NM - 1. kapitola

Překlad: Marťa
Kor.: Noemi

Ahoj dámy máme tu posledný diel. Čo ak by sme si zopakovali našu malú anketu a napísali by ste do komentárov komu fandíte tentoraz? Noemi

A: Brant

B: Zane

C: obidvom spolu

Brant se díval na Tanyina vzdalující se záda. Její držení těla bylo strnulé, její pohyby trhané. Když otevřela dveře, vyšlo z ní tiché zajíknutí.

Vytáhl telefon a rychle vytočil Xaviera, který to okamžitě vzal.

„Okamžitě se sem vrať. Potřebuji, abys Tanyu odvez zpátky na hrad.“ Jeho bratr se snažil hádat, ale přerušil ho. „Přiveď Griffina. Udělej to hned.“

Tanya vystoupila z auta, když si uvědomila, že v zapalování není klíč. Ani ne za deset vteřin poté, co hovor ukončil, se objevil Xavier v závěsu za Griffinem. Jeho bratr pomohl Tanye na zadní sedadlo. Xavier na něj vrhnul tázavý pohled, ale Brant se ho rozhodl ignorovat.

Ruce sevřené do pěstí schoval Brant do kapes. Všechno v něm křičelo, aby šel za ní.

Zastavil ji.

I kdyby to znamenalo Tanyu zamknout v autě a udělat ji svou za každou cenu. Kdyby jeho matka slyšela jeho myšlenky, otočila by se v hrobě. Dokázal to zvládnout i lépe. Nebyl žádný jeskynní muž, který by ženu držel proti její vůli.

„Tohle všechno je tvoje vina.“ Zane se k němu přiblížil, ale pohled upíral na odjíždějící vozidlo.

„Jak to myslíš?“ Nebyla v něm žádná síla bojovat. Jeho srdce, jako by uprostřed pohledu strnulo.

Zane zaklel, čímž celou situaci shrnul a pak zavrčel. „Vážně jsme to podělali.“

„Jo, ale ty i já víme, že by to nefungovalo.“ Zavrtěl hlavou Brant.

„Měli jsme si o tom před obřadem promluvit. Měli jsme do toho zahrnout i naši ženu. Pokusit se jí to vysvětlit tak, aby to pochopila.“ Zane znovu zaklel a kopl špičkou boty do hlíny. „Měli jsme vědět, že by s tímhle nesouhlasila.“

Brant se otočil k druhému muži, který stále ještě zíral na místo, kde zmizelo SUV. „Lidé naše upírské způsoby nikdy nepochopí. Byla to především moje chyba, že jsem s touhle šaškárnou souhlasil.“

Zane se na něj podíval. „Mohli bychom tady sedět a brečet, jako parta školaček, ale upřímně, byl bych raději, kdybychom začali plánovat, jak dostat naši ženu zpátky.“

 „Slyšel jsi Tanyu. Nedovolí nám o ni bojovat. Ať by vyhrál kdokoliv, nezůstala by s ním.“

„Musíme ale něco udělat. Souhlasím, že současný stav není ideální, ale alespoň jsme měli svého člověka. Sdílení je lepší, než nic.“

„Odmítám se dělit.“ Zavrčel Brant, protože věděl, že to bylo nereálné, ale nemohl s tím přestat.

Zane se zasmál. Naštěstí byly Brantovy ruce v kapsách, protože jinak by toho kreténa praštil.

„Jak to tak vidím, máme dvě možnosti. Buď se o ni budeme dělit, nebo ji ztratíme. Čemu bys dal přednost?“ Jeho hlas byl tichý a jeho oči zíraly do těch Brantových.

„Dal bych přednost tomu, aby ses vzdal. Budu vládnout s Tanyou po svém boku.“ Ta slova zněla směšně i jeho uším a dobře věděl, že jeho žádost nikdy neprojde, ale i tak to chtěl zkusit.

Brant byl odměněn dalším pomalým smíchem. „Neuvědomil jsem si, že jsi tak zkurvený vtipálek. Mohl bych se tě požádat o to samé, ale raději nebudu plýtvat časem.“

Oba stáli v nepříjemném tichu.

