi v pohodě? Jsi nějak potichu.“ Tře mi rukou záda v uklidňujícím gestu.

„Jo, to je jen rodinná věc.“ Jakmile jsem zahlédla bratra, ustoupila jsem od Connora a vyrazila za Marcusem.

„Ev.“ Usměje se a otevře náruč. Zabořím mu obličej do hrudi a nemůžu si pomoct a začnu brečet. „Hej, to je v pořádku.“

„Jak mám být silná pro Andreu a Toma, když nemůžu přestat brečet?“

„Budeš v pořádku. Budu tam s tebou.“ Podívá se mi přes rameno a kývne na někoho. Ustoupím od něj a spatřím malou ženu s černými vlasy po ramena. Má na sobě těsné běžecké šortky a krátký top.

„Ev, rád bych ti představil moji přítelkyni, Melody.“

„Co?“ jsem ohromena. „Oh promiň, ahoj, já jsem Eve.“ Natáhnu k ní ruku.

„Ráda tě poznávám, je mi líto, co se stálo tvé sestřence.“

„Děkuju.“ Zašeptám.

„Zrovna jdeme za nimi, zlato.“ Řekne Marcus. Zlato? Nikdy jsem ho neslyšela, aby někoho tak láskyplně oslovil.

„Ok, dnes večer pracuju.“

„Co děláš?“ přeruším je.

„Jsem sestřička v místní nemocnici.“

„To je hezké. Líbí se ti ta práce?“

„Miluju to. Pomáhat lidem je něco, co jsem vždycky chtěla dělat.“

„Budeš pořád tady za pár hodin?“ Zeptá se Marcus a přitáhne si ji blíž k sobě. Ustoupím a dám jim trochu soukromí v této velké tělocvičně.

„Yeah, pravděpodobně.“ Usměje se na něj, než si stoupne na špičky a políbí ho. Pravděpodobně tady bude i za pár hodin? Co tady plánuje dělat? Zdřímnout si? Lidé, co sem chodí, jsou šílení.

***

SEDĚLA jsem v obývacím pokoji s mámou a tátou u Toma a Andrey a byla opravdová dřina se nerozbrečet. Andrea stále má těhotenské bříško a každou chvíli se na něj toužebně podívá. Nedokážu si představit, čím právě prochází.

„Doufáme, že pohřeb bude co nejdřív.“ Oznámí Tom, když chytne ruku svojí ženy.

„Kdybyste potřebovali s čímkoli pomoct, zavolejte mi prosím.“

„Děkuju, ale bude to jen malé shromáždění. Jen ho uložíme k odpočinku. Našeho chudáčka Billyho.“ Vzlykne Andrea. Tom si ji přitáhne k sobě. Cítím, jak mi slzy kanou po tváři, a Marcus mi stiskne ruku.

„Necháme vás o samotě.“ Řekne máma a vstane.

„Omlouvám se, tetičko Maggie.“ Popotáhne Andrea a také vstane. „Nemusíte odcházet.“ Máma ji pevně obejme a něco zašeptá do ucha, Andrea přikývne.

„Děkuju, že jste přišli.“ Řekne Tom a potřese si rukou s tátou. Rychle ho obejmu a pak i Andreu.

„Miluju tě. Zavolej, kdybys něco potřebovala.“

„Zavolám, díky, že jsi přišla.“

Všichni jsme opustili dům, máma a táta nasedli do auta, Marcus do toho svého a já mám schůzku ve městě. Bydlím jen deset minut odtud, tak půjdu pěšky.

Sleduju šťastné tváře na vánočních nákupech pusy plné koláčů a horké čokolády. Nemůžu se dočkat dne, až budu mít někoho, s kým budu trávit svátky. Už teď si představuju, jak budeme ležet v objetí na pohovce, sledovat vánoční filmy, zatímco světýlka z vánočního stromečku budou svítit na sníh venku.

Otevřu dveře do čekárny doktora a podívám se na monitor. Prohlížím si časopis V očekávání a čekám, až mě zavolají. Netrvá to ani dvě minuty a jsem zavolána do ordinace.

„Jak Vám můžu pomoci?“ zeptá se doktorka a hledá v počítači moji složku.

„Jen si jdu obnovit antikoncepční injekci.“

„Skvělé, měla jste během předchozích tří měsíců nějaké problémy?“

„Ne. Všechno je v pořádku.“

„Jste sexuálně aktivní, slečno Hádesová?“

„Ano.“

„Je tu šance, že byste byla těhotná?“

„Ne, vždy používáme ochranu.“

„Ráda bych udělala těhotenský test, jen pro jistotu.“

„Dobře.“ Dá mi kelímek a ukáže k soukromé koupelně. Co kdybych zjistila, že čekám Cupidovo dítě? Byla bych štěstím bez sebe, ale co on?

Vrátím se se vzorkem moči, doktorka do něj vloží test a pár minut čekáme.

