WH - 1. kapitola

Překlad: Marťa
Kor.: Noemi

Jediným plynulým pohybem chytila dlouhý pás fólie, aniž by od něj odvrátila pohled svých kaštanových očí. Ty kondomy v její ruce vypadaly nepatřičně. Jeho budoucí žena by tohle potřebovat neměla.

Jeho žena měla krátký, tenký župánek. Modré hedvábí jí stěží dosahovalo horních částí stehen, jen tak tak zakrývalo její pohlaví. Skutečnost, že byl potřísněný krví, mu rozbušila srdce. Volně spuštěné ruce sevřel do pěstí a snažil se nedat na sobě znát emoce, které jím procházely. Nakonec, byla budoucností celého jeho klanu, a kdyby se jí něco stalo, jeho druh by byl odsouzený k zániku. To je důvod, proč se takhle cítil. To byl jediný logický důvod, proč mohl přijít.

Žena silně voněla po Brantovi a to mu napovídalo, že s jeho nepřítelem měla nedávno sex.

Nepřítel. Zatřásl hlavou a nemohl si pomoct, než aby nepřemýšlel o důsledcích toho, co je do téhle situace dostalo. Kdyby se věci mezi nimi vyřešily, musel by ho nazývat jinak. Musel přiznat, že ačkoliv byl Brant, trochu… osina v zadku, nikdy nebyla skutečně pravda, že by ho nenáviděl. Byla to spíš povinnost k rodině. Nejvíce ho však překvapilo, že nebyl jeho vůní na své ženě rozčilený.

Vidět, jak tento roztomilý člověk přijímal od Branta jeho rozkoš, ho téměř dostala na hranu svého sebeovládání a v kalhotách měl těsno, jako nějaký mladík. Zvláště, jak potom uslyšel ženin výkřik, když jí přitiskl prsty na klitoris. Byla to žena se vším všudy. Tak měkká a přesto na těch správných místech pevná. Těsná tak, že sebou jeho pták trhnul jen při té vzpomínce.

Jeho oči klesly na její prsa, vykukující z jemného materiálu. Stačilo zatáhnout za pásek a byla by celá jeho. Udělal krok směrem k ní právě, když hodila kondomy na zem.

„Správná volba, bonbonku.“ Rozepnul si první knoflík na kalhotách. Brant hluboce zavrčel, aby ho varoval. Zane se podíval na ženu.

„Nebudu mít sex s tím zatraceným bastardem.“ Zasmála se, ale nebyl v tom žádný humor. „Hotovo.“ Objevil se ostrý pach, který do něj narazil. Vyvěral z jeho ženy. Kyselá vůně bolesti.

Objevila se v něm touha po krvi a stoupl mu adrenalin. Zane byl za sekundu u Branta. Byl to jen zvuk ženina výkřiku, který ho odradil od toho, aby druhého muže nepraštil. Místo toho chytil Branta pod krkem. „Co jí to, kurva, děláš?“ Po zádech mu stékaly kapičky potu.

„Pusť ho, ty surovče.“ Žena trvala na tom, že ho zvládne, i kdyby jí ubližoval víc, než on.

„Máš tři vteřiny na to, sundat ze mě svoje ruce.“ Brant přimhouřil oči. Zářily.

Slyšel, jak jeho žena vrčí, když ho její malá noha kopnula do lýtka. Zane se rozhodl pustit Branta předtím, než si ten člověk ublíží.

„Nech ho, ty idiote!“ Vykřikla.

Zane ustoupil o krok zpátky, aby viděl na ženu a udržel si Branta v zorném poli.

„Už to znovu nedělej,“ procedil Brant mezi zuby.

„Kdo ti ublížil?“ Zane se díval na svého rodového nepřítele, i když ta otázka směřovala na jeho ženu. Jejich dva klany tohle spojení potřebovaly, ale nutně toho muže před sebou rád mít nemusel. Potřebovali se jen snášet natolik, aby to fungovalo.

„Ty jsi mi ublížil, ty mizero!“ Pronesla žena.

Zmateně se na několik vteřin zamyslel.