„Moje jediná obava je, že už může být pozdě. Dokonce, i kdybys souhlasil s tím, že se vrátíš k té šaškárně,“ zašeptal Zane Brantovými vlastními slovy, „možná by ji ani to nepřivedlo zpátky.“

„Tanya řekla, že nás má ráda. Nevěřím, že by od nás mohla odejít. Brzy si uvědomí, že udělala chybu.“ Brant odmítl věřit, že svou drahocennou ženu ztratil. Tanya změní názor na to, že by je opustila. Musí.

„Je silnější, než si o ní myslíme. Naše žena nás má sice ráda, ale my jsme jí ublížili...“ Zane vzhlédl k noční obloze. Na vteřinu Brant viděl, jak druhému muži zasvítily oči něčím, co by mohly být neprolité slzy.

V žádném případě.

Když mu Zane znovu pohlédl do očí, záblesk zmizel. Na jeho místě se objevilo něco tvrdého. Možná si to jen představoval? To bylo pravděpodobnější, protože bastard, jako Zane by nikdy tak silných emocí nebyl schopen.

„Tanya se rozhodla, že nás opustí a že sama vychová dítě. Bude to vyžadovat společnou snahu, abychom jí to vymluvili,“ pokračoval Zane a přimhouřil oči. „Uvědomuji si, že jsme příliš dominantní, když jsme spolu, ale měli bychom se pokusit ukázat ji alespoň nějakou spolupráci, jinak jsme v háji. Zbytek můžeme vymyslet, jakmile ji budeme mít zpátky.“

„Nepotřebuji, abys vyhrál mou ženu zpátky.“ Brant věděl, že je kretén, ale neexistovala ani vzdálená šance, že by se spojil s někým, jako byl Zane. Promluví si s Tanyou. Promluví si s ní, aby ho přijala – jeho jediného – jako svého druha. Dokonce, i když takhle přemýšlel, věděl, že na to nepřistoupí, ale musel to zkusit. „Jdu za ní.“

„Ne,“ zavrčel Zane.

„Nemůžeš mi říkat, co můžu a co nemůžu dělat.“ Přimhouřil oči a zíral na druhého muže. „Jestli chci jít za svou ženou, tak za ní půjdu.“

„Byla by to chyba. Všichni máme rozjitřené emoce. Sílící novoluní nás činí prchlivějšími.“

„Řekl jsem, že za ní půjdu. Ty zvaný nejsi.“ A znovu věděl, že se chová, jako kretén.

„Naše žena chce nás oba. Jsi ochotný zkusit to sám, ale už teď ti můžu s jistotou říct, že se ti to nepodaří. Celou situaci můžeš naopak ještě zhoršit.“ Zane vydal frustrovaný zvuk. „Věř mi, netoužím po ničem jiném, než ji přivést zpátky a zamknout ji, pokud budu muset, ale z dlouhodobého hlediska by tohle nikdy nefungovalo. Když řekneme, co chce slyšet a promluvíme si s ní, aby zůstala, pak se to jen znovu rozpadne, až si zase půjdeme po krku. Oba víme, že budoucí bitva je nevyhnutelná.“

Brant souhlasně zavrčel. Zane, na kolenou, bylo něco, na co se těšil. Pomyšlení na krvácejícího Zanea mu téměř vykouzlila úsměv na tváři. Brant zaklel. „Máš pravdu.“

„Dej jí čas, aby se uklidnila.“ Muž si přejel rukou po tváři. „Sejdeme se zítra a započneme nejdůležitější boj našich životů.“

Brant přikývl.

„Válku, abychom získali naši ženu zpátky. Jako v každé bitvě je i v téhle, mezi rodovými nepřáteli, nutná strategie.“

Brant a Zane si chvíli hleděli do očí. Nebylo to snadné, ale klidně by zašel tak daleko, že by souhlasil se spoluprací se Zanem, i když by to pro něj bylo mučení, ale udělal by to. Brant se bránil touze přijmout opatření hned teď a soustředit se na to, aby svou ženu vyhrál bez ohledu na to, co ho to bude stát. Jeho člověk za to rozhodně stál.

