WB - 24. kapitola

Překlad: Lenuszka

Velmi neochotně musím připustit, že se zamilovávám, a abych ulevila svědomí, nemůžu to sama sobě déle zapírat. Bojovala jsem s tím. Jistě, že ano, tvrdohlavě jsem si stála za svým. Ale neměla jsem šanci. Byl to dobrý boj, ale prohrála jsem. To je zatraceně na nic. Nezbývá mi nic jiného, než se pochlapit a donekonečna to probrat s jedinou osobou, u které věřím, že mi řekne čistočistou pravdu.

„Zadrž své zatracené koně!“ Křičí Amber přesně před tím, než se její hlavní dveře otevřou. Její zvědavý výraz padne na krabici s pizzou, kterou držím.

„Z Johnovy cihlové pece?“

„Jo.“

„Extra velká?“ Pomalu přikývnu na její otázku. Po zadumané pauze řekne, „To je vážné. Co se stalo?“

„Jsem do něj zamilovaná.“ Zakňučím, jako bych umírala.

„Věděla jsem to!“

Stojím tam a sleduju svou nejlepší kamarádku, vrbu pro má tajemství a svou nejlepší šampionku, jak si mne ruce.

„Teď si mě můžeš vychutnat.“

„Pojď dál,“ řekne s velkým samolibým úsměvem a ustoupí mi na kraj. O deset minut později jsme na jejím gauči a ládujeme se největší pizzou, co kdy vyrobili.

„Opravdu jsem to zkoušela zastavit, opravdu ano,“ vysvětluju, zatímco popadnu svůj třetí kousek a snažím se ho nacpat najednou do úst. Potřeba utopit své starosti v návalu inzulínu je zdrcující. Amber kývne ze solidarity nad mou situací. „Ale on je tak zatraceně sladký a nápomocný a má o mě starost. Celou. Dobu. A – drží mě za ruku, když jsem nervózní.“

„Uhuh, uhuh.“ Zopakuje. Ta tvrdohlavá vráska na jejím čele mi říká, že opravdu zvažuje mou vážnou situaci. Přestanu žvýkat.

„To je ono? Řekni něco.“

Spolknu kousek pizzy, co mi uvíznul v krku. „To mi nepomůže.“

„Musíš se odstěhovat. Nemůžeš teď bez něj žít. To mu dává všechnu sílu a nechává tě v nejistotě. Nastěhuj se sem.“

„A mám žít na tvém rozkládacím gauči? To opravdu zabije všechny tvoje naděje, že ještě někdy budeš randit,“ zabručím. „Prostě se vrátím zpátky k rodičům.“ Povídejte mi o návratech. Ta myšlenka je nadmíru depresivní. „Je to tak či tak sporné. Neodstěhuju se, dokud si Amanda nepřijde vyzvednout Sama, což by se při troše štěstí mělo stát v příštích deseti dnech.“

„Amanda?“

„Calvinova sestra. Samova matka.“

„Děláš to zase.“

„Dělám co?“

„Stavíš potřeby druhých před své vlastní.“

„Nemůžu si pomoct, Ambs.“

„Myslíš, že to cítí stejně?“

„Bože, ne. Nechce vztah. Opakovaně mi to řekl.“

„Takže budeš tiše trpět? Toužit z dálky?“

„To je přesně to, co mám v úmyslu.“

***

Někdo nepřestává mačkat zvonek na bezpečnostní schránce. Když se konečně dostanu k telefonu, abych ho pustila dovnitř, Cal mě už dávno předběhne. Trénuje jako posedlý. Když není v posilovně, je se svým novým silovým a kondičním trenérem. Nemyslím si, že ho cokoli zastaví, aby byl připraven na první zápas sezony. Ani zranění ledvin. Sledovat ho při práci, být svědkem této úrovně oddanosti, dostávám mistrovské školení v tom, kolik stojí úspěch na nejvyšší úrovni a upřímně řečeno je to trochu děsivé. Pokud jsem si myslela, že předtím trénoval tvrdě, úroveň intenzity jeho cvičení teď je úplně jiný level.

Můj oblíbený baryton je doprovázen ženským hlasem, který mluví hlasitě. Přichází to ze vstupní haly, hlasy se přibližují. Když Sam nevzhlédne od své misky špaget, přijdu na to, kdo to musí být. Oni vejdou do kuchyně a já zamrznu. Ona má svou paži okolo krku muže, kterého tak stupidně miluju.

