WH - 4. kapitola

Překlad: Marťa
Kor.: Noemi

O tři dny později se Brant ještě nevrátil. Tanya se začínala bát. Kousnula si už ze třetího dortíku. Vanilkového s polevou z jahodového másla. Zane ji ujistil, že Brant a ostatní upíři na lovecké výpravě jsou v pořádku. Pokoušeli se zjistit, kam se vlci schovali. Problém spočíval v tom, že jsou to kočovníci a přestože mají své hranice a území, mohli být kdekoliv. Míle otevřené krajiny a pohoří se rozkládaly na obrovském území, které bylo třeba pokrýt.

Zane s ní moc času netrávil. Na elfské území byli vysláni zvědové. Dokonce se mluvilo o odvetě. Tanya se příliš bála zeptat, jestli je to pravda. Myšlenka na Zanea nebo Branta, nebo oba, mířící k válečnému střetu, trnulo v ní hrůzou a stoupala jí žluč do krku. Pravidelně aktualizoval informace o Brantovi, ale doposud lovecká výprava nepřišla s ničím novým.

Ačkoliv s ní Zane každou noc několik hodin spal, ráno při odchodu ji nikdy nepolíbil. Ozývala se jí v hlavě Charlottina slova. Uspokojil své potřeby jinde? Znovu si jejich rozhovory se Zanem přehrávala hlavě, ale nikdy se nezmínil o tom, že jí bude věrný. Říkal, že jí bude oddaný až tehdy, když se s ním spáří a to se technicky vzato ještě nestalo.

Znovu si kousek ukousla a v ústech se jí rozlila chuť sladké polevy. Není nad dortík ke snídani.

„No?“ Ozval se známý ženský hlas.

„No co, Charlotte?“ Otevřela oči a přála si, aby je nechala zavřená. Vysoká upírka na sobě měla květinové šaty, které jí stěží zakrývaly zadek. Tanya měla pocit, že od té doby, co začala žít s upíry, připrala několik kilo. To kvůli všem těm vynikajícím jídlům, která jí neustále podstrkovali. Kromě toho, že se rozhodla o nadcházejícím obřadu páření, nic moc neudělala. Prsa měla v podprsence napěchované a džíny ji v pase jen lehce škrtily.

„Ještě nemáš chuť na krev?“

Copak tady nebylo nic posvátného? Zavrtěla hlavou a ukousnula si další velký kus už čtvrtého dortíku. Říkala jsem ti, že jsou malé šance. „Nech to prosím být.“

„Brzy to můžeš zkusit znovu.“

„Vřelé díky.“ Tanya se snažila uklidnit, když si uvědomila, že se upírka snažila být jen milá.

„Pro lásku ke krvi.“ Charlottiny oči se vykulily, když naklonila hlavu a něco poslouchala.

„Co je to?“

„Něco se děje.“

Zanedlouho uslyšela Tanya kroky. Zpoza rohu se v místnosti objevili oba králové s velkou skupinou stráží za sebou. Brant měl strniště a větrem rozcuchané vlasy. Nikdy nevypadal lépe.

Vykřikla a utíkala k němu, jaksi se jí podařilo zapomenout, jak ji rozčílil, když se viděli naposledy. Usmál se, jak se k němu blížila a skočila mu do náruče. Přivinul si ji k sobě a políbil, jako by byli sami. Omotala mu nohy kolem boků a za jeho zády propletla kotníky. Začervenala se, když se konečně přestali líbat a všimnula si tváří všech mužů, stojících za nimi. York se usmál a mrkl na ni.

„Ven!“ Zařval Zane. „Hned!“ Muži se rozloučili. Brant uvolnil své sevření a nechal ji sklouznout po svém těle dolů. Pořád ji ale objímal.

„Ty taky,“ dodal Zane k Charlotte. Udělala, co řekl a její dokonalou tvář zbrázdilo zamračení. Teď byli ve velké jídelně sami. Jen oni tři.