***

Tanya plakala celou cestu zpátky na hrad. Xavier házel do zpětného zrcátka tázavé pohledy, ale za Boha nebylo možné, aby o tomhle s ním nebo s kýmkoliv jiným mluvila. Kromě její nejlepší kamarádky. Modlila se, aby Becky ještě neodjela. Mohly se do Sweetwateru vrátit společně. Po tvářích jí začaly stékat čerstvé slzy. Naposledy tolik slz její slzné kanálky produkovaly v den, kdy Zanea a Branta poznala.

Jak bizardní, že za méně, než dva týdny měla zlomené srdce a byla svobodnou matkou. No, lidem se stávaly i horší věci a ona tuhle situaci nakonec nějak vyřeší. Neexistoval způsob, jak by po zbytek života dokázala žít, jako něčí majetek. Být vlastnictvím jednoho muže, který kvůli ní v souboji zabije toho druhého. Ještě horší bylo, že se nedokázala dívat na to, jak jeden druhého trhá na kusy.

Když se vrátila zpět na hrad, zamířila přímo do svého apartmá. „Prosím, zjisti, jestli je Becky ještě tady.“ Otočila se ke Griffinovi, když se chystali vystoupat po schodišti nahoru.

Muž sklonil hlavu. „Ano, má paní.“

„Neříkej mi tak!“ Vyštěkla trochu ostře.

Sklonil hlavou podruhé. „Promiňte, má...“ Sevřel rty, přikývl, otočil se na patě a pokračoval chodbou dolů.

„Jsi v pořádku?“ Zeptal se konečně Xavier.

Po tváři jí stekla slza. Zavrtěla hlavou. „Ne, nejsem.“ Tanya přinutila nohy, aby stoupaly nahoru po schodišti. Jakmile vešla do svého pokoje, její první touha byla vrhnout se na postel a vyplakat všechny slzy. Nechat všechny emoce proudit ven, ale na to nebyl čas. Její upírští králové sem brzy přijdou, aby se jí pokusili přemluvit, aby tu zůstala. Upřímně řečeno, na tohle právě teď neměla sílu.

Bála se, že ji začnou přemlouvat, aby jim dala ještě šanci. Bohužel pro ni, je milovala. Kdyby jí slíbili, že se budou chovat slušně, kdyby jí řekli všechno, co potřebovala slyšet, možná by udělala něco tak hloupého, jako to, že by jim uvěřila.

„Becky už odjela,“ oznámil známý hlas. Tanya se otočila a zjistila, že se na ni ode dveří usmívá Stephany.

„Ach Bože, to jsi ty. Ach, Stephany.“ K jejímu podráždění se ještě rozplakala ještě víc. Při téhle rychlosti mohla brzy zemřít na dehydrataci. Šla k druhé ženě a vrhla se jí do náruče. Stephany, jak to udělala už při několika jiných příležitostech, ji držela jednou rukou, zatímco tou druhou ji hladila nahoru a dolů po zádech. To jí pomohlo se uklidnit. Příval slz se konečně zastavil.

„Proč nejsi se Zanem a Brantem? Teď byste měli dokončovat obřad. Novoluní bude končit.“ Stephany ji pustila.

Tanya se na ní podívala velkýma modrýma očima. Měla krátké blonďaté vlasy. Byla to stejná Stephany, jakou si pamatovala, jen pod očima měla tmavé kruhy a tvářila se trochu smutně. „Jsi v pořádku? Neublížili ti vlci?“

Stephany zavrtěla hlavou. „Byli hrubí. Jsem si jistá, že jsi slyšela, že se naše druhy zrovna nemilují, ale neublížili mi.“ Odmlčela se, než pokračovala. „Jsem šťastná, že jsem zpátky.“ Legrační věc byla, že vypadala všelijak, ale ne šťastně.

„Jsi si jistá? Mám pocit, že je něco, co mi neříkáš.“ Pátrala po nějaké známce emocí, ale když se Stephany usmála, vypadalo to opravdově. Možná, že si do ní Tanya jen odrážela vlastní trápení?

