NM - 4. kapitola

Překlad: Marťa
Kor.: Noemi

Její oči se otevřely. Bílé světlo ji okamžitě oslepilo, tak je zase zavřela. Tanya se snažila udržet klidný dech a znovu oči pomalu otevřela. Nechala jim čas, aby si mohly zvyknout. Někde za ní tiše pípal nemocniční přístroj. Z chodby slyšela tlumené mumlání a kroky. Ležela v poloze pololežmo s infuzí stále zavedenou do paže. Krajnice nemocničního lůžka byly zvednuté, aby ji chránily před pádem.

Brant spal na židli vlevo a Zane v té, po její pravici. Oba muži vypadali k sežrání. Brantovy padaly vlasy do očí a Zane měl pod očima tmavé kruhy. Nevypadalo to, že by měli pohodlí. Sklouzla rukou pod nemocničního andělíčka a místo bandáží nahmatala vlastní kůži. Možná už je nepotřebovala. Možná byla ještě těhotná. Nemohla být. Všichni byli zarputilí v jejich rozhodnutí, dostat z ní dítě ven. Bylo jisté, že o dítě přišla. Možná potratila dřív, než jí operovali.

Zakřičela. Nemohla zabránit tomu, aby jí ten zvuk neunikl z úst při pomyšlení na ztrátu svého dítěte.

Zane se zavrtěl, otevřel oči a setkal se s jejíma.

To stačilo, aby jí začaly téct slzy, které jí stékaly po tvářích, dolů na prsa.

„Ysnaar, díky Bohu.“ Jedním rychlým pohybem se postavil k jejímu boku. Brant se postavil z druhé strany.

„Vyděsila jsi nás k smrti.“ Brant jí sevřel ruku.

„Jak dlouho jsem spala?“ Zeptala se, i když chtěla znát odpověď na důležitější otázku. Nebyla připravená se s tím vyrovnat.

Brant se podíval na rolexky na svém zápěstí. „Dva dny a jednu hodinu, plus mínus pár minut.“

„Dobře.“ Ztězka polkla. Mrkala, dokud jí nepřestaly téct slzy. Zane jí osamělou stékající slzu setřel palcem. Brant jí zastrčil vlasy za ucho.

Oba muži se na sebe podívali.

Zane nakonec oči sklonil a podíval se na ni. „Jsi stále těhotná, Ysnaar.“

Unikl jí úlevný vzdech. Znovu jí začaly téct slzy, ale tentokrát to byly slzy radosti. „Ach, díky Bohu. Díky, že jste mě poslechli.“

„Mohla jsi umřít. Několikrát jsem skoro změnil názor,“ řekl Brant. Jeho temné oči byly plné emocí.

„Na chvíli jsem si byl jistý, že jsme se rozhodli špatně.“ Zaneova tvář byla zamračená a vypadal připravený někoho zabít.

„Jsem v pořádku. Oba jsme.“ Usmála se široce.

„Půjdeš s námi domů,“ prohlásil Brant trochu tvrdě.

Tanya sebou trhla a pohlédla na místo, kde svíral silné prsty. „Haló! Rozešla jsem se s vámi, pamatujete?“

„Omlouvám se.“ Uvolnil sevření.

„Brant má pravdu, půjdeš s námi domů a při příštím novoluní se spojíme.“ Zane se na ni zamračil. „Oba dva,“ zavrčel. Viděla, že počítal s nesouhlasem a měl pravdu.

„Ne. Nic se nezměnilo. Vy dva jste pořád královské krve. Oba jste příliš dominantní na to, abyste mě mohli mít za družku oba. Příliš zatraceně dominantní, abyste vládli oběma klanům. Nebo mi chcete říct, že jste se už rozhodli, který z vás se mě vzdá?“

Oba se odvrátili. Brant sevřel čelist. Zane se tvářil na chvíli rozzlobeně, než se snažil proplést své prsty s jejími. V cestě mu stála kapačka, tak Tanyu jen pohladil po hřbetu ruky.

„Myslela jsem si to,“ řekla a snažila se, aby to neznělo tak zklamaně.

„Vymyslíme to tak, aby to fungovalo,“ řekl Brant.

„Jen nám dej trochu čas,“ dodal Zane.

„Kde už jsem to slyšela? To se nestane.“ Zavrtěla hlavou a snažila se znovu nerozplakat. „Nebude to dlouho trvat a zase si půjdete po krku. Nechci v takovém prostředí vychovávat dítě. Vím, jaké to je…“ Věděla příliš dobře, jaké to je, vyrůstat v nešťastném domově. „To je jedno.“ Právě teď neměla na hádky sílu.

Ani jeden z mužů se jí nepokoušel říct, že se mýlí.