Brant ji sevřel pevněji. „Vím, že dnešní den patří tobě, ale jsou to už tři dny.“

Zane se napjal a na okamžik si myslela, že se začne hádat. „Dobře, ale musíš mi ji vrátit před soumrakem.“ Zane zůstával ztuhlý. „Tvé asistentky je mi líto.“

Stephany.

„Co se stalo, Brante?“ Zašeptala, aniž by chtěla, protože to potřebovala to vědět.

Brant pokrčil rameny. „Nemám moc co říct. Určitě ji mají. Nevíme, kde jsou nebo proč ji drží. Mohl bych hledáním strávit příštích šest měsíců a pravděpodobně bych nic nenašel. Poslal jsem jim zprávu s žádostí o její bezpečné navrácení. Pokud poslechnou, ukončíme válku. Nakonec bychom se zničili všichni. Elfové museli o spojení našich klanů slyšet, protože už vyslali své omluvy, že s vlky partnerství neuzavřeli.“

„Nebo to jen říkají,“ řekl Zane.

Brant přikývl. „Je namístě říct, že vlci jsou na útěku. Doufám, že dohodu přijmou a Stephany nám vrátí.“ Jeho oči ztvrdly. „Byli by blázni, jestli ne.“ Se zaváháním se zeptal na to, co ho zajímalo. „Jsi...?“ Podíval se na její břicho a ona si přála, aby ji pohltila země. Začervenala se.

Zavrtěla hlavou. „Nevypadá to dobře.“

„Už by ji teď ovládala žízeň.“ Ozval se za ní Zaneův hluboký hlas.

Brant vydechl. Nějak se zdálo, že se mu ulevilo, ale říkala si, jestli se jí to jen nezdálo.

Zane zavrčel. „Přinejmenším nás čeká další žhavá zábava.“ Zakmital obočím.

Brant ztuhl.

„No tak. Naše žena voní, jako nebesa. Tvoje Potřeba mě tak zatraceně připravila o rozum, že jsem si tě nestihl užít.“ Olíznul si rty a věnoval jí ďábelský úšklebek, který se jí dotkl až v klíně. „Příště na to nezapomenu.“

„Pojď, Cenwein. Chyběla jsi mi.“ Ignoroval Zanea Brant a za paži ji táhl s sebou, když zamířil do západní věže. Otočila hlavou, když odcházeli a uviděla, jak se Zane mračí.

„Soumrak,“ zavrčel za nimi.

***

Brant toužil po své ženě tak, až ho to děsilo. Nemohl si pomoci, ale cítil úlevu z toho, že není těhotná. Zdálo se pravděpodobnější, že otcem dítěte bude Zane. Ačkoliv vypadal, že se na další období Potřeby těšil. Nezáleželo na tom, že byl při jejich sexu a díval se na ně, tři byli podle jeho názoru dav.

Vyšli po točitých schodech a prošli dlouhými chodbami. Znal tento hrad, jako vlastní ruku, protože to byla přesná replika hradu, ve kterém vyrostl. Dokonce, i když je, jako stíny, sledovali Xavier a York, byl v pokušení zastavit se v jedné z tmavších bočních chodbiček nebo vklouznout do jedné z mnoha komnat po cestě. Jeho zoufalství být ve svém člověku každým jejich krokem sílilo. Nějak se mu podařilo to vydržet. Naposledy, když spolu byli, si ji vzal, jako zvíře a byl rozhodnutý nedopustit se toho znovu.

„Jak se cítíš?“

Bylo možné, že byla ještě bolavá. Tanya právě vstupovala do své Potřeby, když Brant odcházel. Zane s ní musel být mnohokrát. Z nějakého podivného důvodu ale na sobě tento člověk neměl jeho vůni, což by znamenalo, že jí Zane možná ublížil a už ji pak neměl.

„Jsem v pořádku.“

Nadzvedl obočí. „Jsi si jistá, Cenwein, protože“ – vstoupili do jejich apartmá a on za nimi zavřel dveře – „opravdu tě potřebuji, ale nechci ti ublížit.“ Přitáhl si k sobě její teplé tělo a na prsou cítil její měkké křivky.