Žena zněla frustrovaně, pevněji si utáhla župan a zkřížila si ruce na hrudníku. Nemohl si pomoci, ale pohled mu automaticky sjel dolů na její prsa, která se jejím pohybem ještě víc odhalila.

„Neopovažuj se na mě takhle dívat. Zvláště, když jsi měl v posteli ženu ze svého klanu. Jsem si jistá, že Charlotte byla ve tvé posteli hned, jakmile jsem odešla. Ještě ani nestačila vychladnout.“ Oči jí planuly, špulila rty a tváře měla zčervenalé.

Žárlila, jako peklo. Zaneovi se stěží podařilo nevyprsknout smíchy. Takže byla docela šťastná střídat postele obou králů, ale nechtěla, aby se v její nepřítomnosti stýkal s jinou ženou. Zane zatřásl hlavou. „Říkal jsem ti, že jakmile se jednou zaslíbím, zůstanu věrný.“

Dupla si nohou a rukama se opřela o své boky. „Já nebudu. Klidně se můžeš otočit a odejít. Možná jsem trochu baculatější a jen člověk, ale zasloužím si nějaký respekt a nebudu tolerovat upírky, které se mi budou posmívat za zády, protože ty nedokážeš udržet ptáka v kalhotách.“ Znovu se zamračila. „Jestli se tě ještě některá dotkne, přísahám Bohu…“ Po tváři jí stekla slza. Připadal si, jako by mu někdo vyrval srdce, což mu ztěžovalo dýchat i přemýšlet.

„Podívej, co jsi udělal.“ Brant se k ní otočil, ale Zane druhého muže odstrčil stranou.

Zane ji zvedl, i když do něj kopala. „Přestaň, Ysnaar.“ Přitiskl si ji k sobě a jejich tváře dělily jen centimetry. Stále se mu snažila z náruče vykroutit. „Přestaň. Nebyl jsem s jinou ženou.“

Přestala kopat, ale po tvářích jí stále stékaly slzy. „Lžeš.“ Popotáhla. „Říkáš to jen proto, že mě chceš šukat.“

„Říká pravdu,“ zamumlal Brant. „Žádnou další ženu z něj necítím.“

Žena si povzdechla a oči se jí zavřely. Nechala ho, aby si ji přitáhl blíž a vtiskl jí svou hlavu do měkkých vlasů. „Děkuji,“ řekl Brantovým směrem.

„Ujasněme si jedno. Neudělal jsem to pro tebe. Udělal jsem to pro ni.“

„To je fér.“ Zane se od ní odtáhl, zatímco se na něj dívala červenýma očima. „Co jsi myslela tím, že jsi baculatější a člověk? Jestli ti neublížil Brant, tak kdo?“ Zane se nedokázal ovládnout, aby nezvýšil hlas.

Žena několikrát popotáhla nosem. Zvedla ruce, otřela si obličej a schovala ho ve svých dlaních. „Na tom nezáleží.“

„To teda záleží,“ řekl Brant.

„Nic to nebylo. Nikdo.“

„Blbost.“ Zane jí stáhl ruce dolů. „Řekni mi to… nám.“ Dodal nakonec, když se snažil nedat ve svém hlase znát podrážděnost, když musel myslet i na Branta.

„Můj bývalý přítel mě podvedl. Už jsem se přes to přenesla. Jak jsem řekla, o nic nejde.“

Zane uslyšel Branta skřípat zuby, když z něho samotného vyšlo zavrčení. „Idiot,“ řekl s očima pevně upřenýma na svou ženu. „Co se stalo?“

„Troy říkal, že to byla moje chyba. Poté, co jsme se seznámili, jsem nabrala několik kilo a prostě jsem je nemohla shodit. Na to mám příliš ráda koláče.“ Začervenala se na krku. „Říkal, že mám příliš tlustá stehna, že jsem“ – tvrdě polkla – „měla celulitidu a že moje prsa jsou“ – vydechla ů „příliš velká.“

„Ten kreténský debil,“ zavrčel Brant. „Najdu si tu lidskou osinu a vytrhnu mu…“

Jeho žena se přes slzy zachichotala a zvedla ruku. „Ne, neobtěžuj se. Už si ani nepamatuju, proč jsem o něm vůbec začala mluvit. Jen abyste věděli, myslela jsem na to, že si je nechám zmenšit.“ Chytila se za svá bujná ňadra, takže sebou penis za zipem kalhot škubnul.