Kousla se do rtu. Byla v pokušení dát jim další šanci, ale jak by mohla? „Nebude to fungovat.“

„Nicméně se teď vrátíš s námi. Nechceme, abys právě teď pracovala.“ Brant se podíval na Zanea. „Ne potom, co se stalo.“ Oči mu planuly.

„Jo,“ řekl Zane. „Příliš mnoho stresu není pro dítě dobré. Postarají se o tebe Stephany a Charlotte. Neměla bys teď být sama.“ Podíval se zpátky na Branta.

„Prosím, už jsme to prodiskutovali. Bude to tak nejlepší,“ řekl Brant.

„Postarám se o sebe.“

„Mysli na dítě.“ Zane nadzvedl obočí.

„Potřebuješ odpočinek a péči. Lékaři ti to řeknou taky. Už s námi mluvili. Musíš být na lůžku alespoň týden… možná víc, pokud to bude potřeba.“ Brant se naklonil blíž.

„Přinejmenším, dokud se nespáříme, abychom tě posílili.“ Zane přimhouřil oči a podíval se hluboko do jejích.

„Žádné páření nebude.“ Nemohla nesouhlasit s tím, že potřebuje odpočívat v posteli, ačkoliv si to nejdřív potvrdí u lékaře.

„Prosím, Cenwein. Jen se vrať s námi. Další novoluní nastane až za týden. Pokud to znovu zkazíme, vždycky můžeš změnit názor.“

„Chci svůj vlastní pokoj.“

„Vyřízeno,“ řekl Zane.

„Žádný sex.“

„Doktor říkal, že do novoluní budeš v pořádku, ale do té doby máš nařízený přísný odpočinek na lůžku… bez sexu.“ Když to Brant přiznával, vypadal nešťastně. „Bude to tak nejlepší pro vás oba.“

 „Není to o tom, co řekl doktor. Dokonce, i kdyby mi řekl, že mi hodiny trvající tvrdý a upocený sex neublíží, názor bych nezměnila. Pořád platí, že s vámi nebudu spát.“ Jeho čelist se napjala. „Vrátím se s vámi kvůli dítěti, ale už spolu žádný vztah nemáme a tak to je.“ Bolelo jí, když to říkala, ale musela se držet svého rozhodnutí. Potřebovala se ujistit, že to pochopili.

„Můžeme o tom diskutovat.“

Nikdy by ji nenapadlo, že od Zanea někdy taková slova uslyší. Na okamžik zůstala ohromeně zaražená. Po několikanásobném zamrkání se jí podařilo znovu obnovit hlasivky. „Dokud mi nedokážete, že spolu jste schopni vydržet a mohlo by to fungovat, jinak tím všechny sázky končí. A tím fungovat, mám na mysli dvojitou královskou postel a všechno,“ odmlčela se, „nebo nic. Jakmile uplyne čas, kdy budu nucená zůstat v posteli, vrátím se zpátky do svého bytu.“

Muži se na sebe znovu podívali. Bylo to něco, co dělali na její vkus příliš často, protože měla pocit, že měli za samozřejmé, že ji získají zpět. Krátkodobé příměří by skončilo v okamžiku, kdyby se s nimi spojila. Tanya odmítala věřit, že by jejich takzvané přátelství bylo hluboké. Opravdu nechtěla, aby jí znovu zlomili srdce. To by už nezvládla.

„Slyšel jsi to?“ Zeptal se Brant.

Zane jednou kývl. „Tu část, ve které se s námi naše malá květinka vsadila?“

Brant se usmál. „Jo, to byla přesně ta část, kterou jsem měl na mysli.“

„Rozhodně jsem to slyšel.“ Zane zvedl obočí.

„Počkat,“ řekla a vykulila oči. „Nevsadila jsem se.“

Oba muži nadzvedli svá obočí. „Řekla jsi, že musíme dokázat, že jsme schopni spolu být nebo že všechny sázky končí. Já to přijímám.“ Zane se ušklíbl.

„Jo. Slyšel jsem to taky a taky s tím souhlasím.“ Brant na ni mrknul.

„Takhle jsem to nemyslela.“ Jakmile vyhrají tu hloupou sázku, vrátí se ke stejnému starému hašteření a přehazování si ji, dokud jeden druhého nakonec nezabije.

Oba se k ní otočili. „Příliš pozdě, aby sis to rozmyslela.“ Brant se usmál.

