Checkmate:TIB - 21. kapitola

Překlad: Lenuszka

Logan

Jelikož má Maggie o Vánocích noční směnu, vysadí Skylar někdy před pátou. Všimnu si, jak unaveně Maggie vypadá. Poslední dobou pracuje pořád. Vím, že je skvělá matka a tím, že se sbalila a přistěhovala ke mně blíž, to více než dokázala, zvláště když se mnou musí celou dobu spolupracovat v péči o Skylar.

„Vezmu si ji zítra ráno. Končím v pět, takže poběžím domů, pár hodin se vyspím a pak ji vyzvednu, aby si mohla doma rozbalit dárky,“ řekne Maggie ve dveřích.

„To zní skvěle,“ řeknu jí. „Můžu ji u tebe vysadit, jestli to pro tebe bude jednodušší.“ Jelikož většinu noci pracuje, jsem si jistý, že bude potřebovat tolik spánku, kolik bude možné.

„To by bylo vlastně skvělé. Díky, Logane.“ Maggie se na mě usměje, než jde k autu a vyjede z příjezdové cesty.

„Tati, můžeme udělat pro Santu sušenky?“ ptá se Skylar po tom, co zavřu dveře. „A musíme mu nechat taky sklenici mléka!“ připomene mi s nedočkavým pohledem v očích. Je tak nadšená, že se sotva krotí. Tohle bude poprvé, co kdy stráví Vánoce u mě doma.

„Samozřejmě, zlato. Kayla se taky staví. Myslím, že má pro tebe speciální překvapení.“

„Neříkej!“ Skylar je tak nadšená, skoro vyskočí z oblečení. Jen co zmíním Kaylino jméno, telefon mi zadrnčí zprávou od ní.

K: Myslela jsem, že bych přinesla přísady na sušenky. Pro Santu, samozřejmě. Co myslíš?

L: Myslím, že Santa miluje sušenky ;)

K: To se vsaď, že jo! Budu tam do hodiny.

Posledních několik týdnů s Kaylou bylo skvělých. Každá chvíle, co jsem s ní strávil, vím, že takhle má vypadat vztah. Bez hádek, bez bojů kvůli nedůležitým věcem, jen si užíváme společnost toho druhého a nikdy to nezevšední. Chlapi z oddělení jsou znepokojení tím, jak zatraceně šťastný jsem, ale je mi to jedno. Budu hrdě nosit na tváři svůj láskou nemocný úsměv, i když za něj od nich denně dostávám čočku.

Sledujeme se Skylar v televizi Sněhuláka Frostyho, než Kayla přijede. Vejde s taškami z obchodu plnými surovin na sušenky a tyčinkami pro soby. Jakmile mě uvidí, políbí mě a zamíří přímo do kuchyně. Skylar jde za ní. Opřu se o dveře a sleduju ty dvě, jak dělají sušenky a míchají těsto na preclíky, čokoládu a ořechy pro soby. Kuchyně nakonec vypadá, jako by se tu vyzvracela banda skřítků, ale nemůže mi to být víc jedno, když můj dům úžasně voní a moje děvčata jsou nadmíru šťastná.

„Co sis přála k Vánocům od Santy?“ konverzuje Kayla se Skylar.

„Chtěla jsem štěně, aby měl Herman kamaráda,“ řekne Skylar, což způsobí, že se na mě Kayla podívá s rozšířenýma očima. Kruci. Netušil jsem, že chtěla Skylar štěně, protože to nikdy nezmínila v žádném dopise nebo Maggie. V tomhle bodě se můžu jen smát. Už nabírá Kaylin kurz.

Po večeři všichni zamíříme v našich válenkách a svetrech ven, takže Skylar může na zem nasypat tyčinky pro soby. Brouká si vánoční melodie, zatímco jí Kayla pomáhá a po chvíli Kayla vytáhne svůj telefon a klikne na aplikaci Santův stopař.

„Měla by ses začít připravovat do postele,“ řekne Kayla Skylar s vědoucím úsměvem. „Nechceš, aby se tu Santa nezastavil, protože jsi pořád vzhůru.“

Kayla zakoulí očima v naději, že ji přemluví, že je čas jít spát.

