Higher - 16. kapitola

Překlad: Lucka

Pracovali přes oběd a nakonec si objednali exkluzivního michelinského šéfkuchaře, jehož služby byly součástí služeb recepce domu.

Probíral se Bathaninými výchozími plány, zahrnoval ji otázkami, zatímco se prokousávali dvojitým grilovaným steakem s hranolky a salátem, a chlazenou sklenicí Chablis.

Snažil se udržet věci na obchodní úrovni, ale vědomí, že pod oblečením, na kterém trvala, že si znovu oblékne, neměla žádné kalhotky, dělalo v jeho myšlenkových procesech spoušť pokaždé, když na to pomyslel. Což bylo každé tři vteřiny.

„Zachu?“

Snažil se znovu soustředit. „Hmm?“

„Ptala jsem se tě, co si myslíš o Rumunsku, jako o druhé cestě?“

„Ne v tomhle ročním období.“

„Dobrá. Co takhle Rio?“ riskla.

„Co takhle Reykjavik?“ řekl.

„Co takhle Řím?“

Zazubil se. „Vzrušují tě názvy, začínající na R, Broskvičko? Nebo se ti jenom líbí představa, že se spustíš a budeš mít sex ve Svatém městě?“

Její tváře trochu zalila roztomilá červeň. „Drž se tématu, Zachu. Mimochodem, nebude žádné spouštění se a sex, protože budu právě tady, v New Yorku.“

„Ah, nerad trhám tvoji bublinu, ale ty se výletu účastníš.“

Vytřeštila oči. „Já co?“

Snažil se, aby se nenaklonil dopředu a nepolíbil překvapené O, které bylo nyní z jejích plných rtů. „V jedné části smluvních podmínek je uvedeno, že na cestě musí být přítomen jeden člen Neonu. Požádal jsem o tebe.“

V tichosti na něj zírala. Začalo mu mravenčit v zátylku. „A kde budeš po tu dobu ty?“ zeptala se potichu.

Zaznamenal v jejích očích plných naděje také ostražitost a odvážil se myslet si, že chce, aby odpověděl jen jediným způsobem. „Budu právě tam a s tebou.“

Roztřeseně vydechla. Jeho srdce se vznášelo.

„Potěšilo tě to, bejby?“

Nakrčila nos, ale byl rád, že vidí, jak stíny z jejích očí ustupují. „ Teoreticky by nemělo. Obchod a potěšení. Špatný nápad.“

„Seru na teorii. A neškatulkuj nás. My jsme jedineční.“

Zasmála se a on pozvedl obočí. „To je podruhé, tenhle týden, co mě někdo takhle nazval.“ Dodala.

„Vážně.“

„Nedívej se na mě takhle.  Jsem jedinečná malá vločka.“

Jeho tělo zaplavil zlověstný pocit. Stáhl si z obličeje své brýle na čtení a odhodil je na stůl.

„Kdo ti řekl, že jsi jedinečná?“ zeptal se a snažil se udržet svůj hlas. Musel uspět, protože se usmála, dala si do úst hranolek a žvýkala.

„Koordinátor seznamu hostů v Shades.“

„Dobře.“

Pomalu přestala žvýkat. „Ty žárlíš? Pro boha, Zachu, byl to gay.“ Uvolnil se. „Myslím.“

Jeho žaludek se silně sevřel. „Kriste. Kdyby byl středověk, nechal bych tě zavřenou ve věži, aby tě žádný jiný muž nemohl vidět,“ žertoval jen zpola.

Zasmála se. Ten zvuk ho naplnil radostí, která mu vyrazila dech. „Takže ty si myslíš, že si mě můžeš ochočit? Možná bych já byla tou, kdo tě bude držet připoutaného. A nahého pro moje potřeby, kdykoliv na mě přijde potřeba.“

Bože, proč ho tahle myšlenka udělala tak zatraceně tvrdým?

Posunul se, aby si upravil rozkrok a téměř neslyšně se zasmál, jak se snažil ovládnout své tělo, když byl v její blízkosti. „Líbí se mi představa tebe, jako princezny válečníka. A ještě víc se mi líbí představa být výhradně tvůj,“ dodal.

Smích v jejích očích pomalu vybledl. Atmosféra byla hustá, plná naděje a bolesti a sexu a zoufalství.

Kriste.