„Přísahám, že jsem v pořádku a že tě taky potřebuju.“ Přetáhla si tričko přes hlavu a z vlasů měla velkou poletující změť. Natáhla se k němu a zakryla jeho rty svými horkými ústy.

Zasténal, když ji táhl k posteli a nechal je oba na ni spadnout. Sevřel jí obě rozpálené tváře a podíval se do jejích přivřených očí. Její rty se leskly a natekly z jejich polibku. „Proboha, ty jsi krásná. Chyběla jsi mi.“ Sáhl po háčku mezi jejími ňadry, toužící ochutnat její bradavky. S jedním krouživým pohybem její podprsenka zmizela. Velké křivky, široké boky a měkké šťavnaté nebe. Hodoval na ní, dokud nesevřela prostěradlo a nezačala prosit. Obklopila ho vůně jejího vzrušení. V penisu mu tepalo. „Potřebuji...“ Brant si rozepnul kalhoty a strhnul je ze sebe. Snažil se být jemný, ale nakonec strhnul džíny i z ní.

„Brante,“ vydechla.

„Říkal jsem ti, abys toho na sobě nosila méně. Stejně se toho zbavím...“ Odhalil se mu pohled na ni. „Nejsem si jistý, jestli to jde, ale jsi ještě krásnější, než když jsem od tebe odcházel.“

Zírala na něj. „Spíš jsem baculatější z těch dortíků.“

„Koupím ti jich víc.“

Sevřel jí rukama prsa, a pak se začal kolébat proti jejím roztaženým stehnům, kde se jí třes penisem o klín. „Tak mokrá.“

„Říkala jsem ti, že tě potřebuju. Dost mluvení.“ Její větu zakončilo zasténání, když do ní vniknul.

„Tohle je to, co potřebuješ?“

„Ano,“ zašeptala a oči se jí zavřely, když se do ní zasunul úplně. Brant si dával na čas. Soustředil se na každý příraz víc, než kdy předtím. Její pochva ho pevně svírala.

Jeho malá žena pohodila hlavou dozadu. Zaryla mu nehty do zad, kolena zvedla vysoko k jeho torzu a zavedla si ho tak hlouběji. Miloval, jak se proti němu houpala a tlakem si ho přitahovala. Miloval to bodnutí v zádech, když ho pevněji sevřela.

Zatnul zuby a bojoval s nevyhnutelným. Přitiskl ruku mezi jejich těla a zběsile jí dráždil na klitorisu. Dosáhla vrcholu ve stejný okamžik, jako on. Bylo to tak správné, být znovu v její náruči. Brant to dělení dobře nesnášel. Právě teď, právě takhle, takové to mezi nimi mělo být. Nebyl si jistý, jak to bude fungovat. Zavřel oči a ztratil se v ní.

Stále ztěžka dýchal, přetočil se na záda a přitáhl si ji do náruče.

„Tohle jsem potřebovala,“ řekla zadýchaně.

„Já taky.“ Ruku jí položil na záda. „Cítíš se dobře?“

„Přestaň. Jsem v pořádku.“ Cítil, jak na zlomek sekundy ztuhla.

„Co?“

„Nic.“ Upír, člověk, na tom nezáleželo, každá žena, která takhle odpověděla, tím něco myslela.

„Řekni mi to.“

Tanya se z něj zvedla, opřela se o jeho hrudník a podívala se mu do očí. Ústa se jí přemýšlením zkroutila. „Proč jsi mě předtím, než jsi odešel, odstrčil? Proč jsi mi neřekl sbohem?“ Kousla se do rtu.