Nejprve to u Skylar neuspěje, ale pak se snaží vyjednat si víc času. „Půjdu spát, jakmile nachystáme sušenky a mléko pro Santu.“

„Dobře, domluveno.“

Po tom, co dáme za okno celý talíř sušenek a gigantickou sklenici mléka spolu s dopisem, který mu Skylar napsala už dříve, skončíme na gauči. Skylar se opře o Kaylu a odmítne se od ní hnout. Do hodiny Kayle usne v náručí. V podstatě ji musím od Kayly vypáčit, čemuž se musím smát. Po tom, co uložím Skylar do postele, jdu zpátky do obýváku a usadím se vedle svého Anděla.

„Věděl jsi o tom štěněti?“ ptá se s úsměvem.

„Netušil jsem. Nikdy mi o tom neřekla.“

„Takže… nepotřebuješ jedno?“ Ptá se Kayla s ďábelským úsměvem. Samozřejmě, že kdyby mi večer před Vánoci někdy dal štěně, byla by to ona.

„Co myslíš? Potřebuje opravdu Herman kamaráda?“ Podívám se na Hermana, který šťastně spí před krbem. Leží a užívá si život, aniž by se musel o něco starat.

„Víš, že bych ti adoptovala ještě další tři psy, takže možná nejsem tak nejlepší osoba na tuhle otázku.“

Obejmu ji a přitisknu si ji blíž. „To je pravda. Takže možná budu do rána potřebovat štěně.“

Otočí se ke mně celá. „Já to vážně můžu zařídit. Právě teď mám v útulku jedno z nejroztomilejších štěňat. Vezmu ho pro tebe. Skylar ho bude milovat, a myslím, že Herman taky.“ Přimhouří jedno oko, než pokračuje, „No, on se ho naučí milovat.“

Nemůžu si pomoct, ale zakřením se, protože po celé té době je pořád jednou z nejlepších psích dealerek v Sakramentu. „Miluju tě,“ zašeptám jí do ucha.

„Taky tě miluju.“ Nahne se a políbí mě, vsaje můj spodní ret do svých. Je pro mě tak těžké se kontrolovat. Ačkoli je tu Skylar, nechci, aby Kayla dnes v noci odešla, ne o Vánocích, už nikdy.

„Zůstaň dneska se mnou.“ Vezmu ji za ruku a políbím ji na klouby.

„Ale je tu Skylar, a to je naše nepsané pravidlo.“

„Ale taky jsou Vánoce,“ dodám. „A chci se na tvé narozeniny probudit vedle tebe.“ Hodím po ní okouzlujícím úsměvem, vím, že mě pak nebude schopná odmítnout.

Ona se zasměje. „Takže tím se to mění?“

Vsaju si spodní ret do úst, a podívám se na ni těma nejlepšíma psíma očima, které umím, s vědomím, že neodolá. „Ano, a chci tě tu dnes večer, abys mi pomohla sníst všechny tyhle zatracené sušenky. Ráno budu potřebovat pomoct rozmístit sobí trus. Ty nechceš být Santovým pomocníkem?“ Dělám na ni oči, jako když malé dítě žadoní o další zákusek.

Kayla se ke mně přisune, skoro až do bodu, kdy je její tělo na mém. „Takže Santa potřebuje pomocníka, jo?“

Ztěžka polknu, vím, že jí nemůžu odolat, protože je mou zatracenou slabostí. „Jen pokud jsi tím pomocníkem ty.“

Než se ztratíme ve rtech toho druhého, Kayla vstane. „Musím vyzvednout štěně,“ řekne s úsměvem. „Budu hned zpátky, Santo.“

Do třiceti minut se Kayla vrátí s roztomilým štěnětem, které je mixem labradora a retrívra. Herman si toho okamžitě všimne a začnou se očichávat. Ona zpoza zad vytáhne velkou červenou mašli. „Ještě nemá jméno, ale jsem si jistá, že Skylar nebude mít problém s tím, jí nějaké dát.“

„Je to holka?“ ptám se.

„Jo. Myslela jsem si, že by se to v tomhle domě potřebovalo trošku vyrovnat.“ Zakření se. „Můžeme jí ráno dát tu mašli kolem krku.“

Zanedlouho spí to štěně před krbem, kde ležel Herman, zatímco Herman na něj zírá. Kdyby psi uměli mluvit, přestavuju si, že ho Herman právě plísní.