„Jsem v pořádku.“ Její přítelkyně ji vzala za ruku. „Sedni si, chci, abys mi řekla, co se děje.“

„Nemůžu, musím si zabalit.“ Tanya se snažila odtáhnout, ale Stephany ji nepustila.

„Pět minut navíc ničemu neublíží.“

„Pokud už Zane s Brantem nejsou na cestě sem.“ Slyšela, jak její hlas zněl, když vyslovila jejich jména.

Stephany jednou přikývla a následovala ji ke skříni. Tanya vzala tašku ze spodní police a snažila se najít oblečení, které si přivezla, ale nakonec to vzdala. Technicky vzato, nic z toho jí nepatřilo. Nechtěla to. Otočila se ke Stephany a ztěžka polkla. Všechny dřívější události způsobily, že se jí v krku usadil knedlík. Odkud by vlastně měla začít?

Stephany mlčela a dívala se na Tanyu. Po hlubokém nádechu se přesunula k událostem z minulého týdne. Blonďatá upírka chytila Tanyu a objala ji, když jí řekla o svém těhotenství. Stephanyiny oči potemněly, když jí Tanya řekla, co se stalo po obřadu. Cítila, jak se jí znovu vaří krev v žilách vztekem.

„Máš právo šílet,“ zavrtěla hlavou Stephany, když promluvila. „Ze všech prasat nám musí vládnout zrovna oni dva. Nemůžu uvěřit...“ zhluboka se nadechla, „...udělala jsi dobře, když jsi je tam nechala a v téhle situaci byste ceremoniál dokončit neměli, ale myslím, že když odejdeš, uděláš chybu. Nosíš upíří dítě. Patříš k nám. Jsi jednou z nás. Uvědomuješ si, že tvoje žízeň neustoupí?“

„Sakra.“ Jak mohla být tak hloupá, že zapomněla na něco tak důležitého? „Musím odejít. Dali mi jasně najevo, že spolu nikdy nepřestanou bojovat. Jsou příliš dominantní a nakonec to skončí bojem. To, co se stalo, bylo nevyhnutelné. Myslím, že bych měla být šťastná, že se to stalo teď a ne až po spáření nebo jakmile bych jim ze sebe dala víc, než jsem jim dala doteď.“ I když mluvila, Tanya věděla, že to je konec. „Něco vymyslím, pokud jde o potřebu pít krev. Jsem si jistá, že Becky bude souhlasit...“

„Většina lidí je choulostivá, pokud jde o takové věci.“

„Ale nechat Branta a Zanea ze mě pít...“

„Ty nejsi, jako většina lidí... jsi zvláštní. Stále si myslím, že bys měla zůstat a na nějakou dobu se nastěhovat ke mně.“ Stephany ji vzala za ruku. Její pokožka byla chladná.

„Nemůžu. Potřebuji se od nich dostat co nejdál.“

„Ještě to můžeš zvážit.“ Upírčiny oči ji prosily.

Tanya zavrtěla hlavou. Zatnula zuby a napřímila se. „Přeji si, aby se věci udály jinak, ale nakonec to skončí tak, že jeden zabije toho druhého. Zlomilo by mi to srdce.“ Po tváři jí stekla osamělá slza. „Nebudu jim bránit stýkat se s dítětem. Zůstanu ve Sweetwateru. Klany budou mít svého dědice.“ V případě, že by se narodila dívka, měly by klany sto let na to, aby se smířily s faktem, že jim bude vládnout žena. Cítila, že jejich zastaralé sexistické tradice potřebují změnu.

„Prosím tě, Stephany. Zkus to pochopit.“

Její přítelkyně na vteřinu naklonila hlavu. Oči jí zvlhly. „Bolí mě, když vidím tvou bolest. Chápu, proč to musíš udělat a věz, že pokud ti Becky nebude moct pomoct s tvým krevním problémem, budu tě často navštěvovat já.“

Zalapala po dechu a cítila, jak se jí zvedají koutky úst. „Nechala bys mě ze sebe pít?“

Stephany přikývla. „Samozřejmě. Byla by to pro mě čest.“

„Děkuji.“ Objaly se. „Prosím, dohlédni mi na Branta a občas zkontroluj i Zanea.“ Musela sevřít rty a uklidnit své emoce, aby nezačala brečet. Zase. Už nechtěla plakat. Potřebovala být silná. Nejen pro sebe, ale také pro dítě. „Jsem připravená. Mohl by mě Xavier odvést domů?“ Bylo divné, že si na svůj malý byt, ve kterém žila několik let, za několik posledních dní vůbec nevzpomněla. Domov pro ni byl tady, se dvěma jejími muži, ale to skončilo. Narovnala ramena a udělala krok směrem ke dveřím.