Zane si nemohl pomoci a přiškrceně zasténal. „Zmenšit je? Příliš velká?... V žádném zasraném případě. Lidstvo musí trpět poškozením mozku. Nedokázal jsem se dotknout jiné ženy. Ne po tobě.“ Oči mu přejížděly po jejím těle a každé křivce jejího těla. „Chystám se teď s tebou vyspat. Chceš, abych použil kondom?“

„Nejsem připravená být matkou.“

„Budeme tě chránit před alfou, aniž by ses musela do něčeho nutit,“ řekl Brant a Zane slyšel, jak se snažil ovládnout hlas.

„Bejku, jsme tady, abychom uzavřeli partnerství, které povede za osm dní ke svazku a spojí naše klany. Pokud by teď měl jeden z nás oplodnit naší ženu, uzavřeme dohodu. Není žádná možnost, jak před novým měsícem vycouvat. Ten zatracený vlk bude muset ustoupit. Už teď prohrávají.“ Zane poukazoval na bitvu, která se konala nahoře, nad nimi.

„Nejsem prostředkem k uzavření dohody. Pokud opravdu prohrají, nebudete mě muset… oplodnit. Jen před několika dny jsem byla svobodná a teď mám… no“ – otočila se a mávla rukou na něj a Branta – „vás dva a nevím, jak bych se k tomu všemu ještě dokázala vypořádat s dítětem… Myslím, že bychom si měli nejdřív zvyknout na tuhle už tak nezvyklou situaci. Zkusit zjistit, jestli to mezi námi bude fungovat.“

Zane si všiml, že v Brantovi zuří bitva. Muž měl rty sevřené do tenké bílé čáry, i když se mu podařilo vydat hluboké zadunění. Stejně, jako ho neměl rád, jeho úcta k Brantovi, rostla. Celá tahle věc druhého krále mučila. Celá ta jeho vlastnická scéna včera znamenala, že už tu ženu přijal za svou.

„Je to jednoduché,“ řekl Zane. „Klany jsou na prvním místě. To znamená, že my tři jsme v tom spolu, ať se nám to líbí nebo ne. Chtěla bys nás oba, bonbonku, nebo bys raději počkala na novoluní?“

***

Upřely se do ní dva páry tmavých očí. Ztěžka polkla, aniž by chtěla odpovědět. Dneska si byla tak jistá, a když se setkala s realitou, už to tak nebylo. „Nechci, abyste spolu vy dva bojovali. Nechci se dívat, jak jeden z vás zabije toho druhého. Taky nechci být nucená být s vlkem. Navíc nevím, jestli jsem připravená být mámou.“

„Co chceš, Tanyo?“ Brant se k ní otočil a oči mu změkly, když promluvil. „Jen pro informaci. Byla bys těhotná dvanáct měsíců a prvních šest to na tobě vůbec nebude znát. Otěhotnění je vzácné a normálně trvá čtyři roky, než upírka otěhotní. Lidé mají mnohem lepší míru úspěšnosti, ačkoliv to nemáme moc s čím srovnat, protože jen králům je dovoleno držet si lidi, jako partnery.“

„Dvanáct měsíců?“

„Tak je to u upírek,“ dodal Zane.

Slyšela, že těhotenství je pro ženu těžké. Jedna z jejích pravidelných zákazníků byla žena farmáře, Sandy. Knihy doslova hltala, ale s omezeným rozpočtem si mohla dovolit pouze už ty použité. Tanya měla ve svém obchodě celou sekci knih, věnované z druhé ruky. Pořád si pamatovala den, kdy Sandy přišla do obchodu a oznámila jí své těhotenství. Byla tak vzrušená a usmívala se od ucha k uchu. Nedlouho poté přišla a byla celá zelená, kvůli ranním nevolnostem, které u ní trvaly celý den. Nemoc se brzy vyvinula v bolesti zad a hlavy, kdy nebyla schopná v noci spát a každou chvíli potřebovala čůrat.