Je neskutečná. Myslela jsem, že pan Nabručené trenýrky je krásný, ale Amanda Shaw je topmodelkovsky nádherná. Ale ne takovým tím anorektickým stylem, který dnes vládne. Mluvím o oslnivosti z osmdesátých let. Vysoká, super štíhlá a tvář, která pravděpodobně zlomila srdce tak milionu chlapů. Její velké modré oči těkají mezi mnou a Samem, který jen tak mimochodem, ještě nevzhlédl.

Začne mnou procházet velmi nepříjemný pocit, jak mě ti dva sledují. Když stojím před vším tím dokonalým DNA, poprvé ve svém životě se cítím jako trol. Upjatě se usměju, ačkoli každá moje buňka v těle křičí, abych opustila tu místnost.

„Calvine Reginalde Shawe, budeš tam jen tak stát a zírat, nebo nás hodláš představit?“ Má těžký jižanský akcent, což jen přispívá k její atraktivitě – přirozeně.

Reginald?

Reginald se na mě velmi vřele usměje. „Camillo, tohle je moje osina v zadku a moje malá sestra, Amanda.“

Ten přihlouplý úsměv, který mi věnuje, když to říká, vytvoří uzel něčeho, Bůh ví, čeho, co se mi usadí v krku. Zatímco ona na něj hledí s hlubokým citem. Mezi těmi dvěma je tolik lásky. To je jasné. Zasáhne mě zvláštní pocit žárlivosti… možná ne žárlivosti, ale závisti?

„Ráda tě poznávám,“ řeknu, zatímco odložím pánev, kterou jsem chtěla umýt, do dřezu. „Můžu ti nabídnout cokoli k pití nebo k jídlu? Právě jsme doobědvali.“

„Jen vodu, díky,“ řekne s očima přilepenýma na Samových zádech. Schovám svou tvář v lednici a sáhnu po malé lahvi Fiji pro ni.

„Same, nepůjdeš pozdravit svou mámu?“ Calvinův hlas je jemný, ohleduplný… a jsem si celkem jistá, že jsem se do něj právě ještě víc zamilovala. Sam dojí poslední sousto těstovin a utře si ústa do papírového ubrousku.

„Můžu odejít, prosím?“ Jeho pohled míří přímo na mě.

No, paráda. Rychle se podívám na Cala a on přikývne. S úsměvem řeknu, „Můžeš odejít.“ Bez ohlédnutí Sam zamíří přímo ke schodům. S bolestným výrazem se můj pohled setká s Amandiným, který kolísá mezi znepokojením a vinou.

„Tohle je normální,“ řeknu, poruším to nepohodlné ticho. „Jen potřebuje čas, aby si zvyknul…někdo by měl jít a promluvit s ním.“ Oba Shawovi na mě zírají s naprosto stejnými prázdnými výrazy.

„Měla bys jít,“ řekne nakonec Cal. Všimnu si, že Amanda neprotestuje. Sklopí pohled k zemi.

„Okay.“ O vteřinu později jsem nahoře na schodech a jdu do herny. Sam se zaměstnává prací na nové stavbě z lega. Kecnu si vedle něj a začnu třídit dílky. Spolupracujeme skoro hodinu v naprostém tichu.

„Same--“ Vzhlédne se skoro stejným výrazem, který měl, když jsem ho poznala poprvé. To dítě je každým důvodem, abych chtěla být rodičem. Ukradl mi kus mého srdce a kvůli tomu teď cítím jeho bolest, jako by byla moje vlastní. „Vím, že to bolelo, když musela tvoje máma do nemocnice a nechala tě tu. Vím, jak děsivé to je… ale pamatuješ, co říkal pan doktor? O tom, že je nemocná?“

Přikývne. „Vím, že je jí špatně.“

„Ona si nemůže pomoct. Ale nechce tě opustit.“

„Jak to víš?“ Dívá se na auto, které zrovna skládá, otáčí stále dokola a dokola těmi malými kolečky.

„Protože vím, že všichni, kteří tě znají, tě moc milují, a není možné, aby ti někdo tak milovaný nechyběl.“ Můj hlas se s posledním slovem zadrhne a Samovy oči se setkají s mýma. „Vím to, protože tě miluju, a budeš mi strašně chybět, až půjdeš domů… a já tě znám jen velmi krátkou dobu. Představ si, jak se cítila tvoje máma, když musela jít pryč.“ Přestane otáčet kolečky auta, jeho výraz se změní na zamyšlený. „Cítila se kvůli tomu špatně. Myslíš, že bys s ní mohl zkusit promluvit, aby se cítila vítaná?“

Sam přikývne a zbytek toho, co mi zůstalo ze srdce, se rozplyne na prach. Můj čas tady je u konce. To uvědomění se mi zřítí na hlavu. Za pár dní už tihle lidé, které tak moc miluju, nebudou součástí mého života. Další brutální ztráta. Nikdy ani za milion let, abych nepředpokládala, že se mi to stane znovu. Až na to, že mě to tentokrát nadobro zlomí. Nebo to bude při nejmenším bolet dlouhou, dlouhou dobu. Takže opět, tohle je můj život, pravidelný příděl výsměchu.

