Priceless - 21. kapitola

Překlad: Ivča
Kor.: Evča

BRANDT

Ten debil Seth mě sral. Byl jsem u jeho bytu několikrát a ještě neotevřel. Dokonce jsem seděl před jejich domem v autě a doufal, že ho potkám, ale neměl jsem štěstí.

Mason nikdy nezjistil jeho příjmení a Sarah jsem s tím otravovat nechtěl. Neřekla by mi to.

Ale řekla, že se potkali při hodinách psaní. Tak jsem se tam jednou zastavil, když nepracovala a trochu se poptal. Ale i kdyby mi ta holka, co tam pracovala, ráda pomohla – což by se možná stalo, protože se pořád usmívala a točila si vlasy – neměla ponětí, koho hledám.

Došlo to tak daleko, že jsem ho hledal i ve školním adresáři. Bylo jich 21 a žádný nebydlel na Locus Street. Měl jsem špatný pocit, že ten bastard nebude mít zlomenou ani jednu kost, což mě sralo ještě víc.

„Takže Eva dneska asi porodí,“ řekl Colton, který seděl vedle mě u stolu a vytrhl mě z myšlenek.

„Co?“ řekla Aspen, která seděla naproti.

„Proč jste mi nic neřekli? Nevěděla jsem to. Jak jsi to zjistil?“

Zamračil jsem se. Taky jsem to nevěděl. Sarah by mi to určitě napsala a věděla by to mezi prvními, protože Mason a Reese se měli starat o jejich starší děti, když měli být v nemocnici.

To mě zaujalo, tak jsem vytáhl z kapsy telefon a podíval se do zpráv.

Celý den mi nenapsala.

Co.

Uvědomil jsem si, že mi nenapsala celé dny. Naposledy jsme spolu mluvili po rande.

Polkl jsem a říkal si, jestli není rozrušená, protože jsem ji odmítl. Myslel jsem si, že jsme se rozešli v dobrém, ale pokud se mi neobtěžovala napsat o Evě, tak…se něco stalo.

„Jo, byl jsem dnes u Caroline, když jí volali,“ řekl Colton Aspen, když jsem chtěl odepsat Sarah, ale nevěděl jsem co napsat.

Chtěl jsem po ní vysvětlení, proč mi neřekla, že šéf bude mít dítě číslo čtyři, ale nechtěl jsem, aby věděla, že mě to ranilo.

„Caroline to ví?“ zeptala se Aspen a tvářila se trochu zraněně.

„Proč mi to neřekla?“

Jo, proč jsou všichni dneska tak tajemní?

„Ehm…nejsem si jistý,“ vytáčel se Colton, bylo to podezřelé… hodně. Podíval jsem se na něj a zamračil se, ale začal se rýpat v mrkvi a nevnímal, co se děje okolo…což byla kravina. Nesnášel mrkev.

„Umyju nádobí,“ řekl najednou a to se k tomu nikdy dobrovolně nehlásil.

„Ehm…dobře.“ Aspen mrkla, než se podívala na Noela, který jen pokrčil rameny a udělal obličej.

Zúžil jsem oči na mladšího bráchu, něco věděl.

„Jo, pomůžu mu,“ řekl jsem a sledoval, jak Colton svěsil ramena, když otevřel myčku.

„No…“ Noel se zakřenil, utřel si tvář do ubrousku a hodil jej na talíř, než si vzal Blua.

 „Co kdybychom šli my tři do obývacího pokoje a užili si svobodu?“

Aspen se rozzářila při příležitosti strávení volné chvilky se svými kluky, takže spěchala za ním. Než zmizela z kuchyně, poslala mně a Coltonovi pusu.

„Takže…“ začal jsem a sledoval bráchu, jak skládal nádobí do myčky.

 „Byl jsi dnes u Caroline?“

Pokrčil rameny a rychle se na mě podíval přes rameno, než mi vzal talíř z ruky. „Jo. Jen jsem se tam byl podívat, víš, jestli jsou v pohodě.“

„Mmm hmm.“ Založil jsem si ruce na hrudníku a opřel se bokem o pult. „A jsou? V pořádku?“

„Co?“ Colton se na mě zmateně zamračil. Pak se narovnal a vylil sklenici vody do dřezu. „Jo. Jistě. Proč by nebyli?“

„Nevím.“ Zvedl jsem obočí a tvrdě se na něj zamračil. „Stalo se dnes ještě něco jiného?“

Zarazil se a pak se na mě otočil. „Proč se ptáš?“

Pokrčil jsem rameny. „Nevím. Chováš se, jako kdybys přede mnou něco tajil.“

Vypadal překvapeně, ale pak se to snažil skrýt. Ukázal na mě prstem. „Víš, něco jo. Ale nic velkého. Jen…Sarah se mě zeptala, jestli bych s ní neměl sex.“

Odrazil jsem se od pultu a spustil ruce.

