UJune - 15. kapitola

Překlad: Dráža
Kor.: Evička

Evan

Zvíře ve mě se probudí a je venku za pomstou. Když vidím, jak z Harlenova ramene prosakuje krev z rány, bezmyšlenkovitě se pohnu z klečící pozice a srazím Jordana k zemi, s mým ramenem v jeho žaludku. Při nárazu mu pistole vyklouzne z ruky a spadne na podlahu.

Věděl jsem, že se něco stalo, když jsem se vydal k obchodu a našel jsem místo prázdné. Vždy je tam alespoň jeden chlap, který pracuje na autě nebo motorce v poledne, a to i v době oběda. Když jsem procházel komplexem, při hledání všech a vstoupil do společenské místnosti, pohled, který mě přivítal, mi přinesl mrazení po zádech.

Neměl jsem čas přemýšlet nebo telefonovat. Sotva jsem dostal čas, abych ukončil volání na mém posledním hovoru a strčil si mobil do zadní kapsy před Jordanem a ještě jedním chlapem, který na mě zamířili zbraní.

„Ty zkurvenej hajzle,“ zavrčím, jak jdou mé ruce kolem Jordanova krku. Když se dívám, jak se mu obličej zbarvuje do fialova a jeho tělo sebou škube, zaznamenávám, že se kolem mě ozývají zvuky bojů. Jordanovy prsty mi drásají ruce.

„Nezabíjej ho,“ říká někdo. Ale je pozdě. Sleduju, jak se mu začínají zavírat oči, mám pocit, že jeho puls pod prsty je pomalý a přidávám větší tlak.

 „Evane.“ Slyším své jméno skrze mlhu, ale moje vize se tónovala s jediným cílem. Dostávám boční náraz, vykřiknu a bojuju se vším co ve mně je, ale pak ostrá bolest zasáhne mou lebku a všechno zčerná.

***

Stisknu pevně oči a ruce přesunu k hlavě a vyvíjím tlak na mou lebku, která se cítí jako by byla otevřená.

 „Co to kurva?“

„Ach, Bože,“ slyším June, jak zakňourá, když se její váha usadí hlouběji po mém boku a ruce mi obalí kolem pasu. Přitisknu si jí k sobě, vydýchávám bolest v hlavě a ztuhnu, když se mi v plné síle vrátí vzpomínky na to, co se stalo.

„Kluci? Harlen? „Snažím se posadit, ale její malé tělo mě drží na posteli.

„Jsou v pořádku,“ říká slabým hlasem, zatímco mi prsty běží po krku a já otevřu se zamrkáním oči.

 „Harlen je v pořádku.“ Posune se a dívá se na mě, a když si uvědomím, že jsem v nemocničním pokoji.

„Proč jsem tady?“ Zamračím se, rozhlédnu se po malé sterilní místnosti a snažím se vzpomenout si na to, co se stalo poté, co byl Harlen postřelen, ale nic si nevybavuju.

„Měl jsi menší epizodu,“ řekne jemně a přejíždí přes mně, očima i rukama.

„Epizodu?“ Opakuji a snažím se pochopit, co říká.

„Kluci říkali, že jsi zešílel. Nemohli tě uklidnit. Šel jsi po Jordanovi i poté co byl v bezvědomí a druhý muž byl odzbrojen.“

„Kriste.“ Zavřu oči, cítím její hlavu na hrudi a ruce se utahují kolem mého středu.

„Tolik jsem se bála,“ šeptá a hrabe se blíž.

Přetočím nás na bok, zastrčím si ji před sebe a přejíždím jí rukou po zádech, když poslouchám jak pláče.

„Je to v pořádku,“ zamumlám jemně a cítím, jak se jí třese tělo silou slz.

„Kd… Když jsem slyšela výstřely…, myslela jsem si…“

„Jsem v pořádku,“ odříznu ji, než to mohla dokončit. „Jsem tu. Nikam nejdu,“ slibuji. Zakloní hlavu a její uslzené oči se setkají s mými.

„Nikdy mě, už takhle nevyděs,“ požaduje a já bojuji s úsměvem, který mě zachytí nepřipraveného.

„Nevyděsím.“

„A už nebudeš pomáhat mému strýci. Zakazuju to,“ pokračuje a zavře oči.