Sandy ji navštěvovala pořád méně a méně, jak její těhotenství postupovalo. Tanya si jasně vzpomínala na den, kdy Sandy přinesla dítě do obchodu poté, co porodila. Nikdy předtím neviděla, že by se někdo díval na jinou bytost s takovou láskou a obdivem. Sandy říkala, že být matkou za to všechno stálo. Tanya byla trochu nesvá, když se podívala do malé baculaté tvářičky a na drobné ručičky, které jí sevřely prst, když ho k nim přiblížila. Když se o tom zmínila Troyovi, okamžitě ji odkopl. S upířími králi to bylo jiné.

Brant řekl, že chce být otcem. Zaneovi, jak se zdálo, záleželo na tom mít dědice a celou věc považuje za obchodní jednání. Myšlenka na péči o dalšího člověka, na výchovu dítěte, ji děsila. Také to s ní vzrušivě zatřáslo. Všechno bylo tak nečekané.

„Co chceš?“ Zeptal se Brant. „Vím, že jsi kompatibilní s námi oběma a že jsi ještě včera večer chtěla nás oba.“

Držela oči zavřené. „Neříkej, že ti to nevadilo.“

„Musíš být upřímná a racionální. Přiznej to.“ Upíral na ni tmavé oči.

Vydržela Brantův pohled, i když to bylo těžké. Kývl. „Buď upřímná, Cenwein.“

„Ze začátku to bylo trapné, ale přiznávám, že se mi to líbilo.“ Odvrátila pohled, prostě s ním nedokázala udržet oční kontakt. „Líbilo se mi, cítit na sobě ruce vás obou.“ Cítila, jak ve tváři rudne.

„Chceš nás oba,“ řekl Zane. Bylo to spíš konstatování, než otázka.

„Ano,“ zašeptala.

„Chceš si vzít nás oba, až nastane novoluní.“

„Ano,“ zašeptala znovu.

„Teď si tě vezmu.“ Zane si strhl kalhoty a přiblížil se k ní. Zvedl kondomy z podlahy a znechuceně je odhodil na druhou stranu místnosti. Jedním lehkým trhnutím z ní sundal župánek, který jí skončil u nohou. Dotkl se rukou jejího bříška. „Nemůžu se dočkat, až se ve tvém lůně ujme moje semeno.“ Brant zavrčel, ale zůstal tam, kde byl. Zane sevřel rty. „Dobře,“ povzdechl si. „Královským semenem. Ten alfa tě nedostane, ale je to nejlepší způsob, jak zajistit tvojí bezpečnost. A co je nejdůležitější, potřebujeme to, abychom zpečetili naše spojenectví.“ Jeho oči zněžněly. „Budeš dobrou matkou.“ Pohlédl na Branta, ze kterého po celou dobu nespustila pohled.

Brant vypadal, jako by stěží dokázal ovládnout své emoce. Jeho čelist sebou cukala. Nakonec jednou přikývl. „Budeš ta nejlepší, Cenwein.“ Pokusil se usmát. „Těším se, až uvidím, jak se ti vzdouvá břicho s naším dítětem uvnitř.“

„Cenwein,“ řekl Zane a jeho oči přejely přes její nahé tělo. „Chápu, proč tak naší ženě říkáš…“

„Neopovažuj se jí tak říkat…“ Brantovy oči zčernaly.

„Klid…“ Zane zvedl ruku. „Já osobně upřednostňuji Ysnaar.“

„Má tendenci, většinu času co je s námi, kulit oči,“ usmál se Brant. Byl napjatý a úsměv nedosáhl do jeho očí.

„Měl bys ji vidět, když je v ní můj penis.“

Tanya vydechla. Brant zavrčel a udělal krok směrem k Zaneovi, ale nějak se mu podařilo se udržet. „Dávej si pozor na hubu.“

„Přestaň být tak zatraceně napjatý. Není nic, co by trochu oživilo večírek, než trocha sprostostí.“ Zane zakýval obočím. Penis mu stál kolmo k tělu.

