Higher - 15. kapitola

Překlad: Lucka

Zach se náhle probudil a pohlédl na prázdné místo vedle sebe. Bethany právě sklouzla z postele a byla zády k němu. Ten odstup, který předtím zaznamenal, tam stále byl. K čertu, pokud se něco stalo, ve vteřině to eskalovalo. Víc než cokoliv jiného ji chtěl popadnout, držel ji přišpendlenou, dokud neuzná a nepřijme, že je jim souzeno být spolu.

Snažil se nepohnout. Minulou noc se až dost vnucoval. Možná jí na začátku přenechal vedení, ale když v brzkých ranních hodinách usínali, vyčerpaní a ve vzájemném objetí, věděla, kdo měl kontrolu. Dychtivě se zapojila a vyhověla každému jeho požadavku.

A teď, přes to všechno, cítil její rezervovanost. A víc než to, viděl její odhodlání, když sama sebe takhle vydala a na oplátku požadovala víc.

To nebylo až do posledního mysl zastírajícího šukání, co odhadl její záměr. Panika se stonásobně zvětšila, ale vydržel to.

Teď, jak zvedla ruku, aby vklouzla do županu, který jí poskytl, pozoroval křivku jejího pasu, její hladké tělo a skryl odhodlaný úsměv.

„Dobré ráno, Broskvičko.“

Napjala se, ale neotočila se. Tep mu poskočil, jak jeho tělo zalila touha vstát z postele a přimět ji čelit mu. „Jak se cítíš?“ Snažil se udržet svůj hlas vyrovnaný. Jedna jeho část byla v údivu, proč byl tak ohromený, že ho obrátila naruby, aniž by zvedla prst. Bylo to to samé, co ho ohromilo v Marakéši. Ten pocit, že pro něho znamenala víc, než kdokoliv nebo cokoliv jiného v jeho životě.

A to bylo to, co ho vyděsilo. Že jakékoliv další odhalení o jeho minulosti by ji nadobro odehnalo.

„Skvěle. Cítím se skvěle.“ Pár minut si pohrávala s páskem od županu. Poté chytila pramen svých vlasů mezi prsty. Zach byl spokojený s napjatým tichem tak, jak pokračovalo. Cítil se dokonale spokojený tak, jak byl, sledovat ji ošívat se. Tahle žena ho už natolik pekelně zmátla na to, aby k ní dnes ráno cítil schovívavost.

Po další minutě vzhlédla. „Zachu, musím jít do práce.“

„Ne, nemusíš. Dneska pracuješ odsud. Se Sheenou jsem si to vyjasnil.“

Otočila se k němu. „Co že jsi?“

Stoupl si a přešel k ní. Její kůže žhnula hněvem, ale její oči byly rozkošně zastřené ze spánku a sexu. A on po ní nikdy víc netoužil. „Ještě jsme se nedostali k tomu, abychom probrali tvoje návrhy k projektu. Myslel jsem, že bychom je mohli prodiskutovat tohle ráno.“

„To zabere asi tak hodinu. A co budu potom k čertu dělat po zbytek dne?“ vybuchla, z jejích očí na něj šlehaly plameny.

Nemohl zabránit, aby se neušklíbl nad jejím podrážděním. Začínala být zase čilá. Dobře. Upřednostňoval tohle před její tichou snahu opustit ho.

„Jsem si celkem jistý, že na něco přijdeme.“

Zavřela oči. „Nemůžu strávit svůj předpokládaný pracovní den tady s tebou –„

„A šukat do zbavení smyslů? Dovoluji si nesouhlasit. Není to to, o čem byl ten šukací maraton minulou noc?“

Její zamračený pohled v sobě měl ostražitost. „O čem to mluvíš?“

Zavrtěl hlavou, neochotný přijmout svoje obavy. Minulá noc ho dostala z jejího systému. Šukání na usmířenou před šukáním na rozloučenou. I když tak trochu věděla, že jeho poslání je opačné. Zkoušel být gentleman. Pokusil se žadonit. K sakru, dokonce zkoušel i vydírání.

Nyní měl v úmyslu prošukat se zpátky do jejího systému. Ale nemohl riskovat, že by ji vyděsil tím, že na ní bude tlačit.

Přitáhl si jí blíže, sklonil se a přitiskl svá ústa přes její. Jeho obavy se o zlomek zmenšily, když mu odpověděla rozevřením rtů a jeho polibek opětovala. Když rukama sklouzla kolem jeho pasu, dýchalo se mu ještě snadněji. Když zvedl hlavu a zadíval se na ní, její oči byly zastřené touhou.

