DATB - 6. kapitola 2/2

Překlad: Wikča
Kor.: Klára

„Proč bych s tím souhlasila?“

„Uh, abys mohla vyhrát sto babek. To je jako týdenní spropitné za dvaceti minutovou hru.“

Sklonila jsem hlavu a přemýšlela o tom, co nabízel. Přestože by mi nevadilo dostat se blíž k Cooperovi, nebyla jsem připravená pro takovou intimitu.

„Proč předpokládáš, že prohraješ?“ zeptal se, spravujíc koule a vracejíc je zpět doprostřed stolu, „jsem dobrý, ale nejsem dobrý jako kulečníkový žralok. Sto babek jsou lehké peníze a já jen budu muset najít jiný způsob, jak se ti dostat pod tričko.“

Cooper se nadechnul a studoval mě, tvrdě přemýšlel. „Umím si představit pár způsobů, jak dostat to tričko pryč, ale necháme je na později.“

„Dobře. Věřím, že pokud vyhraješ, nepůjdeš dál než za druhou metu. Moje kalhoty zůstanou a ty to budeš respektovat. Věřím ti.“

„Jestli mi řekneš ještě párkrát, jak mi věříš, bude to znít jako bys to myslela vážně.“

Protočila jsem oči a vzala tágo. „Můžu začít?“

„Jistě, baby. Já tu budu jen sedět a sledovat, jak se ohýbáš.“

„Děláním perverzních komentářů mě nerozptýlíš. Jsem zvyklá na podivné podvádění.“

„Cokoli říkáš, ale spíše mám zájem o výhled. Sto babek je pro mě hovno.“

„Musí být hezký,“ řekla jsem, laskajíc tyčku, jakoby mohla být má kamarádka a pomoct mi vyhrát.

„Peníze dělají jakkoliv život hezkým. Oh, a způsob, jakým hladíš tu tyč, mě tady dělá super nadrženým. Taky předpokládám, že to děláš naschvál. Kdo podvádí teď?“

Ohlížejíc se na něj jsem se zakřenila. „Jsi ve stálém stavu vzrušení. Za to neberu vinu.“

Pohodil hlavu dozadu a zasmál. „To je fér.“

Dalších pár minut jsem dala pár pěkně dobrých střel, dokud si nějaký hrozivý motorkář nestoupl moc blízko a já minula. Cooper si vzal tyčku a studoval zbývající koule.

„Nebreč, když ti natluču zadek.“

„Sakra jo,“ řekl motorkář se smíchem, „některé holky to prostě milují drsně.“

Dávajíc mi rychlý pohled, Cooper se zahleděl na chlapa. „Kdo kurva jsi?“

„Znám tvého tatíka.“

„Dobré pro tebe, ale jestli nevycouváš a nepřestaneš děsit mou holku, můj tatík a já se zúčastníme tvého pohřbu.“

Motorkář otevřel pusu, aby promluvil, než si to rozmyslel. Při odchodu si klel pod vous a já se usmála na Coopera.

„Líbí se mi, když mě nazýváš svou holkou,“ řekla jsem a hladila mu ruku, „cítím všude teplo, ale hlavně na jistých místech.“

„Kurva ne,“ Cooper zanadával, zatímco se široce usmíval, „nenechám se rozptýlit.“

„Velké dítě,“ řekla jsem, když jsem si sedla a překřížila si ruce přes výherní cenu, „fajn. Nechám tě prohrát staromódním způsobem. Víc na houby pro tebe než pro mě.“

Cooper zvládl jeho další dvě střely perfektně, jakoby byl vytrénovaný od narození k obalamutění idiotů jako já do hraní proti němu.