„Nejsem si jistý, jestli je z toho šťastný.“ Podívám se na Hermana, který se zdá rozrušený.

Kayla si sedne vedle mě a zívne. „Chvilku mu to bude trvat, ale myslím, že budou nejlepší přátelé.“ Znovu zívne, ale usmívá se. „Jsi připraven sníst ty sušenky? Je to jeden z mých oblíbených receptů.“

„Jen pokud je budu moct sníst z tebe.“ Mrknu.

„Jsi jako starý chlípný muž.“ Zakření se, a potřese hlavou.

„Nemůžu si pomoct. Ty a sušenky jste má slabost.“ Zakřením se, ukousnu si sušenky a zamručím, jak se mi skoro rozpustí na jazyku.

„Je to ještě lepší s mlékem.“ Dlouze si lokne a pak mi dá sklenici do ruky. Nějak se nám dvěma podaří sníst všechny sušenky, až na dvě, do kterých jen kousneme pro blaho příští generace.

Jakmile jsme plní cukru a mléka, vezmu Kaylu za ruku a vedu ji do ložnice. Ona vezme štěně a nese ho s námi, spolu s několika dekami navíc. Budeme muset jít na nákup, abychom jí pořídili pelíšek.

„Takže je něco, co tížilo mou mysl, a opravdu jsem nenašla správnou dobu, abych s tím začala, takže to prostě vysypu teď,“ řekne Kayla, jakmile vylezeme na postel. Její slova mě znervózní, ale kývnu, abych jí dodal odvahu říct, cokoli potřebuje.

„Můžeš mi říct všechno,“ připomenu jí.

„Je to o Abby a té adopci.“ Nasaje si nervózně svůj spodní ret.

„Okay.“ Už jsme o tom mluvili, a ačkoli to bylo po tom, co ztratila svou paměť, nečekal jsem, že s tím začne.

„Cítím, že ti dlužím vysvětlení, proč jsem ti to neřekla dřív. Nesnáším, že jsi na to musel přijít takhle, a ještě víc, že jsi odhalil, že jsem ti o tom nikdy neřekla.“

„Kaylo, nemusíš--“

„Já chci,“ přeruší mě. „Byla jsem mladá a už jsem toho měla hodně za sebou. Pamatuju si to všechno tak jasně, ačkoli cítím, jako by se to odehrálo v mlžném oparu. Ale bylo to v době mého života, kdy jsem se cítila naprosto poražená, že jsem se nestarala o důsledky, a když jsem byla starší, na celé roky jsem to zablokovala.“

Odmlčí se, zavrtí se v posteli, a můžu říct, že je pro ni těžké o tom znovu mluvit. Vezmu ji za ruku a stisknu ji v té mojí.

„Vyrostla jsem se strachem, že žádný muž nebude nakonec schopný akceptovat všechny moje chyby a mou minulost, že to bude příliš, takže jsem to nikdy nikomu neřekla. Myslím, že už jen být pěstounským dítětem bylo dost, abych tím každého zatížila, když uvážím to stigma a emocionální strádání. Čím víc jsme se sbližovali, tím nervóznější jsem byla z toho, že tě ztratím. Znala jsem tvé srdce a věděla jsem, že bys mě nikdy nesoudil, ale nemohla jsem ten strach z toho co kdyby zastavit, tohle je jen jedna z mnoha dalších věcí, se kterými se člověk těžko vypořádá? Neměla jsem dítě, ale lhala jsem. Ta vina mě někdy pořád ještě užírá, což je důvod, proč jsem se vždycky snažila to blokovat.“

„Proč by ses měla cítit vinná?“ Podívám se na ni jemně.

„Cítím vinu, protože jsem nikdy nezjistila, co se stalo s tím dítětem. Jestli bylo adoptováno, nebo skončilo v pěstounském domově jako já. Někdy si znovu omílám ty chvíle, a přemýšlím, jestli jsem neměla dodat Abby odvahu, aby přijala odpovědnost, ale co by se pak stalo? Vykopli by ji, jak předpokládala nebo by byla schopná se i tak o své dítě postarat? Bylo toho tolik k přemýšlení, že jsem to naprosto zablokovala.“ Povzdechne si.