„Bude to v pořádku.“ Políbím jí na čelo, položím jí bradu na hlavu a pak si ji zabalím do náruče.

„Potřebuji sdělit lékaři a všem ostatním, že jsi vzhůru,“ zamumlá mi do hrudníku, ale přitiskne se ke mně těsněji.

„Za minutu,“ mumlám zpátky, pak zavřu oči a divím se, co se to kurva stalo a proč si na to nemůžu vzpomenout.

***

„Kurva chlape, jsem rád, že jsi v pořádku,“ zamumlá Wes, poté, co se posadil na židli vedle nemocničního lůžka, kde ležím se spící June, zastrčenou po mé přední straně.

Neřekla lékaři, že jsem vzhůru. Usnula a já se neobtěžoval ji probouzet; Jen jsem stiskl bzučák do sesterny a dal jim vědět, že jsem vzhůru a potřebuju něco na mou hlavu.

Brzy po tom přišel doktor, aby mě prohlédl a řekl mi, že si mě tu nechají přes noc na pozorování. Zdá se, že abych nezabil Jordana, Wes neměl jinou možnost, než aby mě vyřadil, a poslal mě do bezvědomí s malým otřesem mozku.

„Nepřemýšlel jsi někdy o tom, že půjdeš do MMA?“ Vtipkuji a on stiskne čelist.

„Ty jsi nás vyděsil, bratře,“ zavrčí a odvrátí se ode mne.

„Byli jsme na tebe tři, a stejně jsme tě nemohli zvládnout.“ Zatřese hlavou, než se opět setká s mým pohledem.

„Nepamatuju si nic z toho. Moje poslední vzpomínka je, že Jordan namířil pistoli na Harlena a stiskl spoušť.“ Přiznávám, a přejedu si rukou přes tvář.

„Věděli jsme, že nejsi sám sebou. A já věděl, že ti musím zabránit udělat něco, čeho bys litoval. Dokonce, i když si ten zkurvenec zaslouží zaplatit za to, co udělal, ty si nezasloužíš žít s vědomím jeho smrti,“ řekne tiše a upírá na chvíli pohled na June, než se znovu podívá na mě.

„Kdybys…“

„Neříkej to,“ zabručím a cítím, jak se Juneino tělo napne proti mému. Z mého rozhovoru s Nicem vím, že Jordanův plán byl, nezanechat v komplexu nikoho na živu. Jordanův otec byl brzy ráno zatčený a věděl, že policisté jdou pro něj a ostatní z posádky.

„Ty víš, že máš mé srdce, bratře.“

„Stejně,“ souhlasím s tím, že držím jeho pohled, a význam těch sraček se zavrtává až na dno mé duše.

Přikývne, postaví se a dá si ruce do kapes. „Radši půjdu, a jen abys věděl, holky už plánují setkání, až se vrátíš domů, takže odpočívej, dokud můžeš.“ Uměje se poprvé, od té doby co vstoupil do pokoje a já zakroutím hlavou, ani trochu nepřekvapen zprávami.

„Jak je Harlenovi?“ Ptám se, až když dorazí ke dveřím.

„Ten chlap je cihlový dům. Muselo by toho být mnohem víc než jedna kulka, aby ho to zlikvidovalo.“

„Pravda.“ Zvednu bradu, dívám se, jak za sebou zavře dveře, pak dám prsty pod Juneinu bradu a zvednu ji.

 „Vím, že jsi vzhůru, krásko.“

„Jak dlouho jsem spala?“ Zívla a rozhlédla se.

„Chvíli.“

„Byl tu doktor?“ Zamračila se a snažila se posadit, ale já ji držím na místě.

„Prospala jsi všechny, kteří přišli, včetně tvé rodiny,“ řeknu a jemně jí přejedu palcem přes spodní ret a pod očima.

„Vypadáš unaveně.“

„Jsem v pohodě.“

„Měla bys jít domů a trochu se pro…“

„Neopustím tě,“ řekne, čímž mě odřízne a položí mi ruku tvář. „Co říkal doktor?“

„Musím tu zůstat přes noc na pozorování,“ odpovím a pozoruju, jak se naplňuje starostí. „Je to jen opatrnost. Chtějí se ujistit, že jsem v pořádku.“

„Oh.“ Vyfoukne a uvolní se. „Jsi v pořádku?“

Její jemná slova mi dávají pauzu. Vím, že nemluví o mé hlavě, ale o mé epizodě.