„Už jsme s tím souhlasili.“ Zaneův hlas zesílil, a když se odmlčel, nechtěla ho v ničem podporovat. „A Ysnaar když vyhrajeme, budeš naší dlužnicí.“ Jeho hravý pohled na ní na několik úderů srdce ulpěl, než odvrátil oči směrem k Brantovi. Muži se skutečně usmáli a kývli na sebe. Tanya téměř čekala, že si spolu plácnou. „Po novoluní a našem páření zůstaneme několik dní v posteli a prozkoumáme všechny možnosti, které může milování ve třech přinést.“

Brant se zasmál. „Moc se mi líbí, jak to zní.“

Pořád měla spoustu argumentů, které mohla nadhodit, ale hlasivky jí vypověděly službu… znovu. Dívat se na ty dva, jak se na sebe šklebí, jako staří kamarádi, bylo prostě divné.

„Vyhrajeme tuhle malou sázku ještě před novoluním,“ řekl Brant.

„Pak budeš naše.“ Zaneův hlas byl natolik hluboký, že jí přes záda olízl horký plamen touhy. „Budeme si tě brát mnoha způsoby…“

„Budeš křičet moje jméno tak často…“ Brantův hlas byl stejně hluboký a stejně svůdný.

„Naše jméno,“ zavrčel Zane.

„Naše jméno,“ souhlasil Brant.

To nevydrží. Lhala by sama sobě, kdyby si myslela, že mají šanci. V žádném zatraceném případě. Tanya tomu odmítala uvěřit.

„Požaduji, aby jste mě nechal projít,“ ozval se z chodby známý hlas. „Je to moje nejlepší kamarádka. Jsem doktorka.“

„Madam, právě teď je u ní rodina.“

„Já. Jsem. Doktorka. Čemu na tom nerozumíte, sestro?“

„Nejste ošetřující lékařka slečny Milano. Ráda bych se spojila s doktorem Pollardem a prodiskutovala pokrok slečny Milano,“ řekla zjevně zoufalá žena

„Uhněte mi nebo půjdu přes vás, drahoušku. Jdu dovnitř.“ Becky použila ten tón. Ten, který znamenal potíže, které budou brzy následovat. Tanya se přikrčila. Stejně, jako Zane a Brant.

„Prosím.“ Mužský hlas sice poznala, ale nedokázala ho zařadit. „Dej jí pět minut. Jak se jmenuješ?“

„Emma a opravdu bych neměla…“ Ženin hlas zněl trochu chichotavě.

„Tanya chtěla, aby ji tato žena navštívila. Je to rodinná přítelkyně a zdravotní poradkyně slečny Milano. Dvě minuty. Prosím.“

„Dobře.“ Zachichotání. „Dvě minuty,“ zazvonil její hlas, což znamenalo, že se Becky asi podařilo sestru přesvědčit.

„Díky, zlato,“ zazpívala Becky.

„Kdykoliv,“ odpověděl stejný mužský hlas, jen tentokrát zněl chraplavě a s příslibem. Byl to Ross.

„Jak to jde s peticí?“

„Velmi dobře. Doufám, že jsi na mě připravená, malý človíčku,“ zamumlal Ross.

„Ach, nemáš ani tušení, chlapáku,“ zasmála se Becky.

Tanya si zakryla pusu rukou, aby skryla úsměv. Zane s Brantem měli na tváři vražedný výraz.

„Musíme s tím něco udělat,“ zamumlal Brant a projel si rukou vlasy.

„Jo.“ Zaneovi zacukala čelist.

„Musíš svého muže ohlídat,“ zavrčel Brant.

„Jak bys mi doporučil, abych to udělal? Mám mu ufiknout ptáka a vytrhnout tesáky?“ Zasmál se Zane.

Brant pokrčil rameny. „Pohroz mu, ubliž mu, je mi to jedno… on ji mít nemůže.“

„Promluvím si s ním.“

Becky prošla dveřmi. Vrhla se k nim a pokoušela se vypadat bezstarostně a šťastně, ale Tanya věděla své. Její nejlepší kamarádka byla chirurg. Její kariéra pro ni byla vším. Pracovala dlouhé hodiny a byla přesvědčená, že na jejím vystupování všechno stojí. Proto na veřejnosti neprojevovala žádné výbuchy emocí. Ať se stalo cokoliv, z tohoto svého pravidla neslevila. Právě proto byla venku přede dveřmi tak… celá Becky. Přesto, když čelila obtížným situacím, snažila se emoce neprojevit. Bolest, utrpení, hněv, falešný úsměv a chovala se, jako by se nic nestalo. Dnes to nebylo jiné.

„Kamarádko moje. Jsem tak ráda, že je ti líp.“ Přešla pokoj, odstrčila Branta z cesty a políbila mě na tvář. „Docela jsi mě vyděsila, ty malá couro. Jestli jsi chtěla pozornost, stačilo se zeptat.“

Zane zavrčel, ale Becky ho ignorovala.