„Naprosto tomu rozumím. Nemusíš mi nic vysvětlovat, zlato. Byla jsi sama dítě, a udělala jsi, co jsi v tu danou dobu považovala za správnou věc. Byla jsi vhozena do špatné situace a musela ses rozhodnout. Nemyslím, že by existovala správná nebo špatná odpověď.“ Přitisknu si ji do náruče.

„Někdy přemýšlím o tom, co kdybych si to dítě osvojila a nechala si ho? Vykopli by mě stejně, ale minimálně bychom měly jedna druhou. Víš?“ řekne mi do hrudi.

„Vím, že je to pro tebe těžké poslouchat, ale nebyla to tvoje zodpovědnost, aby sis musela dělat starosti. Bereš každého s jeho břemenem takového, jaký je, a to je jedna z mnoha věcí, které na tobě miluju. Jsi tak soucitná a starající se, a sejdeš ze své cesty, abys udělala pro lidi tolik šlechetných věcí, ale musíš sama sobě odpustit. Dovol sama sobě přijmout věci, které nemůžeš změnit.“ Usměju se, protože cituju to, co mi moje matka někdy říkala, když jsem byl dítě.

„Děkuju.“ Jemně mě políbí na rty. „Nevím, jak to děláš, ale vždycky víš, co říct.“

„Je to jedna z mých předností.“ Mrknu, skloním se, abych ji políbil. „Možná by pomohlo to uzavřít.“

„Uzavřít? Jak?“

„No, jsi tam uvedená jako matka, že?“

„Ano.“

„Možná bychom mohli zapátrat. Najít nějaké informace.“

„O tom jsem nepřemýšlela. Možná? Nechci se do ničeho míchat, ale možná jen najít dostatek informací, abych věděla, že se má dobře.“

„Ještě, že spíš s detektivem.“ Mrknu, dám jí pusu na čelo. „Uvidím, co se dá dělat.“

„Děkuju,“ řekne znovu, čímž se moje srdce zvětší.

„Pro tebe cokoli, Anděli. Cokoli, vždycky.“

Ve chvíli, kdy mi zazvoní telefon, jsou čtyři ráno. Nastavil jsem si buzení, abych měl čas dát dárky pro Skylar pod stromek a nachystat všechno ostatní, než se ona vzbudí.

Kayla se zavrtí, ale já ji políbím na čelo a ona se zahrabe zpátky do přikrývek. Štěně si toho ani nevšimne, nebo se nestará. Vyklouznu z postele, popadnu tašku s dárky, kterou jsem ukryl ve svojí skříni, a spěchám je naaranžovat pod stromek spolu s jedním, se kterým chci překvapit Kaylu, z čehož jsem nadšený a nervózní zároveň. Nikdy předtím jsem nemusel pod stromek dávat dárky, takže mi to trvá déle, než bych si chtěl připustit, ale chci, aby to pro Skylar bylo dokonalé. Potom se navleču a zamířím ven, kde udělám sobí stopy a do zmrzlé trávy nasypu bobky.

Nakonec mi to trvá skoro hodinu, než všechno dokonale naaranžuju. Když vlezu zpátky do postele, vidím, že se štěně šťastně tulí ke Kayle, která poskočí, když cítí mou chladnou kůži na své.

„Ránko,“ zašeptám. „Všechno nejlepší, zlato.“

„Mm…“ Zasténá. „Děkuju.“

„Chceš svůj narozeninový dárek už teď?“ Sjedu rukou mezi její nohy. „Nebo později.“

Zachichotá se, pak mě odstrčí. „Máš tak studené ruce,“ stěžuje si.

„Já vím. Chceš, abych si je zahřál?“ žertuju, přitisknu se k ní blíž.

„Dobře, udělej, co musíš, jen mě nebuď,“ dobírá si mě s potutelným úsměvem, nechává oči zavřené, když se ke mně přitulí blíž.

Dlouho nepospíme, než se vřítí dovnitř Skylar a křičí. „Santa přišel! Tati! Santa přišel!“

„S mrkáním otevřu oči, cítím, jako bych vůbec nespal, ale jakmile vidím její široký úsměv, nezáleží na tom. Kayla zůstane skrčená pod přikrývkami spolu se štěnětem, takže ho Skylar ještě neviděla. Seskočím z postele a jdu za ní do obýváku.