„Co to znamená? Cenwein?“ Zeptala se ve snaze uklidnit situaci. Také to bylo něco, na co se chtěla zeptat.

Brant se na ni něžně podíval. „Je to druh květiny. Vyjímečně vzácné a krásné, přesto velmi jemné. Stačí se jí jedinkrát dotknout a květina umře.“

„Já jsem stěží křehká.“ Zasmála se krátce.

Zane jí ovinul ruku kolem pasu. „Ach, ano to jsi. Legrační věc je, že i když používáme termín ysnaar k popisu krutého člověka, je to také druh květiny. Překvapivě krásná a stejně jemná, jako plná smrtících ostnů. Jsi k nakousnutí a to se mi u žen líbí. Zjistil jsem, že takových lidí je vzácně málo.“

„Ach, požehnané dny, alespoň něco máš na mě rád.“

„Takové vlastnosti se mi líbí. Jsou tady i jiné věci, které se mi líbí.“ Odmlčel se a jeho oči se znovu sklonily k její hrudi. „Čas na mluvení skončil.“ Nasál vzduch. „Vůně její touhy zesílila.“ Tentokrát si přičichl k jejímu krku a Brant přešlápl z jedné nohy na druhou s pěstmi zatnutými vedle boků.

„Jak jsi věděl, že ovuluji?“

„Jak jsem už řekl, narazil jsem u vchodu na Stephany. To ona mi dala ty kondomy. Řekla mi, kde tě najdu. Musela to z tebe cítit už předtím.“

Fantastické. Stephany celou tuhle zatracenou situaci zorganizovala. Zvedla oči k Brantovi. „Musíš si s ní promluvit.“

Jeho rty se roztřásly, ale neroztáhly se do úsměvu.

Zane se sklonil dolů, sundal si tričko a zvedl láhev vody, ze které trochu nalil na látku. Opatrnými pohyby jí omyl z krku a rukou krev. Několikrát tento proces opakoval v pravidelných intervalech. Jakmile se zdálo, že je se svou prací spokojený, použil suchou část trička k tomu, aby jí utřel.

„Nebyla jsi zraněná,“ konstatoval.

Zavrtěla hlavou. Byla to chvíle, jako tato, kdy měla možnost zahlédnout i jeho jinou stránku, která jí dávala naději, že se o ni bojí a je pro něj víc, než jen budoucnost pro jeho klan. Byla také jeho budoucností. Jeho a její. Doufejme, že ta, ve které budou oba šťastní. Možná by ji mohl dokonce milovat. Doufala, že to tak bude i pro Branta a modlila se, aby si ho tím neodcizila.

Když Zane skončil, odhodil tričko i vodu na zem napravo od nich. Tyčil se nad ní a položil jí ruce na boky, jako by čekal na vyzvání, což bylo zvláštní, protože Zane byl mužem, který si bral, co chtěl.

„Tanyo,“ ozval se Brantův hlas, ostrý jako nůž. Vzhlédla a uviděla jeho napjatý výraz v obličeji. Každý sval měl napjatý. Zvláště ty na krku.

Takhle mu ublížit nemohla. Odtáhla se ze Zaneova objetí a pospíchala, aby se dostala k Brantovi, který tam naštěstí byl, aby ji zachytil. Brant si ji přivinul do náruče. „Omlouvám se, je to v pořádku,“ zašeptal jí do ucha.

„Ne, to není. Ty to tak nechceš.“

„Na tom nezáleží. Jsem rád, že tě můžu mít alespoň takhle, když tě nemůžu mít celou. Budeš šťastná. To je pro mě nejdůležitější.“

„Jsi si jistý?“

„Ano. Je to tak nejlepší.“ Jeho okouzlující pohled se zaklesl do jejího. Proč to muselo být tak obtížné?

„Dobře.“ Propichovala ho očima. Než se stihla vzpamatovat, zezadu ji objalo teplo a pak tvrdý muž. Zvláště jedna část, která se dotýkala spodní části jejích zad. Zane jí položil ruce na boky, než jí přejížděl nahoru a dolů po stehnech.