„Vrátíš se se mnou domů. Už jsem najala sestru, aby se o tebe postarala, když budu v práci a když tam budu já, osobně tě budu obskakovat.“

„To už je zařízené. Naše žena se vrátí s námi. Léčitelka… jedna z vašich lidských zdravotních sester už je na hradě,“ řekl Brant a strčil si ruce do kapes džínů.

„Někdo je tu malinko podrážděný,“ zasmála se Becky. „Jsi si jistá, že to tak chceš?“ Zvedla obočí. „Jsem dobrá spolunocležnice.“

„Určitě to jednou přijde, ale ne právě teď. Potřebuji spoustu spánku…“ Zívla. Každý sval v těle ji bolel.

„Naše žena si potřebuje odpočinout.“ Zane nadzvedl obočí. Vypadal tak zatraceně roztomile, když se choval panovačně. Tanya doufala, že se rozhodla správně.

„Zavolej mi, kdybys mě potřebovala.“ Becky zněla příliš vážně, ale naštěstí to netrvalo dlouho. „Zařídím nám to nejlepší přespání. Zavolám několika striptérům a můžeme sníst tolik zmrzliny, kolik zvládneme… z jejich sexy žhavých těl.“ Brantovy se tentokrát zvedly rty, odhalil tesáky a zavrčel Beckyiným směrem. „Jestli ti dva něco udělají, přestěhuješ se ke mně.“

„Zavolám.“

„Přísaháš na malíček? Já ti nelžu. Myslím, že na Rocky Road se dají sehnat chlapi s břišáky, jako skála.“ Becky si olízla rty a zakmitala obočím.

„Přísahám. Zavolám ti.“ Tanya nemohla zabránit tomu, aby se nezasmála.

„Jestli se rozhodneš vrátit k těm idiotům, budu tě často navštěvovat.“ Zatraceně, Becky vypadala, že to myslí smrtelně vážně. Oči upírala na Tanyu a rty měla sevřené do úzké bílé linky. Takhle se její přítelkyně obvykle nechovala. „Často.“ Opakovala.

„Samozřejmě, že mě můžeš navštěvovat. Jsem v pořádku, Becky.“

„Skoro jsem tě ztratila,“ zašeptala Becky a oči se jí zaleskly slzami. Tanya ucítila knedlík v krku. Věděla, že na tom byla špatně a věděla, že skoro přišla o dítě, ale neuvědomila si, jak blízko byla skutečné smrti. Becky se naklonila dopředu a upřela na ni pohled. „Prošla bych za tebou nebeskými branami a pěkně bych ti nabančila, kdybys mě tu nechala. Už to nikdy nedělej. Nikdy. Rozumíš mi?“

Tanya se usmála. „Přísahám na malíček.“

Zaklesly se do sebe prsty a objaly se. Obě se zachichotaly. Bylo úžasné, o jak moc se cítila lépe.

Za dveřmi se ozvaly hlasy. Stejný ženský hlas, jako před pár minutami. „To je moje narážka. Zavolej mi. Chci znát všechny detaily…“ Otočila se k Zaneovi a Brantovi. „…o snahách tady chlapců…“ Becky si položila ruce na boky, „…dát dívce její opravdový upíří sendvič.“

Tanya zalapala po dechu a cítila, jak se začíná červenat. Chtěla Becky říct, že to tak není. Nesouhlasila s tím, že se toho zúčastní, ale v tu chvíli se na ni upíraly pohledy dvou párů temných oči. Sevřela rty.

Becky ji políbila, přiskočila ke dveřím, otočila se a zamávala na ně jedním prstem, než odešla.

Zane přistoupil blíž a přejel jí prstem po ruce. Bude muset zavést nedotykové pravidlo. Brant se přiblížil z druhé strany a položil jí ruku na hlavu, než ji políbil na čelo. Zane jí pořád hladil jen jedním prstem. Tanya musela potlačit povzdech. Musí stanovit to pravidlo… zítra. Právě teď cítila, jak jí těžknou víčka.

„Spi, Cenwein.“

„Budeme tady, až se probudíš, bonbonku.“

Přestože se její tělo vzdávalo a ona cítila, jak jí těžknou končetiny a začalo se jí kalit myšlení. Nemohla si dovolit, aby zapomněla, že se ve skutečnosti nic nezměnilo, protože už předtím prohlásili, že budou bojovat, dokud jeden z nich nepadne. Byli to pořád ti stejní muži, od kterých odešla. I když si to sami neuvědomovali, bylo jen otázkou času, než se vrátí k tomu, co dělali dřív. I když je milovala, stejně tak z nich vyšilovala. Musel existovat způsob, jak tohle dilema vyřešit, jen o žádném nevěděla.