„Řeknu ti co,“ řekl, když minul další střelu, „proč to nenecháme u remízy? A já ti dám stovku a ty mi dáš druhou metu?“

„Takže, jako bys mi platil za sex?“

„Člověče, ty jsi negativní. Ne, Farah, je to nerozhodně. My oba dostaneme, co chceme.“

„Já chci vyhrát.“

Cooper se sklonil a díval se mi zpříma do očí. „Ty jen nechceš, abych dostal, co chci. Myslím, že jsi souhlasila jen proto, že jsi přišla na to, že je to hotová věc, že vyhraješ.“

Stoupla jsem si a protlačila se kolem něho, chytila tyč a namířila. Jestli se netrefím, tak pravděpodobně prohraju a Cooper vyhraje. Opravdu jsem teď nechtěla, aby vyhrál. Taky jsem ho nechtěla nikde blízko mě. S ním zírajícím na mě jsem si přála, abych před hrou jedla, takže bych odešla, až bych mu nakopala zadek.

„Chci burger,“ řekl Cooper hlasitě přesně v momentě, kdy jsem zasáhla kouli. Překvapil mě a narušil mi zamíření.

Poslední koule se kutálela k díře, pak zastavila na hraně, měla příliš malý spád, aby spadla dovnitř. Prohrála jsem. Zkurveně jsem prohrála, protože podváděl a já nikdy nechtěla, aby se mě dotýkal. Zlost se mi šířila v břiše, tvrdě jsem hleděla na kouli. Nezajímala jsem se o prachy. Jen jsem nikdy nechtěla, aby na mě ten debil položil ruce.

Cooper si stoupal a syčel skrz zuby. „Tak blízko.“

Hledíc na kouli jsem bojovala se slzami a zlostně jsem je setřela, když stejně spadly. Cooper stál vedle stolu a shlížel na mě.

„Jsi ta nejhezčí dívka, co jsem kdy viděl, a to už jsem viděl nějaké žhavé kočky předtím,“ řekl s překříženýma rukama, než udeřil bokem do stolu, „prostě je na tobě něco speciálního.“

Ten úder byl dostatečný, aby spadla koule do díry. Sledovala jsem kouli spadnout, pak jsem donutila zvednout svůj mokrý pohled k němu.

Cooper s úsměvem vydal poraženecký povzdech. „Hádám, že budu muset přijít na jiný způsob, jak se dostat pod tvoje tričko.“

„Jsi blbec.“

Uvolnil ruce a sklonil se pro polibek. „Jsem hladový. Pojďme si objednat jídlo.“

Když se obrátil k sedadlům s jeho sourozenci, zachytila jsem jeho tričko a zastavila ho.

„Děkuji,“ řekla jsem, přejíc si, aby Cooper věděl, jak hrozné by bylo, kdyby očekával, že se mě bude dotýkat po tom, co podváděl, „nechci ty peníze.“

„Srát na to. Vyhrála jsi férově a poctivě. Navíc, nechci, aby moje holka hladověla.“

Zkoumala jsem jeho tvář. Byla jsem zmatená, jak skákal vpřed a vzad mezi debilem a jemným blbcem. Když byl sladký, chtěla jsem ho více, než jsem kdy chtěla cokoliv. Když byl debil, zobrazoval vše, co jsem nenáviděla na světě. Cooper byl komplikovaný kluk, ale moje city k němu byly milionkrát komplikovanější.

Sledoval svého bratra a sestru se hašteřit. Cooper si všiml mého pohledu na něm. Soustředil svůj temný pohled na mou tvář a tvrdě zíral, jako bychom měli soutěž. Nebyla jsem si jistá, co viděl na mém obličeji tentokrát, ale zamrkal a nechal mě vyhrát.

„Jsi hladová?“ zeptal se jemně, „můžeme jít někam jinam, jestli se ti nelíbí jídlo tady.“

Dýchajíc moc rychle, jsem si nebyla jistá, co udělat nebo říct. Byl příliš sladký a já si začínala přát, aby vážně chtěl, abych byla jeho holka. Chtěla jsem být k někomu blízko tak hrozně, ale Cooper byl strašidelný. I když se na mě díval tak, jak se díval, viděla jsem napětí v jeho čelisti, jakoby čekal, až ho někdo nasere.

