WH - 2. kapitola

Překlad: Marťa
Kor.: Noemi

Zane hodil jejím směrem nějaké oblečení. Tepláková souprava jí byla tak velká, že si musela ohrnout látku v pase a vyhrnou rukávy. Pak vzal láhev vody a posadil se vedle ní na postel.

„Jsi zraněná?“ Zeptal se Zane a podal jí vodu.

„Jsem jen trochu pohmožděná a mám pár škrábanců,“ spíš drápanců, „ale přežiju to.“

„Nech mě, abych se na to podíval.“ Zane jí odsunul mikinu a prohlédl si její krk a záda. Děkovala Bohu, že se vyhnul bokům, které při útoku dostaly největší nápor. Když se odtáhl, jeho ústa byla sevřená.

„Je to v pořádku,“ pokrčila rameny.

„Není to v pořádku. Byli jsme příliš drsní, ale to už se nestane.“ Zane se otočil, aby se podíval na Branta, který seděl na bobku a opíral se o protější zeď místnosti.

„Už se to nestane,“ opakoval Brant a opřel se o stehna. „A nebudu se dívat, jak s ní šukáš. Bude to fungovat pouze tehdy, že zůstaneme oddělení. Musíme najít způsob, jak zařídit, aby to fungovalo.“

Povzdechla si.

Musíme se přesunout do mého hradu. Dohodli jsme se, že to tak bude nejlepší,“ dodal Zane ještě.

„Jako krátkodobé řešení. Oddělené věže. Dlouhodobě s tím budu souhlasit pouze tehdy, až budeme na neutrální půdě. Něco, co bude vhodné pro oba naše kmeny.“

„Fajn, ale jak se o naši ženu podělíme?“

Brant pokrčil rameny.

„Prozatím se budeme držet současného uspořádání, ale když je v období Potřeby…“

„Budeme se střídat. Jeden cyklus je moje a další je tvoje.“ Brant jediným elegantním pohybem vstal.

Zane se zasmál. „Dobře, ale protože začalo mých čtyřiadvacet hodin s touto ženou, strávím s ní zbytek času odpočinkem. Budu ji mít první cyklus. Můžeš to, co se právě stalo, považovat za dárek. Šťastné narozeniny!“

Brant zavrčel. Oči mu zářily. „Jdi k čertu.“

Zane se zasmál. „Při takových příležitostech se o to my tři docela pokoušíme.“

Brant zavrčel cosi nesrozumitelného. „Doufejme, že se naše semeno brzy ujme a my už se tímhle problémem nebudeme muset zabývat.“

Brant jednou přikývl, zatímco klesal znovu do dřepu. Hlava mu spadla dopředu a vypadal poraženě. Tanya k němu chtěla jít, ale neodvažovala se. Neměla tušení, jak zareaguje. Bolelo to. Vážně s ním chtěla strávit budoucnost. Vypadalo to, jako by zůstala rozpolcená mezi krály, kdy jeden v ní viděl jen obchodní dohodu a druhý, nebyl schopný přijmout její pocity, protože si představoval normálnější vztah. Její ruka se dotkla láhve, kterou si od Zanea vzala, otevřela ji a polovinu vypila najednou.

„Máš hlad?“

Zavrtěla hlavou, ale v žaludku jí zakručelo. Zane se zasmál sexy smíchem, až jí ztvrdnuly bradavky. Ostatní části reagovaly bolestí. Její tělo jí říkalo, že je připravená na druhé kolo, přestože její mysl odpovídala ‚zatraceně ne‘ aniž by věděla, že její tělo neví, o čem to mluví.

Zane otevřel balíček stříbrné fólie a nabídl jí sušenku. Tanya si svačinku vzala a ukousla. Nebyla špatná. Druhý balíček byl se sušeným ovocem. S těmi sušenkami a ovocem jí bylo mnohem lépe, i když byla stále ještě vyčerpaná.

Tanya zívla. Strávila polovinu noci čekáním, až přijde Brant domů a její ráno začalo už dávno před úsvitem.

