IATB - 4. kapitola

Překlad: Dráža
Kor.: Evička

Katie

Slyšela jsem to dobře? Hunter Maxwell mě pozval na večeři?

Cítím jak mi hoří tváře a nevěřím, že to jsou to jen motýlky v břiše, protože cítím, jako bych tam měla celou zoologickou zahradu. Jsem do něj zamilovaná dlouho, ale když jsem se zamyslela nad tím, že mě Hunter pozval ven, věděla jsem, že to není nic jiného než dobývání.

Hunter nechodí se ženami na večeři. Pokud vím. Bylo známo, že používá ženy k jeho sexuálním touhám a pak je odhodí, jako by nebyli ničím. To jsem mu nemohla dovolit.

Zdvořile jsem se na něj usmála a doufala, že mě mé odmítnutí nebude stát práci.

„Omlouvám se pane Maxwelle, ale jsem zaneprázdněná a nemluvě o tom, že pro vás pracuji. Bylo by to nevhodné.“ Musím uvažovat o dalších výmluvách, jen pro případ.

„Dobře… jste vyhozená,“ řekl bez emocí.

Poklesla mi čelist, když jsem slyšela, vzdechy po místnosti. Oči se mi zalily slzami. Pracovala jsem tak tvrdě, abych byla tam kde jsem dnes. Ale slzy nikdy nepřišly a můj smutek zhořkl. Zamračila jsem se na něj a řekla: „Nemůžete mě vyhodit, protože s vámi nepůjdu ven! To je od vás iracionální a nezralé.“ Kdo věděl, že mám v sobě takový oheň?

Samolibě se zaculil a já měla nutkání omdlít.

 „Slečno Simmons, nebo je to paní Simmons?“ Zeptal se, jestli jsem svobodná.

„Co je to s vámi?“ Zeptala jsem se, když jsem si překřížila ruce. Zasmál se a jediné, co jsem chtěla udělat, bylo udělat si z jeho smíchu polštář a mazlit se s ním.

„A co takhle slečno Simmons, udržíte si svou práci, ale musíte jít se mnou na večeři?“ Navrhl.

Musím si tuto práci udržet. Pokud jiné společnosti uslyší, že mě z Maxwell Industries vyhodil osobně Maxwell, pak pochybuji, že někdy dostanu další práci v marketingu.

„Dobře,“ dala jsem mu nevlídnou odpověď. Ušklíbl se a než jsem pochopila co se děje, popadl mě za ruku a začal tahat z kanceláře.

„Pane Maxwelle –“

„ Prosím, říkej mi Hunter,“ řekl.

Když jsem vstoupila do výtahu, skousla jsem si spodní ret.

„Huntere, jsou sotva tři hodiny odpoledne. Myslela jsem, že souhlasím s večeří?“ Zeptala jsem se kousavě.

„Proč čekat, kdy můžeme začít večeři teď?“ Bylo to všechno, co řekl.

Mohla bych být jen jednou s dívek do sbírky, ale to neznamená, že se mi nelíbí pocit jeho teplé ruky, která drží mojí. Abych byl upřímná, mohl by mě táhnout kamkoliv a já bych si nestěžovala.

Viním své hormony!

Přijeli jsme do luxusní restaurace a nikdy jsem se necítila víc nemístně s tím, co mám na sobě. Ale způsob, jakým se na mě Hunter dívá, způsobovalo, že jsem se cítila, jako bych patřila právě tam, kde jsem.

„Tak mi řekni Katie, proč marketing?“ Zeptal se, když už jsme si oba objednali.

„No… to nebyla moje první volba. Ale moji rodiče si mysleli, že se tím dají vydělat dobré peníze. Původně jsem chtěla být kuchařka, ale moji rodiče se mnou opravdu nesouhlasili.“ Přiznala jsem.

„Jo, ale jsi úžasná kuchařka. Dokonce, i když jsem ochutnal jen tvou polévku a koktejl. Bylo to úžasné! Téměř lepší než od šéfkuchaře,“ poznamenal a já jsem věděla, že se červenám.

Vařila jsem ráda, ale to bylo poprvé, co jsem vařila pro někoho jiného než pro sebe. A nedokážu ani říct, jak moc to pro mě znamenalo, když řekl, že to bylo úžasné.

„Takže jsi šla studovat marketing? Mohlo by následovat kulinářství?“ Zeptal se.

„Ve skutečnosti jsem do toho zapálená. Čím více jsem se o marketingu naučila, tím víc jsem se do něj zamilovala. Vařit můžu vždycky, ale marketing bych ráda dělala po celý zbytek svého života.“ Řekla jsem

V jeho očích bylo něco. Jiskra? A když jsem dnes večer mluvila s mužem svých snů, cítila jsem se tak neskutečně.

Měla jsem čas svého života, ale pomyslela jsem na to, že pro něho nejsem zvláštní, to mi rozbilo mi srdce.

Kdo jsem, abych změnila notoricky známého playboye Huntera? Obávaného generálního ředitele.