„Burger by byl fajn,“ řekla jsem, sedajíc si ke stolu, kde jeho bratr, sestra a Maddy čekali.

Cooper odtáhl židli od vedlejšího stolu a sedl si palec ode mě. Sledoval mě způsobem, jakým to někdy dělal U Dennyho. Jakoby mě rozpitvával, vkrádal se skrz všechny mé bariéry a brzy by věděl všechny mé myšlenky. Nesnášela jsem býti zkoumaná, tak jsem se vyhýbala jeho pohledu.

„Měl bych ti dát tvoje peníze,“ řekl Cooper poté, co jsme si objednali, „mám pocit, že brzy začneš vyšilovat a já nechci, abys vyběhla bez peněz.“

„Proč bych měla vyšilovat?“ zašeptám, nenávidíc, že všichni na mě zírají, „a nemůžu vyběhnout, když nevím, jak se dostat domů.“

„Vzala bych tě,“ ohlásila Bailey, „ale nejdřív bychom se mohli zastavit na párty,“ Cooper se nasupeně díval na svou sestru, která se usmála, „najdeme si pár opravdových mužů a vysvlečeme se a...“

„Hnus,“ zamumlal Tucker, „ty nahá je opravdový zabiják zábavy. Ale, Farah je někdo, kdo by mi nevadil nahatý pro trochu zábavy.“

Cooper vypadal připravený praštit svého bratra, ale Maddy tam byla dřív. Zasáhla Tuckerovu čelist loktem, vstala a hodila po něm pitím.

„Nosím tvoje dítě a ty se snažíš ošukat tuhle děvku.“

V mém životě byly chvíle, kdy jsem si přála být neviditelná. Zrovna teď byla jedna z těch chvil.

„Baby,“ konejšil Tucker, když si třel čelist, „jsi tak hormonální a další hovadiny.“

„Neobviňuj z toho hormony. Jsi prase a já tě nenávidím za to, že chceš šukat někoho jiného.“

„Ne šukat,“ řekl Tucker jemně, ruce měl v gestu pro mír, „maximálně vykouřit.“

V další sekundě všechno vybuchlo. Cooper praštil Tuckera, a pak se otočil, aby praštil dalšího chlapa, který udělal něco, co jsem neviděla. Bailey křičela na Coopera, aby zabil toho chlapa, pak křičela na Tuckera, aby zabil jiného chlapa. Maddy pleskla Tuckera na jeho cestě k zemi, potom utekla do koupelny, křičela něco o matce ochraňující své mladé. Nečekala jsem kolem, abych zjistila, co se stane pak.

Vyskakujíc z baru jsem běžela bez ohlížení. Jak jsem přiběhla k silnici, hádala jsem, kterou cestou jsme přijeli. Všechno před barem bylo tak zelené a nepopsatelné, ale moje vnitřní GPS na mě křičela, abych vyrazila doleva. Utíkala jsem po silnici, nevšímala jsem si troubících aut, co jela kolem.

Potřebovala jsem se dostat domů za zamčené dveře, abych byla v bezpečí. Když jsem vyrůstala, kolik bitek vypuklo blízko mě a Tawny? Kolikrát mě někdo praštil při snaze se dostat k mým rodičům? Tawny ztratila zub v takové bitce. Jednu minutu jsme byly v obchodě. Další minutu Tawny dostala ránu do obličeje, která byla mířená na mámu. Stále děkuju Bohu, že jsme měli zubní pojištění skrz stát. Pokud ne, mojí ubohé sestře by chyběl jeden z předních zubů. Jakoby život nebyl už tak dost těžký (i se všemi zuby v pořádku).

Už žádný chaos z mého dětství. Už žádné šílenství. Potřebovala jsem se osvobodit od mé minulosti. Osvobodit se od nebezpečí a strachu. Byt, co jsem sdílela s mámou, nebyl luxusní ani ne moc příjemný, ale byl hezčí, než většina míst, kde jsem žila. Byl tak bezpečný, jak jen jsem tady mohla najít a doufala jsem, že běžím správným směrem.