„Spi, Ysnaar. Budeme tě brzy potřebovat. Vůně, kterou si během této doby vyvineš, způsobí, že muži ztratí touhou zdravý rozum. Upírská žena je má jen dvě plodná období za rok.“

„Opravdu? Protože u nás je to každý měsíc.“

Brant zavrčel, a když promluvil, zněl víc frustrovaně, než rozzlobeně. „Musíme projít tímhle měsíčním cyklem. Spi, Cenwein.“ Jeho tělo se napnulo, když se podíval Zaneovým směrem. „Musím si ji vzít první.“

„Uklidni se, doprdele. Můžeš ji mít první tak dlouho, jak budeš chtít, jakmile se uklidníš.“

„Neříkej mi, co mám dělat.“ Brantovy rty se zkroutily a vyšlo z nich zavrčení, které ji trochu rozpálilo. Celá místnost musí být plná testosteronu, pomyslela si.

„Vlastně, Brante, všechno mám trochu citlivé. Budeš na to muset jít pomaleji.“ Neměla ráda vybírání stran, ale její tělo by to, co se stalo předtím, nemuselo vydržet.

„Omlouvám se.“ Brant odvrátil pohled a Tanya toužila, aby ho mohla obejmout.

„Vím, že ano,“ dodala. „Vážně to bylo pěkné, i když potom to trochu bolelo.“

„Voníš tak dobře a to, že jsem ho viděl, jak si tě bere, mě připravilo o rozum.“ Brant znovu zavrčel. Ten zvuk v ní tentokrát vyvolal hrůzu, i když věděla, že by jí opravdu neublížil.

Brantův nos se zachvěl. „Nemáš se proč bát.“

„Já vím.“

Zane se zasmál. „Dívat se na nás, tě připravilo o zdravý rozum… nemyslíš?“ Předstíral, že mu hrozí.

Brant zavrčel. „Kurva. Jdi ho hajzlu!“

Zane se podruhé usmál, ale naštěstí už ho nedráždil. Otočil se k ní a řekl, „spi.“ Zane si upravil kalhoty a na tváři se mu objevil napjatý výraz. Sedl si na okraj postele, ale během několika minut se rozhlédl a začal přecházet po místnosti. „Ale, k čertu s tím,“ řekl. Ozvalo se šustění. Když se Tanya podívala jeho směrem, ležely jeho kalhoty na hromádce na zemi. „Omlouvám se, ženo, ale musím se o to postarat a uvědomuji si, že jsi příliš bolavá.“ Ukázal stojící penis, otočil se a šel na záchod a sevřel ho v ruce. Viděla jsem jen jeho záda a pevný zadek. Zane použil jednu ruku, aby se opřel o zeď. Jeho paže se pohybovala sem a tam s rostoucí rychlostí.

„Vážně?“

„Je pro nás nesmírně obtížné tě cítit a nemoci si tě vzít.“ Brant promluvil, zatímco udržoval odvrácený pohled. „Budu muset udělat to samé, jakmile skončí. Bude to lepší. Možná bychom mohli být jemnější, pokud se o sebe nejprve postaráme. Spi.“ Brantův penis se protáhl na jeho břicho.

„Sakra,“ zašeptala. „Tohle by se nemělo dít, ale vážně se cítím znovu připravená.“

„Tohle je Potřeba.“ Zane zamručel a jeho ruka se stále pohybovala sem a tam.

Tanya si sundala tepláky a přešla k Brantovi, jehož oči začaly svítit, když se před ním zastavila. „Nikdy předtím jsem nic takového necítila,“ dodala.

„Nikdy se v této době kolem tebe nemotali upíři. Nikdy jsi nespala s naším druhem.“ Přestože byla jeho ruka stále omotaná kolem jeho penisu, Zane s ní přestal pohybovat. Otočil se a pozorně sledoval ji a Branta. Rozkročila se nad Brantem, který jí položil ruce na boky. Zasténala.

„Doprdele, promiň,“ pronesl Brant se svraštělým obočím, když se dotknul škrábance na jejím boku.