Pohlédla dolů na papíry rozprostřené na stole a odkašlala si. „Takže Řím dostane tvůj souhlas?“

„Přidej tam rychlou zastávku na pobřeží Amalfi a může to tak být. Mám tam restauraci. Můžeme se tam zastavit na oběd.“

Přikývla a udělala si rychlé poznámky. Horlivě se vyhýbala jeho pohledu. „Dobře. Další zastávka … co třeba Keňa? Tví hosté mohou sledovat nemilosrdné predátory, jak rozervou svojí kořist na cucky. Budeme tomu říkat to nejhorší z přirozenosti, nebo cesta koloběhem života nebo tak nějak?“  Její hlas byl úzkostně zatemnělý.

„Bethany.“

„Pardon, špatný vtip.“ Na několik vteřin si skousla spodní ret. „Pořád si myslím, že by Keňa byla úžasná.“

„Okej. Pokud se ti to líbí.“ Jeho ramena se neklidně pohnula.

Chystala se argumentovat, ale stiskla rty k sobě a udělala si nějaké další poznámky.

„Nebo můžeme místo toho zařadit Thajsko?“

„Ostrovy a nebo Bangkok?“ zeptal se a doufal, že se na něj podívá.

Zůstala pohledem na svých poznámkách. „Udělám obojí, hosté mohou dát přednost zářivým světlům namísto pohody, zvláště protože se cesta už bude krátit.“

Na okamžik se zamyslel. „Zahrň tam obojí. Necháme hosty, aby si vybrali, čemu dají přednost.“

„Skvělé. Pak je to tedy vyřízené. Jsi si jistý, že mě nechceš, abych pracovala i na dalších výletech?“

„Jsem si jistý. Už jsem se o ně postaral.“ Ať už by se Bethany líbilo, co pro ně naplánoval na těch zbývajících cestách, bylo to něco, o čem právě teď nechtěla přemýšlet.

„Spojím se s našimi kontakty v Itálii, abychom vybrali několik míst.“ Vzala si svůj laptop na kolena a otevřela ho. „Keňu a Thajsko budu muset naplánovat od základů.“

Zvedl svojí sklenku a vypil poslední doušek vína, ušklíbl se na tu náhle kyselou chuť. Moc dobře věděl, že chuť nebyla tím problémem. Ještě před minutou to víno chutnalo výtečně, když jeho krev hučela spokojeností jenom kvůli tomu, že byl s ní a vtipkovali.

Že jeho tělo reagovalo na Bethany psychosomaticky, nebylo žádným překvapením. Měl jí pod kůží. V krvi. Byla zarytá v jeho mysli takovým způsobem, že byl šokován, jenom na to pomyslel.

„Bethany,“ přistihl se, že řekl její jméno, jenom aby znovu cítil to silné spojení.

„Jenom vteřinku. Kontroluji, jestli Sheena poslala seznam hostů.“

„Bethany,“ zamumlal znovu.

„Zachu, prosím. Jenom …. nech mě dělat mojí práci.“ Vyslovila to tak naléhavým a příjemně zastřeným hlasem, až ho to rvalo na cucky.

Přinutil se, aby zůstal zticha, ale pohled měl stále upřený na ní. Po několika minutách zavřela laptop. „Třicet šest hostů přijalo pozvání. Musíme je zúžit na požadovaných dvanáct. Poslala jsem údaje do tvého tabletu.“

Odložil sklenku a vstal. „Dnes večer se na to podívám.“ Natáhl k ní ruku. „Právě teď si uděláme pauzu.“

O deset minut později, poté co si vykartáčovala vlasy a, navzdory jeho protestům, si natáhla spodní prádlo, setkali se ve vstupní hale, zavedl ji do výtahu a stiskl tlačítko.

Pohlédla ze svítícího tlačítka na jeho tvář. „My jedeme nahoru? Myslela jsem, že tvoje apartmá je střešní?“

Usmál se. „To je.“

„Takže …“

Políbil ji, když výtah zastavil a dveře se otevřely. Ve slunečním svitu pozdního odpoledne se vrtulník leskl černou a indigovou barvou.

Prudce se zastavila. „Ty máš soukromý vrtulník k dispozici kdykoliv se ti zamane?“

„Už bys mohla vědět, že miluju svoje hračky, Broskvičko.“

Protočila oči a on propletl své prsty s jejími, byl nesmírně potěšený, že se na něj znovu dívá.