„Ujasněme si něco. Nebylo to tebou.“ Chytil ji za bradu. „Ublížil jsem ti, protože jsem tě chtěl mít znovu. Kdyby mě Zane neodtáhl, možná bych“ – zarazil se, aby se uklidnil – „Možná bych tě zabil, Cenwein.“

„To bys neudělal.“

„Mohl jsem. Nenáviděl jsem, když jsem se na vás dva díval, jak se líbáte. Nenávidím, že jsi tak skvělá. Je to sobecké a špatné.“

„Ne, to není.“

„Ty jsi tohle nechtěla. Musím najít způsob, jak se s tím vyrovnat, ale víš, že to není tebou.“

„Dobře,“ její hlas byl plachý. „Pořád bys mohl říct sbohem.“

„Já tě neopustím. Jen pomyšlení na to...“ Zhluboka se nadechl, než pokračoval. „Potřeboval jsem se alespoň pokusit Stephany najít. Doufám, že to chápeš. Kdybych se na tebe znovu podíval, nebyl bych schopný odejít a zůstat jsem nemohl, to bych si neodpustil. Pořád se cítím zodpovědný za to, že ji unesli.“

Tanyiny rty se zachvěly, jak se nad ním skláněla a do očí jí vstoupily slzy.

„Prosím, neplakej, Cenwein. Stephany se vrátí. Vlci ji nemohou držet navždy, nakonec je najdeme a oni za to zaplatí.“ Poteče krev.

„Doufám, že máš pravdu.“

„Uvidíš, že mám.“

„Jsem ráda, že jsi zpátky.“ Usmála se přes slzy a on ji musel políbit. Jeho penis se znovu probudil. Ta žena bude jeho smrt.

„Vstávej.“

Na tváři se jí objevil zneklidněný výraz.

„Mám pocit, že ti dlužím dlouhou procházku.“

Kousla se do rtů. „Je to bezpečné?“

„Budeme muset zůstat blízko hradu a budou nás obklopovat strážci, ale jestli jsi pro, tak i já.“ Modlil se jen, aby souhlasila. Kdyby zůstali v posteli, vzal by si ji znovu. Byli si tak kompatibilní, že ji chtěl poznat i jinými způsoby.

Její obličej se rozzářil. „To by bylo skvělé. Byla jsem zavřená několik dní.“

Rychle se oblékli. Tanya skočila do šatů. Při pohledu na ně se musel usmát. Černé hedvábné šaty byly potřísněné odstíny červené a královské modré. Měly všité trojúhelníkové košíčky pro její vzrušující prsa a končily těsně nad jejími koleny. Neviděl, že by si brala spodní prádlo. Bylo by lepší, kdyby se tím nezabýval, protože jinak by se nikam nedostali.

Bylo odpoledne, kdy vyrazili kolem hradu, aby si užili čerstvého vzduchu. Počasí ve Sweetwateru bylo v tomto ročním období mírné. Teplý větřík si pohrával s jejími vlasy a sluneční světlo jim dodávalo zářivý nádech. Jak se tam procházeli ruku v ruce, trochu si povídali, než se Brant konečně zeptal na to, co ho zajímalo.

„Jak zemřeli tví rodiče?“

„Autonehoda. „Byl s nimi i můj tříletý bratr Sam.“

„To mě moc mrzí, Cenwein.“

„Kéž bych mohla říct, že za to mohl opilý řidič nebo že byly mokré silnice, ale pravdou bylo, že můj táta jel příliš rychle. Jsem si jistá, že nezemřeli hned.“

Hrudník se mu stáhl.

Stiskla mu ruku. „To je v pořádku. V prvních letech to nebylo snadné, ale naučila jsem se s tím vypořádat. Mám tetu. Je stará a trochu praštěná, ale miluje mě, jako bych byla její.“

Brant chtěl říct, že je teď součástí nové rodiny a že její život bude jednodušší, ale slova mu na jazyku odumřela. Bude se muset snažit, aby to tak bylo.