„Pustíme se do toho, bonbonku,“ pohladil ji hluboký baryton. Jedna ze Zaneových obrovských rukou se jí přitiskla k břichu a pak sklouzla dolů k jejímu klínu. Bože, ten mužský byl dobrý. Musela potlačit zasténání, protože byla stále v Brantově náruči. Frekvence jejího dechu se musela změnit, protože se napjal a o krok ustoupil. Její ruce zůstaly na jeho ramenou. Brant se podíval na ni dolů tvrdýma a přimhouřenýma očima. Jeho čelist se napjala. Tanya chtěla něco říct, ale co by mohla udělat nebo říct, aby mu pomohla?

Přesunul se ke vzdálené zdi. Jeho postoj připomínal mramorovou sochu. Jeho oči je pronásledovaly, když ji Zane vedl k posteli. Nemohla z něj spustit pohled. Dokonce, i když se Zane věnoval místečku mezi jejíma nohama, dokonce když ji zvedl a postavil na postel na všechny čtyři.

Zane se k ní přiblížil a vklouzl prstem dovnitř, zatímco ji dráždil palcem. Tanya musela tvrdě bojovat s tím, aby potlačila zasténání, když se snažila soustředit na Brantovu tvář. Jeho oči zářily a tělo měl tak napjaté, až si byla jistá, že si brzy něco zlomí. Její orgasmus se v ní rodil tak rychle, až byla překvapená, vzhledem k situaci, ve které se ocitla. Když do ní Zane zasunul druhý prst, nemohla zabránit tomu, aby jí neuniklo zakňourání. Brant zavrčel, hluboce a vražedně, ale nepohnul jediným svalem.

Snažila se odolat, ale bylo to zbytečné. Zane byl příliš dobrý, když útočil na všechna její citlivá místečka. Věděl přesně, jak se jí dotýkat a s touto úlohou zacházel s neúprosnou přesností. Použil druhou ruku a sevřel ji prsty až téměř k bolesti. Bylo to tak zatraceně dobré.

„Zatraceně sexy.“ Jeho slova ji překvapila, nebyl ten typ, který by lehce rozdával komplimenty. Nebo možná vůbec. Zane jí sevřel rameno a pokračoval ve svém útoku, jak na její pohlaví, tak na prsa. „Udělej se pro mě, bonbonku.“ Hrubě zavrčel, což ji přeneslo přes okraj.

Se zavřenýma očima se snažila zadržet výkřik, ale selhala. Drsné ruce ji uchopily za boky. Zane vnikl hluboko do ní jediným pohybem. Vykřikla a stále se uvnitř svírala probíhajícím orgasmem. Nedal jí čas, aby mohla popadnout dech. Jakmile skončil jeden vrchol, už v ní rostl další.

Brant zavrčel, obličej měl zkřivený zuřivostí, ale jejímu tělu to bylo fuk, protože na ni přicházel další orgasmus. „Cítím se v tobě tak dobře.“ Nakřáplý, hluboký hlas, který Zane v těchto chvílích měl, milovala.

Nemyslela si, že by to bylo možné, ale Zane zvýšil rychlost přírazů a v klíně jí začalo hučet. Začal ji plnit prvními výstřiky. Jak ji celou obklopoval, ruce jí držel ukotvené na jednom místě. Na spodní straně krku ucítila ostré škrábnutí, po kterém následoval výbuch oslepujícího orgasmu. Její záda se prohnula. Vykřikla, když se z ní napil podruhé. Její tělo se otřásalo, její mysl byla prázdná a všechno se v ní zastavilo. Dech se jí zadrhnul v plicích. Mohla jen cítit. Zane do ní znovu prudce přirazil, aby dosáhl svého vlastního uspokojení.

Ozvala se hlasitá rána a Zane za ní už nebyl. Otočila hlavu a cítila se omámeně. Stál za ní Brant a Zane ležel na podlaze s tesáky od krve. Brant vypadal naštvaně. Oči mu zářily a na chvíli zčervenaly. Na konci jeho prstů se mu nehty protáhly do drápů. Musela se mezi ně přestat stavět. Musela je přestat uklidňovat. Každičkou špetku své síly použila k tomu, aby zůstala klidná a neskočila mezi ně.