„Podívej, tati!“ Je tak zatraceně šťastná, že se sotva může udržet. Poskakuje na špičkách, když zkoumá, co všechno je pod stromkem.

„Páni, zlato.“ Zářivě se usmívám. „Tento rok jsi musela opravdu hodná,“ řeknu jí s úšklebkem. Než začneme otevírat dárky, jdu do kuchyně a zapnu kávovar. Mám pocit, že to budeme potřebovat.

Právě, když vejdu zpátky do obýváku, vidím Kaylu jít se štěnětem s velkou červenou mašlí kolem krku. Skylar se podívá a jakmile si uvědomí, co Kayla drží, začne ječet.

„Ó můj Bože!“ křičí. „Štěně!“

Sleduju, jak se jí rozšíří oči a ten úsměv dosahuje až k očím. „Věděla jsem, že by mě Santa nezklamal. Teď už potřebuju jen malou sestřičku,“ zašeptá pro sebe, ale my ji oba slyšíme. Kayla se na mě podívá a mrkne.

Kayla si klekne před Skylar a položí štěně na zem. „Co myslíš, jak by se měla jmenovat?“ zeptá se Kayla, pobízí Skylar, aby o tom přemýšlela.

„Nevím…“ Skylar se směje, usmívá a já myslím, že je tím tak přemožená, že neví, co si myslet. „Co kdyby to byla… Princezna?“

Kayla se na mě podívá s vědoucím úsměvem. Zakřením se a zatřesu hlavou. Moje holky jsou si víc podobné, než jsem si uvědomil.

„Myslím, že to je dokonalé,“ řeknu jí.

„To je!“ souhlasí Kayla.

Princezna běhá a skáče na Skylar, strčí ji na podlahu a olizuje jí obličej, zatímco se Skylar chichotá a ječí.

„Myslím, že se Princezně líbíš,“ řekne Kayla. Dívá se na ně jako hrdá matka.

„Taky si to myslím,“ souhlasí Skylar, pořád se směje.

„Jsi připravená otevřít si teď zbytek dárků?“ zeptám se, než jdu do kuchyně a naleju dva šálky kávy. Jdu s nimi zpátky do obýváku a vidím, jak Kayla vytahuje všechny dárky se jménem Skylar.

„Dostala jsem nejlepší dárek na světě!“ Obejme Princeznu kolem hrudi. „Hermane, dostal jsi malou kamarádku,“ řekne mu, ačkoli on sedí a dívá se naprosto nezaujatě. Snad si na ně brzy zvykne.

„Oh, tak pojďme, podíváme se ven, jestli jídlo pro soby--“ navrhne Kayla a Skylar už je na nohou a běží k hlavním dveřím, než vůbec Kayla stihne větu dokončit.

„Tati!“ Skylar ječí od stop. „Pojď se podívat! Sobi nechali stopy a…“ Hned se začne chichotat. „Bobky.“

Pak kolem nás proběhne do kuchyně, kde jsme nachystali sušenky a mléko. „Santa snědl skoro všechny sušenky!“ Použije linku, aby se mohla opřít, když nadšeně skáče nahoru a dolů.

Následuju Kaylu s Hermanem a Princeznou v patách do kuchyně. „Myslím, že mu nakonec tvoje sušenky podle speciálního receptu chutnaly.“ Kayla se Skylar se smějí, a cítím ve vzduchu kouzlo Vánoc.

Další půlhodinu Skylar rozbaluje svoje dárky a strhává ze všech balicí papír. Ten úsměv na její tváři naplno zapíná mé emoce. Miluju ji vidět tak šťastnou a nadšenou, a všechno, co jsme na tenhle ten připravili, stálo za to. Tyhle nové tradice a vzpomínky si uchovám na celý život.

Teď ještě více, než jindy.

Po tom, co Skylar skončí s otevíráním dárků, uvařím nám všem snídani a dostanu zprávu od Maggie, že je připravená Skylar vyzvednout. „Zůstanu tady, jestli je to v pořádku,“ řekne Kayla, když jí sdělím, jaký je plán.

„Jo, zlato. To je dobře. Nebude mi to moc dlouho trvat.“

Ačkoli si Skylar chce hrát se všemi novými hračkami a štěnětem, můžu říct, že je vyčerpaná. Po tom, co se obleče, rozhodne se, že nepůjde.