Ale čím víc jsme mluvili, tím víc jsem se ztrácela v jeho očích, v jeho slovech a v jeho vůni. Je opravdu úžasný víc, než mi to řekli časopisy.

Když jsme skončili s jídlem, bylo už šest večer. A když jsme vycházeli z restaurace, docela dost pršelo. Chystala jsem se uhánět k jeho autu, ale zvedl na mě obočí.

„Co to děláš?“ Zeptal se.

Zčervenaly mi tváře, když jsem řekla: „Chtěla jsem jít ke tvému autu,“ zachechtal se a já mentálně při tom zvuku omdlévala.

 „Katie, auto nám přivezou,“ poznamenal, a já nechtěla nic jiného, než aby se otevřela zem a celou mě pohltila.

Jak trapné!

Musí si myslet, že jsem hloupá. Pak jsem se nešikovně postavila vedle něj. Když k nám přišel mladý chlapec: „Mám přivézt vaše auto pane Maxwelle?“ Zeptal se.

Čekala jsem, že se zasměje a řekne: „Ano, moje rande se musí takové věci naučit.“ Mentálně jsem sama pro sebe zasténala.

„Není třeba,“ byla jeho jednoduchá odpověď. Oči se mi rozšířily, ale než jsem se mohla podívat na Huntera, najednou jsem se zvedla ze země a byla hozena přes rameno. Překvapeně jsem vypískla náhlou nepřítomností země.

„Huntere! Můžeš mě dát dolů!“ Řekla jsem mu, když pokračoval v chůzi, ale ignoroval mě.

„Huntere! Můžu chodit!“ Zavolala jsem. Ale setkala jsem se jen s tím, že mě pleskl po zadku, aby mě umlčel. Cítila jsem, jak se celý můj obličej začervenal při myšlence, že se dotkl mého zadku.

Najednou jsme byli oba pod deštěm, když jsem uchopila zadní část jeho obleku. Neočekávaně se točil kolem, což způsobilo, že jsem vypískla, jak se mi dostávalo adrenalinu.

Jeho hluboký smích poslal vibrace skrz mé tělo a způsobilo, že jsem se zachvěla.

Pak jsem byla jemně umístěna do sedadla spolujezdce jeho auta. A když se vydal ke své straně auta, pokusil se sklouznout přes kapotu svého auta.

Klíčové slovo: pokus. Neuspěl. Málem narazil hlavou o kapotu auta, ale rychle se zarazil a spadl z kapoty auta na mokrou zem.

Ruce mi v obavě vylétly k ústům, ale když se postavil a narovnal si oblek, i když byl mokrý od hlavy k patě, snažil se to zahrát, že je v pohodě.

Pak jsem se roztříštila do záchvatu smíchu. Jakmile byl v autě, mohla bych říct, že se červenal, když si poškrábal zadní část krku.

„To bylo… trapné,“ řekl, což mě jenom rozesmálo ještě víc. Začalo mě bolet břicho od příliš mnoho smíchu, ale když jsem otevřela oči, viděl jsem, jak se na mě Hunter dívá, s láskou?

Musím mit halucinace. Můj smích zmizel, když jsem si uvědomila, jak blízko u sebe jsme.

Cítila jsem, jak teplo přicházející z jeho těla a jeho mátový dech mi ovívá obličej. Rukou pomalu sáhl za mě a vytáhl mi hůlky z vlasů, aby mi mokré vlasy spadly dolů.

Pak mi pomalu odebral brýle, takže všechno bylo rozmazané, kromě něho. Byl to jediné, co jsem viděla.

„Jsi opravdu krásná,“ zašeptal chraplavě, když mi svou velkou rukou pohladil tvář. Pak pomalu a téměř zuřivě uzavřel mezeru mezi našimi rty. A jakmile mé suché rty potkaly jeho měkké, cítila jsem ten nejlepší pocit vůbec.

Jeho.

Můj první polibek. Bylo to mnohem víc, než jsem kdy dokázala snést.

Jeho rty na mě obratně pohybovaly. Na druhou stranu nemám tušení, co dělat. Stejně jak neohrabaná jsem, jsem i pohybovala rty spolu s jeho. Slyšela jsem ho zasténat, a prohloubil polibek.

Ohňostroj se mi spouštěl v mysli, stejně tak jak se zauzlovával žaludek. Byl to opravdu neznámý pocit, ale, oh můj bože, bylo to návykové.

Jazykem mi olízl spodní ret, já vydechla a on využil příležitosti, aby do mě vklouzl jazykem. Prostě jsem se ho nemohla nabažit. Byl v každém směru lahodný a obávám se, že po tomto polibku po něm budu bolestně toužit.

Jakmile jsem ucítila, že jeho ruka směřuje k mému pasu, jemně jsem se odtáhla. Těžce oddychoval, když jsem mu položila hlavu na tvrdou hruď. Mrzutě zasténal.

Chtěl víc, ale já mu nechci dát příležitost, aby mě zničil.

Kromě toho tento polibek pro něj nic neznamenal.