 „Dej si ruce na stehna a nechej je tam.“ Tanya si sundala mikinu, protože věděla, že kdyby to neudělala, roztrhal by ji. „Jestli se mě dotkneš jediným prstem, tak přestanu. Rozumíš?“

Brant tvrdě polknul, oči měl upřené na její prsa a jednou kývl.

„Dobře.“ Vzala mu penis do ruky a navedla si ho k sobě. Nejdříve to trochu pálilo, ale brzy na něm na koníčka uháněla k dalšímu orgasmu. Cítil se v ní tak dobře, že se udělal. Jeho tvář byla plná touhy a oči měl tmavé. Oba si ji prohlíželi a pohledy upíraly střídavě z její tváře na její poskakující hrudník. Bylo to opojné, mít pro změnu kontrolu, ale když do ní zespodu přirazil, vyšlo z ní dlouhé zakvílení. Brant zavrčel spolu s ní. Jakmile zpomalila pohyby, Zane ji z Branta sundal.

Použil zeď, aby ji ukotvil. „Sevři mě nohama kolem pasu, bonbonku.“ Udělala, jak řekl. „Hodná holka.“ Zavrčel, když do ní rychlým pohybem vstoupil. „Jsem už blízko.“ Zatnul zuby, když proti ní nádherně pomalu přirážel.

Sténala, cítíc další přicházející orgasmus. „Ach Bože, já taky.“

„Jak se držíš?“ Zeptal se mezi drsnými přírazy.

„Bude to bolet a později toho budu litovat…“ Zasténala. „Právě teď se cítím skvěle.“ Zasténala znovu, když se její tělo sevřelo. „Jak dlouho takhle zůstanu?“

„Já,“ zavrčel, „ne-„ zasténal „-vím.“

Věděla, že už to moc dlouho nevydrží. Ta myšlenka se rychle rozplynula, když jí prsty polaskal klitoris. S jeho hbitými prsty neměla šanci přemýšlet. Zane zaskřípal zuby, když dosáhl uspokojení. Nespouštěl pohled z jejího.

Brant zavrčel a odtáhl ji od Zanea, jakmile byl hotový.

„Nemůžu,“ zašeptala. „Myslím, právě teď.“

„Spíš se mnou,“ řekl Brant a podíval se na Zanea.

Zaneovy oči ztvrdly, ale přikývl. Tanya zvedla tepláky a zamířila k posteli. Se svými muži se mohla vypořádat později, právě teď potřebovala spánek. Zívnula, když si lehla mezi přikrývky. Brant si ji přitáhl k sobě a paži ovinul kolem ní. Bylo těžké tomu věřit, ale do dolní části zad ji šťouchala jeho erekce.

„Mohl by ses posunout?“ Bylo těžké usnout s jeho penisem pulzujícím proti ní. „Mohl bys mi způsobit pohmoždní.“

Brant vydal nesouhlasný zvuk. „Nemůžu,“ odmlčel se. „Cítím se o trochu lépe, když se k tobě tisknu.“

Jak by se s ním mohla hádat? Vlastně to bylo sladké. „Jistě,“ zahuhlala, jistá si, že nikdy neusne. Nad nimi zuřila bitva a další zuřila přímo v této místnosti. Pohlédla na Zanea, který seděl opřený zády o stěnu a na tváři měl kamenný výraz.

Tanya se později probudila při zvuku hlasitého zavrčení. Otočila se a uviděla, jak Zane stojí shrbený nad záchodovou mísou, skoro hotový. Jakmile skončil, Brant jí políbil na zadní část krku, vstal z postele a zaujal Zaneův postoj.

„Je to vážně tak zlé?“

„Horší.“ Zaneův hrudník se přitiskl k ní, když zaujal Brantovo místo na posteli a přitáhl si ji k sobě. Známý pocit erekce na zádech se vrátil.