Brant ji přitlačil horní část těla k matraci do jemného materiálu prostěradla. Jedna ruka ji držela vzadu za krku, zatímco druhá sevřela její bok. Jeho drápy se jí zaryly do těla. Určitě jí po nich zůstanou značky. Zakřičela, ale instinktivně věděla, že by bylo lepší zůstat klidná. Brant měl v sobě upíra, který byl na ni upnutý. Mohl by být bez sebe, ale nikdy by jí vážně neublížil.

„Klídek,“ řekl Zane. Jeho hlas byl klidný. Alespoň, tam byl Zane, kdyby nad sebou Brant ztratil kontrolu.

„Naser si,“ zavrčel nelidsky Brant, když se do ní ponořil. Zavrčel, když jeho koule pleskly o její zadek. V tu stejnou chvíli ji kousl do místa, kam ji kousl Zane a ona se začala zmítat v orgasmu. Brant z ní vytáhl tesáky a olízl jí krk. Její zasténání přešlo do výkřiku, když se v ní začal pohybovat dlouhými, tvrdými výpady. S každým přírazem vykřikl. Nespouštěl své ruce z jejího krku a beder. Jak to bylo sakra možné? Oba upíři jí fyzicky ničili drsným sexem, ale pořád je provázely další a další orgasmy.

Brant ji šukal tvrdě, ale nezvyšoval rychlost. Držel ji na hraně. Každý sval měla napjatý očekáváním. Její tělo bylo zpocené námahou. Byla udýchaná a při každém pohybu kňourala. Byla na pokraji toho, aby začala prosit, když ji znovu kousnul. Bylo to, jako by ji přejel nákladní vlak. Otevřela pusu a vykulila oči, které měla doteď zavřené, když se sevřela tak silně, až se bála, že mu ublížila. Znovu nasál její krev a všechny svaly v jejím těle se pod jeho těžkou vahou sevřely. Cítila, jak ji uvnitř zaplavilo horko, když ji Brant znovu tlačil k dalšímu vrcholu.

Někde v dálce si myslela, že slyšela výkřik, ale v uších jí hučela krev a ztěžovala jí cokoliv slyšet. Zbláznil se. Brant odtrhl ruku a tesáky z jejího krku. Celé tělo vibrovalo jeho hlubokým zavrčením. Místo na krku ji bolelo.

„Dost.“ Nakonec Zaneův hluboký hlas pronikl do její mysli.

Brant jí oběma rukama sevřel boky a s tvrdým penisem se v ní znovu začal pohybovat. „Ne,“ zasténala „už nemůžu.“

„Řekl jsem dost. Nech tu ženu odpočinout. Příště si ji můžeš vzít, jako první.“

„Jak jsi velkorysý.“ Brant pokračoval v přírazech. Zasténala, protože to bolelo, ale cítila se přitom zatraceně dobře.

„Je člověk a potřebuje odpočinek.“ Zaneův hlas klesl o tři oktávy. Další hluboký příraz. Ozvala se hluboká rána, jak Brant dopadl na podlahu. Tanya se zhroutila. Chytila přikrývku v nohách postele, když Brant vyskočil na nohy. Dva upíři proti sobě stáli, hrudník na hrudník, a vrčeli si do tváří. Vypadali, jako nelidská verze vzteklých psů, kteří spolu měli bojovat. Tanya byla příliš vyčerpaná na to, aby se je pokusila zastavit. Zabalila se do deky, a posunula se na posteli co možná nejdál od mužů.

Zane ustoupil, jako první. „Žena bude zraněná, pokud budeme bojovat.“

Brant se přesunul do volného prostoru a stále vrčel.

 „Tanya bude zraněná. Musíš přestat.“ Tentokrát se zdálo, že se Brant vzpamatoval. Je divné, jak se to před několika hodinami zdálo, jako dobrý nápad, ale právě teď si myslela, že udělala největší chybu svého života.