***

„Je úžasná,“ mumlám do svého mobilu. Po tom, co jsme všichni společně měli velmi tichou večeři, stáhla jsem se do své ložnice, zatímco Amanda pomáhala Samovi nachystat se na spaní. Žádné velké rozmazlování; koncem týdne odejde se svou matkou, ať už je připravený nebo ne. A nebránil se, když to Amanda navrhla. Asi je to dobře… Jsem uražená. Vím, že jsem uražená.

„Jako Shana-úžasná?“ Shana, moje bývalá kamarádka, která dělala modelku. Bývalá proto, že se mě zbavila jako zlozvyku, když mě vyšetřovali.

„Jo, kdyby byla Shana ještě desetkrát atraktivnější. Je úžasná  jako Cindy Crawford ve svých nejlepších letech, úžasná jako Angelina v Pan a paní Smithovi.“

„Co si to dovoluje. Už teď ji nesnáším.“

„Já vím. A Cal ji zbožňuje.“

„Mimochodem, skoro jsem měla v úmyslu mít s tebou tichou domácnost minimálně týden bez přerušení. Ale vypadá to, že tvůj chlebodárce-přítel nám nechal volnou ruku, takže jsem se rozhodla, že ti pro tentokrát odpustím.

„Díky, kámo.“

„Neříkej, že pro tebe nikdy nic neudělám--“

„Teď zpátky ke mně. On si ji tak předchází, že, jak je sleduju, jsem z toho trochu nemocná,“ šeptem zasyčím.

„Žárlíš.“

„Nežárlím – je to jeho sestra.“ Ozve se jemné zaklepání na dveře. „Drž tu myšlenku.“

Toto je první noc, kdy nejsem ve službě. Taky je to první noc, kdy jsem zavřela své dveře. Dívám se na čas na své mobilu. 22.59. To může být jen jedna osoba. Natáhnu si přikrývku, abych skryla své tílko.

„Ano?“ zavolám.

Dveře se otevřou. Cal vejde a zavře za sebou dveře. Zavře dveře?

„Amber, je tady muž, který narušuje můj osobní prostor,“ řeknu dostatečně nahlas na to, aby mě slyšel. Za to dostanu úškleb. „Zavolám ti zítra.“

S rozhořčeným výdechem konstatuji očividné, „Reginalde, jsi v mé ložnici a máš na sobě jen tyhle boxerky před rozpadem.“

„To je mé příjmení.“ Jde za mnou k posteli, lehne si vedle mě, jako by to dělal už milionkrát. Na tváři se mi objeví zmatek.

„Co to děláš?“ zašeptám. „A proč ještě nespíš?“

Leží na břiše, natřese si polštář a pak si ho strčí pod hlavu. „Co se stane dál v Banshee?“

„Už je pozdě, Reginalde. Musíš brzy vstávat.“ V jeho tváři se objeví divný pohled, který neumím rozluštit. Očekávání? V jeho velkých šedých očích bliká ostražitost?

„Díky, že sis promluvila se Samem. Nevím, co jsi mu řekla, ale funguje to. A Mandy to opravdu oceňuje.“ Klesnu dolů do matrace, lehnu si na bok, abych na něj viděla.

„Nemusíš mi děkovat. Miluju to dítě. Udělám cokoli, abych mu pomohla.“

„Co se stane dál v Banshee? Najdou Joba? Nelíbí se mi, co udělali Gordonovi.“

Pohled v jeho tváři mě zabíjí. Kdyby mě s tím pohledem požádal o ledvinu, dala bych mu obě.