„Přece nemůžeš být znovu nadržený?“

„Chceš se vsadit?“ Zazubil se Zane. „Neboj se, bonbonku, počkáme, až budeš znovu připravená.“

Brant zavrčel. Tanya se podívala jeho směrem a připadala si trochu, jako voyeur. Stál s roztaženýma nohama, sevřeným zadkem a rukou pohybující se dopředu a dozadu v rytmu, ze kterého jí vyschlo v ústech. Ta známá Potřeba se jí znovu rozhořela mezi nohama, ale byla příliš bolavá, aby na ni mohla reagovat.

„Mysli na pochvu naší ženy,“ řekl Zane Brantovi.

„Sklapni,“ odsekl Brant.

„Přemýšlej o jejích bujných prsech, jejích malých kalhotkách a stenech, které vydává, když se chystá udělat.“

„Řekl jsem, že…“ Zavrčel, když sebou jeho zadek škubnul a jeho ruka zvýšila rychlost hlazení.

„Vím. Nemůžeš to udělat, co?“

Brant byl hotový. Použil láhev vody, aby si umyl ruce. „Umím si Tanyu představit i bez tvojí pomoci.“

Zane se usmál a pohladil ji po paži. Byla v pokušení ještě spát, ale namísto toho se úplně probudila. Pohlédla na Zanea. „Řekni mi, jak jsi vyrůstal. Kde jsou tvoji rodiče?“

Zane se napjal. „Myslím, že to můžeme probrat někdy jindy.“ Podíval se na Branta, jakoby čekal, že druhý muž něco řekne. Brant si oblékl nějaké kalhoty a zaujal pozici u zdi.

„Mohla bych s vámi být těhotná. Potřebuji toho o vás obou vědět víc, pokud to má fungovat.“

„Ženo,“ odmlčel se. „Stane se to, ať se ti to líbí nebo ne. Za osm dní budeme oficiálně partneři a doufejme, že tvé lůno už bude naplněné. To mezi námi musí fungovat.“ Zane se odtáhl a posadil se.

„Chci toho vědět víc, Zane.“ Posadila se před něj a položila mu ruku na hrudník. Cítila teplo jeho těla a tlukoucí srdce.

Znovu se podíval na Branta. Možná to měla zkusit, když byli sami, ale v současnosti byli všichni spolu. Všichni tři. Nechtěla se k tomu celý život vracet.

Jeho tmavé oči se na ni upřely. „Moje matka nebyla otcovou první volbou. Chtěl ženu, kterou nemohl mít a při ceremonii si vybral jinou. Nefungovalo to,“ odmlčel se. „Ačkoliv si vybral mou matku, ona vždycky věděla, že jeho srdce patřilo jiné. Nikdy se s tím nedokázala vyrovnat.“ Tanya chtěla slyšet víc o tom, proč nemohl mít ženu, kterou opravdu chtěl, ale nenechal se přerušit. Jeho oči se na okamžik zamračily. „Nikdy nebyla šťastná. Byla křehká a plachá. Můj otec se ji snažil potěšit, ale v době, kdy jsem se narodil, už měli dokonce oddělené ložnice. Jeho ústa se sevřela v úzkou čáru. Zdálo se, že z toho viní sám sebe. Tanya si položila jeho ruku na svou.

Přitlačil. „Nebyla to moc dobrá matka. Naštěstí bylo v kovenu mnoho žen, které se o mě staraly. Trávila většinu dní ve svém pokoji. Často křičela. Vzpomínám si, že mě objala jen jednou. Spadl jsem a rozbil si koleno. Přestože se okamžitě uzdravilo, plakal jsem. Utěšovala mě a říkala mi, jak je život nespravedlivý. To bylo poprvé a naposledy, co se něco takového stalo. Viděl jsem jí čím dál méně, a když se to stalo, měla v očích vzdálený pohled. Na moje šesté narozeniny mi řekli, že zemřela.“

Tanya zalapala po dechu. „Na tvoje narozeniny?“

Zane se zasmál. „Později jsem zjistil, že si vzala život. Podřezala si ve vaně zápěstí. Jaké klišé. Nemohla počkat ani jediný den.“