„Až mě pustí, s někým si promluvím,“ ujišťuju ji a přitáhnu si ruku k zadní části trika, abych se mohl dotknout její kůže.

Očima chvíli prohledává mou tvář, pak se tiše zeptá: „Už se to někdy stalo?“

„Mě ne, ale vím, že to není neobvyklé,“ řeknu a jí se zjemní tvář, když mě pohladí po tváři a pak mi přejede prsty přes ústa.

„Miluji tě,“ zašeptá po chvíli.

„Já vím, že ano,“ souhlasím a ona zakroutí hlavou.

„Nevíš. Ty nechápeš, že je nemožné, abych bez tebe dýchala. Nemůžu…“

„Bejby,“ odříznu ji, nechtíc, aby tam zacházela.

„Jsem těhotná,“ vyhrkne a mé tělo zamrzne. „Omlouvám se. Měla jsem celý velký plán toho, jak ti to dnes večer řeknu, ale po dnešku jsem opravdu chtěla, abys věděl, že už to není jen ty a já. My…“

„Jsi těhotná?“ Přerušuju ji, zatímco mi její slova zazvoní v uších.

„Ano.“

„Jak dlouho víš?“

„Několik dní. Byla jsem –“

„Čekáš mé dítě?“ Potvrzuji, znovu ji odříznu a krátce pohnu očima k jejímu břichu.

„Ano.“ Zamračí se a dívá se na mě. „Jsi v pořádku?“

„Kurva, jsi těhotná,“ zabrblám a konečně zaznamenávám, že žena, kterou miluju, nosí mé dítě.

„Možná bychom měli zavolat doktora, aby tě zkontroloval.“ Chytím tlačítko pro zavolání, jen aby mi ho vytáhla z ruky.

„Nepotřebuju, aby mě doktor vyšetřil, jsme v pořádku, dítě je v pořádku.“ Protočila oči.

„Kurva ty jsi těhotná.“ Neklidně potřesu hlavou a položím ruku na její stále ploché bříško.

 „Jedeme do Vegas.“

„Ó můj bože. Řeknu ti, že jsem těhotná a ty ztratíš rozum.“ Smějící se, se položí na postel a zakryje si tvář.

„Miluju tě a my jedeme do Vegas. Nebudeme čekat, až s tvou matkou, naplánujete svatbu. Vezmeme se hned.“ Přehoupnu se nad ní a lehce jí položím ruku na břicho.

„Nebudeme se brát ve Vegas. Nebuď blázen,“ vyprskne a plácne mě po ruce.

„Za tři měsíce se vezmeme. Svatba je téměř naplánovaná a Momzilla se zblázní, jestli se jí tu svatbu pokusíš vzít.“

„Momzilla?“

Usměju se, a ona protočí oči, pak se setká s mým pohledem, a tiše se zeptá: „Jsi šťastný?“

„Bejby. To, co jsem, nemůže být označeno jen za šťastný.“ Jemně ji políbím a pak ji hladím břicho. „Jsi opravdu těhotná?“

Její tvář změkčuje a rukama chytne mou tvář. „Ty budeš táta, nejlepší táta na světě.“ Když se podívám na její krásnou tvář, vím, že dokud budu mít ji, budu až do smrti pracovat na tom, abych dokázal, že její slova jsou pravdivá.

„Uvidíš toho doktora předtím, než opustíme nemocnici.“ Zamumlám, a pak jí pokryju ústa mými, než může odpovědět.

***

„Bye!“ Zakřičí June, jak JJ odchází s Brewem, přes dvůr k jejich domu. Wes měl pravdu, co se týkalo párty kterou uspořádaly maminka, sestry a tety June.

Jakmile jsme se dostali z nemocnice domů, všichni se ukázali s jídlem a nápoji. Harlen, který byl také dnes propuštěn, dokonce o pár hodin dříve, protože Nicova dcera Harmony, která náhodou studuje na zdravotní sestru, mu nabídla, že ho odveze domů, když viděla, že ho zranění bolí.

