WB - 26. kapitola

Překlad: Lenuszka

Jsem nervózní. Jako opravdu nervózní. Z hlavní krvežíznivé fotbalové fanynky jsem se za poslední čtyři měsíce stala ufňukaným, láskou poblázněným, vynervovaným slabochem. Pokaždé, když je někdo Calovi na dotek, zadržím dech a ztuhnu. Fotbal už pro mě oficiálně není zábava. Ačkoli všichni ostatní vypadají, že se skvěle baví. Můj táta je během komerčních přestávek zaneprázdněný vyprávěním jeho ohraných vtipů Samovi a Amandě. Všichni se smějí a nepřestávají – žádný stres. Amber si užívá to, jak si utahuje s chudáka Ethana, který se snaží chovat jako opravdový džentlmen. Já? Jsem jeden velký adrenalin.

Na konci třetí čtvrtiny jsem naprosto vyčerpaná. A aby toho nebylo málo, je zápas nervydrásající. Rozhodne poslední rozehrávka. Titáni dostanou míč na jejich vlastní deseti yardovou lajnu a musí ho dostat přes celé hřiště, aby vyhráli. Ve vteřině skončí Cal po zákroku na zemi. V další vteřině jsem na nohou a ječím, „Vypadni od něj, ty tlustý bastarde!“

Není to můj nejlepší moment. To přiznávám. A to ani nemusím říkat, že tím získám slušnou pozornost a nějaký potlesk. Nakonec Titáni s odřenýma ušima zvítězí. Aleluja.

Ethan mi nakáže, abych počkala na Calvina a zabere si Yukon, aby všechny odvezl domů. Tohle mi moc nesedí. Ani si nejsem jistá, jestli by Calvin nešel rovnou ke svému autu. Jak zvažuju tu hororovou situaci, kdy tady sama sedím, zatímco všichni ostatní rodinní příslušníci odejdou s odpovídajícím hráčem, moje nálada stále klesá. S každou ubíhající minutou se cítím stále víc a víc nejistá, protože u dveří se stále neobjevuje ta krásná tvář. A pak najednou všechny pochyby zmizí.

Vejde do místnosti a projede očima místnost, jeho oči se rychle probírají davem. Vlasy má pořád mokré, tvář hladce oholenou. Jeho oblečení je dokonalé. Je tak krásný, až mi to zastaví srdce. Ne, opravdu, cítím, jak vynechalo několik úderů.

Konečně mě najde, jak stojím za skupinkou lidí, kteří míří ven z klubovny. Celkově se jeho směrem otočí několik zvědavých pohledů. Někteří lidé ho poplácají po paži a poblahopřejí mu k dobrému zápasu, ale on je nevnímá; jeho pozornost je jenom moje. Jde přes místnost směrem ke mně. Bez váhání vezme mou tvář do dlaní a políbí mě tak, jako bychom nestáli v místnosti plné lidí, kteří nás sledují. A nepřestává. Ani když někdo zahvízdá, ani když někdo ze srandy zakřičí, „Běžte na pokoj.“

Odtáhne se a řekne, „Připravená jet domů?“

Přikývnu. Není to můj domov, ale nechci ho opravovat. Když mi dá paži kolem krku, zachytím jeho škleb. Okamžitě se zamračím.

„Co se děje?“ ptá se.

„Je to oficiální. Nesnáším fotbal.“

***

Otevřu dveře svého pokoje a najdu tam Calvina zachumlaného a chrápajícího v mé posteli… Jsem tak vytočená. Vlezl do ledu hned, jakmile jsme se dostali domů. Pak se prakticky vyplazil nahoru po schodech. Jelikož Amanda a Sam odjíždějí zítra, strávila jsem s nimi více času, povídali jsme se a sledovali televizi – loučili jsme se. Sam mi bude tak strašně chybět, že se o tom ani neodvažuju přemýšlet.

Cal vypadá ve spánku mírumilovně, ačkoli vím jistě, jak pomlácený je. Sama jsem to viděla, když mě požádal, abych z jeho šatny přinesla teplákovku a neobtěžoval se mě varovat, že odložil ručník. Byla jsem otřesená z modřin na jeho žebrech, že jsem si skoro nevšímala toho zbytku.