 „Co?“

Musel se mýlit, protože by ho Sarah určitě nepožádala –

„Přemýšlel jsem nad tím,“ řekl a zakřenil se.

Bez přemýšlení jsem ho chytil za tričko a přitáhl si ho k sobě.

„Dotkni se jí a zlomím tě vejpůl.“

Zasmál se.

Ten malý bastard se zasmál, než mě odstrčil. „Uvolni se, debile. Stejně tě nechce.“

Zvedl jsem obočí a tvrdě se na něj podíval. „Proč si to myslíš?“

„No…“ zvedl jedno rameno.

„Nenárokoval sis ji, a pokud si nevezmeš takovou ženu, jako je ona, někdo to nakonec bude. Jako…třeba já.“

Kurva. Co se to stalo? Ptala se mě, jestli se s ní vyspím a řekl jsem ne, tak pokračovala u dalšího?

Měla zasraný seznam kandidátů?

„Čuráku,“ zamumlal jsem a vyběhl zadními dveřmi.

Můj debilní bratr se zasmál. „Bože, jsi tak předvídatelný.“

Nevnímal jsem, co brblal. Prakticky jsem vběhl do auta. Byl jsem rád, že jsem si nechal klíče v kapse, tak jsem naskočil a nastartoval.

Zvládl jsem to přes celé město v rekordním čase, zastavil u obrubníku jejího domu a práskl za sebou dveřmi. Hned jsem se rozběhl k jejímu oknu.

Zabušil jsem na okno, které se překvapivě nerozbilo. Pak jsem si vzpomněl, že Mason a Reese s dětmi nejsou doma. Tak jsem mohl přijít hlavními dveřmi.

No. Takto je to rychlejší.

Když se za závěsy něco pohnulo, ale nikdo neotevíral, zamračil jsem se. Proč měla zataženo a proč se stíny pohybovaly na druhou stranu a ne k oknu?

Kurva, možná si už někoho našla a šli na to.

Zabušil jsem ještě víc. „Sakra, Sarah,“ zavrčel jsem. „Pokud je tam nějaký zkurvysyn –“

Roztáhla závěsy. Překvapeně na mě koukla, ale alespoň byla sama, díky bohu.

Samozřejmě, že jsem musel šílet. Pootevřela okno a řekla: „Ehm…promiň, ale teď není správná chvíle. Můžeš –“

„Co, kurva?“ vybuchl jsem. Měla na sobě župan a držela si ho jednou rukou. „Je tam někdo s tebou?“

„Co?“ mrkla překvapeně. „Ne. Proč?“

„Pusť mě dál.“ Natahoval jsem ruku k malé mezeře, otevřu si sám.

Ale zasyčela na mě: „Brandte! Ne. Nejsem…vhodně oblečená.“

Zamžoural jsem na ni a zajímalo mě, jestli byla třeba ve sprše. Ale vlasy měla suché a…co to, sakra? Byla namalovaná. Hodně namalovaná, jako když šla na rande se Sethem, tím čurákem.

Kurva. Možná tam měla chlapa. To mi lhala?

Stačilo mi to a zakřičel jsem: „Požádala jsi mého bratra, aby s tebou měl sex?“

„Co? Pst…“ zalapala po dechu a rozhlédla se, jako kdyby čekala, že nás uslyší všichni sousedi.

Dobře, asi jsem se ptal příliš nahlas. Ale fungovalo to. Otevřela okno a zasyčela: „Pojď dovnitř a ztiš se, idiote.“

Vlezl jsem dovnitř a snažil se kontrolovat. Okamžitě jsem se rozhlédl, jestli tady někdo nebyl. Byli jsme sami, ale na podlaze byla hromada oblečení. Zamračil jsem se na ni, když Sarah zavírala okno.

„Teď…“ zavrčela naštvaně. „Řekneš mi, o čem jsi, sakra, mluvil venku, kde tě mohli všichni slyšet?“

Pomalu jsem ji sledoval posadit se na postel. Prohlédl jsem si župan, který si držela a bosé nohy. Nohy měla taky odhalené až po kolena.

Bože, byla pod tím úplně nahá?