„Pošlu s tebou pár strážců, aby tě doprovodili. Musíme ti zabalit a k tomu si musím zavolat někoho na pomoc.“

Tanya zvedla ruku. „Ne, žádné z těchto věcí nejsou moje. Moje věci jsou stále v mém bytě.“

„Ale byly koupeny nebo vyrobeny speciálně pro tebe.“

Zavrtěla jsem hlavou. „Byly koupeny pro královnu,“ odmlčela se. „Jsem připravená odejít hned teď.“

Raději chtěla odejít hned, než se její rozhodnutí rozplyne a ona dovolí, aby ji přesvědčili, že by tady měla zůstat. To se nemohlo stát. Odchod byl to nejlepší a ona to věděla.

Stephanyiny křišťálově modré oči zněžněly. „Chápu.“

***

„Jsem na řadě, abych se pokusil naši ženu vyhrát zpátky,“ Brantův hlas Zanea překvapil. Tolik se snažil zahlédnout Tanyu, že příchod druhého upíra neslyšel.

„Vím to. Potřeboval jsem se ujistit, že je v pořádku.“

„Službu mají Griffin a York, pokud se nemýlím.“ Brant zvedl obočí.

Zane pokrčil rameny. „Já jenom...“ odmlčel se, protože nechtěl vypadal, jako slaboch. Sakra. Zjistil, že je mu to jedno. „Potřeboval jsem ji jen zahlédnout nebo zachytit její vůni. Potřeboval jsem být blízko ní.“ Znovu se zarazil. „Pravdou je, že mi náš člověk opravdu chybí.“ Zane sevřel čelist, když čekal na urážku nebo posměch.

Místo toho se ale Brant díval na zem, kde přejížděl botou po alfaltu. „Vím, co myslíš. Včera jsem tu byl ze stejného důvodu. Vážně ji potřebujeme chránit.“ Jeho oči se setkaly s těmi Zaneovými a oba ve svých pohledech viděli odrážet se stejnou potřebu, kterou cítili hluboko uvnitř. „Zkoušeli jsme všechno, co doporučují lidé na internetu.“

„Lidé jsou mimo můj zájem,“ zavrčel Zane.

„Nezajímám se o lidi, jsem jen zvědavý.“ Velký muž sklonil odevzdaně hlavu.

Zane na okamžik odvrátil oči od druhého muže. Ta prosba se zdála nevinná. „Poslal jsem jí dodávku plnou květin, ale náš člověk ji odmítl a poslal k domu, dolů po ulici, kde bydlí postarší lidé.“

„Jo,“ povzdechl si Brant. „Moje dovozové švýcarské čokolády poslala taky do Sweetwaterského domova pro seniory a do sirotčince.“

„Dokonce jsem jí poslal zpěváky, aby jí zazpívali milostnou píseň, ale poslala je lidským policistům,“ dodal Zane.

„Kruci, zdá se, že jsme oba dělali, co jsme mohli, abychom ji přesvědčili. Nejsem si jistý, proč je rituál dávání květin tak důležitý,“ zavrtěl York hlavou.

„Lidé si dokonce někdy, jako dárky, dávají mláďata koček a psů. To je velmi zvláštní.“ Brantovy oči se zatvrdily. „Bez ohledu na to, přijdeme na způsob, jak ji získat zpět.“

„Musíme to zvládnout.“ Zane si projel rukou přes ostříhané vlasy.

Prosím, omluvte mě, mí pánové,“ řekl York, když se vrátil na svoje stanoviště. Zane by přísahal, že slyšel, jak si mumlá něco o iracionálních lidských ženách. V tuto chvíli s ním nemohl, než souhlasit.