Nutkání se ho dotknout, projet svým rukama každý kousek jeho nádherného těla, abych se ujistila, že není trvale zmrzačený, je zdrcující. Pomalu lehám vedle jeho boku a projedu mu prsty ve vlasech. Pozdraví mě tlumený povzdech. Jeho oči se pomalu otevřou a zaregistrují mě, jeho výraz je vážný, když mě zkoumá.

„Pojď sem.“ Nečeká na mou odpověď, nebo činy. Chytí mě svou zápasy vyhrávající rukou kolem paže a stáhne mě dolů, přetočí nás, dokud neležím na zádech a on je mezi mými stehny. A nebesa, moje tělo souhlasí. Přitiskne své boky na moje a teď pro změnu zavzdychám já. Jak může být kruci už takhle tvrdý?

Stane se to. Kašlu na důsledky. Mému srdci je souzeno být zlomené, takže možná si užiju ten žhavý sex, který s tím jde ruku v ruce. Protože to bude žhavé – vůbec o tom nepochybuju.

„Jak dlouho mě ještě chceš mučit?“ Zašeptám. Jeho líný úsměv a postelové oči ničí každou souvislou myšlenku v mé hlavě. Myslím, že jsem z toho pohledu právě otěhotněla.

„Do zítřka. Jakmile lidi ze dvou vedlejších pokojů půjdou kruci z domu. Pak jsi moje.“

A tady je zase moje srdce, dělá salta jako delfín v Mořském Světě.

„Teď buď opravdu zticha, zatímco ochutnám.“

„Cože?“

Nemám čas říct cokoli jiného. Klesne dolů a líbá si cestičku dolů po mém krku, přes mé klíční kosti, míří přímo k mým prsům. Jedním plynulým pohybem mi přes hlavu přetáhne tílko. Pak se zvedne na loktech a zírá. Výraz v jeho tváři je…bolestný. Dívá se, jako by ho to bolelo.

„Jak jsou na tom tvoje žebra? Možná bychom měli počkat, než se uzdravíš?“

„Zlato, je jen jeden způsob, jak se téhle bolesti zbavit.“ Znovu klesne zpátky dolů a potěžká moje ňadra. Přisaje se na mou bradavku, olizuje ji a tahá. Druhou rukou mi rychle zakryje ústa, než stihnu zakřičet. Sladký Ježíšku. Je to tak dobrý pocit, že možná umřu potěšením. „Jsou ještě lepší, než jsem si představoval.“

Uvolní mi ústa a sjede po mém těle dolů, laská vše, kam sáhne. Tyhle ruce, které ví, jak spočítat a přesně vyměřit milimetry, které stojí za výhrou na mistrovství, jsou právě zaneprázdněné zkoumáním mého těla. Mezi stehny mi pulzuje spalující potřeba. „Calvine…Calvine.“

Zvedne se, přitiskne svou erekci na mé bolavé dámské partie a já se musím kousnout do rtu, abych přestala křičet. Dráždí mě k šílenství, zatímco jeho disciplína by mohla konkurovat té od buddhistických mnichů. Jeho velká teplá ruka mi vjede do kraťas a spodního prádla. Jedna ruka dráždí a tahá mi bradavku, zatímco ta druhá si hraje mezi mými stehny. Líbá mě do koutku úst, na rty, a já fňukám a prosím o víc.

„Ššš.“ Znovu mi zakryje ústa dlaní. Jeho zkušené prsty mě hladí a třou, tlačí se do mě, dokud skoro neumírám touhou se udělat. Dokud nepodlehnu orgasmu, který mě vystřelí z postele, a zaryju nehty do jeho masivních bicepsů. Zmírní svůj tlak, jemně a zkušeně polevuje. Pocit jeho jemných rtů na mém krku mi způsobuje třes, prahnu po přídavku, nechává mě v permanentním stavu touhy a chtíče. Tohle není sex. On se se mnou miluje, ukazuje mi, jaký je to pocit, dokazuje mi, jak důležité je pro něj moje potěšení.