Vyčerpaná s vyschlým hrdlem jsem zakňučela, když jsem zaslechla motorku. Silnice začala být obydlená, takže jsem věřila, že jsem blízko mého sousedství. I skoro v bezpečí jsem nemohla utéct Harleyi.

Cooper zastavil přede mnou a nechal motorku běžet. Jeho pohled byl rozzlobený a já si všimla krve na jeho spodním rtu. Stojící tam propocená a žíznivá, jsem si připadala jako přilepená k místu, hodně jako když jsem se dostala do problému jako dítě. Můj táta mi řekl, abych šla k němu a já věděla, že dostanu páskem. Někdy jsem se nezajímala. Když jsem se párkrát chovala jako spratek, tak mi nevadilo naplácání, protože jsem nenáviděla náš život. V dobách, kdy jsem neudělala nic špatného, a můj táta chtěl jen někoho potrestat, jsem se o to starala. Zírala bych na něj a čekala na někoho, až mě zachrání. Věděla jsem, že nikdo, ale nechtěla jsem jít naproti svému osudu. Pokaždé když jsem takhle zpanikařila, mi táta naplácal tam, kde jsem byla přilepená na podlaze.

Teď jsem čekala na odplatu od nasraného Coopera. Dýchal příliš rychle s násilnickým pohledem v očích, naznačil mi prstem, abych přišla blíž. Stejně jsem se nepohnula. Nepůjdu k němu, abych byla potrestaná. Jestli to chtěl udělat, může přijít on ke mně. Nebyl to moc dobrý postoj, ale naučila jsem se přijímat malá vítězství.

Cooper vypnul motorku a slezl z ní. Sledovala jsem ho jít ke mně a chtěla utéct. Stejně ale jako když jsem byla dítě a čekala na naplácání, jsem neměla kam jít.

Než ke mně dorazil, v Cooperovi se vytratila zlost z výrazu. Jeho tmavé oči zněžněly a on si povzdechl. „Proč jsi utekla?“

Potřásla jsem hlavou, jen jsem chtěla jít domů a být v bezpečí. Co kdybych řekla Cooperovi něco špatně a on by mi ublížil? Nikdo by se nezajímal. Nikdo by mi nepomohl. Byl bohatý a mocný. Já byla chudá a nikdo.

Když jsem nic neřekla, Cooper se trochu zamračil, vypadal víc zmateně, než naštvaně.

„Tuck si potřebuje dávat pozor na pusu,“ řekl nakonec Cooper, „nasrávat jeho těhotnou přítelkyni je blbost. Jakoby neměla dostatek stresu. Potom o tobě mluví, jako bys byla děvka. Potom se do toho zapletou ti sráči, dělajíc ta gesta. Možná nerespektuju moc holek tady kolem, ale ty a Maddy jste solidní,“ řekl a přibližoval se, „proč jsi utekla?“

„Bála jsem se,“ zašeptala jsem.

„Proč jsi neutekla do koupelny jako Maddy?“

Odpověď v mé hlavě by ho neudělala šťastným, tak jsem to neřekla. Cooper se rozhlédl a vyfakoval troubící auto. Když se jeho pohled vrátil ke mně, vydal dlouhý vzdech.

„Pojďme se najíst.“

„Chci jít domů,“ zašeptala jsem, vyděšená z jeho reakce.

„Proč?“ zamumlal, už ne zmatený. Teď byl jen rozzlobený.

„Bojím se a chci jít domů.“

„Proč bys byla víc v bezpečí doma než se mnou? Nikdo se mnou nevyjebe a jen tak si odejde.“

Nutila jsem se nebrečet a podívala se na Coopera a on konečně porozuměl. Ukazujíc jeho nelibost říkáním ''kurva'' desetkrát, se rozhlédl, jakoby mu někdo mohl pomoct, kdyby dostatečně zaklel.