Zane a Brant tam mlčky stáli několik chvil. Zane byl rozpačitý, a když Brantovi poklesla ramena, věděl, že se cítí stejně.

„Pokud nevyjde ani moje poslední snaha, pak jsme v loji.“

„Pravda. Zatraceně určitě to musí vyjít. Pokud ne, budeme se snažit dál. Možná bychom měli najít na internetu nějaké další nápady... naplánovat náš příští postup.“ Zane se zlobil, že musí spolupracovat s druhým mužem, ale neměli jinou volbu. Přinejmenším Brant přestal být alespoň trochu kreténem, takže byl celý proces méně nepříjemný, než to mohlo být, kdyby se tak pořád choval.

Brant přikývl. „Pochybuji, že najdeme něco, co zabere, ale můžeme to zkusit.“

„Požádal jsi ohledně téhle záležitosti o radu Stephany?“

Brant si odfrkl. Jeho oči se zakalily a přimhouřily. „Mluví se mnou, jen aby mi řekla, jaký jsem byl blázen. Krmí našeho člověka.“

Zane musel zatnout zuby při pomyšlení na to, jak vzácný dar je, když od vás vaše žena přijímá krev. Bylo dost obtížné, že ji krmí Brant. Přesto se snažil zaplašit úzkost. To, o čem ani nevěděl, že cítí. Alespoň ona a dítě přijímají výživu, kterou potřebovali. „Dobře,“ řekl jednoduše.

Brant se podíval do oken Tanyina bytu. Za částečně zataženými žaluziemi tančily stíny. „Jsou tam Stephany a ten nepříjemný člověk.“

„Becky není tak špatná.“

Brant se ušklíbl. „Muži začali sepisovat petici, aby směli randit s lidmi.“

Zane se zasmál.

Brantovi se podařilo pousmát. „To není k smíchu. Překvapuje mě, že jsi to nevěděl, protože Ross je téhle záležitosti hlavním zastáncem. Lidé mu dávají novou naději.“

„Jsem si jistý, že jakmile bude mít dostatek podpisů, přinese mi dokument ukázat.“ Zane si povzdechl. „Možná bychom jim to měli dovolit. Spáření s lidmi by vyřešilo mnoho našich současných problémů.“

Brant vykulil oči. „Zbláznil ses? Jediná lidská smrt a vrátili bychom se zpátky k pronásledování. Chceš být zaživa upálený na pranýři nebo skončit se setnutou hlavou? Lidé si dobře uvědomují naši averzi vůči stříbru a jejich značná přesila...“ Zatřásl hlavou, místo aby pokračoval.

„Jsme silnější, než většina našich mužů, a přesto naše žena stále žije.“

„Ty a já chápeme následky nehody, zvláště když jsme si vybrali lidskou ženu, jako je Tanya. Nemyslím si, že by ostatní přemýšleli stejně, kdyby se ocitli v naší situaci.“

Zane si zastrčil ruce do kapes džínů. „Chápu, že máš strach z krveprolití...“ Něco, z Brantových obav, cítil i on sám. „Mohli bychom zavést pravidlo žádného pití krve během sexu.“

Brant se zasmál. „To by bylo, jako mávat našim mužům před očima červeným hadrem. Problém je v tom, že naši muži nebudou vědět, jestli trpí krvežíznivostí, dokud je neovládne, což se stane jen tedy, když se skutečně napijí... a to by mohlo znamenat katastrofu. V době novoluní by ztráta kontroly mohla znamenat spoustu nechtěných svazků.“ Zavrtěl hlavou.

„Máš pravdu. I když bych rád viděl, jak se naše klany rozrůstají, riziko je příliš velké.“ Vzdychl. „Promluvím si s Rossem.“ Zane ukázal k autu. „Uvidíme se později.“

„Modli se, aby můj poslední pokus fungoval, a aby se naše žena vrátila domů.“

„Budu. Dej mi vědět,“ zavrčel Zane.

Brant přikývl a upřel svůj pohled zpět k oknu na budově před ním.