„Neřeknu ti to. Musíš se na to podívat.“

„Tak jdeme na to.“

„Reggy--“

Cal protočí oči. „Ty s tím nepřestaneš, že?“

„Pravděpodobně ne.“ Jeho jemný pohled padne na mé rty, a já to cítím všude od pasu dolů. Jestli neřeknu nebo neudělám něco, abych se sebrala, možná to skončí tak, že ho sexuálně napadnu. „Tvoje sestra je krásná. Teď vím, proč měli tví rodiče tolik dětí.“ Jeho tmavé obočí se nakrčí v otázce. „Jestli jste toho ty a tvoje sestra důkazem, museli být naprosto žhaví.“ Nad tímhle si odfrkne. „Dává smysl, že od sebe nemohli nechat ruce pryč. Můžu si jen představit, jak vypadají tví bratři. Vy kluci jste museli přimět každou holku na střední, aby vás pronásledovala.“

Něco, co jsem řekla, pokazí jeho pobavení. Ten pohled v jeho tváři mi říká, že chce říct něco důležitého, takže raději sklapnu.

„Nikdy jsem na střední nerandil. Mí bratři ano, ale nemohl jsem do toho zmatku přivést další osobu… nemohl jsem to riskovat.“ Jeho prsty se sunou k mé ruce, která leží mezi námi.

„Riskovat to?“

„Nějakou zbouchnout.“ Byl tak vyděšený z toho, že by měl dítě, že se vyhýbal celou střední školu sexu? Prosím, ať ta bolest přestane. „Mým rodičům bylo sedmnáct, když mě měli.“

Zabijte mě hned. Prostě ukončete moje trápení. Je to jako bych právě vstoupila na minové pole jménem Calvin Shaw a on rozcupoval mé ubohé srdce na padrť. Nikdy mě nenapadlo, že bych znovu mohla takhle milovat – tou všepohlcující láskou bez kousku sebezáchovy. Naneštěstí jsem se velmi zmýlila, zatraceně velmi zmýlila.

„Ani si nedokážu představit, jak těžké to pro tebe bylo,“ zamumlám.

„Bylo to buď připravit lahve a vyměnit pleny, nebo poslouchat, jak kluci pláčou, zatímco jsem zkoušel spát nebo studovat. Mandy pomáhala.“

„Ona je druhá nejstarší, že?“ Cal přikývne. Jeho ruka zakryje mou, takže jsou dlaň na dlaň. Myslela jsem si, že mám dlouhé prsty, ale jeho ty mé převyšují. Teplo jeho ruky se do mě vsakuje a rozlévá se mi přímo k srdci. Otočí se na bok, dělí nás jen kousek, tak blízko, že cítím, jak z něj vyzařuje teplo, cítím vůni jeho šamponu a deodorantu. Je to teď pro mě tak známé. Jako by byl můj. Ale on není.

„Kdy se vrací zpátky do Virgine?“

„Doufejme, že za pár dní. Proč?“

„Musím dát vědět svým rodičům, kdy se k nim nastěhuju zpátky.“

Jeho zamračení je okamžité. „Proč?“

„Proč jim musím dát vědět?“ Zakřením se. „Protože jsem dobře vychovaná, troubo.“ Je to reflexní pohyb, bezmyšlenkovitý a neplánovaný, vytasím svůj prostředník a šťouchnu ho s ním do nosu. On nepromarní příležitost. Popadne mě za zápěstí, potáhne, a ještě, dokud nejsem nucena se přiblížit.

Pořád se velmi odhodlaně mračí, když říká, „Ne, myslím, proč musíš odejít?“

„Calvine…“ Znovu mi zírá na rty s hladem v očích, který nelze přehlédnout. Dívá se, jako by byl vlásek od toho se do mě ponořit. Ale něco ho drží zpět. Mé srdce začne uhánět, hlasitě mi buší v hrudi. On pustí mé zápěstí a projede si rukama ve vlasech, zatahá se za konečky. Celé mé tělo se chvěje potěšením. A pak jsou jeho jemné plné rty na mých. Ten polibek je váhavý, průzkumný. Snaží se přijít na to, co se mi líbí, a když vzdychnu a prohnu se k němu, skloní se a prohloubí ho.

Za svůj celý život jsem políbila jen jednu osobu. Technicky dva, pokud počítám toho opilého týpka na koleji, který mě popadl, jak jsem odcházela z párty bratrstva a strčil mi jazyk hluboko do krku, že jsem ho cítila skoro ve střevech. A teď je to…no, je to známé. A je to správné. Je to tak správné, že mě to vyděsí, protože tohle není předstírané. Tohle je opravdové.

Přitiskne mě blíž. Přestal s tím bojovat, ať už to bylo cokoli, co ho drželo zpátky. Teď je z něj posedlý muž, který se miluje s mými ústy, jako by umíral touhou to udělat, a já jsem všechno, co kdy chtěl. A všechno, co mi běží hlavou, je ano, ano, ano! Posunu se, překulím se na záda a on mě následuje, usídlí se mi mezi stehny s pozoruhodnou hbitostí.