„Nasrat na to,“ zakřičel, jdoucí zpět k motorce, „nepotřebuji se honit za upjatou mrchou, jen aby se mohla otočit a myslet si, že jsem debil. Nasrat na tebe, Farah!“

To už jsem brečela. V restauraci jsem opravdu chtěla, aby mě Cooper měl rád a doufala jsem, že hodně z jeho hrubosti bylo představení. Ale to nebylo a on mě teď nechával na kraji silnice. Dal by mě teď vyhodit?

„Naskoč“ vyštěkl, startujíc motor, „pokud teda nechceš mít další záchvat a jít domů pěšky?“

Vyčerpaná jsem se potřebovala dostat domů. Nějak jsem si byla jistá, že pokud se dostanu k bytu, budu se cítit lépe. Navrhl mi nejrychlejší způsob, takže jsem si sedla za něj a obalila ruce kolem jeho pasu.

Když jsem se o něj opřela, Cooper vzdechl divným způsobem. Vzpomínal na to, jak jsme se navzájem škádlili, když moje ruce byly kolem něj naposledy? Přál si, abychom se mohli vrátit zpět a změnit směr? Taky jsem si to přála, i když jsem věděla, že bych stejně skončila vyděšená, zatímco mě nenávidí.

Brečela jsem celou cestu domů, cítila se, jakoby neštěstí staré Farah nakazilo život nové Farah. Stále jsem nemohla najít svou cestu. Po bilionté jsme si přála, aby tady se mnou byla Tawny. Měla bych si s kým promluvit. Někoho, kdo mě milovat. Někoho, s kým bych nemusela předstírat. Někdo, kdo zná moje špinavé tajemství.

Když jsem slezla z motorky, Cooper mě vzal za ruku a upřeně se na mě zadíval. „Můžu tě později vyzvednout a vzít tě ven na večeři. Na nějaké hezké místo.“

Chtěla jsem Coopera tak hrozně. Když se na mě podíval, cítila jsem se krásně a speciálně. Nikdy předtím jsem se tak necítila a toužila jsem po tom. I když jsem nebyla zvyklá na to, cítit se speciálně, byla jsem obeznámena se strachem. Zoufale jsem potřebovala život, kde bych se neustálena neobávala o svou bezpečnost. S Cooperem bych vždy byla jedem krok od nebezpečí nebo rozpaků.

„Uvidíme se v pondělí ve třídě,“ řekla jsem, klouzajíc pomalu rukou ven z jeho.

Cooperův výraz se změnil. Na bolestivou chvíli jsem viděla lítost a touhu. Na bolestivou chvíli jsem viděla muže, kterým jsem si přála, aby byl. Poté jeho výraz ztvrdl a on hlasitě vydechl.

„Jednoho dne budeš stará a podíváš se zpět, jak jsi odehnala zábavnou sračku.  Budeš si přát, abys vzala šance, když jsi byla mladá. Budeš plná zasrané lítosti, ale já nebudu.“

I když jsem přikývla, viděla jsem lítost číhat za jeho hněvem. Přál si, aby věci šly jinak. Dokonce si mohl přát, aby mě vzal jinam, než do baru. V co Cooper doufal, by se ukázalo jako náznak upřímného zájmu o mě, co se změnil do šukání.

„Bavila jsem se,“ zamumlala jsem.

Cooper protočil oči a strčil mi do ruky svazek dvacítek. „Hovadina.“

„Ne, nějaké části byly opravdu dobré.“

Cooper držel můj pohled a touha odstrčila stranou podrážděnost. „Znám hezké místo, kde se můžeme najíst. Tiché a jídlo je dobré.“

Myslím, že věděl, jak moc jsem chtěla říct ano, ale potřásla jsem hlavou a ustoupila. Cooper byl krásný a úžasný v mnoha směrech, ale děsil mě a já potřebovala být v bezpečí. S ním bych nikdy nebyla.