„Zkusme to znovu. Dobré ráno, Broskvičko.“

„To pro mě není dobré ráno, když se snažíš zmařit můj den ještě předtím, než začne, Zachu,“ stěžovala si.

Pokusila se odtáhnout, ale zadržel ji. Stále víc a víc se cítil, jakoby se ji snažil držet, zatímco se od něj odtahovala. Pomalu jí přejel palcem po spodním rtu a cítil, jak se pod jeho dotekem zachvěl.

„To není to, o co se snažím. Myslel jsem, že ti ušetřím čas tím, že vyřadíš dojíždění do práce.“

„To není potřeba. Jsem dospělá. Umím si uspořádat svůj vlastní pracovní den. Vím, že ti je jedno, jestli to Sheena o nás zjistí, ale mě ne. Můžeš se pokusit to respektovat?“ Její modré oči se na něj mračily, ale byl tam také náznak smutku, který ho trhal na cucky.

Něco se muselo stát. A to brzy. „Odpusť mi, bejby. Jenom jsem tě chtěl mít dneska tady u sebe.“

Další minutu na něj upřeně hleděla, potom přikývla. „Ale zcela určitě budeme pracovat, jasný? Chci dát Sheeně konečnou zprávu o pokroku.“

„Do oběda budeme hotovi. Potom tě vezmu na oběd. Pokud chceš,“ dodal rychle, když viděl, jak začíná pozvedávat obočí. „Nebo si můžeme práci protáhnout a říkat tomu pracovní oběd.“

Podrážděně potřásla hlavou. „To nemáš … já nevím, něco dalšího na práci?“

„Můj pracovní den je … proměnlivý.“ Neměl na nejbližší budoucnost nic naplánované kromě toho, aby udělal všechno, co bude v jeho silách, aby si ji udržel.

Jejich pohledy se setkaly a v těch okouzlujících hlubinách se pomalu vynořila obezřetnost.

„Jak dlouho si myslíš, že v tomhle můžeš pokračovat, Zachu?“ A znovu ten smutek, ta hluboká ozvěna bolavé duše, která ho rozervávala vedví.

„Bojovat, abych tě neztratil? Tak dlouho, dokud budu dýchat.“

Její vlastní dech se zadrhl, ale začala se odtahovat.

„Bethany –“

„Potřebuju si dát sprchu,“ řekla, její tón více než naznačoval, že nepotřebuje společnost.

Zabořil se nohama hlouběji do koberce, aby ji nesledoval, když zamířila do koupelny. Projel si rukou skrze vlasy, počítal časový rozdíl na Západním pobřeží a hlasitě vydechl. Začínal si uvědomovat, že i když se jeho právnímu zástupci podaří dosáhnout zrušení doložky o neposkytování informací, musel by Bethany říct mnohem víc informací o svém životě než o Farrah a co vedlo k incidentu před šesti lety.

Jedna věc byla také otázka jeho matky a jejího životního stylu.

Ve srovnání s rodičovstvím, jaké prožíval během svého dospívání, byli Bethanini rodiče svatí. Svatí, kteří by ho nechtěli kolem jejich dcery, když by se dozvěděli o jeho zvrácené minulosti. O sklonech jeho matky.

Viděl, jakým způsobem byla Bethany zdrcena svým kreténským expřítelem. A jakým způsobem reagovala na jeho šokující odhalení. Jak by reagovala, kdyby jí řekl, že jeho matka to udělala ještě horším způsobem a pokračovala v tom?

Zaslechl zvuk tekoucí vody. Popošel ke dveřím koupelny a nadechl se. Potřeboval jí dát prostor. Dát jí minutu, aby si utřídila myšlenky –

Seru na to. Potřeboval jí. Když byl v její blízkosti, zapomínal, jak podělaný život vedl, dokud ho ta tragédie nedohnala do otupělosti.

Vstoupil do koupelny, a když ji zahlédl, zastavil se. Ježíši, byla tak kurevsky nádherná. Bylo hloupé žárlit na vodu, která stékala dolů po jejím těle, ale jakmile se jednalo o Bethany, rozum vylétl oknem před dlouhou dobou.

Upevnila si své dlouhé vlasy na hlavě a byla nakloněná dopředu, takže voda zasahovala její páteř. S rukama opřenýma o zeď mu připomněla jejich první sprchu v Paříži, kdy ztratil kontrolu a udělal se jí na celý zadek.

Během vteřiny byl tvrdý. Musel vydat nějaký zvuk, protože se během vteřiny prudce otočila.

Ztrápený výraz v jejích očích ho přiměl zatnout zuby. „Sakra, Bethany. Nemůžu vystát ten pohled ve tvých očích,“ řekl zastřeně.