Otevřu s mrkáním oči, jeho tvář je kousíček od mojí, sleduje mě s naprostou fascinací. Tlak v mém hrdle zintenzivní. Ani polknutí mi nepomůže. Nemůžu se před ním déle skrývat. Z jakého důvodu? Je to, co to je – a nic se na tom nezmění. Miluju muže, kterého nemůžu mít. Čím rychle se s tím smířím, tím rychleji se uzdravím. Vezmu do dlaní jeho tvář, a všechno, co mám v srdci, nechám zazářit v mých očích.

„Zůstaň se mnou,“ zamumlá.

Má ruka padne mezi nás, zkoumám jeho tvrdost přes jeho boxerky. Je tak tvrdý, že to musí bolet. Nakrčí obočí. Přejedu svými krátkými nehty nahoru a dolů po jeho erekci a on drsně zavrčí.

„Postarám se o tebe.“

Calvin mi na ústa vtiskne srdce-tající polibek, trochu mě olízne, aby ochutnal, svými rty přejíždí po mých tam a zpátky. Odtáhne se, pohled zaklesnutý do mého, v jeho výrazu je očividná důležitost této chvíle.

„Nemiloval jsem se už hodně dlouho. Jestli začnu, nebudu schopný přestat.“

Milovat? Dobrý Bože, jsem mrtvá. Nebo něco takového. Oficiálně umírám láskou k tomuto muži.

Jeho prsty mi jemně uhladí vlasy dozadu, zatímco čeká na mou reakci. „Zítra jsi moje.“

Zvedne se, vrátí se do své polohy vedle mě.

Pak mi obalí ruku kolem pasu a zaboří obličej do záhybu mého krku, přičemž se velmi dlouze nadechne. Na ani jednom z nás není část, která by zůstala nedotknutá. Tak jako já nemůžu snést, aby nás dělil byť jen milimetr, on jako by se bál, že mu zmizím.

Jsem tak blízko, abych mu vyznala svou lásku nahlas, že se musím kousnout do jazyka. Místo toho ho hladím a třu po ruce, posévám mu tvář jemnými polibky, tisknu si ho blíž. V odpovědi vděčně zabručí a přivine se blíž. Ani ne deset minut na to slyším jeho jemné chrápání. Najednou je to pro mě ten nejdražší zvuk na světě. Ve svém nadšení jsem skoro zapomněla, že měl dnes zápas. Ale zítra… zítra je můj.

***

Příští ráno vejdu do kuchyně a najdu tam Calvina, jak vaří snídani – nelžu vám. Jsem vlastně překvapená, že už jim nesbalil kufry a nevystrčil je před dveře. Sam a Amanda jsou u kuchyňského stolu, rýpají se v… to jsou palačinky ve tvaru trojúhelníku?

„Mercedes?“ ptám se po kuchařce.

Se smrtonosným úšklebkem řekne, „Dal jsem jí den volna.“

Sednu si ke stolu a naberu si na talíř míchaná vajíčka.

„Chtěla bys nějaké trojúhelníkové palačinky?“ zeptá se Amanda. Setkáme se očima přes hranu jejího šálku s kávou a obě se zakřeníme.

Po společné snídani pomáháme já a Cal Amandě naložit do jejího mercedesu Samovy stavebnice lega, což trvá mnohem déle, než Cal očekával. Kolem poledne myslím, že je připravený se zhroutit. Všichni se rozloučíme. Těsně obejmu Sama, skoro ho nechci nechat jít, a řeknu mu, že ho miluju a že mi bude chybět a ujistím se, že má moje číslo, takže mi může zavolat, kdykoli bude chtít.

Oni sem přijedou na Vánoce a něco spolu naplánujeme.

Amanda je v autě, připravená odjet, když na příjezdovou cestu zajede Ethanovo audi. Než vůbec zaparkuje, Calvin mává paží ve vzduchu.

„Kruci ne! Běž domů, Ethane. Může tu dostat chlap trochu soukromí s jeho dívkou?“

Úškleb, který Ethan zamíří na mě, je výrazem čistého vítězství. S tím Amanda odjíždí a Ethan ji hned následuje. Cal mi dá ruku kolem krku, jak je vidíme odjíždět po cestě. Podívá se na mě, a z toho, co vidím v jeho tváři, mi poskočí srdce. Je tam chtíč, hodně chtíče. Ale důležitější je, že je tam zbožná úcta a obdiv. A je tam láska. Hodně lásky. Nepochybuju o tom, protože vím, jak to vypadá, a vím, že to mám taky všude ve tváři.