Viděla, jak moc mu to ublížilo. „Podívej, Zane. Uvědomuji si, že díky nějakému špatnému osudu nejsem ani já tvoje první volba. Je mi to opravdu líto, že tak zemřela ona i tvoje první vyvolená. Že obě zemřely…“ Sakra. Blábolila. Zhluboka se nadechla. „Je mi to tak líto…“

Zane jí stiskl bradu. „Uklidni se, Ysnaar. Nejsi, jako ony.“

Brant si odkašlal a něco si pro sebe zamumlal. Tanya se k němu chtěla otočit, ale Zaneovy prsty jí sevřely bradu. Nahnul se dopředu a políbil ji. Nebylo to, jako předtím. Jeho měkké rty ji na okamžik pohladily, než sklonil hlavu opačným směrem. Když se úplně odtáhl, vydala ze sebe frustrovaný zvuk.

„Myslela jsem, že se ráda líbáš, bonbonku.“ Zašeptal Zane.

„To ano, ale tohle nebyl polibek.“

Vypadal zmateně. „Líbání je dotýkání rtů. Co jsem vynechal?“

Nemohla si pomoct, aby se neusmála. „Líbání s tebou je vážně skvělé.“

„Pak nevidím problém…“ Jeho obočí se stáhla dohromady.

„Jako příklad použijeme sex.“ Řekla a sledovala, jak se na jeho rtech objevilo pousmání. „Rychlé přejetí rtů přes sebe je skvělé. Je to podobné, jako když se mi penisem otíráš o mou štěrbinku. To je dobré, ne?“ Jeho oči se protočily a on přikývl. „Ale ne tak dobré, jako když tě svírám v sobě.“

Na okamžik zavřel oči a sevřel si penis rukama, jako by se každou chvíli chystal udělat. „Opatrně, bonbonku, v tuto chvíli nad sebou nemám velkou kontrolu a ty jsi ještě bolavá.“

„Ano, to jsem. Takže žádné nápady.“

„Pořád nechápu, co jsi…“

Přerušila ho tím, že mu jazykem šťouchla mezi rty. Naštěstí její nápovědu pochopil a rty otevřel. Učil se rychle a zanedlouho se ujal vedení v tom, jak se jejich jazyky proplétaly.

Zane zafuněl, když se od sebe konečně odtrhli. „Další lidská věc, která se mi opravdu líbí, a chci ji dělat často.“ Chystala se ho znovu políbit, když se Zane napjal a stáhl ji za sebe. Brant vyskočil na nohy a popadl jeden z mečů, které s sebou Zane přinesl.

Pak zaslechla zvuk kroků. „To jsem já.“ Zvuk Xavierova hlasu se odrazil od stěn. Ze zad mu vyčnívaly dva šípy a jeho tvář a hrudník byly pokryté krví.

„Ach Bože,“ zašeptala.

„Neboj se, má královno. Jsou to jen lehká zranění.“ Xavier musel vidět zmatek v její tváři. „Hroty šípů nejsou otrávené,“ dodal.

Zane se postavil a oblékl si kalhoty. „Oběti?“ Vyštěkl.

Xavier několikrát zamrkal. Bylo to, jako by v sobě sváděl vnitřní boj. „Pouze čtyři, když nás překvapili. Nikdo z tvých mužů, i když Lance byl těžce zraněný.“ Xavier svěsil hlavu. „Možná to nedokáže.“

„Co se tam kurva stalo?“

„Vycouvej.“ Brant se otočil na Zanea.

„Co se stalo?“ Zeptala se také, protože to potřebovala vědět.

„Stephany byla unesená,“ řekl Xavier a hlavu stále skláněl k zemi.

„Co se kurva stalo? Kdo ji unesl? Já je doprdele zabiju!“ Zuřil Brant.

Tanya mu stiskla ruku a snažila se mu poskytnout trochu útěchy, ale on ji setřásl.

„Unesli Stephany, můj pane. Lance byl téměř zabit, když se jim v tom snažil zabránit. Co se týče ostatních, museli jsme zvolit mezi vámi“ – Otočil hlavou, aby se každému podíval do očí. Zatnul zuby, když přistál pohledem na Zaneovi – „nebo jí. Kdybych měl znovu na výběr, zvolil bych stejně.“

„Udělal jsi správnou věc,“ řekl Zane.