„Ale tati, ještě nechci jít,“ řekne, zatímco odcházíme, podívá se zpátky na Princeznu a Kaylu ve dveřích.

„Tvoje maminka tě taky chce o Vánocích vidět, zlato. Vrátíš se sem opravdu brzy, dobře? Slibuju.“

Ona si vystřihne jeden z jejích malých záchvatů vzteku, a já vím, že je to proto, že je unavená. Vstávala před východem slunce a vybralo si to na ní daň. Snažím se to za daných okolností přehlédnout, ale ona dupe celou cestu k autu a kroutí se přesně tak, abych věděl, že je nešťastná.

V době, kdy přijíždím k Maggie, usnula a já ji nesu dovnitř.

Pod stromečkem jsou kvanta dárků; stejně, jako to bylo u mě.

Je to oficiální, tohle dítě je rozmazlené.

Maggie otevře dveře a já se usměju, jakmile vejdu dovnitř se Skylar v náručí. Jakmile ji položím na gauč, začne se probouzet.

„Podívej, zlato. Santa byl i tady.“

Ona se posadí a protře si oči. „On nevěděl, že jsem u tebe? Možná jsou to dárky pro další děti.“ Podívá se na mě s obavami.

„Santa vždycky ví, kde jsi. Pravděpodobně rozdělil tvoje dárky mezi oba naše domy, protože ví, že v obou bydlíš,“ vysvětlím jí.

Maggie se posadí vedle Skylar a stiskne ji. „Veselé Vánoce, zlato. Běž si je otevřít!“ dodá jí odvahu. Podívám se na Maggie a vidím, že je ze své dlouhé směny vyčerpaná. Pracuje tvrdě a dlouho, aby jí mohla dopřát momenty jako je tenhle, a nemůžu popřít, že je Skylar skvělou matkou.

Políbím Skylar na rozloučenou a zamávám Maggie, než zamířím ven. Dnešek je tak speciální, a to nejlepší teprve přijde.

Když přemýšlím o Kayle a o tom, jak strávíme poprvé její narozeniny a Vánoce společně, usmívám se jako blázen, tak šťastného mě udělala.

Opravdu nejšťastnější muž na světě.

Dneska to bude pro nás oba nezapomenutelné.

Jakmile přijdu zpátky do domu, vidím ji na gauči s Princeznou na klíně a Hermanem sedícím vedle, ani jeden nevstane, nebo nezaštěká, když mě slyší vcházet. „No jestli to není ten nejhezčí obrázek, když přijdu domů.“ Mrknu.

„Kdybych byla sama, byla bych šílenou psí matkou, že?“

„Oh, skoro jistě,“ žertuju, odkopnu své boty. „Vydrž. Musím pro něco zajít,“ řeknu jí, když jdu do ložnice. Zalovím v jednom z mých šuplíků a vytáhne krabičku, než zamířím zpátky do obýváku. Herman seskočí, než si vedle ní sednu.

„Něco pro tebe mám.“ Vytáhnu dárek, který je zabalený v růžovém narozeninovém papíru, dám jí ho do ruky s úsměvem.

„Logane!“ Oči se jí rozšíří. „To jsi nemusel.“

Hodím po ní pohled, který říká probuď se a vzpomenu si, že mám pro ni ještě jedno překvapení v kuchyni.

„Ještě počkej. Vteřinku.“ Seskočím z gauče a mířím pro něj do kredence.

Vrátím se s borůvkovým muffinem – díky Courtney – s jedinou svíčkou nahoře.

Vejdu zpátky do obýváku, zakryju to rukou, aby neviděla, že je zapálená. Když se posadím vedle ní, sundám ruku a sleduju, jak se jí oči rozšíří překvapením.

„Oh--“

„Nikdy nejsi dost stará na to, aby sis nemohla něco přát,“ řeknu jí s mrknutím a kývnu směrem ke svíčce. Podívá se ke stropu s malým úsměvem na tváři, než zavře oči a sfoukne svíčku. Když s třepotáním otevře oči, vidím, že má v koutcích slzy.

„Anděli, prosím, neplač,“ žadoním, natáhnu prst, abych ty slzy otřel.

„Omlouvám se.“ Zafňuká. „To je poprvé za dvacet šest let, co jsem si sfoukla svíčku na své narozeniny.“ Ztěžka polkne, a já položím muffin na konferenční stůl, než si ji přitáhnu do náruče.