„Ničíš mě… pokaždé, když se na tebe dívám.“ Hledá v mé tváři, aby viděl, jaký efekt mají jeho slova. Tím efektem je, že nevidím začátek nebo konec mé lásky k němu. Je to stálá nekončící věc. Jak se to stalo? Jak jsme se sem dostali? Ještě nedlouho před tím jsme byli sotva schopni jeden druhého tolerovat. Vkradl se ke mně, tohle ztělesnění sexu, 195 cm vysoký, 104 kg vážící, vkradl se mi do srdce a ukradl mi ho.

***

Měla jsem sex jen s jedním člověkem. Jsem právě teď tak nervózní, že mi to prakticky vibruje pokožkou. Vezme mě za zápěstí, táhne mě do haly a o moc dál to nestihne. Čekali jsme na to příliš dlouho. Mezi námi vybuchne touha, oba jsme netrpěliví a neohrabaní, úplně mimo kontrolu. Dá mi ruce na obličej a zakryje má ústa, líbá mě, jako by na tom závisel jeho život.

Stoupnu si na špičky, zajedu mu prsty do vlasů a držím ho na místě. Chytne mě za zadek a přitiskne si mě ke své baseballové pálce, kterou má schovanou pod jeho oblíbenými černými tepláky. Milostivý Bože. Rozpálí to oheň v mém podbřišku, probudí to každý můj primární instinkt v těle, který náhle křičí, „Teď! Udělej to teď!“

Seškubne ze mě moji halenku s dlouhým rukávem. Vrátím mu stejnou mincí s jeho tričkem. Pak skočím a obalím mu nohy kolem pasu, zaháknu si o něj kotníky, zatímco mě nese do schodů. Ještě, že je na nich koberec, kruci. Ačkoli v tomhle bodě by mě nezastavil ani sám osud. Na schodech mě postaví, ve vteřině odhodí moje džíny a znovu se vztyčí, aby se podíval na svoje dílo. Jeho intenzivní pohled mě zasáhne na každém kousku kůže v denním světle. Nikdy jsem neviděla jeho výraz tak… uchvácený, užaslý – a hladový. Nikdy se na mě nikdo takhle nedíval.

„Věříš mi?“

Věřím. Věřím mu bezvýhradně, tak jako mým rodičům a Amber. „Ano.“

„Nebyl jsem s nikým od doby, co jsme se s Kim rozešli. Dáváme krev každých pár měsíců, aby nás testovali na zakázané látky. Jsem čistý a vím, že ty taky.“ Oh, jo – ten test na „nakažlivé nemoci“. „Nechci mezi námi nic. Ale jestli chceš, vezmu si kondom.“

„Taky mezi námi nic nechci.“ Úsměv, který se u něj objeví, je neskutečný. Opatrně mi sundá podprsenku, jako by si vychutnával každou minutu. Další jsou na řadě moje kalhotky. Jsem nahá, roztažená na schodišti. Dívá se na mě bez mrknutí. „Jsi tak zatraceně krásná. Jsi to nejkrásnější, co jsem kdy viděl.“

Postaví se a sundá si dolů tepláky, a mně se zasekne dech. Můj Bože… existovala někdy dokonalejší figura muže, než je tenhle? Ty svaly. Bůh měj slitování. Sbíhají se mi sliny pokaždé, když se objeví. Jeho péro je tak tlusté a tvrdé, že dosahuje prakticky k jeho pupíku. Nemůžu z něho spustit oči. Jsem… fascinovaná.

„Jestli na něj budeš zírat déle, zlato, budu hotový, než celé potěšení začne.“ Setkám se s ním očima a on se usměje malým vědoucím úsměvem, který slibuje všechny možné špinavosti. Pak mě zvedne ze schodů. „Ne na schodech… i když možná později,“ řekne se sexy úšklebkem.

Líbám ho znovu a znovu, zatímco mě nese do svého doupěte.