„Tak ho naprav,“ odpověděla. Když slyšel v jejím hlase zadržující slzy, sevřela se mu hruď. „Věříš mi, Zachu? Alespoň trochu?“

„Věřím ti.“

Potřásla hlavou. „Zjevně ne dost.“

Přistoupil k ješitnosti, uvědomoval si, že její oči se na něj dívají. Opřel se a překřížil ruce. „Podepsal jsem doložku o mlčenlivosti, kde se zavazuji, že nebudu nikdy mluvit o tom, co se stalo před šesti lety. Můj právník se snaží to zrušit.“

Vytřeštila oči. „Myslíš tím, že nemůžeš legálně mluvit o tom, jak zemřela?“

Přikývl. „Zkoušel jsem to, ale její rodina nespolupracuje.“ Sevřela se mu čelist. „A v hloubi duše je za to neviním.“

„Proč ne?“

Hruď se mu naplnila lítostí, bolestí a zoufalou panikou, že směřoval k tomu, že řekne něco, co ho bude stát tuhle nádherou ženu před ním. Ale zdálo se, že nemohl zastavit tok jeho slov. „Protože byla odsouzena ke zkáze v okamžiku, kdy se se mnou setkala.“

„Bože, Zachu …“

Jeho duši zaplavil led a vrhl ho zpátky do času, na který nemohl nikdy zapomenout. „Byla nevinná, Bethany. Neměla kurva ani ponětí, jaký je skutečný svět. Byla panna, proboha. Tak strašně jsem jí zkazil, dokonce jsem jí ke konci mohl stěží poznat.“

Při jeho drsném tónu sebou trhla. Zajel si rukou skrz vlasy a snažil se dýchat, bojoval, aby se stáhl od okraje, ke kterému bruslil. Duchem nepřítomný uslyšel, jak se sprcha vypnula. O chvíli později stála před ním.

„Přiměl jsi jí dělat něco proti její vůli?“ zeptala se.

Zamračil se, jeho myšlenky byly zmatené chaosem. „Přiměl …? Pravděpodobně. Možná. Byl jsem docela dost sebestředný. V té době se mi v životě hodně dařilo a já se snažil vyždímat z toho všechno, co stálo za to. A byl jsem zatraceně schopný čehokoliv. Věděl jsem to a ujistil jsem se, že to věděli i všichni kolem mě. A s Farrah jsem to dal najevo ze všeho nejvíc.“

Přistoupila o další krok blíže. „Jak?“

Pokusil se pokrčit rameny, ale ta se nepohnula. „Věřila mi. Ujistil jsem se, že věděla, jaké by byly důsledky, kdyby někdy tuhle důvěru zradila. Já … přiměl jsem jí vybrat si mezi její rodinou a mnou. Vybrala si mě. A nakonec za to zaplatila tu nejvyšší cenu.“ Bolest ho uvnitř spalovala, rychle byla následována usvědčujícím chladem, který hrozil zmrazit jeho srdce.

Dotkla se jeho paže a chlad začal náhle ustupovat. „Zachu, omlouvám se.“

Uchopil jí za ruku a přitáhl si jí blíž. Její tělo bylo promáčené ze sprchy, ale byla zahřátá a hebká a byla vším, po čem toužil, navzdory tomu, že hluboko ve své duši věděl, že si jí nezaslouží.

Rukama mu kroužila po ramenou a svojí tvář mu zabořila do krku. Roztřeseně vydechl, když se k němu přitiskla pevněji.

Bože, nechtěl jí nikdy nechat jít. Nikdy.

„To je to, proč se bojíš mi věřit? Proč mě odstrkuješ?“ zašeptala trhaně.

„Děsím se toho, co uvidíš, když se ti otevřu. Že uvidíš někoho, s kým nebudeš chtít být.“

„Ta osoba, kterou si myslíš, že jsi, začala a skončila s Farrah?“ Její otázka bodla přímo do srdce každého jeho strachu.

Několik minut nemohl mluvit. „Ne,“ připustil nakonec.

„Ale ona byla důvodem, proč ses uzavřel, je to tak?“

„Musel jsem. Nemůžu riskovat, že tomu vystavím ještě někoho jiného. Její rodina je stále zdrcená tím, co jsem udělal, Bethany. Co nemůžu nikdy odčinit.“

Opřela se dozadu a pohlédla na něj. „Takže se chystáš strávit zbytek svého života tím, že se budeš trestat, platit tím, že se nikdy neodvážíš být šťastný?“

„Nezasloužím si být šťastný.“

Bolest mu zatemnila oči. „Tak co tady potom dělám?“

Byl zdrcený. Otupěle potřásl hlavou. „Já … nezasloužím si to. To neznamená, že po tom netoužím.“

Odtáhla se o další palec. „Takže po mě chceš, abych na všechno přistoupila, zatímco ty se schováváš za jakoukoliv vinu, která tě stravuje?“ Její hlas ho zahanbil. Zcela a naprosto. Ale stále se držel. Pustit ji nepřicházelo v úvahu.