„Zasloužíš si k narozeninám všechno a ještě víc,“ řeknu jí a jemně ji políbím na čelo. „Tohle jsou první z mnoha tvých narozenin.“

Ona nevěřícně zatřese hlavou, ale usmívá se. „Děkuju,“ sotva pípne, než ji znovu přemůžou emoce.

„Ještě na mě neplýtvej energií. Neotevřela sis svůj dárek.“

Natáhnu se po krabičce vedle mě a dám jí ji do ruky.

„Všechno nejlepší, Anděli,“ řeknu, přiblížím se.

Třesou se jí ruce, jak trhá papír a otevře krabičku. Pak zaloví uvnitř, dokud nenajde stříbrný klíč a vizitku realitního makléře.

„Co je to?“ vzhlédne ke mně zmatená, a já se zeširoka usměju.

„To je klíč od mého domu,“ vysvětlím. „Chci, aby ses ke mně nastěhovala. K nám.“

„Opravdu?“ vykřikne, pevně drží v ruce ten klíč, když mě obejme kolem krku. „Ale co je pak tohle?“ Zamává tou vizitkou.

„No, dobře. To je vlastně tvůj druhý dárek k narozeninám,“ řeknu a zakřením se.

„Ten klíč je na teď, ale tenhle dům nám nebude stačit, zvláště, když se každý měsíc budeme rozrůstat o další zvířata.“

Ona se zakření a přikývne.

„Ta vizitka je od realitního makléře, kterého jsem najal. Chci prodat naše domy a koupit jeden. Společný.“

„Opravdu?“ vykřikne nahlas.

„Nechci čekat, abych s tebou mohl trávit každou noc v posteli a probouzet se vedle tebe každé ráno, takže dokud nenajdeme dokonalý dům, chci tě tady.“

„Ó můj Bože, Logane.“

„Znamená to ano?“

Přikývne, ale nic neřekne, protože se jí hrdlo stáhne. Přitáhnu si ji zpátky do náruče a zulíbám ji.

„Opravdu to myslíš vážně?“ ptá se, jako by potřebovala další potvrzení.

Směju se a přikývnu. „Samozřejmě. Spakuj kluky a pro teď se sem namačkáme. Pravděpodobně bude nejjednodušší, když nejdříve prodáme tvůj dům, než se začneme dívat po větším. Jakmile bude naše nabídka přijata, dáme k prodeji ten můj. Takhle si můžeme dát načas s hledáním toho jediného správného.“

„Nemůžu tomu uvěřit.“

Srdce mi začne bušit rychleji, když vím, co pro ni mám naplánováno.

„Nikdy tě znovu nenechám odejít, Anděli. Nikdy.“

Teď se obávám, že můj dárek pro tebe se s tímhle nedá ani srovnat,“ žertuje.

„Už jsi mi dala dárek, zlato. Nepotřebuju nic jiného.“ Přitisknu si ji víc.

„No, stejně ti ho dám.“ Mrkne. Natáhne se po kabelce na stolku a vytáhne plochou krabičku obalenou zeleným a červeným papírem. Jakmile ho strhnu, najdu tam obálku.

„Jestli mi dáš to samé, budu vyšilovat.“

Strčí do mě loktem a já se zasměju.

„Zmlkni a otevři to.“

Roztrhnu obálku a vidím dvě letenky s brožurkou.

„Výlet na Bahamy?“ ptám se v šoku.

„Jo. Deset dní sladkého ráje na pláži. Co myslíš?“ Její tvář úplně svítí a je to ta zatraceně nejsladší věc.

„Jsem nadšený! Brantley to bude milovat,“ žertuju, vybuchnu smíchy, než vůbec dokončím svůj vtip.