„Ne na tom novém gauči!“ Zaječím. „Ráda bych viděla, jak to budeš vysvětlovat Mercedes.“

Bez přerušení jde pořád do schodů, zamíří do své ložnice. Vysadí mě na postel, udělá si sám prostor mezi mými stehny. Všude, kde se naše kůže dotýká, cítím, jak mou projíždí elektrický náboj. Tak stejně uvolní svou erekci k mému tělu. Vykřiknu, když s ní moje tělo zasahuje znovu a znovu. Není čas, nebo nutnost brát to pomalu. Předehra trvala týdny. Nemůžu to déle vydržet. Proto si zaháknu nohy kolem jeho pasu a příští náraz jeho boků vklouzne přímo do mě. Jsem tak plná, že můžu stěží dýchat.

„Ježíši Kriste,“ zavrčí. „Nehýbej se, nebo se udělám. Jsi tak těsná, zlato. Nehýbej se.“

Potřebuju, aby se pohnul on, nebo umřu. Stisknu své vnitřní svaly a on vykřikne uvolněním, jeho výraz se rozpadá, jako by si právě šňupnul tu nejlepší drogu na světě. Jeho čelo padne do matrace vedle mě, když si vychutnává dozvuky svého orgasmu. Cítím jeho jemné rty na krku, jeho ruce mi putují ve vlasech. Olízne mi lasturku ucha a oždibuje ji.

Kousek po kousku cítím, jak ve mně roste a Pomalu. Ztrácím. Rozum. Jeho boky začnou přirážet. Jeho pohyby jsou odhodlané, kontrolované. Není žádné váhání ve způsobu, jak se Cal miluje. Ví přesně, co chce a jak to dostane. Jeho přírazy jsou teď tvrdší. Má svou těžkou a teplou ruku na mých prsou, dráždí mi bradavky. Jsem blízko, tak zatraceně blízko. Chytnu ho za zadek a zabořím mu prsty do půlek. Zavrčí a přiráží rychleji.

Natočí o kousek boky a svými chloupky mě tře přesně v tom správném místě. Ještě jeden příraz a vybuchnu, jako by to bylo na čtvrtého zatraceného července, ačkoli se tentokrát ten ohňostroj odehrává v mém těle. Orgasmus pokračuje a pokračuje v pulzujících vlnách, které se nezdají mít konce. Cal dál přiráží, přiživuje můj orgasmus každým výpadem, nepromarní ani kousek. Tvrdě mi stiskne bradavky a tím mě vrhne do dalšího. Je mým pevným bodem a já se ho držím, protože jsem ztracená v moři blaženosti. Tak ztracená, že už se možná nikdy nenajdu.

***

Po tom, co zničíme postel, se rozhodne, že si mě musí vzít zezadu na schodech. Tu spáleninu od koberečku na kolenou budu cítit ještě týdny. Tu laskavost jsem mu vrátila, když jsem si na něm zajezdila tvrdě a pomalu na kuchyňském ostrůvku. Možná, že má pohmožděné obratle. Kolem desáté, po tom, co se posilníme pizzou, na chvíli probíráme, jestli bychom neměli trochu zchladnout, načež se rozhodneme jít stejně zpátky do postele.

Mám hlavu položenou na jeho hrudi, zatímco si hraje s mými vlasy. Pocit uspokojení, který právě teď cítím, je sám o sobě špičkový. Mohla bych takhle zůstat navždy a nechtěla bych nic jiného.

„Můžu se tě na něco zeptat?“ řeknu, když se na něj podívám.

„Víš, že můžeš.“

„Co to bylo s tím komentářem o krávě?“ Umííííírala jsem se na to zeptat celé měsíce. Musím to vědět. Skousne si rty. Pak zhluboka vydechne. „Nemusíš se cítit trapně. Už jsme se přes to dostali, nemyslíš?“ Zakřením se, podívám se dolů na naše spojená těla, zpocená a ulepená od našeho šukacího maratonu, pardon, milování.