Velký kluk nevěděl, co má dělat s malým panovačným mládětem. Musel jsem si přiznat, že se hodí do celého „protiklady se přitahují“, ale sledovat, jak Nico sleduje Harlena s jeho dcerou, bylo komický jako peklo. Myslel jsem, že ten chlap to ztratí. Na druhou stranu předtím, než jsem byl propuštěn, doktor zkontroloval June a všechno vypadalo perfektně.

„To byla legrace.“ June se usmívá, zavře dveře za naším posledním hostem, otočím ji a posunuju nás dolů po chodbě s mýma rukama na jejím zadku.

„Cítíš se dobře?“ Zeptala se s rukama na mé hrudi.

„Ne,“ zamumlám a přiložím jí ústa na krk a olíznu ji až k uchu.

„Co se děje?“ Vydechne a pokouší se odtáhnout tvář.

„Musím být uvnitř tebe.“ Ožužlávám jí ucho a její ruce mi vklouznou kolem krku, zatímco uvolní tělo. Když se dostaneme do ložnice, zvednu ji a pak vlezu po kolenou do postele, než ji na ní uprostřed položím.

„Máš obrovskou zasraně děsivou rodinu,“ informuju ji a přetáhnu jí tričko přes hlavu. „A máme spoustu přátel. Myslel jsem, že nikdy neodejdou.“

„My máme obrovskou rodinu. Teď je to i tvoje rodina.“ Vydechne a zvedne boky, abych ji stáhnul džínové šortky a kalhoty dolů po zadku.

„Já umírám být v tobě celý večer. Přísahám, že jsem byl připraven všechny vykopnout, už před nějakou dobou.“ Sundám jí podprsenku a hodím ji za sebe.

„Starají se o tebe,“ řekne, když jí vezmu do dlaní prsa a štípnu bradavky.

„Já vím,“ souhlasím, odtáhnu se, abych jí pomohl osvobodit mýho ptáka. „Mohli ale týden nebo dva počkat, než se objeví,“ stěžuju si, a ona se směje a přitiskne mi tvář k mojí.

„Vítej v rodině, zlato. Už nikdy nebudeš sám.“ Usmívá se a já se usmívám zpátky. I když to nenávidím připustit, tyhle sračky způsobují, že se cítím dobře. „Teď přestaň mluvit,“ zašeptá a vyvíjí tlak na zadní část mého krku. Dávám jí to, co chce a políbím ji, pak natáhnu ruku dolů mezi její nohy, a najdu ji mokrou a připravenou pro mě.

„Ev,“ zasténá, ojíždějíc mé prsty, zatímco moje ústa pokrývají její prsa.

„Jsem tady, bejby.“

„Potřebuji tě uvnitř mě.“ Vyndám z ní prsty, olížu je do čista, pak skopnu džíny a přesunu se mezi její stále roztažené nohy.

„Nevím, jestli dokážu být jemný,“ řeknu jí a odtáhnu ji vlasy z tváře.

„Proč bys potřeboval být jemný?“ Zeptá se a obalí si ruku kolem mého ptáka a posunuje s ní nahoru a dolů.

„Dítě.“

„Dítě je v pořádku. Teď, prosím, ošukej mě.“ Zvedá boky a já se do ní pomalu ponořím.

„Tvrději,“ prosí, odtáhnu se, zkoumám její oči a zvednu tempo. Její nohy se zvedají, pevně je kolem mě obalí a záda zvedá do oblouku z postele.

„Kurva,“ zavrčím a zvednu tempo, když vidím, že je blízko.

„Anooo.“ Nehty mi zarývá do zad, když kolem mě lomcuje její kundička a vezme mě se svým orgasmem.

„Domov,“ zavrčím a dívám se na její krásné oči. „Jsi můj domov.“ Vyjedu z ní ven a pak zpátky dovnitř, pohřbím tvář do jejího krku a můj penis hluboko v ní.

„A ty jsi můj domov,“ šeptá mi do ucha. „Miluji tě.“

„Taky tě miluju, krásko.“ Odtáhnu se, abych se na ni podíval, a vím, že i když jsem v prdeli, nikdy už jí znovu neztratím.