„Zkouším to. Jsem ochotný na tom pracovat. Pracovat pro tebe. V Maroku jsi mi řekla, že mě miluješ. Chci si tu lásku zasloužit.“ Pohlcovalo ho zoufalství, když se její výraz neměnil. „Řekni, že mě miluješ, Bethany.“

Její pohled potemněl a nadechla se. „Já … nemůžu.“

Bolest ho sežehla hlouběji. Země se mu ztrácela pod nohama, jak ho zachvacovalo naprosté zděšení. „Proč k čertu ne? Jednou jsi to řekla, nemyslím, že to můžeš vzít zpátky.“

„Já myslím, že jsi měl pravdu. Řekla jsem to příliš brzy. Nechtěl jsi to tehdy slyšet, pamatuješ?“

„Chci to slyšet teď! Změnila jsi názor? Je to tak? Zahlédla jsi tu stvůru uvnitř mě a dala ses na rychlý ústup?“

Vytrhla se ze sevření jeho rukou. „Zmlkni, Zachu. Už zase si myslíš, že víš, co se odehrává v mém srdci a v mé mysli. Jsem tady. Navzdory tomu, co jsi mi řekl, jsem tady s tebou. Proč v tohle nemůžeš věřit?“

„Protože hledím do tvých očí a vidím smutek. Vidím bolest. Můžu dokonce cítit, jak mi prokluzuješ mezi prsty. Řekla jsi, že neutečeš, ale sakra určitě můžeš ustupovat. A to už děláš.“

Zatřásla hlavou a dívala se dolů na svoje nohy. Myslel si, že pohled do očí by ho bolel. Ale nevidět její výraz bolelo ještě víc.

„Měl jsi pravdu. Skutečný svět nám pěkně nakopal prdel.“

Výbuch jeho smíchu se odrážel po celé koupelně. „Řekni jen slovo a můžeme nastoupit do letadla a zamířit na Bora Bora.“

„Nemůžeme utéct od svých problémů, Zachu.“

„Nebudeme utíkat, když budeme spolu. Jenom jim budeme čelit s mnohem lepším výhledem.“

„Nemůžu se stáhnout ze svého života. Nebo svojí práce. Jakkoliv mě vzrušuje, jak zní Bora Bora.“

„Takže co navrhuješ?“ zeptal se, než se nad tím mohl lépe zamyslet.

Otočila se a vytáhla z vyhřívaného radiátoru ručník. Sledovat ji, jak si zakrývá své neuvěřitelné tělo, ho přimělo těžce polknout a bojoval s tím, aby jí ten kus látky nerozerval.

„V Marakéši jsme se dohodli na otázce denně. Chci tohle zpátky.“

Jeho hruď hořela, ale přikývl. „Dobře.“

Oči se jí zaleskly tenkou vrstvou slz. „Děkuju ti.“ Odvrátila se.

Když sahala po klice, napřímil se a přešel k ní. Opět ho přepadl ten pocit rozpadu. Srdce mu bušilo beznadějí a zoufalstvím.

Chytil ji za zápěstí a zabránil jí opustit koupelnu. „Bejby?“ Rukama jí sklouzl nahoru po pažích na ramena.

„Hmm?“

Nadechl se a pak hluboce vydechl. „Nenech lásku zemřít. Až přijde čas, kdy si to zasloužím, chci tě slyšet říkat, že mě miluješ, jako v Marakéši. Pokud to není příliš, můžeš mi to slíbit?“

„Ano. Slibuju.“

Roztřeseně vydechl a ústy putoval dolů po jejím krku. „Děkuju ti.“ Přistoupil blíže a slyšel jí zadržet dech. „Bože … děkuju ti.“

Sklouzl jednou rukou kolem jejích ramen a přitáhl si jí k sobě. Božsky voněla po mýdle a jako přitažlivá žena. Penis mu zaškubal proti jejímu zadku. Zalapala po dechu.

„Ježíši, Zachu, jak můžeš být právě teď tvrdý?“

S ústy na jejím hebkém hrdle se zasmál. „Nemáš kurva ani tušení, jak jsi žhavá, když nerozumíš tomu, že si nemůžu pomoct nebýt tvrdý, když jsi nablízku.“