„Ó můj Bože. Jak to můžeš říct? Chudák Stephany.“ Tanya cítila, jak jí po tvářích stékají slzy. Nikdy v životě tak často neplakala. Zane kolem ní ovinul paže.

„Teď přesuneme párty k nim,“ zavrčel Brant.

„Už se stalo. Upíři obou klanů je sledují.“ Xavier se na ně oba podíval.

„Dobře. Vyrazím hned,“ řekl Brant a zhluboka se nadechl. „Ještě je stihnu dohonit.“

„Ne, můj pane. Musíš zůstat s královnou.“ Zvedl obočí.

„Zane se o ni může postarat a já najdu Stephany.“ Brant se vydal dolů do tunelu a během několika vteřin zmizel v neproniknutelné temnotě.

Tanya si opřela hlavu o Zaneovu hruď a plakala. Cítila se vinná, protože i když většina jejích slz patřila její upírské přítelkyni, některé z nich byly i pro ni. Zane vklouzl rukou do jejích vlasů.

„Proč ji unesli?“ Zalapala po dechu. „Nemyslíš, že se s ní Alfa bude chtít spářit?“

„Stephany už ve svazku je, takže pochybuji.“

„Ale ona a Lance spolu vlastně nejsou.“ Těžce zavzlykala.

„To je pravda,“ zašeptal jí hluboký hlas.

„Jak by Alfa poznal, že už má partnera?“

„Z její vůně. Na druhou stranu, už je to dlouho, co jí Lance označil svým pachem.“

Znovu zavzlykala.

„Bylo by nerozumné o tom spekulovat. Navíc upíři a vlci se nepáří, takže jsem si jistý, že z tohoto důvodu ji neunesli. Ačkoliv jeho záměry brzy zjistíme. Brant ji možná dostane zpátky předtím, než se vrátí na jejich území ke zbytku smečky. Problém je, že ti parchanti jsou vážně rychlí a dobří v zahlazování vlastních stop. I když, Brant by mohl mít štěstí.“

Při zmínce Brantova jména se pevněji chytila Zanea a rozplakala se ještě víc.

„On se o sebe postará.“

„Ne, nepostará.“

„Bonbonku...“ pohladil jí po hlavě. „Podívej se na mě.“

Zavrtěla hlavou, nedokázala zastavit slzy.

„Tanyo.“

Když ji oslovil jejím jménem, odtáhla hlavu z jeho prsou. Měla červený nos, teklo jí z nosu a celkově vypadala zuboženě.

„Dostane se z toho. Tak to prostě je.“

„Jak to, že ti to nevadí? Vždyť tě to ani nezajímá, ne? Tobě jde jen o dědice.“

Jeho oči se změnily v barvu rozteklé čokolády. „To ano, Ysnaar. Z nějakého důvodu mi to nevadí tolik, jak jsem si myslel. Užíval jsem si, když jsem tě s ním viděl.“

Zalapala po dechu, „opravdu?“

Zane přikývl. „Jo, opravdu. Problém je v tom, že Brant to tak necítí, takže budeme muset držet věci oddělené... Nakonec to bude fungovat,“ pokrčil rameny.

Cítila, jak se červená, při vzpomínce na to, jak se poznali. Zvláště teď, když věděla, že si Zane pohled na ně užíval. Srdce se jí rozbušilo a klín jí krátce zapulzoval touhou a bolestí.

Zane se zasmál a zněl mnohem veseleji, než poprvé. Chňapl po ní. „Ohromuješ mě, ženo.“

Zahihňala se, ale hned zase přestala, když si vzpomněla na Branta. „Nemůže se na mě ani podívat, natož...“ Skousnula si ret a snažila se zadržet další vlnu slz.

„Jak jsem řekl, překoná to, a pokud ne, tak je to jeho ztráta.“

Pokoušela se usmát, i když polovina jejího srdce měla pocit, že brzy vykrvácí.