Dostanou se přes to. Dokud s ním zůstávala, musel věřit, že uspějí.

Pomohl jí do zadní části vrtulníku a zajistil jí bezpečnostní pás, zatímco se rozhlížela po luxusním, krémově zbarveném interiéru. Oči jí zářily vzrušením a on se přistihl, že se usmívá.

„Líbí se, co vidíš?“

„Jak by se mi to mohlo nelíbit?“ Hladila měkkou kůži vedle svého stehna a on se zamračil.

Poté, co si zabezpečil svůj vlastní pás, zvedl její ruku a dal si jí na stehno. „Víš, my můžeme pilota vidět, ale on nemůže vidět nás. Chceš to dělat?“

Její okamžité zrudnutí přimělo jeho smysly poskočit. „Ty jsi opravdu odhodlaný nezastavit se, dokud nás oba dva nezavřou, je to tak?“

Jak rotory začaly hrčet, naklonil se do její těsné blízkosti a zašeptal jí do ucha, „Už jsi mě měla v poutech, Broskvičko.  Odtud už je to jenom klesající tendence.“

Zavrtěla hlavou a znovu se tak lákavě zasmála. „Řekni mi, kam míříme.“

„Do Newarku, prohlídnout si nové letadlo. Potom tě vezmu ven na večeři.“

***

Bethany se snažila nezírat v úžasu na svoje okolí a na výhled za oknem, ale selhala v obojím.

A se Zachem tak blízko a tak okouzlujícím, to byl i tak marný boj. Pokaždé, když se otočila, jeho pohled se setkal s jejím a on se usmál tím srdce zastavujícím úsměvem, o kterém si byla jistá, že byl speciálně navržený tak, aby rozmetal její odolnost na kousky.

A k čertu, jestli to nefungovalo. Její vnitřnosti se otřásly pokaždé, když se střetli očima. Její srdce se zvětšilo pokaždé, když se na ni usmál. Možná se poklepávala po ramenou, protože odmítla říct, že ho miluje, a možná dokonce věřila svým důvodům, proč to tak udělala, ale věděla, že ty city tam jsou, že jsou naživu a silnější než kdy jindy. Zvláště poté, co se dnes ráno tak odhalil ve své koupelně.

Když si vzpomněla na jeho muka, sevřelo se jí na hrudi. Cokoliv se stalo mezi ním a Farrah, Bethany začínala hluboko ve svém srdci věřit, že tam byly nějaké naléhavé okolnosti. Muž vedle ní měl hodně nedostatků, ale její instinkty se spíše přikláněly k tomu, že to nebyl bezcitný predátor s takto naplánovanými úmysly.

Helikoptéra letěla kolem Ellis Island a ona na něj znovu pohlédla. Sledovala jeho ostře řezaný profil k jeho silnému hrdlu a širokým ramenům, schovaným pod trikem s dlouhým rukávem v indigové barvě. Stejně tak, jako on měl rád svojí oblíbenou barvu na ní, také ona milovala vidět ho v indigové. Jeho hruď, nad kterou se jí sbíhaly sliny, se zvedala a klesala s každým dechem, a její pohled směřoval níže, přes jeho vyrýsované břišní svaly k nohám, obutým do polobotek od Armaniho.

V břiše se jí rozhořelo, když pohledem zachytila jeho rozkrok. Dokonce i když byl měkký, ta vyvýšenina byla působivá a mimořádně pozoruhodná. Posunul se a ona vzhlédla a setkala se s jeho elektrizujícím pohledem. V tichosti ji obejmul kolem ramen a přitáhl si ji k tělu.

Opřela si hlavu o jeho hruď a rukou mu sklouzla kolem pasu.

Zvukotěsný interiér zajišťoval, že by si mohli snadno povídat, ale místo toho upadli do příjemného ticha, se kterým na pro tuto chvíli spokojila.

Nepochybovala, že před nimi bude ještě hodně bouřlivých časů. Časů, kdy budou navzájem silně nesouhlasit. Nebo chvíle, kdy ji jeho domýšlivost a bezostyšná lhostejnost přimějí vidět rudě. A ano, přijde okamžik, kdy odmítne nechat tajemství o jeho minulosti v temnotě a vzdálené.

Ale prozatím si dovolila být spokojená.