Dá si ruku za hlavu a zírá do stropu. „Už jsem ti říkal.“ Jeho odpověď mě jen víc zmate. Skenuju jeho tvář, abych ho mohla lépe přečíst. „Když jsem tě ten den viděl, jak na mě zíráš těma velkýma hnědýma očima – zasáhla jsi mě jako demoliční koule… zpanikařil jsem.“

Řečí jakého kmene to mluví? „Nechápu.“

„Takhle jsem to před tím cítil jen jedenkrát v celém svém životě,“ přizná. Ty výrazné šedé oči se setkají s mými a na mě to dolehne.

„S tvou ex,“ dokončím za něj. Odpoví s malým přikývnutím. Jeho přiznání je asi tak dobré jako kdyby mi někdy poškrábal rohovky. „Nejsem Kim,“ zavrčím. Není to dost jasné? Přetočím se, pryč od něj, a jeho tělo mě následuje. Chytí mě svýma rukama a přitiskne mě blíž. Jeho hruď pokrývá má záda, můj zadek skončí zaklíněný v jeho rozkroku. Nedělí nás ani nitka.

„Vím, že nejsi,“ zamumlá mi do ucha, vyvede mě z nynější kyselé nálady svými dovednými prsty mezi mýma nohama. Prohne boky, abych pocítila, jak je kvůli mně tvrdý, jak moc mě znovu chce. „Nepřinutila bys mě přijmout něco, co ani částečně nechci,“ zašeptá mi s ústy ponořenými do citlivé kůže mého hrdla.

Jo, tady to je – ta nepřekonatelná stěna, která stojí v našem směru. Tohle jsem věděla. Samozřejmě, že jsem to věděla. Ale byla jsem s tím v pohodě přesně do téhle chvíle. Byl můj kamarád, muž, do kterého jsem se zdráhavě zamilovala. Ne můj milenec. Ne můj milenec. Náhle se posadím a zakryju si hrudník kouskem přikrývky, jako bych byla pannou ve viktoriánském melodramatu.

„Co se děje?“ Ten křupan vedle mě se zeptá, zatímco odhodí svoje přikrývky. Přejíždí mi svou velkou rukou nahoru a dolů po páteři. To je taaaak příjemné. Skoro zapomenu, že jsem naštvaná. Co mám říct? Díky za nejlepší sex mého života. Miluju tě nade všechno, ale nechceš děti, takže se měj.

„Cam?“

Vím, co musím udělat a zabíjí mě to, naprosto mě to zabíjí. Protože zatímco vysvětluju, vím, že bude přemýšlet o své exmanželce.

„Tohle byla chyba.“ Tahle slova, která opouští moje ústa, jsou jako žiletky. Odvážím se podívat přes rameno, abych viděla jeho tvář. Je to, jako by mu na ni nasypali led. Jen na mě zírá, jako by viděl ducha.

„Proč?“ zeptá se o celou věčnost později. Uvnitř umírám po malých kousíčkách. On je posledním člověkem na zemi, kterého bych chtěla zranit, a už teď vím, že tohle nás zraní oba.

„Nechci příležitostný sex. To víš.“

„Kdo říkal něco o příležitostném?“

Na to musím být oblečená. O vteřinu později vylezu z postele a jdu chodbou ke svému pokoji. Je u mě, než dojdu ke dveřím, obejme mě zezadu a políbí na krk. Nebojuju s ním. Nechám ho mě držet, dokud neuvolní sevření, protože nechci, aby si myslel, že to dělám z rozčilení, nebo lítosti. To je ono – nelituju toho. Jen už v tom nemůžu pokračovat. Jestli to zastavím hned, možná budu schopná zachovat naše přátelství. Teď je to to nejlepší, v co můžu doufat.

„Nech mě si něco na sebe hodit a pak si promluvíme.“

Pustí mě, následuje mě do ložnice. Pan Cudný se nahý natáhne na moji postel, jako by se o to za nic na světě nestaral, zatímco já si vezmu tílko a legíny. Je opřený o loket, jeho dlouhé nohy jsou v kotnících překřížené. Moje oči putují pomalu od jeho dokonalého péra, tlustého a jemného a dlouhého, které mu teď spočívá na stehně, k jeho výrazu se ztěžklými očními víčky. On je jednoznačně ten nejvíc sexy muž na planetě. A hotovo. Tečka.