„Brandte?“ řekla a podle jejího výrazu a podupávání byla naštvaná.

„Požádala jsi,“ zeptal jsem se pomalu: „Coltona, jestli se s tebou vyspí?“

„Samozřejmě, že ne. Ani jsem –“ odmlčela se a odkašlala si.

 „No, myslím tím,“ zrudla. „Možná hypoteticky jsem se zeptala…na něco podobného.“ Když jsem zvedl obočí, povzdychla si.

 „Zeptala jsem se, jak by odpověděl, kdybych se zeptala ho. Nežádala jsem ho o to. Jen jsem chtěla vědět, víš, hypoteticky…jestli by mě někdo jiný považoval za…ošukatelnou.“

Přejel jsem si dlaněmi po tváři a zavrčel: „Kdy ses ho ptala na tu hypotetickou otázku?“

„Narazili jsme na sebe tento týden v kampusu, když se tam přišel podívat. A ptal se, proč ses choval jako osel…tak jsem mu to řekla.“

„Řekla jsi mu,“ zopakoval jsem a díval se na ni. Nevěřil jsem tomu, co jsem slyšel.

„Prostě…řekla jsi mu něco tak tajného?“

Mrkla a překvapeně se odtáhla. Pak… „Je to tvůj bratr. Kromě toho věděl, že se mezi námi něco stalo. Proč bych mu to neřekla?“

„Protože je jako osina v zadku a potřebuju ho udržet dál od svého soukromého života.“

„Ach můj bože,“ vykřikla. „Co máš dnes za problém?“

Zúžil jsem na ni oči a odfrkl si, protože musela vědět, proč jsem tak nasraný.

„Prostě se mi nelíbilo, že jsi šla za jinými kvůli sexu.“

Sarah otevřela pusu. „Co?“ Vykřikla a přitiskla si ruku na hrudník. Uvědomil jsem si, že byla nasraná.

To jsem podělal.

Oči jí planuly, zhluboka se nadechla a zakřičela: „Tak zaprvé…“

Ach, sakra. Zaprvé. Mám opravdu problém.

„Nešla jsem za někým jiným kvůli sexu, jen za tebou…ale odmítl jsi a to mě vede k druhému bodu. Nechtěl jsi mě, tak jsem mohla jít za kýmkoli a nebyla by to tvoje věc. Pokud jsi sem přišel, aby ses choval jako debil, tak se otoč a odejdi, Brandte Gabrieli Gamble. Nemám dnes na to náladu.“

Sakra, nesnášel jsem, když mi říkala druhým jménem. Zastyděl jsem se, stiskl rty a věděl jsem, že se musím omluvit. Ale krev mi vřela. Věděl jsem, že jsem se nasral neoprávněně, protože jak řekla, neměl jsem právo něco namítat, kdyby byla s někým jiným – nebo s padesáti dalšími – kvůli sexu.

Což bylo na hovno.

Ale v jedné věci se mýlila. „Nikdy jsem neřekl, že tě nechci,“ zamumlal jsem a uhnul pohledem.

Chraplavě se zasmála a zeptala se: „Tak co znamenalo to: Udělal bych pro tebe cokoli, až na toto.“

„To byla pravda,“ odpověděl jsem. „Udělal bych pro tebe cokoli, kromě tohoto. Chci tě, tak moc, až to bolí. Ale strašně jsem se bál, že tě ztratím, a když budeme nazí, nakonec zmizíš.“

„Proč?“ odsekla. „Jsi tak špatný?“

Ach…tohle neřekla.

Nedokázal jsem ignorovat její výzvu. Naklonil jsem se k ní, naše tváře byly jen kousek od sebe a zamumlal jsem: „Udělala by ses tak tvrdě, že bys celý týden viděla hvězdy.“

Ale místo aby ji to vyděsilo, naklonila se ke mně taky. „Dokaž to.“

Do…prdele.

Chtěl jsem. Chtěl jsem to tak moc. Dokonce jsem se zhoupl a zaměřil se na její pusu. Zhltl bych ji celou a držel u sebe.

Odtáhl jsem se a zachraptěl: „Víš, že nemůžu.“

„Ne.“ Zavrtěla hlavou a tvářila se zraněně.

„Vlastně nevím, protože jsi mi to neřekl.“ Zachvěla se a zabalila se víc do županu. „Řekl jsi, že to neuděláš, protože se bojíš, že bys mě ztratil. Ale kvůli sexu bych nezmizela. To ty něco tajíš, co nás drží od sebe.“

Žaludek se mi stáhl a přestal jsem být naštvaný a žárlit. Ale zalil mě studený pot.