„Vždycky jsem věděla, že se ti líbí v bikinách víc on, než já.“

„No, to je pravda. Tebe bych raději místo toho nahou.“

Protočí oči, a já se znovu zasměju. Dám jí ruku kolem krku, přitisknu svá ústa k jejím a zašeptám, „Děkuju.“

„Není zač,“ zašeptá zpátky. „Moc pracuješ a sotva máš nějaké volno, takže si to zasloužíš. A myslela jsem si, že bychom mohli vypadnout, jen ty a já.“

„Půjdu s tebou kamkoli, bejby.“ Znovu ji políbím. „Ale upřímně, nemyslím, že opustíme náš pokoj.“

„Nebudu si stěžovat.“ Směje se mi do úst, než mě políbí. „Z postele na pláž uvidíme.“

„To budu milovat.“ Vložím lístky zpátky do obálky, abych je neztratil. Upřímně se nemůžu dočkat, ale teď je čas dát jí svůj vánoční dárek, takže se znovu nervózně roztřesu.

„Ještě pro tebe mám jednu věc…“

„Logane,“ stěžuje se.

„To je tvůj vánoční dárek,“ vysvětluju. „Jen proto, že to připadá na tvoje narozeniny, není řečeno, že ti nemůžu nic dát.“

Povzdechne si a šťastně přijme mé vysvětlení.

„Ačkoli si ho musíš jít najít,“ řeknu jí, kývnu hlavou směrem ke stromečku.

Vrhne po mě ostražitý pohled, ale i tak vstane, aby ho šla najít. Princezna zůstane spát na gauči a Herman ji očichává.

Sleduju, jak se Kayla rozhlíží pod stromečkem, ale tam nic není. Zvedne ke mně hlavu a vypadá nervózně.

„Zkontroluj tu ozdobu tam.“ Ukážu na jednu uprostřed, kterou se otvírá.

Jakmile se otočí a vezme ji, kleknu si na koleno. Konečně najde tu ozdobu a zjistí, že uvnitř něco je.

„Logane…“ otočí se, její prsty vezmou černou sametovou krabičku. „Ó můj Bože!“ vykřikne, když mě vidí klečet.

Natáhnu se pro její ruku a vezmu ji do své; dlaně se mi potí, když se podívám do jejich skelných očí.

„Od prvního dne, co jsem tě potkal, jsi měla mé srdce, ačkoli jsem si to nejdřív nechtěl přiznat. Po našem polibku v kavárně jsem věděl, že není možnost, že bych bez tebe mohl žít. Kaylo, jsi moje všechno. Nechci prožít už žádný další den, kdy bys nebyla mou ženou. Tak zatraceně moc tě miluju, Anděli.“ Odmlčím se a sáhnu po krabičce v jejich třesoucích se rukou. Usmívám se, znovu vezmu ten diamantový prsten a držím ho v prstech, zatímco pokračuju. „Kaylo Adele Sinclairová, uděláš mě tím nejšťastnějším zatraceným mužem na světě a vezmeš si mě?“

„Ó můj Bože!“ znovu vykřikne, volnou rukou si zakryju pusu, jak jí slzy stékají po tvářích.

„Znamená to ano?“ nakrčím obočí.

Zběsile zakývá hlavou a konečně zvládne promluvit. „Ano! Ano!“

Nasadím jí prsten a políbím jí ruku. „Sedí skvěle.“

Ona si ho prohlédne a dál brečí. Přitisknu si ji k sobě, ona mě obejme kolem krku, a já padnu dozadu na podlahu s ní na sobě, jak mě líbá.

„Nemůžu tomu uvěřit,“ šeptá mi do úst. Naše nohy jsou propletené, jak se líbáme na podlaze. „Miluju tě tak moc.“

„Já taky. Ani za milion let jsem si nemyslel, že budu mít ve svém životě někoho tak úžasného, jako jsi ty.“ Zastrčím jí volné prameny vlasů za ucho a podívám se na ni s takovým množstvím lásky, že mi z toho možná praskne srdce.

„Nemůžu se dočkat, až budu paní Logan Knightová,“ přizná se širokým úsměvem a zvednutou rukou, aby mohl obdivovat ten diamant, který jsem koupil už před tou nehodou.

„To je jen začátek, Anděli. Nebylo jednoduché se sem dostat, ale stálo to sakra za to.“

„Napsali jsme svůj vlastní příběh, Detektive,“ řekne, znovu mě obejme kolem krku. „Bez ohledu na to, jak to bylo šílené.“

„Epický a překrásný příběh,“ dodám.

„Pokud to skončí s tebou úplně nahým,“ žertuje, tře se tělem o moje, dává mi vědět přesně, co má v plánu.

„Myslím, že to můžu zařídit.“

Navždy.