Ach Bože, ach Bože, ach Bože. Jeho erekce je pevná jako kámen a tlačí se mi na vnitřní stranu stehna. Chci říct… věděla jsem, že je vyvinutý, ale cítit ho takhle je něco naprosto jiného. To mě zapálí, zburcuje to všechny buňky v mém po sexu prahnoucím těle. Projedu rukama přes úžasnou plochu jeho zad, každý sval tvrdý a horký – jako i on celý. Pak sjedu níž k půlkám toho nejdokonalejšího zadku, jaký kdy Pánbůh stvořil. Dvakrát zmáčknu, protože kruci můžu. A on na oplátku propne boky, zasáhne mě přesně na tom správném místě.

Tak to mě poser!!

„Cale,“ napůl zašeptám a napůl zavzdychám. Jeho velká ruka zakryje má prsa. Dvěma prsty chytí můj bradavku a já skoro vystřelím z postele. Cítím, jak se jeho rty usmívají na kůži mého hrdla. Přesně před tím ji sevře majetnicky mezi zuby, a pak to místo olízne.

Tam mi zůstane značka. Nevadí mi to. Nevadí. Mi. To. V téhle chvíli mnou projíždí tolik touhy, že riskuju, že zapomenu své křestní jméno. Jeho boky mě přitisknou k matraci, jeho péro se mi tlačí přesně na mé sladké místo. A já jsem ztracená, opilá tím delikátním pocitem jeho váhy a vůně a doteku. Zvedne hlavu. Mé oči se s třepotáním otevřou, a to sexy zvíře na mě shlíží s šibalským úšklebkem a rošťáckou jiskrou v oku, přičemž krouží boky. Zalapám po dechu, oči mám doširoka otevřené a protočené až kamsi. Rukou mi zakryje ústa.

„Zůstaň se mnou.“

Huh? Slyšela jsem dobře? V milisekundě jsem při smyslech a naše oči se setkají. Uh, oh, má ten pohled, ten, se kterým vyhrál šampionát a – jiné věci. Znovu se o mě otře, po páteři mi přejede mráz a zkroutí se mi prsty u nohou.

„Nemusíš odcházet. Zůstaň tady.“

„Co moje smlouva.“ Odstrčím mu ruku ze svých úst a zírám do očí muže, kterého miluji. To odhodlání a očekávání, které tam najdu, mě zabíjí. Protože v těch křišťálově jasných očích lemovaných kovovou modří, vidím také svou záhubu.

Moje srdce začne ustupovat, hledat úkryt. Ví, že je v nebezpečí, že bude zlomeno. Tentokrát definitivně. Mám problém, vlastně dost velký. Ani se nepamatuji, že bych takhle propadla Mattovi. Vývoj našeho vztahu byl pomalý a metodický. Začalo to štěněčí láskou a drželo stejný kurz, dokud jsme se nevyhnutelně nevzali. Nikdy jsem se neptala, kdy nebo jak jsme se zamilovali. Připadá mi to, že jsem byla do Matta zamilovaná vždycky. Ale nikdy to nebylo takové. Tohle je něco úplně jiného. Nemůžu zůstat. Jestli zůstanu, zničí mě. Stále se snažím přesvědčit svůj mozek, že ho nepřitahuju. Nemůžu to zaměnit se sexuální touhou. On nechce vztah. Nechce rodinu. A kdo by ho mohl vinit.

„Calvine--“ Můj hlas je prosáklý lítostí a touhou. Ničím, čím by bylo potřeba. Vášnivě mě políbí, spolkne všechno, co se mu chystám říct.

„Nerozhoduj se hned. Přemýšlej o tom. Teď zhasni světlo.“

Huh? Otočí mě od sebe tak snadno, jako by pokládal polštář. Pak přitiskne moje boky zpátky do svého rozkroku. Pořád je tvrdý. Jeho erekce sídlí přesně mezi kulatými půlkami mého pozadí a chce se mi řvát z té prázdné bolesti, která mi pulzuje mezi nohama. Nadechnu se klidně a on mi zaboří nos do vlasů. Takhle přece stoprocentně nemůže usnout? Že?

„Zhasni to světlo, Cam. Musím v pět vstávat.“

Natáhnu se a zhasnu lampičku u postele, celá místnost se ponoří do tmy, zatímco já zůstávám ponořená do nevyčerpatelné touhy.