„Sarah,“ zašeptal jsem a bál se, že zničím všechno i naše přátelství a náklonnost, kterou ke mně kdy cítila.

Uhnula pohledem a v očích měla slzy. „Myslím, že bys měl odejít,“ zadrhla se.

„Ne.“ Zavrtěl jsem zoufale hlavou a natahoval k ní ruku. „Mrzí mě to. Nemyslel jsem –“

„Ne!“ odsekla, odstrčila mou ruku, zároveň pustila svůj župan a ten se rozevřel. Zalapal jsem po dechu.

„C…“ Otevřel jsem pusu, když jsem spatřil červenou podprsenku s černou krajkou a kalhotkami.

Sarah zalapala po dechu, přitáhla si župan a znova se zakryla.

Na chvíli jsem nevěděl, co říct a dokonce si myslet. Vypadala tak dobře a pták mi bolestivě ztvrdl. Chtěl jsem ji tak moc, až mě brněla pokožka, jako kdybych měl mít orgasmus.

Ale pak jsem si uvědomil…není to obyčejná podprsenka. Byla to podprsenka na svádění, která je stvořená k dívání.

Ale kdo ji měl vidět?

„Co to, sakra, máš na sobě?

„Nic,“ zamumlala, zamračila se na mě, ale taky se tvářila provinile a trochu stydlivě.

 „Prosím…můžeš odejít?“

Zasmál jsem se. Tvrdě. A zamračil se.

„Dokud mi neodpovíš na zkurvenou otázku. Proč to máš na sobě? Pro koho to máš?“

Styděla se a vrtěla hlavou. „Já…pro nikoho.“

„Sarah, kurva, nelži mi.“ Přiblížil jsem se k ní. „Kvůli komu…sis to koupila?“ Protože toho čuráka zabiju. Bylo mi jedno, jestli nemám žárlit, nebo být rozrušený, když by měla dalšího muže.

Byla moje. Konec diskuze.

„Pro koho?“

„Pro sebe!“ zavrčela a odstrčila mě.

„Dobře?, šla jsem do obchodu a koupila si to pro sebe. Nesnažila jsem se nikoho svádět, ty debilní blbečku. Jen jsem se chtěla cítit…žádoucí. Nechápeš, že ve mně Seth něco zlomil? Já…já nevím…“ Když ještě víc plakala, sevřel jsem ruku do pěsti, strčil si ji do pusy a kousl se do ní, abych ji k ní nenatáhl.

„Celý život jsem si připadala jako přihlížející. A když mě požádal o rande, jako bych konečně začala žít. Ale po tom, co se stalo…no…byla to jako facka, která mi řekla, že nejsem nic, že –“

„Přestaň,“ zašeptal jsem, už jsem to dál nemohl poslouchat, připadal jsem si jako debil.

Zavřel jsem oči, zaklel a vzpomněl si, jak byla zraněná. Když jsem otevřel oči, Sarah měla svěšenou hlavu i ramena. Stáhl se mi žaludek, protože jsem se cítil tak provinile.

„Stojíš za to,“ zamumlal jsem a věděl, že má další slova budou to nejdůležitější, co řeknu.

 „Mohl bych ztratit všechny a všechno, co jsem kdy měl, ale i tak bych to zvládl, kdybych měl tebe. Jsi jediná, kdo pro mě hodně znamená.“

Pomalu jsem jí položil ruku na tu, kterou si držela župan. Podívala se na mě a tvářila se nejistě.

„Podívám se,“ zašeptal jsem.

Několikrát polkla. A pak jej pustila.

Župan se roztáhl.

„Ježíši Kriste,“ vydechl jsem. „Jsi kurevsky nádherná.“ Zavřel jsem oči, zasténal a přitiskl čelo na její. „Jak sis mohla myslet, že za to nestojíš?“

Zavrtěla hlavou a po tváři jí stekla slza. „Já nevím.“

Sotva jsem se dotkl její tváře špičkami prstů, setřel slzy a ona se uvolnila. Pak mě chytila za zápěstí.

„Protože jsem potřebovala důkaz. Potřebovala jsem nepopiratelný a fyzický důkaz. Potřebovala jsem –“

Utišil jsem ji, když jsem se prsty dotkl jejích rtů. V tu chvíli jsem byl ztracený a přestal s tím bojovat.

„Dobře,“ zašeptal jsem. „Dobře, dám ti důkaz.“