„Vzpomínám si na to, jak se stále hádali. Nikdy to neřekli, ale jsem si jistá, že jsem byla neplánovaná, protože mě počali ještě na vysoké.“ Povzdechla si. „Myslím, že moje máma tátovi nikdy neodpustila, že se musela vzdát svých snů být právničkou. Nakonec skončila tak, že pracovala pro právníky, jako sekretářka. On se stále snažil získat lékařský titul.“ Její oči potemněly vzpomínkami. „Myslím, že se chystali rozvést, když otěhotněla s mým bratrem. Dá se říct, že měli dvojnásobnou smůlu.“ Usmála se.

„Neoznačuj se za smůlu.“

„Tak jsem to nemyslela.“ Zastrčila si pramen vlasů za ucho. „Nebylo zábavné žít v domě se dvěma lidmi, kteří spolu nevycházeli. Neuvědomovala jsem si, jak jsme disfunkční, dokud jsem nepřespala v domě mých kamarádů a neviděla, jak vypadá skutečná rodina.“ Usmála se. „Pamatuji si, jak divné bylo vidět dva lidi, kteří se opravdu milovali. Nehádali se. Mluvili. Moji rodiče buď bojovali, nebo šli každý svou cestou.“

Dlouho kráčeli mlčky. Brant si nebyl jistý, jak ji utěšit. Nechtěl jí dávat sliby, které nedokázal splnit. Jejich situace byla obtížná.

„Nechci, aby to samé musely prožívat moje děti. Obávám se ale, že to tak dopadne.“

Brant vypustil potlačovaný povzdech. „Nebude to snadné a můžu mluvit jenom za sebe...“ Odmlčel se, než pokračoval. „Pokusím se.“ Bylo to to nejlepší, co mohl udělat.

Tanya mu stiskla ruku a usmála se na něj, jako by jí dal ten nejlepší dárek. Cítil se, jako idiot, jako by měl udělat víc, ale bylo to stále příliš nové. Možná časem, pomyslel si.

Jeho citlivý sluch zaslechl kroky. Někdo mířil přímo k nim. Brilantní. Byl to Zane. V jeho tváři bylo znát odhodlání. Brantova první reakce byla, aby se zeptal, proč je ruší, když sliboval, že může odpoledne strávit s Tanyou, ale po rozhovoru, který spolu právě vedli, se rozhodl držet jazyk za zuby. Brant zastavil. Vzal ženu za ruku a otočil se s ní směrem k blížícímu se muži, který se snažil udržet emoce pod kontrolou.

Zane naklonil hlavu, když zastavil. Brant si všiml, jak se jeho tvrdý pohled zjemnil, když se podíval na ženu.

Zane jejich směrem podával kožené pouzdro. „To přišlo pro tebe. Smrdí po vlkovi.“

Brant ucítil těžký pižmový vlčí pach. Ten smrad ho zarazil a musel se držet, aby nezavrčel. Uvnitř byla bílá obálka se jménem úhledně napsaným kurzívou. Brant by ten rukopis poznal kdekoliv.

„Stephany,“ zašeptal a roztrhl obálku. Pod vlčím pachem se objevila Stephanyina vůně. Vzkaz byl krátký a psaný stejným rukopisem.

„Co se tam píše?“ Zeptala se Tanya, stojící na špičkách, aby něco zahlédla přes jeho rameno.

„Napsala to Stephany. Byla unesena náhodou a v pravý čas ji propustí. Není zraněná a neměli bychom si dělat starosti.“ Svářily se v něm emoce. „Proč nezavolala. Tomuhle nevěřím.“ Zmačkal papír v ruce.

„Je to alespoň něco. Říkáš, že to psala ona?“

Přikývl.

„Nemusejí mít signál, pokud jsou v horách. Pouzdro viselo na přední bráně u panství. Našli ho naši zvědové. Myslím, že bude propuštěna. K čemu by jim byla?“

Stejně, jako to zneklidňovalo jeho, Zanea pravděpodobně ne, ale nebude si moct odpočinout, dokud se ta žena nevrátí. Byla jeho věrná asistentka... a po mnoho let i přítelkyně. Tanya ji měla ráda. Brant sevřel čelisti. Alfa před ním poklekne a odpřísáhne mu věrnost nebo pomoz mu Bůh, za to on a jeho druh zaplatí.