„Negativní.“ Usměje se. „Přistoupíme k injekci.“

Nemůžu si pomoct, ale jsem zklamaná. To bylo to, co jsem chtěla? Být těhotná? Cupid to mohl chápat jako past. Neudělala bych nic, co by ohrozilo naši společnou budoucnost.

„Předkloňte se přes postel a stáhněte si kalhoty.“ Udělám, co mi řekne, a připravím se na vpich jehly. „Tak, hotovo.“

„Děkuju.“ Natáhnu si kalhoty a vezmu si kabelku.

„Nezapomeňte se objednat za tři měsíce.“

„Objednám se teď. Děkuju.“  Pousměje se, když odcházím z ordinace a mířím na další schůzku.

***

Cupid

CO TO SAKRA se mnou je? Chovám se jako zamilované štěně. Pokaždé, když se otevřou vstupní dveře, podívám se, jestli to není Candy.

„Hej, Cupide.“ Angel se na mě usměje, když piju whiskey s kolou opřený o bar.

„Ahoj, jak je? A co Candy?“

„Proč se ji nezeptáš sám?“ Postavím se okamžitě, jakmile to řekne. „Říkala, abych ti vyřídila, že je ve vašem oblíbeným pokoji.“

„Děkuju.“ Hodím do sebe zbytek drinku, rozeběhnu se k pokoji a zastavím se až před perníčkovým pokojem. Ujistím se, že mám vousy a čepici na správném místě, než otevřu dveře. Jakmile vstoupím, něco do mě narazí. Podívám se na ruce a uvidím malá červená tanga.

„Nechybí ti něco?“ zeptám se Candy, když se blížím k posteli, kde leží.

„Možná.“ Zasměje se. Položím ji ruku na pravý kotník a přitáhnu ji k okraji postele, což posune její červené sametové šaty až k pasu.

„Bože, chyběla jsi mi.“

„Ty jsi mi taky chyběl.“ Hladím ji po hebkých nohách, dokud se nedostanu až k pasu. Zvednu ji z postele a políbím, omotá nohy kolem mého pasu.

„Nesnáším ty zatracené vousy.“ Stěžuje si.

„Já taky.“ Ale to mě nezastaví, abych ji líbal. Použije nohy, aby mi stáhla kalhoty.

„Chci tě uvnitř.“

„Potřebujeme kondom, baby.“

„Ne potřebuju tě cítit celého. Jsem na injekci a jsem čistá. Slibuju.“

„Taky jsem čistý.“

„Tak na co čekáš?“

Tvrdě ji přitisknu ke zdi a rychle do ní vstoupím. Vykřikne a stáhne se kolem mého penisu. Líbí se mi, jak moc mě potřebuje a jak snadno ji přiměju vyvrcholit.

Zrychlím své pohyby, miluju, když se můžu pohřbít do jejího sladkého tepla. Nemůžu si pomoct a zasměju se husí kůži, která pokryje celé její tělo. Obalí mi ruce kolem krku a zaryje nehty do červeného kabátu. Hýbe boky ve stejně šíleném tempu jako já, už jsme oba blízko, z našich těl sálá teplo. Oba vykřikneme při společném uvolnění, hlava jí spadne na mé rameno a nohy nechá omotané okolo mého pasu, když jdu směrem k posteli, cestou skopnu boty a kalhoty. Lehnu si na postel oba napůl v bezvědomí a vyčerpaní.

***

VYLETÍM při hlasitém bušení na dveře. Candy na mě stále leží.

„Co?“ zakřičím.

„Je čas odejít. Zavíráme.“ Vykřikne hlas z druhé strany dveří.

„Sakra.“ Kolik je sakra hodin? Podívám se na hodiny na zdi a zjistím, že už je jedna hodina. Spali jsme přes tři hodiny.

„Candy.“ Zašeptám jí do ucha, když ji přetočím na záda.

„Mmm.“ Se zamrkáním otevře oči.

„Usnuli jsme, je čas jít.“

„Oh, ale já s tebou nestrávila dostatek času.“ Našpulí pusu, vypadá rozkošně. Rychle ji políbím na našpulené rty a sednu si na okraj postele.

„Strávili jsme spolu celý večer, srdíčko.“ Zasměju se.

„Ale stále jsem ti ještě neukázala moji vděčnost, za všechny orgasmy, které jsi mi dal.“ Vklouzne nohama zezadu po obou stranách těch mých a políbí mě na krk.

„Věř mi. Užil jsem si to.“ Mrknu na ni.

Znovu se ozve zabušení na dveře.

„VEN. HNED.“ Zakřičí někdo. Oba vstaneme z postele a zamíříme ke dveřím. Candy otevře, zatímco si obouvám boty. „Candy, jdi touto cestou.“ Ukáže na chodbu vlevo. „Cupide, ty tudy.“ Ukáže napravo.

„Uvidíme se zítra.“ Usměje se na mě.

„Jo zítra. Dobrou noc, Candy.“

Mávne na mě malou rukou, než jsem postrčen chodbou pryč od mé ženy.