Jeho výraz je vřelý a znovu plný lásky, na rtech mu pohrává nemravný úšklebek. Vím, co to znamená; myslí si, že může změnit můj názor. Tentokrát ale ne. Tentokrát se nesložím a nemůžu udělat kompromis. Nebylo by to fér vůči nikomu z nás.

„Tohle není příležitostné, Cam. Znáš mě přece líp.“

Ano. Definitivně ano.

„Já vím… ale věc se má tak--“ Při pohledu na jeho tvář vím, že je připraven se hádat. „Věc se má tak, že já chci děti. Nemůžu s tebou být, jestli tam neexistuje ani ta nejmenší šance, že bys změnil názor. A já vím, že to neuděláš. Říkal jsi to dostatečně často.“ Nastane ticho. Nemůžu se na něj podívat. Bojím se, co uvidím. Hněv. Pohrdání. Nebo hůř, jeho lhostejnost.

Zhluboka vydechne a posadí se, přehodí si nohy přes okraj postele. Je ke mně otočený zády, když řekne, „Máš pravdu, nezměním názor.“

„Bylo by to tak zlé?“ odvážím se zeptat. Svaly na jeho zádech se promění v kámen. Zakloní hlavu dozadu a bez známky humoru se uchechtne. Je to ten nejsmutnější, nejbeznadějnější smích, co jsem kdy slyšela.

„Jo,“ řekne drsně. „Bylo. Nemáš představu, jaké to je být čtrnáctiletý kluk a nosit na hrudi mimino v nosítku – nosítku, které jsem musel provizorně spíchnout, protože jsme se nemohli dovolit ho koupit v obchodě, a jít do supermarketu a kupovat sunar, protože ta žena, o které se předpokládá, že se postará, nebyla doma tři dny?“ Ježíši, Marie a Josefe. V očích se mi lesknou slzy. „Mimino, které jsem musel koupat, měnit plíny a zůstávat s ním vzhůru celou noc, protože mělo bolavé bříško. A pak jít další den do školy.“ Jeho hlas je stále vyčerpanější a moje hruď klesá nad vahou, která na ni tlačí. „Takže máš představu?“

„Ne, nemám,“ odpovím plaše. Cítím jeho bolest a frustraci až v morku svých kostí. Nemůžu ani začít chápat, jaké to pro něj muselo být. Já, jedináček rozmazlovaný a skoro zadušený láskou a podporou. Co můžu vědět o takovém druhu oběti? Nic. A miluju ho o to víc, že byl tak silný a zodpovědný, když všichni dospělí kolem něj nebyli. Že nesl zátěž celé rodiny na svých bedrech – a pořád to dělá.

„Už jsem děti vychoval. Vychoval jsem děti, ale nikdy jsem dítětem nebyl. Tohle není něco, o čem se mi lehce přemýšlí.“

Teď už naplno brečím. Má pravdu. Vím, kolik myšlenek tomu věnoval. A jsem naštvaná za něj. Tak naštvaná za dětství, o které byl oloupen, za radost, kterou nikdy nepocítil, když vyrůstal, za pocit bezpečí, které nikdy nezažil. Taky ho to oloupilo o šanci zažít své vlastní děti – protože ty nikdy mít nebude.

„Miluju tě, strašně moc… měl bys to vědět,“ řeknu přes závoj slz. Rychle se otočí, aby mi čelil, jeho výraz je čirý šok. „Neříkám to pod nátlakem. Říkám to, protože chci, abys věděl, že kdybych cítila jen malý nepatrný kousíček toho, co k tobě cítím, pak bych možná mohla pokračovat. Ale nemůžu, ne s tebou. Miluju tě příliš na to, abych předstírala, že bych byla šťastná za tvých podmínek. A opustit tě později by zranilo ještě víc… Vrátím se zítra ráno ke svým rodičům. Doufám, že můžeme zůstat přáteli, znamenáš pro mě všechno, ale pochopím, když nebudeš chtít.“

Už teď cítím, jak se ode mě odvrací. Vidím ten odstup v jeho očích. A vím, že je to sebezáchova, ačkoli to bolí úplně stejně.

„Nemusíš odcházet,“ řekne tiše, tak tiše.

„Ano, musím.“ Bez dalšího slova vyjde z místnosti – a vezme s sebou mé srdce.