„Je toho víc.“ Zane si projel rukou vlasy na hlavě. „Dostal jsem vzkaz od elfského krále Katara, ve kterém žádá o setkání. Rád by se omluvil a chtěl by nám odpřísáhnout svou věrnost.“

„Může to být past.“

Tanya se napjala a její tep a dýchání se zrychlilo, když ho chytila za paži.

„Uvědomuji si to. Navrhnul jsem neutrální půdu. Půjdu sám. Ty zůstaneš u ženy.“

Přestože mu to oznámil klidně, měl chuť mu něco odseknout. Brant cítil, jak se v něm všechno stahuje. Jeho první reakcí bylo říct druhému muži, aby šel k čertu, ale místo toho se snažil uklidnit. „Dobře.“ Pokusil se udržet klidný tón hlasu. „Vezmi si s sebou některé z mých mužů a informuj mě.“

Zane přimhouřil oči a čelist se mu napjala. Jednou kývl. „Připravím se a odjedu do hodiny. Myslím, že čím dřív se tam dostanu, tím menší budou mít šanci, že rozmístí zálohy.“

Tanya vydechla. „Opravdu musíš jít?“ Udělala krok směrem k Zaneovi a svou ruku měla stále v Brantově.

Znovu mu zněžněl pohled, když se na ženu podíval. Ten bastard v tom byl stejně hluboko, jako on. Alespoň to byla trochu útěcha. „Ano, Ysnaar. Odmítnout takovou žádost by elfy urazilo. Mohlo by to znovu způsobit válku.“ Zane si to ani neuvědomil, ale když promluvil, udělal malý krůček blíž k Tanye.“

Vyžadovalo velké úsilí, aby jí Brant pustil ruku. V okamžiku, kdy to udělal, mezi nimi zrušila odstup a Zane položil své ruce do jejích.

„Budu pryč jen pár hodin. Do večera jsem zpátky,“ řekl Zane.

„Opatruj se.“

Zane se zasmál. „Jsi velkým důvodem k tomu, abych se rychle vrátit v jednom kuse. Budu zpátky do noci. Buď na mě připravená.“

***

Zane měl tak sexy hluboký hlas, že to s ní uvnitř dělalo zvláštní, úžasné věci.

„Budu připravená.“

„Když říkám připravená, mám na mysli nahá a v mé posteli.“

Tanya se zasmála. „Co když se opozdíš?“

„Neopozdím.“

Slyšela, jak za ní Brant máchá rukama, ale naklonila se k Zaneovi a políbila ho. Byl to rychlý, ale hluboký polibek plný slibu, který ji zkroutil prsty na nohách.

Zane ji pustil a podíval se zpátky na Branta. „Ozvu se.“ Dotkl se kapsy, kde měl s největší pravděpodobností svůj mobilní telefon.

Brant vypadal naštvaně. Ztěžka polkl a jeho ohryzek sebou trhnul. Přikývl se zatnutou čelistí.

Sledovala, jak Zane odchází. Štěkal rozkazy na několik upířích strážců, kteří šli s ním. Tanya cítila, jak jí zvlhly oči, ale odmítala plakat. Brzy se vrátí a Stephany bude v bezpečí. Byl důvod k oslavě. Zkroutila rty a kousla se do nich.

Brant ji objal. „Bude v pořádku.“ Otočila se k němu čelem a přivinula se k jeho košili. Jedné slze se povedlo uniknout. Přitiskla se k němu pevněji a bojovala s tím, aby se nerozplakala.

„Doufám, že jsi taky plakala, když jsem odešel.“

Tanya se zasmála. „Jako malé dítě.“

„Dobře.“ Pohladil ji. Tanya slyšela v jeho hlase úsměv.

Zasmála se víc.

„Děkuji, že mě chápeš. Bylo hezké vidět, jak spolupracujete.“

„Nebylo to snadné, oba jsme příliš dominantní. Máme to v povaze.“

„Mohli byste být přátelé.“

Zasmál se. „Trochu zpomal. Musíme si nejdřív zvyknout na to, že nejsme nepřátelé. Jak jsem řekl, bude to chvíli trvat, ale pokusím se o to.“

„Děkuji.“ Natáhla se a políbila ho. Na několik úderů srdce se napjal, než jí polibek vrátil. Byl měkký, sladký a uspokojivý víc, než sexuální. Brant ji políbil na bradu. Pevně ji objímal.

„Můžeme se teď vrátit do mojí věže?“ Vyšlo z něj hluboké zavrčení, které ji vzrušilo.

„Chceš mi říct, že chceš zase sex?“

„Už to jsou celé dny, Cenwein.“ Zvysoka se na ni podíval.

„Dobře, ale...“ Zaváhala. Jak mu má říct, aby na to šel zlehka, když ji později bude chtít i Zane?“

„Myslíš na něj. Už to byly tři dny. Měl tě přes tvou Potřebu. Půjdu na to zlehka.“ Přimhouřil oči a já poznala, že z toho není nadšený.

Tanya zavrtěla hlavou. „Zane se mě nedotknul od chvíle, kdy jsi odešel.“  

„Proč ne, kurva?“ Zhluboka se nadechl. Poznala, že se snaží nevybuchnout. „Jakou hru to hraje?“

„Nevím proč. Neudělal...“ Bylo to divné, že o tom s Brantem mluvili. „Poznal jsi, jestli byl s někým jiným? Trochu jsem se bála.“

Brant nakrčil obočí. „Ale ne, nebudeš mě používat, jako nějakého policejního psa, abys to zjistila. Můžeš se ho zeptat sama.“

Brant se otočil a kráčel směrem, odkud přišli. Musela pospíchat, aby s ním udržela krok. „Počkej, Brante. Omlouvám se. Bylo to ode mě zlé.“

„Zatraceně, že to bylo zlé.“ Zastavil se a ona narazila do jeho zad.

„Jde o to, že jsem předtím mluvila s Charlotte.“

Nakrčil obočí.

„Je to jedna z žen ze Zaneova klanu a řekla mi, že nebudu schopná uspokojit dva upíry. Dokonce se nabídla, že mi pomůže.“

Vydal ze sebe frustrovaný zvuk. „Kolikrát ti musíme říct, že žádnou jinou ženu nechceme? Vím, že můžu mluvit i za Zanea. Chceme tebe. Ani jeden z nás nebude chtít jinou ženu. Ano, máme na sex vysoké nároky, ale jsme dospělí muži. Pokud nebudeš z nějakého důvodu k dispozici, postaráme se o sebe sami. Mohlo by nám to způsobit těžké křeče v ramenou, ale uděláme to.“

Snažila se smát.

„Nepřipadáš mi, jako ten typ ženy, která by věřila všemu, co slyší.“ Založil si paže.

„Normálně ne. Ale o upírech toho moc nevím. Byla vážně dost přesvědčivá.“

„Nechci se tě dotknout, ale jako králové jsme ženy měli. Měli jsme sex, kdykoliv jsme chtěli a většinou i s kýmkoliv jsme chtěli. Nedívej se na mě takhle.“

„Jako jak? Jako bys byl mužská kurva?“ Nemohla se přitom neusmívat. Tanya si uvědomila, že mají minulost a vyrovnala se s tím.

„Dobře, fajn. Byli jsme mužské šlapky, ale od té doby jsme se změnili.“

Tanya mu ovinula ruce kolem pasu. „Pojďme zpátky do věže. Musíš mi ale slíbit, že mi nezničíš šaty.“

„To ti slíbit nemůžu.“

„Nemám na sobě kalhotky,“ zašeptala.

Brant zavrčel a táhl ji směrem k hradu. Pak vydal frustrovaný zvuk a přehodil si ji přes rameno. Tanya vyjekla. S jednou rukou na jejím zadku zvýšil tempo a ona nemohla zabránit tomu, aby ji to nevzrušilo.